Test Sony Alpha A580

Mezi prozatím posledními novinkami, které firma Sony uvedla na trh, byly kromě nových SLT A33 a A55 i dvě „klasické“ DSLR A560 a A580 konstrukcí a tvarem podobné předchozím zrcadlovkám typu A550. Rozdílem je možnost natáčení videa a A580, na kterou se dnes podíváme, má také nový čip s rozlišením 16MPix.

Více se rozepisovat o konstrukci a designu A580 je tak trochu zbytečné, jednalo by se o opakováními toho, co jsem již psal u A550. Jsou totiž po stránce konstrukce, tvaru i hmotnosti naprosto identické. Sony tak drží střední řadu zrcadlovek v podstatě v jednom těle, které se liší jen drobnostmi. Tělo A580 je oproti předchozím opatřeno drsnějším povrchem. Po nedávné SLT A33 má člověk opět pocit masivního těla i hmotnosti v ruce.

Pohled na zadní stranu nám ukáže již standardní rozmístění ovládacích prvků, pouze s jediným rozdílem, a tím je nahrazení tlačítka „inteligentního konvertoru“ tlačítkem pro nahrávání videa. Toto tlačítko je umístěno tak, aby bylo přímo pod palcem, nemuselo by však být tak utopené v těle fotoaparátu. Zbylé ovládání je stejné, křížový ovladač pro AF body, tlačítko funkcí, prohlížení snímků a koše, LCD výklopné pouze směrem nahoru nebo dolů. Nahoře vlevo pak tlačítka menu a nastavení displeje a vpravo, kromě již zmíněného tlačítka videa, ještě korekce expozice a aretace měření expozice.

Horní strana je tvarově stejná, jen rozmístění ovládacích tlačítek je trochu jiné. Otočný volič na levé straně pro výběr základního expozičního programu má méně voleb pro přímý výběr, ale dále v menu je možné ještě nastavit relativně mnoho dalších expozičních programů. Sáňky pro blesky s paticí Minolta DynaxAF jsou doplněny vstupy pro mikrofon. Madlo na pravé straně je o něco delší, což ocení lidé s delšími prsty. Tlačítka pro výběr režimu pohonu a ISO jsou posunuta dopředu, což je příjemnější, protože je můžete ovládat ukazováčkem přirozeněji než vzadu palcem.

Plastová dvířka na pravé straně ukrývají sloty pro SD karty a karty MemoryStick Duo a MemoryStick Duo Pro. Gumová dvířka na levé straně zase zakrývají USB konektor a HDMI a druhá konektor pro externí mikrofon a dálkové ovládání. Nad nimi je umístěn reproduktor. Opět si myslím, že umístit USB konektor, který je nejvíce využíván, pod gumová dvířka, není zrovna šťastné. Zasunovací plastová dvířka by byla praktičtější a měla by delší životnost.

Vpředu je standardně umístěn přepínač AF a MF zaostřování.

Hledáček, LCD a „živý náhled“

Optický hledáček je vybaven standardní matnicí, avšak počet zaostřovacích bodů se rozrostl na 11. Hledáček je sice velmi jasný, ale neustále jen se zvětšením 0,8× a s pokrytím 95% snímané scény. To je trochu zklamáním, protože někteří výrobci mají v podobné cenové a typové kategorii DSLR s většími hledáčky (Canon 550D – 0,87×, Pentan K7 – 0,92×). U DSLR v ceně přes dvacet tisíc bych očekával větší, když u A200 v ceně 8 tisíc to šlo. Patrně je to daň za funkci živého náhledu, protože ke zmenšení hledáčku došlo právě u první DSLR s touto funkcí. Jistou pomocí je dokoupení zvětšovací očnice 1,17×, která je v nabídce od více firem.

