Sluneční světlo

Fotografové si na rozloučenou často přejí dobré světlo. Je tomu opravdu tak. Fotografování je vlastně psaní světlem. Když máte špatný inkoust, pořádně také nic nenapíšete. Světlo se musíte naučit vnímat a pozorovat. V článku Andreje Macenauera se dozvíte jak se mění sluneční světlo v průběhu dne, jak jeho barva, intenzita a směr ovlivňují aše fotografie. Článek je určen hlavně pro začínající fotografy.

Světlo obecně

Fotografie je záznam světla. Naše oči bohužel nejsou vždy zcela spolehlivým a dokonalým nástrojem. Rovněž filmy a fotoaparáty nejsou dokonalé. Je zde světlo, jeho vlastnosti a chování, které často způsobí zklamání, způsobené rozdílem mezi tím, co jsme vnímali a výslednou fotografií. Tato zklamání byla důvodem pro tento článek.

Světlo lze charakterizovat čtyřmi parametry: intenzitou, směrem, barvou a mírou rozptýlení. Vedle těchto vlastností je zde ještě kontrast, tj. rozdíl v intenzitě osvětlení zobrazované oblasti. Kontrast vytváří pocit prostoru na fotografii. Příliš malý kontrast způsobí, že fotografie vypadá ploše. Velký kontrast často nezvládne filmový materiál a vzniknou siluety nebo naopak světlé objekty bez struktury.

Kvalita slunečního světla se v průběhu dne, ale i roku mění. Mění se intenzita, barva i směr dopadu paprsků. Stupeň rozptýlení závisí na pokrytí oblohy oblaky. Největší světelná intenzita bývá v poledne. Různé vlnové délky mají různou barvu, která se mění od červené v oblasti dlouhých délek po modrou v oblasti krátkých. Ráno a k večeru vzhledem k úhlu lomu přibývá množství červeného světla.

Boční světlo zvýrazňuje stíny a dává vyniknout tvarům ve srovnání s čelním světlem, které zplošťuje.Pro­tisvětlo vzhledem ke vznikajícím velkým rozdílům intenzity osvětlení vede u neprůsvitných objektů ke vzniku siluet. Ty jsou někdy záměrné, neboť krásně orámují hlavní motiv. Průsvitné nebo částečně průsvitné předměty vypadají v protisvětle velmi zajímavě. Světlo oživí jejich barvy.

Snímek západu Slunce je příkladem zobrazení velkých kontrastů. Na druhém snímku je ukázáno oživení barev podzimního listí odpoledním protisvětlem.

Světlo v poledne

V poledne za jasného dne je Slunce zdrojem tvrdého bodového světla, které způsobuje tmavé, většinou nežádoucí stíny (tmavé stíny pod očima a nosem u portrétů).

Řešení, jak tyto problémy odstranit jsou různá. Jednou z možností je umístit objekt do stínu. V tomto případě se zdrojem světla stává obloha. Takový zdroj je již podstatně větší – světlo přichází ze všech stran rovnoměrněji a tudíž nemohou vznikat tmavé stíny. Protože světlo oblohy je namodralé, lze pro lepší podání pleťových barev použít „oteplujícího“ filtru 81B.

Světlo můžeme rovněž rozptýlit různými umělými pomůckami. Levným řešením je umístit mezi Slunce a fotografovaný objekt dětmi oblíbenou igelitovou plachtu se vzduchovými bublinami, která se často používá při balení domácích spotřebičů. Pro drobné objekty lze použít například známé krabičky od B&W filtrů.

Další možností pro odstranění stínů je použít přisvětlení elektronickým bleskem. Zdroje světla elektronických blesků mají stejné spektrum jako Slunce v pravé poledne. Ráno a k večeru, kdy je světlo červenější, budou objekty fotografované s vyplňovacím bleskem vypadat nepřirozeně. Na druhou stranu v případě nedostatku světla nemáme často jiné řešení, když nechceme získat siluety.

Dalším problémem, který je častý v případě bodových zdrojů světla, je vznik příliš velkých rozdílů v osvětlení jednotlivých objektů. Lidské oko je schopné pojmout kontrasty v rozsahu 12 stupňů clony. Jsme schopni pozorovat detaily na mraku plujícím v sousedství Slunce. Dobré inverzní filmy pojmou maximálně 6 clon.
Důsledkem expozice podle příliš světlého objektu je černé okolí. Naopak expozice podle tmavého okolí způsobí, že objekt je příliš světlý.
Tento problém lze v omezené míře řešit použitím filtrů nebo fotografických filtrů s vhodnou charakteristikou. V mnoha případech nezbude nic jiného než počkat na zataženou oblohu.
Snímek stínu na bažině je příkladem, kdy se tmavý stín fotografovaný jednoho letního odpoledne za jasného počasí stává zajímavým motivem.

Světlo zatažené oblohy

Dokonale rozptýlené světlo zatažené oblohy je perfektní pro mnoho fotografií. Nevznikají tmavé stíny. Zatažené a deštivé dny, kdy by psa nevyhnal, jsou počasím, kdy lze získat nádherné fotografie stromů, tekoucí vody atd. Nutný je vzhledem k dlouhým časům dobrý stativ. Jedinou nevýhodou zatažené oblohy je její nudnost na fotografiích. Proto je lépe, aby tam vůbec nebyla. Zjistíte, že to většinou vůbec nevadí.
Podle odborných fotografických publikací je barva světla zatažené oblohy trochu modřejší (7000K), než barva, na kterou je staven film na denní světlo (5000K – směs přímého slunečního světla a oblohy). Tento rozdíl je však zanedbatelný. Perfekcionisté mohou použít oteplující filtr 81C.

Světlo po východu a před západem Slunce

V období po východu a před západem Slunce má světlo velký podíl červených tónů. V tomto období bývají rozdíly v osvětlení objektů na přijatelné úrovni. V případě jasných dnů nejlepší fotografie vznikají v období do 1 hodiny po východu a v období před západem Slunce.

Světlo 1h před východem a 1h po západu Slunce

To, že Slunce zapadne, neznamená, že je třeba schovat fotoaparát. Velkou výhodou je snížení kontrastů. Podmínkou fotografování v tomto období je dobrý stativ, neboť časy bývají často i kolem 30 vteřin.