FotoŠkola 3 - Objektivy

V minulém dílu FotoŠkoly jsme se podívali na zoom kompaktních fotoaparátů, v tomto se dozvíte, jak je to s objektivy digitálních zrcadlovek. Ty jsou totiž výměnné a existuje jich nepřeberné množství s různými vlastnostmi - a "zoom" je jen jedním parametrem z mnoha, které majitele digitálních zrcadlovek zajímají.

V minulém dílu FotoŠkoly jsme se podívali na zoom kompaktních fotoaparátů, v tomto se podíváme na vlastnosti objektivů digitálních zrcadlovek. Objektivů je totiž nepřeberné množství a liší se nejen „zoomem“.

Objektivy pro digitální zrcadlovky vyrábí řada firem. A to nejen těch, které vyrábí zrcadlovky. Někteří výrobci se specializují na výrobu objektivů a vlastní fotoaparáty nemají. Nabízejí pak objektivy pro fotoaparáty jiných značek. Nezáleží tedy na tom, jakou máte značku fotoaparátů a jakou značku objektivu, důležité je, že spolu budou fungovat. Zásadním údajem u každého objektivu proto je, pro jaký fotoaparát je určený. Na jiné značky nejde takový objektiv vůbec nasadit. Výrobci ale většinou nabízí stejný objektiv ve verzích pro všechny velké značky fotoaparátů.

Ohnisková vzdálenost

Parametrem nejdůležitějším z hlediska použití je u každého objektivu ohnisková vzdálenost. Uvádí se v milimetrech a udává, jaký úhel pohledu bude fotoaparát s tímto objektivem mít. Jednoduše řečeno, čím méně milimetrů, tím víc se vám do záběru vejde, čím víc milimetrů, tím víc objektiv přibližuje. Když na svém objektivu najdete rozsah milimetrů, například 24–70mm, znamená to, že objektiv dokáže měnit ohniskovou vzdálenost – zoomovat. Chcete-li vědět, kolikrát má váš objektiv zoom, vydělte nejvyšší hodnotu nejnižší (např. 70 / 24 = 2,9× zoom) Pokud má objektiv jen pevnou ohniskovou vzdálenost, například 50mm, je to takzvané „pevné sklo“. Pevná skla mají výrazně lepší optické vlastnosti při nižší ceně než zoomy.

Objektivy s různou ohniskovou vzdáleností se také různě nazývají. Od „nejkratších“ po „nejdelší“ to jsou rybí oka, širokáče, záklaďáky (základní zoomy), krátké a dlouhé teleobjektivy – telata. U ohniskové vzdálenosti je jedna záludnost – může být při stejném úhlu záběru u různých fotoaparátů různá, v závislosti na velikosti snímače. Většina digitálních zrcadlovek má snímač menší než kinofilmové políčko a do hry tak vstupuje crop faktor – hodnota, kterou je třeba vynásobit ohniskovou vzdálenost napsanou na objektivu, abyste dostali hodnotu ohniskové vzdálenosti ekvivalentní 35mm kinofilmu, která se běžně používá když je řeč o ohniskové vzdálenosti.

Rybí oko (kolem 10mm)

Rybí oko (fisheye) je specifický typ objektivu se zajímavým zkreslením. Fotografie pořízená pomocí tohoto objektivu vypadá jako pohled skrz kukátko ve dveřích. Rybí oka mají velmi široký úhel záběru. Ty nejširší běžně dostupné vykreslí na fotografii jen kruh zabírající úhel 180° ve všech směrech. Fotograf si pak musí dávat pozor, aby na snímku nebyly jeho nohy. Rybí oko se, právě pro své zkreslení kukátka ve dveřích, příliš nehodí pro běžné fotografování. Vše je silně deformované. Fotografie ale vypadají zajímavě a zaujmou netradiční perspektivou.

Širokoúhlé objektivy (do 35mm)

Tyto objektivy mohou mít také velmi široký úhel záběru, nezkreslují ale jako rybí oka. Vyfotografované linie zůstávají rovné. Použití pro širokáče najdete například v interiérech, kde na jediné fotografii zachytíte celou místnost. Díky zobrazení, které zachovává rovné linie, jsou okraje snímku jakoby roztažené do šířky.

Normální objektivy (kolem 50mm)

„Normální objektivy“ je název skupiny objektivů s ohniskovou vzdáleností kolem 50mm. Úhel záběru těchto objektivů je podobný úhlu pohledu lidského oka, proto fotografie vypadají přirozeně. Tato ohniska se používají při fotografování portrétů. Zároveň jsou 50mm objektivy konstrukčně jednoduché a nabízení výborný poměr cena / kvalita.

Teleobjektivy (nad 85mm)

Technicky vzato, že má objektiv hodně milimetrů, ještě nemusí znamenat, že jde o teleobjektiv. Správně se jako teleobjektiv označují objektivy s konstrukcí, která je fyzicky kratší, než jejich ohnisková vzdálenost. Pojem se ale vžil natolik, že teleobjektiv se říká všem objektivům s úzkým úhlem záběru. A právě díky úzkému úhlu záběru, kdy je přes celou fotografii vyříznutý jen malý kousek scény, máme dojem přiblížení. Teleobjektivy se hodí vždy, když chceme fotografovat z velké vzdálenosti. Ať už se jedná o plachou zvěř, nebo sportovní událost.

