Test digitální zrcadlovky Nikon D5100

Příznivci značky Nikon již delší čas očekávali nástupce přístrojů D300 a D700, ale jako první se překvapivě objevil nástupce Nikonu D5000, a to model D5100. Jde o velmi zajímavý model, který obsahuje stejný, nebo velmi podobný snímací čip, jako velmi úspěšný vyšší typ D7000 a dále byl také vylepšen otočný LCD monitor. Další podrobnosti se dočtete v následujícím článku.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Na první pohled na novém Nikonu D5100 zaujme nové řešení otočného LCD monitoru, tak jak jej známe z některých konkurenčních fotoaparátů. Současné provedení s kloubem na levé straně je jistě praktičtější, než předchozí řešení s kloubem v dolní části. Však po tom také mnoho uživatelů volalo a Nikon tak vyslyšel přání svých fotografů. Je však škoda, že poměr stran tohoto monitoru je stále 4:3, přitom fotografie z digitálních zrcadlovek mají poměr stran 3:2. Změnu na 3:2 již několik konkurentů provedlo a je to jistě lepší, protože při prohlížení fotografií je tak plocha monitoru lépe využita. Nicméně je to spíše jen drobnější detail. Podstatnější je, že otočný LCD monitor se opravdu povedl. Oproti původnímu modelu se zvětšila úhlopříčka z 2,7“ na 3“ a hlavně se zvýšilo jeho rozlišení z 230.000 obra­zových bodů na 921.000. Obraz je tak velmi jemný a příjemný pro posuzování pořízených fotografií přímo v terénu. Také jeho polohovatelnost je opravdu vynikající, včetně možnosti sklapnout LCD směrem k fotoaparátu v okamžicích, kdy jej nepotřebujete, čímž jej chráníte proti poškrábání nebo rozbití.
Nový model však není jen o LCD monitoru. Samotné tělo je provedeno v tradiční černé barvě a je plastové (bajonet pro uchycení objektivu, botka pro externí blesk, stativový závit i očka pro popruh jsou ale samozřejmě kovové). Nicméně použitý plast je dnes již natolik kvalitní, že když vedle položíte například kovový Nikon D7000, tak v materiálu téměř nepoznáte rozdíl. Je tedy dostatečně robustní a na dotek rozhodně nebudete mít pocit, že držíte jen nějakou plastovou hračku. Rozměrově je pak D5100 o poznání menší a po této stránce se blíží spíše nejlevnějšímu modelu D3100. Takže uživatelé a hlavně uživatelky s menší dlaní budou jistě velmi spokojeni, kdežto urostlejší fotografové si asi budou brblat něco o prokleté miniaturizaci. Přesto se i větší rukou drží fotoaparát poměrně pohodlně a bezpečně.

Také ovládací prvky jsou tradičně dobře řešené, logicky a vhodně ergonomicky rozmístěné i dostatečně popsané. Provedení ovládacích prvků se víceméně drží osvědčené firemní koncepce, i když pár změn tu najdeme. Například samostatné tlačítko pro spuštění videozáznamu, které je umístěné blízko spouště se mi docela líbilo a myslím, že je to praktičtější, než umístění na zadní stěně, jako třeba u modelu D7000. Pokud totiž budete pořizovat videozáznam ze stativu, je stisk vertikálním směrem výhodnější než horizontálním – hlavně s ohledem na možné nežádoucí roztřesení fotoaparátu. Nová je také páčka pro aktivaci režimu živého náhledu. Ta je nyní umístěna pod otočným voličem expozičních režimů a je tak pohotově a dobře dosažitelná palcem pravé ruky.

