V Africe zůstává posledních asi 50,000 jedinců jedinečného primáta dželady. V článku najdete poznatky z fotografování Theropithecus gelada ve volné přírodě v horách národního parku Simien v Etiopii. Žádné safari z auta či úkrytu. Právě Etiopia a Eritrea jsou posledními útočištěmi této ohrožené opice.
V Africe zůstává posledních asi 50,000 jedinců jedinečného primáta dželady. V článku najdete poznatky z fotografování Theropithecus gelada ve volné přírodě v horách národního parku Simien v Etiopii. Žádné safari z auta či úkrytu. Právě Etiopia a Eritrea jsou posledními útočištěmi této ohrožené opice. Až na vrcholy Simienského pohoří jsme vyvlekli těžkou techniku včetně Canon 300mm/f 2,8 L IS a 70–200mm/ f2.8 L IS. Fauna a flora Etiopie ve fotografii je postupně mapována i na www.fotoatlas.cz.
Dželada (Theropithecus gelada) nazývaná někdy pavián dželada není ve skutečnosti pravým druhem paviána. Je to poslední přežívající druh z kdysi běžné čeledi opic primátů, žijících ve stepích a živících se zcela výhradně rostlinou stravou, hlavně trávou. Nejvýznamnější lokalitou, kde je můžete vidět v divoké přírodě a fotografovat, je národní park Simien v Etiopii. Toto nejvyšší pohoří Ethiopie, v jehož sousedství přes údolí se nachází nejvyšší hora Afrického Rohu Ras Dashan (4653 m), nabízí ideální podmínky pro dželadu. Stáda těchto opic zde dosahují počtu až 300 opic. Na noc sestupují opice do prudkých skalnatých srázů, které jim skýtají velmi dobrou ochranu. Ráno vystupují nahoru na náhorní plošiny ve výškách 3000 až 4000 metrů. Plošiny jsou pokryté travou a bylinami, které tvoří jejich potravu. Ta se mění podle ročního období. V období zimního sucha jsou to hlavně různé kořínky, které umějí úžasně vybírat díky pohyblivým palcům na předních končetinách. Mají nejšikovnější palce hned po člověku t.j. šikovnější než šimpanzi či gorily.
 |
Uživit se v takto na potravu velmi chudých oblastech je pěkná makačka. Proto často na stádo dželad narazíte ve chvíli, kdy sedí na zemi a vybírají kořínky s hlavou zarytou do země. To je pro nás fotografy celkem nepříjemná situace. Fotky, kde nevidíte do obličeje, prostě za nic nestojí. Zároveň opice vyjadřují skloněnou hlavou i podřízené postavení. Tohle je známo třeba u horských goril, kdy pokud se člověk bude upřeně dívat opici do tváře, může dojít k útoku, což v případě gorily nemusí dobře skončit. Pro vaše snímky máte vždy jen zlomek vteřiny, kdy na vás dželada jukne, aby odhadla váš úmysl. Krátký a střední teleobjektiv s vysokou světelností a ultrazvukovým motorem je ideální. Helena fotografovala většinou s Canonem 70–200mm/f 2,8 IS. Já miluji Canon 300mm/f 2,8mm IS. Je to úžasné sklo, i když potřebujete trochu svaly a stabilizované polohy, abyste ho udrželi z ruky.
 |
 |
Pomaličku jsme se přišourali do prostředka stáda dželad, sedli si na bobek a sklonili hlavu. Zdálo se nám, že tohle stádo nás přijalo. Chvíli jsme seděli a pak začali opatrně fotografovat. V průběhu treku po Simienských horách jsme na dželady narazili ještě několikrát. Ukázalo se, že jsme byli sympatičtí pouze téhle tlupě u Sanbakeru a nikde jinde nás již opice k sobě nepustili tak blízko. Možná, že takhle brzo ráno byly hodně hladové a měli hlavně starost pořádně se nacpat travou a kořínky.
Dželady se k domorodcům chovají jinak než k bělochům. Zřejmě s nimi mají špatné zkušenosti. Domorodci viní opice, že jim požírají jejich úrodu. To je samozřejmě pravda. Na druhé straně je však argument, že se dželady pohybovaly na náhorních plošinách Simienských hor dříve, než zde začal hospodařit člověk. V Etiopii je roční přírůstek obyvatel 2 milióny. To vytváří obrovský tlak na zemědělství. Každý kousek půdy se musí využít a lidé se tlačí i na území národního parku. Poté, co domorodci pomocí srpů sklidí úrodu, vždy se nějaký ten klásek zapomene. To dželady dobře vědí a vyrážejí využít příležitosti. Tvrzení domorodců, že někteří samci prý zabili člověka, je myslím hloupost, i když tesáky mají pořádné.
 |
Podobné souboje není jednoduché zachytit. Bylo ráno a opicím se nechtělo odejít z výborného místa, kde se krmili kořínky. V případě dželad platí dost odlišná pravidla v sociálních vztazích, než u většiny jiných druhů. Samice se drží svého samce i tehdy, když prohraje souboj se silnějším jedincem. Někdy mu dokonce v souboji i pomáhají. Podobné souboje se odehrávají ve zlomcích vteřin a jsou nesmírně prudké. Častou chybou fotografů bývá nedostatečně krátký čas závěrky. Jste jako vždy na hraně techniky. Stativ by zde byl hodně problematický. Stádo putuje a my jsme se pohybovali s ním. Vysoké ISO znamená vyšší šum, krátký čas pak nutí k menšímu clonovému číslu, v důsledku kterého se dostáváte do problému s kontrolou hloubky ostrosti a přesností zaostření. V případě Canonu 5D a 5D Mark II to zůstává pořád na jednom citlivém sensoru uprostřed hledáčku. Prostě dost mizérie. Musíte mít vždy předostřeno dopředu. Tentokrát jsem měl celkem kliku. Lepší snímek s pohledem do tváře nebyl dostatečně ostrý.
 |
Toto je trochu náhodný snímek. Na stádo jsme narazili u Debarku, kde právě dželady přecházely cestu. Mláďata byla tak zaujata rvačkou, že jsem se mohl přiblížit i s batohem a pořídit snímek krátkým zoomovým objektivem. Opět se mi osvědčilo mít fotoaparát připravený v brašně LowePro Topload na prsou.
Dželady žijí obvykle v malých skupinách se samcem, který má v harému několik samic. Role samce znamená chránit skupinu a obšťastňovat samice. Někdy je až dojemné, jak samci pečlivě vybírají z kožichů samic nepříjemný hmyz. Samice mají roli opatrovnic a rozhodující postavení ve skupině co se týče logistiky fungování. Skupina se rozpadá v okamžiku, kdy samec přestane samice bavit. Jednotlivé harémy se pak slučují do velkých tlup, které mohou čítat až 500 jedinců. Včele těchto stád stojí samice, nikoliv samci. Prostě plná emancipace…
 |
Stejně jako u lidí jsou mláďata díky své přirozenosti úžasným objektem pro fotografování.
 |
Chodit vzpřímeně umožňuje lepší přehled. Takhle se v průběhu generací na afrických savanách vyvinul člověk. Dželadám se to asi nepovede. Nejspíš nebudou mít tolik času desítek tisíc let času, jako měl člověk. Tady jsem použil nižší clonové číslo abych se zbavil rušivého pozadí.
 |
 |
 |
 |
Další fotografie fauny v Simienských horách najdete na www.fotoatlas.cz. Snímky k tomuto článku jsem na zkoušku ořezal do rozměru pro širokoúhlé televize.