Telekonvertory

Ohniskovou vzdálenost objektivu lze prodloužit telekonvertorem. Nasazuje se mezi fotoaparát a objektiv. U každého telekonvertoru je uvedeno, kolikrát prodlouží ohniskovou vzdálenost. Vypadá to jako malý zázrak, ale je zde několik háčků. Telekonvertor není možné nasadit na každý objektiv, zhoršuje kvalitu fotografie (protože v podstatě vyřízne kus stávajícího obrazu a „zvětší“ ho na plnou velikost, všechny neostrosti a chyby původního objektivu se zvýrazní) a snižuje světelnost – množství světla, které objektiv propustí do fotoaparátu.

Světelnost

Světelnost je jednoduše řečeno číslo, které nám říká, kolik světla propustí objektiv do fotoaparátu při plně otevřeném otvoru clony. Světelnost = nejmenší možné číslo clony. A samozřejmě možnost hodně otevřít clonu se cení, protože lze lépe pracovat s hloubkou ostrosti (čím otevřenější clona, tím rozostřenější pozadí fotografovaného objektu) a fotografovat za horších světelných podmínek (čím více světla najednou do fotoaparátu dostanete, tím kratší expoziční čas / nižší ISO stačí, aby ho bylo dost).

Světelnost se značí f/X, kde právě X je hodnota světelnosti. Čím méně, tím lépe. Tím širší možnosti při fotografování objektiv poskytuje. Ale tím dražší objektiv je. Běžně se setkáte se světelností f/3,5–5,6, dobrá je světelnost f/2,8, nižší jsou výborné. Naopak od objektivů se světelností f/6,3 raději ruce pryč. A s objektivy o světelnosti f/8 vám většina fotoaparátů nebude automaticky ostřit, nebo velmi pomalu. Na zoom objektivech, hlavně levnějších, můžete narazit na rozsah světelností. To značí, že při změně ohniska se příslušným způsobem změní i světelnost. Když prodloužíte ohniskovou vzdálenost, zhorší se.

Ostření

Naprostá většina moderních objektivů digitálních zrcadlovek má možnost automatického ostření. Některé objektivy nemají vlastní motorek a s optickými členy pohybuje motorek fotoaparátu. Většina objektivů má ale motorek vlastní a zrcadlovka pouze dává pokyny jak ostřit. Motorky existují dvojího typu: klasické a ultrazvukové. Běžné motorky s tradičními převody se objevují v levnějších objektivech. Jsou pomalejší a hlučnější. Ultrazvukové (výrobci je označují různě: OSM, HSM, USM…) jsou tišší, rychlejší a umožňují ruční přeostřování i při zapnutém automatickém – ostření není blokované převody.

Stabilizace

Někteří výrobci digitálních zrcadlovek mají ve svých přístrojích stabilizovaný přímo snímač. Ostatní vsadili na stabilizaci v objektivu. Ta je obecně účinnější, protože je vždy vyvinutá pro konkrétní objektiv, zatímco stabilizace snímače je stále stejná. V objektivu se pohybuje jeden optický člen a tím kompenzuje chvění fotoaparátu drženého v ruce.

Účinnost stabilizace – o kolik delší expoziční časy se zapnutým stabilizátorem udržíte – se uvádí v expozičních krocích. Například: Stabilizace v objektivu má účinnost 3EV znamená, že je možné udržitelný expoziční čas prodloužit o 3 kroky. Udržíte-li s takovým objektivem bez stabilizace nerozmazanou fotografii při 1/125 vteřiny, se stabilizátorem to bude 1/125×2×2×2 = 1/125×2³ = cca 1/15 vteřiny. Berte to ale s rezervou, raději zaujměte pevný postoj.

Konstrukce

Objektiv má ještě řadu dalších prvků, které mohou ovlivnit jeho možnosti a použití. Například vysouvání a otáčení předního členu objektivu při zoomování a ostření. Zatímco vysouvání vadí hlavně proto, že objektiv funguje jako měch a může nasát prach, otáčení při ostření ztěžuje použití polarizačního filtru, u kterého se efekt mění právě otáčením. U levnějších otáčejících se objektivů tak musíte po každém přeostření pootočit filtrem. Na neotáčející se objektiv mají také sluneční clony, nástavce pro odstínění bočního světla tvořícího odlesky, lepší a účinnější tvar.

Spíše konstrukčním detailem je clona a její tvar. Ten by měl být v ideálním případě zcela kruhový, aby rozostřené části fotografie vypadaly co nejlépe. Kruhová ale clona není. Proto, když vyfotografujete bodový zdroj světla, vidíte kolem něj paprsky. A čím více zacloníte, tím méně kruhový tvar clona má, a tím delší paprsky jsou.

Objektivy mohou být také z různých materiálů. Nejlevnější kousky jsou celé z plastu. Jsou sice lehké, ale je potřeba zacházet s nimi opatrně. Objektivy vyšší kategorie mají již kovový bajonet – úchyt na tělo fotoaparátu – který je nejnamáhanější částí. Profesionální objektivy mají konstrukci z kovových slitin, nebo velmi odolných plastů. Vzhledem k nasazení v terénu – fotografování reportáží a podobně – se často někde s fotoaparátem ťukne a objektiv musí vydržet nešetrné zacházení.