Hledáček fotoaparátu je řešen jako zrcadlový, což je u fotoaparátů této kategorie obvyklé. Zobrazuje přibližně 95% fotografované scény a je přiměřeně velký a jasný. Matnice zobrazuje rozložení zaostřovacích bodů, ale neumožňuje zobrazení pomocné mřížky nebo varovných ikon, jako je tomu třeba u vyššího modelu D7000. Nemyslím ale, že by to bylo nějak zvlášť na škodu, protože obojí je v případě potřeby dostupné při využití režimu živého náhledu. Vestavěný displej pod matnicí je pak řešen obvyklými zelenými segmenty, které zobrazují všechny potřebné informace, včetně citlivosti ISO. Je to však nutno nastavit v uživatelských funkcích, zda v pravé části displeje bude zobrazen počet zbývajících snímků, které se vejdou na použitou paměťovou kartu nebo citlivost ISO. Osobně bych doporučil trvale nastavit právě druhou možnost, tedy zobrazení citlivosti ISO, protože počet zbývajících snímků už dnes není tak důležitou informací (vzhledem k současným obřím kapacitám a současně nízkým cenám paměťových karet).
Mechanické provedení a ovládání nového fotoaparátu Nikon D5100 bych tedy celkově hodnotil jako velmi dobré. Přes menší rozměry dobře padne i do větší ruky a i když je fotoaparát poměrně lehký, rozhodně nepůsobí laciným dojmem, naopak, na dotek působí docela robustně. Celkové řešení ovládání je intuitivní a ergonomicky vhodně rozmístěné ovládací prvky jen podtrhují celkově pozitivní pocit z tohoto přístroje. Při delším zkoumání by se sice nějaká ta drobná muška na kráse našla (třeba již zmíněný poměr stran LCD monitoru, nebo třeba absence aretace voliče expozičních režimů, u kterého se občas stane, že si s ním nevědomky pootočíte, například při vytahování z brašny) ale nějaká drobnost se najde vždycky a v tomto případě rozhodně nejde o nic zásadního.

Čip, snímání, obrazová kvalita

Základním stavebním kamenem každého digitálního fotoaparátu je jeho snímací čip. Nejinak je tomu i v případě modelu Nikon D5100. Oficiální tisková zpráva společnosti Nikon hovoří o tom, že obrazové technologie byly převzaty z vyššího (a velmi úspěšného) modelu D7000. Dá se tedy předpokládat, že právě snímací čip je buď úplně stejný anebo přinejmenším velmi podobný. Je jím čip typu CMOS formátu DX (APS-C) o rozměrech 23,6×15,6 mili­metru, tedy s crop faktorem x1,5 a s maximálním rozlišením 16,2 milionu efektivních obrazových bodů v rozložení 4928×3264 pixelů. Ve standardním nastavení je k dispozici rozsah citlivostí ISO 100 až 6400. V uživa­telském nastavení pak lze ještě povolit rozšíření až na ISO 25600. O zpracování obrazových informací se stará procesor Expeed druhé generace. Snímky je možné ukládat v obvyklých formátech NEF (RAW – 14-bitový) a JPEG, případně v obou současně a to i s možností nastavení míry komprese, barevného prostoru a dalších parametrů. Snímky se ukládají na paměťovou kartu typu SD (samozřejmě včetně podpory nejnovějších SDHC a SDXC).Závěrka fotoaparátu umožňuje použít rozsah expozičních časů od 1/4000 až po 30 vteřin a nechybí samozřejmě ani čas “B“, tedy trvale otevřená závěrka. Synchronizační čas pro vestavěný blesk je 1/200 vteřiny. Fotografie lze v režimu sériového snímání pořizovat rychlostí 4 snímky za vteřinu.
Nyní už ale k samotným fotografickým výsledkům. V tomto článku najdete pouze ukázky praktického fotografování v terénu ale v přípravě již mám další článek, ve kterém budou výsledky laboratorních testů asociace DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem a kde najdete také srovnání s konkurencí. Pro praktickou zkoušku jsem si vybral obvyklou zkušební noční scénu, kterou najdete na ukázkové fotografii č.11. Fotografie je složena ze dvou identických polovin, mezi nimiž je jediným rozdílem použitá předvolba vyvážení bílé barvy. Rozdíl mezi nastavením na žárovkové světlo a automatikou je tentokrát o něco větší, než bývá zvykem ale přesto lze výsledek automatiky hodnotit jako akceptovatelný. Nicméně si neodpustím obvyklou poznámku, že i tak rozhodně doporučuji vždy používat jednotlivé předvolby funkce vyvážení bílé, pro konkrétní světelné zdroje nebo vyvážení bílé provést dodatečně ručně při zpracování fotografií pořízených ve formátu NEF (RAW).