Abych však jenom nekritizoval, tento hledáček má jistě i přednosti. Při nastavení poměru stran 16:9 se vám zobrazí ořezové značky, a při nastavení bodového měření expozice zase kruh, ze kterého je expozice měřena. Ještě jedna věc mi trochu vadila. U předchozích DSLR bylo (při nastavení výběru místního AF bodu) středové tlačítko na kruhovém ovladači nastaveno pro přímou volbu středového bodu. Zde tomu tak není, a pokud máte nastaven některý krajní, musíte pro výběr středového AF bodu „doskákat“ přes všechny, které jsou v cestě. Přijde mi to jako určitá nevýhoda a krok zpět. V hledáčku se pod obrazem zobrazují údaje o režimu blesku a jeho nastavení i korekcích, údaje o typu AF a jeho aretaci, údaje o expozici a případné korekci na stupnici EV, počet zbývajících snímků pokud je jich méně než 9 a grafický symbol pro stabilizátor. Dále je tu ještě stupnice stabilizátoru SteadyShot™ INSIDE. Dioptrická korekce na pravé straně hledáčku umožňuje změnu v rozsahu –2,5 až +1 dioptrie. Z vnější části je hledáček chráněn odnímatelnou gumovou očnicí.

LCD je standardní jako u A550 a A500 s možností vyklopení dolů o cca 90° a nahoru o 110°. Jeho velikost 3“ a rozlišení více jak 920000 pixelů je velmi příjemné a pro zobrazení informací i exponovaných snímků výborné.

Při prohlížení naexponovaným snímků si můžete vybrat zobrazení s údaji, histogramem, nebo s náhledy. Menu ve formě karet také není neznámé. Zde se opravdu nic neměnilo.

Tlačítko Fn, nabízí všechny dostupné základní funkce, a to i ty, které mají samostatné tlačítko. Pro výběr funkce slouží zadní kruhový volič a předním voličem expozice můžete přímo vybírat určitou funkci a měnit její nastavení. Pokud u navolené funkce existuje dílčí nastavení, pak stiskem středového AF a opět předním voličem nastavíte jeho hodnotu.

Stejně jako u předchozích DSLR je možné si v menu zapnout nápovědu, která vám změní grafické zobrazení, a informuje, co která funkce vlastně dělá. Informace se zobrazí na chvíli a nijak nezdržuje při fotografování.

Živý náhled neboli Live View

Zobrazení LV je čisté a kontrastní. Do zobrazení se promítají AF body, zde dokonce 15 bodů, jsou přidány body okolo středového. Stejně jako lze nastavit zobrazení při prohlížení naexponovaných snímků ve 4 variantách, lze toto i u živého náhledu. Čistý obraz bez ničeno, s informacemi o nastavení funkcí, s korekcí expozice a s histogramem. Při živém náhledu jsou v nabídce ještě dvě funkce a to detekce obličeje (ostří přednostně na obličeje) a detekce úsměvu s automatickou expozicí – pokud systém vyhodnotí, že se někdo na snímku usmívá, pak sám exponuje bez nutnosti mačkat spoušť.

Relativně novou funkcí je elektronická vodováha. Poprvé jsem se s ní setkal u A33. Jak se vodováha zobrazuje je patrné na přiložených snímcích.

Funkce je dostupná přes tlačítko Focus Check LV. Trochu nepříjemné je cvaknutí při jejím použití, které připomíná expozici. Ale není tomu tak. V podstatě musíte držet spoušť, obraz vám zmizí, znovu se objeví, vy si vyberete kompozici a docvaknete. Pokud se vám ozvou dvě rychlá cvaknutí za sebou, bylo konečně exponováno. Toto by asi chtělo ještě dopracovat. Jinak je však tato funkce výrazné plus.

Živý náhled si můžete zapnout i pro kontrolu ostření. Při stisknutí tlačítka Focus Check LV a tlačítka AEL se snímek s plným pokrytím pole zobrazí na LCD. Při dalším stisku AEL se snímek zvětší 7,5× nebo 15× a pomocí kruhového voliče s šipkami si najedete na část, kterou chcete vidět a na ní ručně ostřit, a můžete exponovat. Zvětšení obrazu na LCD neznamená ořez snímku, ten je vždy exponován v plné velikosti. Snad jen malé upozornění, v okamžiku namáčknutí spouště se zvětšení okamžitě zruší, a expozice se tak provede pouze při zobrazení celého snímku.

