V době počínající perestrojky byla snaha odvrátit národ od nadměrného pití alkoholu. Snaha to byla bohulibá, leč marná. V běžných obchodech sice bylo znát, že vodky není na pultech takový výběr, specializované obchody však zbožím přetékaly. A že těch obchodů bylo. Lahev na fotce má klasický závěr. Zřejmě to je Stoličnaja vodka. Patřila k lepším a tudíž dražším a méně kupovaným. Nejběžnější půllitrová vodka byla tak říkajíc na jedno použití. Měla jen hliníkovou krytku, která se odtrhla a nešla zavřít. Asi jako u nás na minerálce Vincentka. Pamětníci si možná vybaví. Před obchody postávali ženy či muži se vztyčeným jedním či dvěma prsty. To znamenalo, hledám společníka/y na vodku. Když se domluvili, koupili společně láhev, na místě vypili, pozdravili se a rozešli.
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
+
+
super
tahle je hodně dobrá
Kdysi jsme jako děti byli v kině na komedii Ivan Vasiljevič mění povolání. Jak si postavil amatérsky stroj času. Pak ale dostal zásah kopím a tak musel do krámu pro nové elektronky. Samozřejmě neměli. Ale stál tam chlapík v dlouhém kabátě, pod kterým měl schovaný celý sortiment, podobně jako tenhle tu láhev.
Dost otevřeně (konstruktivně) společensko kritické, na sovětský film. To by u nás asi neprošlo :-)
Výpovedné.
wau!
...to sa mi veľmi páči...teda fotka...