Na ukázkovém obrázku č.12 pak najdete 100% výřezy z jednotlivých testovacích snímků v plném rozlišení, pořízených při všech dostupných citlivostech ISO. Použit byl základní objektiv AF-S Nikkor 16–85mm f/3,5–5,6 VR. Z výsledků je viditelné, že kvalita fotografií je vysoká a výsledky jsou opravdu na podobné úrovni, jako u modelu D7000, což potvrzuje informaci o stejném (nebo alespoň velmi podobném) čipu. Ostrost a kresba je sice mírně měkčí, což však není způsobeno nekvalitou použitého objektivu ale spíše tím, že fotoaparát je ve výchozím nastavení (před pořízením snímků jsem fotoaparát vyresetoval a vypnul redukce šumu) nastaven na nízkou míru doostřování. Toto nastavení bude spíše vyhovovat těm, kdo si s výslednou fotografií rádi pohrají při zpracování v grafickém editoru a doostření si raději nastaví ručně až podle konkrétního snímku. Těm, kdo se zpracováním nechtějí příliš zabývat a chtějí fotografovat přímo do formátu JPEG a případně je rovnou bez úprav tisknout, těm bych raději doporučil si v menu fotoaparátu raději nastavit mírně vyšší úroveň doostření a také aktivovat funkce redukce šumu (zejména právě při pořizování nočních snímků nebo při fotografování při vysokých citlivostech ISO).
Na jednotlivých výřezech, seřazených podle použité citlivosti si můžete sami prohlédnout nárůst šumu v závislosti na hodnotě citlivosti ISO. Zhruba do ISO 800 není nárůst šumu viditelný prakticky vůbec. Při hodnotě ISO 1600 je změna teprve na hranici viditelnosti. Při hodnotě ISO 3200 je již šum viditelnější ale pořád ještě na vynikající úrovni. Lehce je také znát velmi lehká ztráta detailů ostrosti. Citlivost ISO 6400 je maximální hodnotou v běžném nastavení, šum je zde již viditelnější, stejně tak ztráta detailů kresby, přesto je však výsledek pořád ještě dobrý. Následující hodnota ISO 12800 je již označena jen jako Hi 1 a zde je již šum i ztráta detailů kresby viditelná a praktické použití snímků při této citlivosti je již omezené. Nejvyšší hodnota ISO 25600, označená také pouze zkratkou (v tomto případě Hi 2), je již téměř prakticky nepoužitelná, protože šum je již opravdu značný, také ztráta detailů je značná a jasně viditelná je i desaturace fotografie. Ještě o trošku vyšší hodnota je pak dostupná ve speciálním režimu „noční vidění“ ale pouze jako monochromatická. Navíc je zde degradace obrazu po všech stránkách už opravdu značná, takže jde spíše o zajímavost s velmi omezenými možnostmi využití. I když za určitých okolností se třeba pro čistě dokumentační fotografii může hodit i tato funkce. Nicméně lepší volbou by jistě byl stativ a delší expoziční čas.
Na ukázkových fotografiích č.13 až 20 si můžete prohlédnout několik fotografií v plném rozlišení a zcela bez úprav, tak jak byly zaznamenány přímo ve fotoaparátu na paměťovou kartu, v různých situacích, při různých citlivostech ISO a také různými objektivy. Na snímcích č.13 a 14 najdete celé zkušební snímky pro dvě nejvyšší hodnoty základního rozsahu citlivosti ISO, tedy 3200 a 6400. Snímky č. 16 a 17 jsou pak zase dobrou ukázkou toho, že fotoaparát disponuje také velmi slušným dynamickým rozsahem a zvládá při vhodném nastavení i hodně kontrastní scény. Hrátky s hloubkou ostrosti si pak můžete užít, pokud se rozhodnete používat nový objektiv AF-S 50mm f/1,8 G, viz. ukázka č.18, kde je pěkně vidět i přirozené podání neostrých částí snímku mimo hloubku ostrosti (bokeh). Fotoaparát neměl problém ani s komunikací elektroniky s objektivem alternativního výrobce Sigma, viz foto č.19.

Celkově lze říci, že obrazová kvalita fotoaparátu Nikon D5100 je velmi vysoká a to zejména vzhledem k jeho cenové hladině a kategorii uživatelů, kterým je primárně určen. Fotoaparát se velmi dobře vypořádává s obrazovým šumem ale také s celkovým barevným podáním a v neposlední řadě také disponuje velmi slušným dynamickým rozsahem. Ve své třídě bude v tomto ohledu asi jen těžko hledat vážného konkurenta.