Čip a ISO

Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ APS HD s rozlišením 16,2 MPix (4912×3264 pixelů). Velikost čipu je standardní APS-C s poměrem stran 3:2, s možností nastavení na 16:9. Čip je osazen pružně a používá optický stabilizátor SteadyShot INSIDE, který umožňuje stabilizaci se všemi objektivy.

Citlivost čipu lze nastavit na 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400 a 12800 ISO. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v ranním světle, v mlze a na okraji svítící žárovky ve tmě.

Ze snímků je vidět, že v denním světle by se citlivost 3200 ISO ještě dala použít bez větších problémů, na snímku v mlze (za šera) jsou při této citlivosti již patrné barevné mapy, ale u malých fotografii by patrně nebyly vidět. Na poslední ukázce je vidět, že zrnitost je poměrně výrazná a pravděpodobná nejvyšší použitelná citlivost je 1600 ISO. Všechny výřezy jsou 1:1. Stále je u výrobce co zlepšovat.

V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 4912×3264 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 42×28 cm v rozlišení 300dpi, případně 62×41 cm při rozlišení cca 200dpi. Kvalita JPG je rozlišena na 2 typy, jemná a standard. Kromě toho lze využít i kombinací RAW+JPG. Snímky ukládá fotoaparát na paměťové karty Memory Stick PRO Duo™, Memory Stick PRO-HG Duo™, SD, SDHC a SDXC. Následující tabulka ukazuje, kolik přibližně lze uložit snímků na paměťovou kartu příslušné velikosti.

Režimy, expozice a vyvážení bílé

Režimy fotoaparátu jsou stejné jako u předešlých modelů. Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy v menu: portrét, sportovní akce, makro, krajina, západ slunce, noční pohled, ručně držený soumrak a noční portrét. Expozimetr A580 pracuje ve 3 režimech, 40zónové maticové měření (v hledáčku) a 1200 zónové měření (při LV), se zdůrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-2 EV v krocích po 1/3 EV. Případně lze použít Bracketing v krocích po 1/3EV a 2/3. Více není třeba více rozebírat.

Závěrka je elektronicky řízená, plochá s vertikálním pohybem štěrbiny. Rozsah expozičních časů je 1/4000 až 30s a Bulb (trvalé otevření závěrky). Synchronizační čas pro blesk je bohužel stále jen 1/160s. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u předchozích modelů, zde není nutné se více rozepisovat, vše je v technické specifikaci na stránkách Sony.

Jako u předchozích DSLR, je možné nastavovat i funkci „optimalizace dynamického rozsahu“ (D-Range Optimizer), která upravuje kontrast a odstín, a funkci HDR (High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah). Fotoaparát využívá algoritmy pro kombinování a optimalizaci dvou následných snímků (vrstev). Výsledkem je jediný HDR snímek, snažící se napodobit přirozený rozsah lidského vidění. Lidově řečeno: po zmáčknutí spouště dojde k rychlé dvojí expozici s různým nastavením a sečtení snímku do jednoho. Není tedy radno používat tuto funkci na velmi rychlé akce, kdy by došlo k posunutí objektu na druhém snímku, jak je vidět v ukázce. Uloží se 2 snímky, první bez HDR a druhý s HDR.

A ještě upozornění jako v minulém testu, že tyto funkce nejsou spasitelné, a nemusí vám dát vždy výsledek, s jakým budete spokojeni. U některých scén se zachovají jako u této, u jiných ale třeba jinak. Co bych doporučil, to je trvale zapnutá funkce DRO na hodnotu Auto, tím nic nepokazíte. Pokud nebude stačit a budete používat DRO v hodnotách větších jak Lv3, pak bude vhodná korekce expozice v rozsahu –0,3 až –1EV (je třeba vyzkoušet). Je také třeba mít na paměti, že při vysokém stupni DRO (Lv4,Lv5) dochází k nárůstu šumu.

