Po narození miminka i absolutní neznalec vezme do ruky fotoaparát a pustí se do mapování jeho pokroků někdy i hodinu po hodině. A právě takovým nadšencům, ať už se znalostmi, nebo bez znalostí fototechniky, je určena kniha "Fotografujeme děti", která vyšla v nakladatelství Zoner Press.
No nazdar! Řeknete si, když zjistíte, že autorem této knihy není muž,
ale ženy a hned dvě.
Ginny Felch – žena, která přišla o 15letého syna při
autonehodě a krátce poté jí shořel i vlastní dům. Žena, která to
rozhodně nevzdala a díky tomu má rozhodně jiný pohled na svět. Pod
přezdívkou Virginia Clayton vystavuje a přednáší o svém způsobu práce,
za což získala titul „Master of photography“ ve sdružení
profesionálních fotografů v Americe.
Allison Tyler Jones – profesionální fotografka, která má
dvě vlastní děti a pět z prvního manželství svého muže. Je majitelkou
fotografického studia „Allison Tyler Jones Photography, Inc.“, v němž se
specializuje na portréty dětí a záznam rodinných vztahů.
Kniha „Fotografujeme děti“ je určena všem, kteří chtějí zachytit obyčejné i neobyčejné okamžiky dospívání dětí nejen svých. Nabádá úplně každého vzít do ruky fotoaparát a zkoušet. Dává si za cíl naučit každého vytvořit zajímavé fotografie, ať už se jedná o jedince s fotoaparátem nastaveným na režim „namiř a stiskni“, nebo o člověka s ambicemi vyššími. Je to jakási „kuchařka“ určená trpělivým lidem, protože fotografovat malé neposedy je opravdu někdy velmi složitý úkol.
Kapitola 1: Umění fotografovat děti
Je to jakýsi úvod do problematiky. Poměrně humornou formou vás kniha
upozorňuje na nelehkost vytýčeného úkolu. Malé dítě nepostojí,
neposedí, není přístupné vašim pádným argumentům, … Větší dítě
by sice třeba i postálo, ale už chce do snímku mluvit. Takže také
žádná legrace.
Chcete mít absolutně originální snímky? Autorky radí začít naprosto
„obyčejnými“ situacemi. Což takhle dát dítěti do rukou vejce, nebo ho
postavit ke kanálu, … Myslím, že i člověk naprosto bez fantazie zjistí,
jaké poklady se potom dají vyfotit.
Autorky upozorňují i na to, jak je při focení důležitá poloha. Je kojenec na bříšku? Zkuste to i vy! U větších dětí lze sedět, ležet i stát a vznikají fotografie z podhledu, nadhledu i přímého pohledu. A pokud k dítěti dáte odrazovou plochu a dítě se začne šklebit, no…,pak vznikne zrcadlení.
Kapitola 2: Fotografovy starosti
Tato část knihy se již věnuje námětům pro nastavení fotoaparátu. Vysvětlí, co jsou různé termíny, jako expoziční čas, clona, citlivost ISO a hloubka ostrosti. No a protože jsou děti pořád v pohybu, je důležité umět s těmito funkcemi pracovat. Autorky radí jak pohyb „zmrazit“ a nebo naopak zdůraznit. Je zde plno obrázků, které vždy vysvětlují, o čem je řeč. Takže se např. dozvíme, že když dítě cáká, lze to vyfotit mnoha způsoby a to pouze měníme čas expozice. Další „kouzla“ se dají provádět, měníme-li hloubku ostrosti, atd.
Pokud je člověk fotoznalý, potom mu jednotlivé funkce nedělají žádné problémy, ale co když máme po ruce pouze obyčejný kompakt a fotíme pouze s předvolenými režimy? Nevadí. další část této kapitoly se zabývá jednotlivými přednastavenými režimy fotoaparátu a vysvětlením, kterak se od sebe v základu liší.