Funkce

Zásadní věcí je také vybavenost digitální zrcadlovky funkcemi. Dnes již asi nikoho nepřekvapí, že také Nikon D5100 je vybaven menu, které je kompletně lokalizované také do češtiny. Případně je k dispozici také asi dvacet dalších volitelných jazykových mutací. Fotoaparát není vybaven samostatným LCD displejem (tedy kromě toho v hledáčku) a tak se veškeré údaje o parametrech a nastaveních zobrazují na hlavním LCD monitoru. Design je volitelný ze dvou variant, přičemž jedna napodobuje design klasického LCD displeje a druhá je spíše více grafická, včetně grafického znázornění nastavení clony. Vybrat si můžete také z několika barevných variant. Skvělou vlastností také je, že fotoaparát je vybaven polohovým čidlem a v případě, že jej otočíte na výšku, tak se automaticky otočí a rozložením přizpůsobí i grafika na monitoru (včetně rozložení zaostřovacích bodů), abyste si při fotografování nevykroutili krk.

Také samotné menu uživatelských funkcí je velmi dobře vyřešené. Drží se osvědčeného firemního schématu a jednotlivá témata jsou pro lepší přehlednost barevně odlišena. Design je prakticky stejný, jako u všech ostatních fotoaparátů Nikon, jen byl oproti předchozímu modelu lehce uhlazen a přizpůsoben vyššímu rozlišení LCD monitoru, takže se na něj dívá opravdu dobře. Ještě podstatnější je však informace, která zaujme především ty, kteří jen neradi listují v obsáhlém manuálu fotoaparátu. Celé menu bylo doplněno kontextovou nápovědou, což je opravdu velmi praktická záležitost. Pokud vám totiž při procházení menu nebude nějaká funkce jasná, tak stačí na zadní straně přístroje stisknout tlačítko s ikonkou otazníčku a na LCD monitoru se vám ihned zobrazí doprovodný text (samozřejmě také v češtině), který vám přesně řekne, k čemu je daná funkce užitečná a jak se používá. Při obrovském množství funkcí, jakým dnešní digitální zrcadlovky disponují, se tahle vychytávka jistě nebude hodit jen začátečníkům, ale jistě ji občas ocení i pokročilejší uživatelé. Nosit s sebou v brašně také manuál tak už dnes opravdu nebude nutné.
Důležitou funkcí je také systém automatického zaostřování. Nikon D5100 je vybaven jednotkou Multi-CAM 1000, disponující jedenácti zaostřovacími body, přičemž z toho je jeden (prostřední) křížový, tedy zdvojený. Rozložení zaostřovacích bodů je velmi dobře rozloženo do plochy ve tvaru plochého kosočtverce. Přesné rozmístění ostřících bodů v hledáčku najdete na ukázkovém snímku č.8 v úvodu tohoto článku. K dispozici je dále obvyklá paleta nastavení, jako kontinuální ostření, jednorázové zaostření, plně automatické či plně manuální zaostřování. Správné zaostření je indikováno kontrolkou v hledáčku a také akustickým pípnutím (které je ale možné vypnout v případě, že by rušilo okolí). V praktickém nasazení se pak zaostřovací systém plně osvědčil a neměl problémy ani s rychleji se pohybujícími objekty, ani se slabším osvětlením či menším kontrastem fotografovaného objektu. Nic jiného jsem však ani nečekal, protože současné zaostřovací systémy jsou opravdu velmi dobré a už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl nějaký, se kterým by byl nějaký zásadnější problém. Nejpodstatnějším parametrem tak dnes zůstává hlavně samotný počet zaostřovacích bodů a jejich rozmístění do plochy hledáčku.
Samozřejmostí je dnes už také možnost natáčení videosekvencí a jak jinak, než v plném Full-HD rozlišení. K dispozici je ale samozřejmě také možnost definovat rozlišení nižší (v několika stupních), případně také zvolit míru komprimace obrazu, pro ušetření místa na paměťové kartě. Video v nejvyšší kvalitě je sice opravdu parádní ale daní je velká datová náročnost (obecně, nejen v případě Nikonu D5100). Při využití nejvyšší kvality a rozlišení je k dispozici maximální délka záznamu 20 minut, což si může vyžádat až 4GB prostoru na paměťové kartě. Odměnou je pak ale skutečně vynikající kvalita videa, se kterou se běžné videokamery nemohou měřit. Nemluvě o možnosti točit video s jakýmkoli objektivem a využívat tak třeba práci s hloubkou ostrosti, což je u videokamer vzhledem ke konstrukci jejich objektivů jen velmi omezené. Nikonu D5100 v tomto ohledu nechybí ani řada doprovodných funkcí, jako je automatické zaostřování, možnost fotografování v průběhu natáčení a také dodatečný sestřih videa přímo ve fotoaparátu. Zvuk je zaznamenáván interním monofonním mikrofonem (lze jej i vypnout a zaznamenávat bez zvuku), případně lze využít také novinku v nabídce Nikonu a to nový externí stereofonní mikrofon ME-1, který lze upevnit do sáněk pro blesk a propojit s fotoaparátem kablíkem.
Samozřejmě jsem pro potřebu tohoto článku natočil také ukázkové video. Při jeho pořizování mě napadla snad jen jediná drobnost, která by šla přeci jen ještě trošku vylepšit – a sice chování dálkového ovladače. Myslím, že by nebylo špatné, kdyby se dalo v uživatelských funkcích nastavit, zda se dálkovým ovladačem spustí v režimu živého náhledu fotografování nebo natáčení videa. Případně, pokud už se video natáčí, tak aby došlo k pořízení fotografie a dále se pokračovalo ve filmování. To už bych toho ale chtěl asi opravdu moc, protože pokud vím, tam ani žádný z konkurenčních přístrojů nedisponuje takto detailním nastavením.
Ukázkové video si můžete přehrát na serveru Youtube. Pokud si jej však budete chtít pustit v plném Ful-HD rozlišení, tak si jej musíte napřed nastavit v dolní liště vpravo pod oknem s videem. Pokud byste si chtěli video stáhnout a přehrát standardním přehrávačem ve vašem počítači (například pro vyzkoušení, zda značný přenos dat zvládne vaše grafická karta), tak můžete použít druhý odkaz, ze kterého lze video stáhnout. Jen upozorňuji, že přestože je záznam krátký (necelá minuta), tak má datově přes 100MB, protože byl pořízen v maximální dostupné kvalitě. Posoudit můžete také kvalitu zvuku, který byl zaznamenán právě novým externím mikrofonem Nikon ME-1.