Zaostřování a režimy snímání

Základní přepínání AF / MF je na přední straně, na zadní je pak křížový volič pro výběr AF bodů. A580 je vybavena 15 bodovým systémem AF. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či ručně ze všech AF bodů. S AF zaostřováním nebyly pro dobu testu žádné problémy a ostření bylo rychlé a přesné. Záleží samozřejmě na objektivu. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro přisvětlení s dosahem 5 m. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí až 5 snímků/s.

Speciální funkcí je panorama. Fotoaparát nastavíte na horizontální nebo vertikální snímání a budete pohybovat ve směru šipky. Fotoaparát exponuje v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden panoramatický. Velikost panoramatu: Běžný na šířku: 8192×1856 (135°/120°) / na výšku: 3872×2160 (101°/90°) Velikost snímku: Širokoúhlý na šířku: 12 416×1856 (202°/180°) / na výšku: 5536×2160 (142°/126°). Je to ale funkce spíše pro zábavu, protože není bez chyby. Velikost a počet chyb závisí na použitém objektivu, čím širokoúhlejší použijete, tím jich bude více. Určitě by stálo za to používat stativ a využít vodováhu.

Vestavěný blesk a externí blesky

Co se týče vestavěného blesku i možnosti použití externího, zde platí to co u předchozích DSLR. Jeho konstrukce je masivní s kovovou výztuhou. Směrné číslo je 10 a pokrytí zorného pole odpovídá 18mm objektivu. Doba nabíjení je cca 4s. Při nastavení různých ISO je dosah blesku od 1m do 5m. Při použití externích blesků Sony je možná synchronizace i s nejkratším časem. A580 je plně kompatibilní i se starším bleskem Minolta 5600 HSD. Pro měření je používán systém ADI. Při použití blesků jiných výrobců je použito standardní TTL měření. Korekce expozice bleskem je –2 EV až +2 EV v krocích po 1/3 EV a není svázaná s korekcí expozice.

Záznam videa

Záznam videa je možný ve dvou formátech. V mp4 v HD rozlišení (1440×1080) s 25fps, progresivní s přibližnou velikostí 12Mb/s, a nebo ve formátu AVCHD v rozlišení full HD (1920×1080) s 50fps prokládaný s přibližnou velikostí 17Mb/s. Komprese videa H.264 nebo MPEG-4 AVC. Formát záznamu zvuku je Dolby® Digital (AC-3) / MPEG-4 AAC-LC. Malá ukázka videa v mp4, velikost cca 20B. Použit byl objektiv Tamron 90mm/2,8.

Energie a příslušenství

Fotoaparát využívá dobíjecí baterii NPFM500H s kapacitou: 7,2 V / 11,8 Wh / 1650 mAh. Její nabití trvá cca 175 minut. Plně nabitá vydrží asi 1050 snímků, při použití „živého náhledu“ jen 560 snímků. Záleží také na použitém objektivu a používání blesku. Zbývající výdrž baterie v procentech je zobrazena na zadním LCD. Pro ty, co chtějí větší výdrž, je tu vertikální grip VG-B50AM pro dvě baterie.

Testovací snímky

Závěr

Nová zrcadlovka A580 je novinkou hlavně proto, že má možnost záznamu videa. Po stránce fotografické zde až tak mnoho novinek není. Samozřejmě má větší čip, 16MPix oproti 14MPix u ostatních APS-C Sony zrcadlovek, přibyla nabídka elektronické vodováhy, ale to je asi tak vše. Možná by stačila jedna až dvě nové DSLR ročně, ale s větší nabídkou novinek, než čtyři s drobnými úpravami. Tento nešvar není jen záležitostí Sony, ale i ostatních výrobců fototechniky. Co by mne osobně potěšilo, by byl větší hledáček a lepší kvalita zobrazení při vysokých ISO, i když i zde je znát posun oproti předchozím DSLR. Za cenu 20 tisíc je to ale trochu málo. Zrcadlovku lze ovšem bez výhrad doporučit jak všem začínajícím uživatelům, tak i pokročilým fotografům.