Kapitola 3: Vidíme světlo
Jsou různá světla a dokonce i různé tmy. Je hodně světla vždy to pravé? Autorky se zabývají vhodným či nevhodným použitím blesku a někdy i nevýhodou velmi slunečného dne. Ovšem světlo při východu či západu slunce je něco zázračného a to i v protisvětle.
Další možností je využít při focení odrazů a stínů, např. odraz dítěte v kaluži se zajisté bude líbit i jemu. Ale i mlha či zatažená obloha nám skýtá spoustu možností, jak vytvořit nejen snímky do rodinného alba. Nepřímého osvětlení dítěte např. od okna, můžeme využít pro vyjádření různých nálad, které chceme zachytit na snímku.
Kapitola 4: Ovládáme světlo
Tato kapitola se věnuje různým druhům světla a jeho přizpůsobení našim požadavkům. Nejprve vysvětluje klady nepřímého světla a dále se pak zabývá tím, jak tohoto osvětlení docílit. Další část je věnována přímému slunečnímu světlu. Zde si můžeme přečíst hlavně o záporech opravdu jasného a slunečného dne a o výhodách měkkého světla např. při západu slunce. Při fotografování malých neposedů je ale velice těžké scénu naaranžovat, takže práce se stíny je velice potřeba. Možností, jak zjemnit přechody mezi světlem a stínem, je několik. Můžeme použít blesk (přímý nebo výplňový, odražený či rozptýlený), nebo světlu „pomoci“ různými pomůckami, jako jsou odrazné plochy (koupené či doma vyrobené), difuzéry nebo stínítka.
Velice důležitým prvkem při využití různých druhů osvětlení je i možnost vyvážit bílou barvu. Každý druh osvětlení má trochu jiný odstín bílé a snímky s modrými či zelenými obličeji by jistě nepůsobily dobře. Některé fotoaparáty se dají nastavit manuálně, některé mají přednastavené určité režimy a u některých se vše děje automaticky. Autorky se věnují postupně všem typům. Na závěr této kapitoly si můžeme přečíst něco o kombinacích osvětlení, jaké se používají ve studiích.
Kapitola 5: Kompozice
Kompozice je takové umístění předmětů a postav, které vytváří uspokojující celek. No jo, jenže jak toho docílit? A co je to ten uspokojující celek? To jsou skutečně dva obrovské problémy, které se v této kapitole snaží autorky alespoň zčásti vyřešit. Pokouší se vysvětlit rozdíl mezi momentkou a portrétem, včlenit do fotografie náš vlastní pocit a spoléhat se na jednoduchost.
Důležité je i zarámování snímku. Proč spoléhat na pozdější ořez v počítači (který se navíc nemusí podařit), když tomu můžeme pomoci rovnou při focení. Autorky zde dávají spoustu užitečných rad, kterak použít např. dveře, okna či stromy nebo třeba i jednoho z rodičů. Zásadně neumisťujeme dítě do středu snímku (mluví se zde o pravidle třetin, zlatém řezu či zlaté spirále). A co takhle využít linie, které nám sama příroda nabízí? Cesta vedoucí diagonálně (nebo prostě jinými směry), souběžné linie pláže, moře a oblohy, sbíhající se koleje,…
Závěr kapitoly? Někdy může vzniknout geniální fotografie i tehdy, porušíme-li úplně všechna pravida!
Kapitola 6: Vlastní styl
Když požádáte 10 fotografů, aby vyfotili stejnou věc, dostanete 10 různých zobrazení téhož. To samozřejmě platí i při focení dětí. A o tom je i tato kapitola. Na jednu stranu se zde dozvíte spoustu nápadů jak fotit ve studiu, venku, jaké vybrat pozadí či popředí, jak obléknout děti popř. i jejich rodiče a na druhou stranu vás kniha nabádá, abyste byli sami sebou a zapojili i svoje vlastní představy a fantazii.
S překvapením také zjistíte, že fotka může být nádherná i když chybí část hlavy, když vyfotíte pouze nohy nebo i když nenutíte fotografovaný objekt se nutně usmívat. Prostě je to kapitola o tom, že na obou stranách fotoaparátu jsou jedinci, kteří chtějí do snímku dát něco ze sebe a pěkná fotka vznikne jedině tehdy, když se obě strany shodnou.