Zkušební video si můžete pustit zde.

Nebo si ho můžete stáhnout zde.

Jinak ve fotoaparátu nechybí obvyklá a velmi bohatá nadílka více či méně běžných funkcí a expozičních režimů. Zejména pro začínající uživatele byla rozšířena nabídka poloautomatických motivových režimů, z nichž některé jsou opravdu velmi specializované, jako například samostatné režimy pro fotografování dětí, fotografování při světle svíčky anebo třeba jídla. Pro pokročilejší nemohou chybět obvyklé režimy předvolby expozičního času, clony a také plně manuální režim. Na voliči expozičních režimů pak také najdeme volbu speciálních efektů, z nichž některé jsou zdařilé (například efekt miniatury – viz foto č.24) a některé méně zdařilé, tedy alespoň dle mého názoru – jako například efekt pro noční vidění anebo efekt barevná skica (viz foto č.25). Co se však nelíbí mě, může jiného nadchnout, každopádně pokud si Nikon D5100 pořídíte, tak budete mít k dispozici hodně režimů, se kterými se můžete bavit, hrát si s nimi a zkoušet je v různých podmínkách. Jeden detail mi tu ale opravdu chybí, v režimu speciálních efektů vás automatika nepustí ke korekcím expozice, takže pokud byste si při fotografování chtěli upravit expozici, tak máte smůlu a musíte se spolehnout jen na automatiku nebo následnou úpravu v grafickém editoru. Ukázkou budiž fotografie č.25 s efektem pojmenovaným barevná skica, kde bych si já osobně třeba dovedl představit mírnou korekci expozice směrem dolů, cca o –0,3 až –0,7 EV.

U fotoaparátů Nikon je již obvyklá funkce Active D-Lighting, které se taky občas česky říká digitální blesk. Jde o softwarové zesvětlení tmavších částí snímků, případně také mírné ztlumení příliš světlých partií. Lze ji aktivovat předem anebo také jako postproces. V případě Nikonu D5100 byla ještě doplněna funkce integrovaného HDR, což je funkce, při které fotoaparát pořídí dvě odlišně exponované fotografie, které automaticky složí dohromady a příliš tmavé části použije ze světlejšího snímku a příliš světlé z tmavšího. Tato funkce je již samozřejmá v grafických editorech, kde má sofistikovanější možnosti použití ale začínající uživatelé, kteří s ní nemají mnoho zkušeností, jistě ocení její implementaci přímo do fotoaparátu. Efekt snížení rozdílů mezi světlými a tmavými partiemi je patrný na ukázce č.26. Vzhledem k nutnosti pořízení dvojice snímků je však tato funkce použitelná pouze pro statické objekty. Pro pohybující se objekty je tak možno použít pouze funkci Active D-Lighting. V případě statického objektu a potřeby opravdu silného efektu je však také možné obě funkce kombinovat. Tuto volbu ale doporučuji pouze v nutných případech nebo pro vytvoření nějakého výtvarného efektu nebo experimentu. Výsledek už totiž může působit značně uměle.
Závěrem bych se ještě rád zmínil o rozšířených možnostech dodatečných úprav již pořízených fotografií přímo ve fotoaparátu, v menu retušování. Tady je nabídka opravdu bohatá a opět určená především začínajícím uživatelům, kteří si ještě netroufají na detailní zpracování snímků v grafickém editoru. K dispozici je možnost detailního zpracování formátu NEF (RAW), korekce červených očí, oříznutí, vyrovnání, filtrové efekty, převod na monochromatické fotografie, prolínání snímků, korekce zkreslení, efekt rybího oka a řada dalších. Zkušení možná ohrnou nos ale nadšenci a začátečníci si jistě budou mít za dlouhých zimních večerů s čím hrát dlouhé hodiny – a není se co divit, některé efekty jsou opravdu zábavné.
Vybavenost funkcemi fotoaparátu Nikon D5100 je tedy také vynikající a ani při delším přemýšlení mě opravdu nenapadá, co by zde v tomto ohledu mohlo chybět.

Příslušenství, cena a závěr

Pokud jde o příslušenství, tak si opět neodpustím obvyklou poznámku, že ze všeho nejdůležitější je výběr vhodného objektivu. Někdy je tento výběr dokonce důležitější, jak výběr samotného fotoaparátu. Skoro každý fotograf pak potřebuje především kvalitní základní objektiv, pro běžné univerzální fotografování a právě tohle je jedna ze silných stránek značky Nikon. Model D5100 se bude prodávat v několika setech ale, pokud se pro něj už jednou rozhodnete, tak si vám dovolím rozhodně doporučit set s objektivem AF-S 18–105mm f/3,5–5,6 VR. Jde o opravdu velmi kvalitní základní zoom objektiv, za který se určitě vyplatí si připlatit. Má dostatečný rozsah ohniskových vzdáleností, je vybaven výkonným stabilizátorem obrazu, má velmi dobré optické vlastnosti, je optimalizovaný pro použití s čipem formátu DX, má ultrazvukový motor zaostřování SWM a v ceně je také účinná tvarovaná sluneční clona. Najdete jej na produktovém snímku č.28.
Pokud by někdo pro svoji tvorbu potřeboval také vysoce světelný objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností, tak si ještě dovolím upozornit na novinku v podobě objektivu AF-S 50mm f/1,8 G, který se právě v těchto dnech dostává na náš trh. Jde o kvalitní objektiv s kovovým bajonetem doplněným o gumové utěsnění, výbornými optickými vlastnostmi, ultrazvukovým motorem zaostřování a také u něj naleznete v balení sluneční clonu a také plstěný obal pro bezpečnější přenášení. Kompletní nabídku objektivů pak najdete v každém dobrém obchodu s fototechnikou nebo na stránkách českého zastoupení www.nikon.cz.