Kapitola 7: Emoce a výrazy
Jenom v dětské tváři můžeme číst takové množství emocí. A byla by opravdu škoda nezachytit vše na fotografii. Autorky nás nabádají k tomu, abychom fotoaparát nosili neustále při sobě, protože množství okamžiků se dá zachytit pouze teď a nikdy jindy. Nejdůležitější pro zachycení výrazu jsou bezesporu oči a proto je kladen důraz na jejich ostrost.
Zachytit různé výrazy není vůbec jednoduché. Nalezneme však v této kapitole velké množství rad a triků, jak dosáhnout kýženého výsledku. Také se dozvíme, čeho se vyvarovat, aby nevznikaly fotky bez výrazu či s výrazem „sýr“.
Kapitola 8: Věk a skupiny
Snad každý rodič chce mít zachycen růst svých dětí. A logicky začíná od miminka. Někdy se podaří zachytit skutečné perly, i když třeba miminko pláče. Tato kapitola se věnuje různým životním etapám dětí a radí fotografům, jak je nejlépe zachytit. U dětí je to především o trpělivosti a hlavně nefádnosti. Nejlepší snímky totiž vznikají, když dítě necháme volně a jen lehce ho usměrňujeme. Určitě budete souhlasit s tím, že moc naaranžované snímky jsou bez výrazu i bez „příběhu“. Nehledě nato, že málokteré dítě se dokáže na povel uvolnit a spolupracovat.
A co teprve dospívající mládež. Ta už se nedá nalákat ani na
pískající hračky, ani na škleby fotografa a dokonce ani oblouznit různými
sliby. Zde musí nastoupit jiné techniky a i o nich se v této kapitole
dočtete.
Ovšem někdy je tím úplně nejtěžším úkolem vyfotit celou rodinu. Vztahy
mezi dětmi a rodiči mohou být opravdu zapeklité a přitom to na fotce nesmí
být znát. Ale i o tomto se dočtete v této kapitole.
Kapitola 9: Výbava fotografa dětí
Začínat se dá s ledasčím. Po nějaké době však chce člověk víc. Začíná si hrát s různými nastaveními, experimentuje. Tato kapitola se zabývá především doporučeními souvisejícími s objektivy. Dozvíme se co je světelnost objektivu a jak používat zoom (pokud vůbec).
Ale protože fotografujeme děti, zcela jistě budeme potřebovat kromě fotovýbavy i další důležité věci. Hřebínky, autíčka, sponky, … Prostě kompletní balíček první i poslední pomoci.
Kapitola 10: Úpravy na počítači
Ne vše se dá napravit v PC. Ale spousta věcí ano. A na trhu je velké množství různých programů. Jedním z mnoha (jehož výhody zná velká spousta fotografů) je Zoner Photo Studio, který má tu výhodu, že kromě velké spousty úprav samotných snímků nabízí i další množství funkcí, např. tvorba webu, kalendářů, prezentací,…
Shrnutí
Myslím, že kniha je určena spíše pro fotografy amatéry, kteří fotí pro radost či dokumentují svou rodinu, snaží se zachytit pokroky, nálady svých pokladů. Není špatným dárkem pro manželku fotografa. Zkušený fotograf tu asi mnoho nových poznatků nenajde, u něj je to víc o inspiraci. Ocenila jsem řešení zadávání „domácího úkolu“, který je na konci každé kapitoly, ten vyřešený múžete poslat přímo do vydavatelství Zoner Press.
Autor: Ginny Felch, Allison Tyler Jones
Nakladatelství: Zoner
Press
Překlad:Karel Beneš
Rozměry: 178×230
Datum vydání: 2009
Počet stran: 240
Typ vazby: brožovaná
Barva:plnobarevná
ISBN: 978–80–7413–034–2
Katalogový kód: ZR820
Běžná cena: 340 Kč
Publikaci můžete zakoupit přímo na stránkách vydavatelství Zoner Press.