Dalším oblíbeným příslušenstvím jsou externí systémové blesky. Tady bych si dovolil upozornit na nejnovější přírůstek v nabídce Nikonu, a sice na model SB-700. Jde o velmi kvalitní systémový blesk, dostatečný pro naprostou většinu využití. Jeho výkyvná a otočná hlava umožňuje odrážené záblesky od okolních stěn či předmětů. Má také vestavěnou vysouvací rozptylku a odraznou destičku. V příslušenství pak najdete rozptylný softbox, sadu nasazovacích filtrů pro specifická zabarvení světla, krytku spoje fotoaparátu a blesku pro použití v náročnějších externích podmínkách, měkké pouzdro a také stojánek, sloužící pro postavení blesku mimo fotoaparát nebo jeho případné umístění na stativ. Jeho aktuální (6/2011) cena se pohybuje cca kolem 8.000,– Kč včetně DPH. Méně nároční fotografové pak mohou sáhnout po malém, ale levném blesku SB-400, který pořídí za necelou polovinu ceny modelu SB-700.
Za zmínku stojí také příslušenství v podobě externí GPS jednotky Nikon GP-1, kterou lze připojit kablíkem přímo k fotoaparátu. Samotnou jednotku je pak možné umístit do sáněk blesku nebo připevnit na popruh. Při fotografování se do dat snímku zaznamenávají také GPS souřadnice, takže pak přesně víte, kde jste kterou fotografii pořídili. Skvělý doplněk zejména pro fotografy cestovatele, jen ta cena (aktuálně něco přes 7.000,– Kč včetně DPH) je opravdu hodně přehnaná a i polovina by byla docela dost. Nikon se tak sám připravuje o jedinečný nápad (většina konkurenčních zrcadlovek neumožňuje přímé připojení GPS jednotky) a dobrovolně tak vyklízí pozice alternativním výrobcům, kteří dovedou prakticky stejnou GPS jednotku vyrobit za zhruba třetinovou cenu.
Novinkou v příslušenství je také nový stereofonní mikrofon Nikon ME-1, který lze také připojit kablíkem přímo k fotoaparátu a výrazně se tak podílí na vyšší kvalitě zvuku, zaznamenávaného současně s videosekvencemi. Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, byl jím ozvučen zkušební záznam, na něhož je odkaz v tomto článku. Pokud chcete opravdu kvalitní záznam zvuku a budete si svá videa přehrávat například na domácím kině, tak tuto investici rozhodně doporučuji. Kupodivu je cena v tomto případě o poznání přívětivější, aktuálně někde kolem 3.000,– Kč včetně DPH.
Samozřejmostí je pak dnes již možnost dálkového ovládání. V případě Nikonu D5100 je pak asi nejvhodnější volbou bezdrátové infračervené ovládání ML-L3. Pořídíte jej za cenu kolem pětistovky a fotoaparát jím spustíte i na vzdálenost několika metrů (konkrétní vzdálenost záleží na okolních podmínkách ale většinou v pohodě i 10 metrů). Tady stojí za připomínku, že to konečně někoho napadlo a Nikon D5100 má čidlo pro příjem signálu z ovladače na přední i zadní straně fotoaparátu.
Závěrem bych ještě zmínil program Nikon View NX2, který je zdarma ke stažení na stránkách výrobce a také se dodává na přiloženém CD k fotoaparátu. Kromě toho, že slouží jako rychlý a přehledný prohlížeč fotografií, tak je zde také možnost zobrazení dat z GPS jednotky na mapě. Do snímků, které informaci o souřadnicích neobsahují, je možné ji v tomto programu také snadno a rychle přiřadit. Ale hlavně je tu také možnost v tomto programu zpracovat (nebo jak se dnes říká vyvolat) fotografie ve formátu RAW.

Závěrečné shrnutí bude tentokrát opravdu krátké – Nikon D5100 je opravdu vynikajícím přístrojem, který mohu jen doporučit. Je ideální pro začátečníky, jímž je primárně určen a je také pro ně optimalizován maximálně usnadněným ovládáním, integrovanou nápovědou a širokou nabídkou funkcí snadných a na použití jednoduchých funkcí. Vynikající je ale také obrazová kvalita, pro kterou po něm jistě sáhne i nejeden zkušenější fotograf. Vzhledem k malým rozměrům a nízké hmotnosti se ale jistě zalíbí také nejednomu fotografu cestovateli, případně také ženám fotografkám.
Pokud jde o záporné vlastnosti, tak nějaká ta drobná muška na kráse se najde vždycky, ale v tomto případě jsem si lámal hlavu docela dlouho, ale přesto mě nenapadlo nic, co by opravdu stálo za zmínku.

Ještě se podívejme na ceny, Nikon D5100 aktuálně (6/2011) pořídíte přibližně za :

Tělo Nikon D5100 – 15.990,– Kč včetně DPH
Set s objektivem AF-S Nikkor 18–55mm f/3,5–5,6 VR – 18.490,– Kč včetně DPH
Set s objektivem AF-S Nikkor 18–105mm f/3,5–5,6 VR – 20.990,– Kč včetně DPH

Na stránkách českého zastoupení Nikon CZ s.r.o. najdete další, nejen technické informace. Zakoupené aparáty zde lze také zaregistrovat na své jméno podle výrobního čísla, což může být velmi užitečné při jejich ztrátě či krádeži.