Fotoaparát.cz

Sony Alpha 380

V nedávné době uvedla Sony na trh, jak sama uvádí, novou generaci DSLR řady Alpha a to hned ve třech provedeních. Podle velikosti, rozlišení snímačů a několika dalších typických prvků známých z předchozí řady lze říci, že se jedná o pokračovatele dosavadních tří základních typů. Podívejme se na nejvyšší model z těchto tří a to Alphu A380.

Úvodem pár slov o všech třech modelech. Jedná se o tři nové DSLR s poněkud netypickým označením: Alpha A230, A330 a A380. Dle několika základních parametrů v nich lze vidět inovované dosavadní zrcadlovky Alpha A200, A300 a A350. Otázkou je, zda se jedná o rozšíření řady nebo o náhradu dosavadních typů, které se přestanou vyrábět.

Sony Alpha A230, A330, A380

Velmi zjednodušeně se dá říci, že A230 je základní nejnižší typ s 10Mpix čipem a pevným LCD, A330 vylepšený model s 10Mpix čipem, pevným LCD a funkcí Live View, a A380 nejvybavenější typ s 14Mpix, funkcí Live View a výklopným LCD. Stejně tak jako u předchozích je podobné menu a funkce. Všechny modely je možné připojit k jakémukoli HD Ready/Full HD televizoru a prohlédnout si fotografie na obrazovce ve velkém rozlišení. Novinkou u fotoaparátů Alpha je funkce BRAVIA Sync, která umožňuje prohlížení fotografií a ovládání dalších funkcí fotoaparátu pomocí dálkového ovladače televizoru. Další možností je vyjmout volitelnou paměťovou kartu Memory Stick a na ní přenést snímky do některého ze stále se rozšiřující řady Sony HD zařízení (notebooky VAIO, herní konzole PLAYSTATION 3, digitální fotorámečky a fototiskárny). Všechny nové modely jsou kompatibilní s kartami Memory Stick PRO Duo, PROHG Duo i kartami SD a SDHC.

Co se však výrazně změnilo je design zrcadlovek a způsob ovládání. Zde bude možná mnoho uživatelů překvapeno, někteří mile, někteří možná nemile. Osobně, pokud mohu říci, mě nový design příliš nenadchnul. Musím ale upozornit, že v oblasti designu je hodnocení opravdu velmi subjektivní a každému může vyhovovat něco jiného.

Základním prvkem, který vycházel ještě od Minolty, byla robustnost zrcadlovky, která společně s masivním madlem pro pravou ruku velmi dobře zajišťovala kvalitní a pevné držení zrcadlovky v ruce a zabraňovala náhodnému vyklouznutí. U A380 je design nový a řekl bych takový „japonský“ (nechci se tímto nijak dotknout japonského národa), nebo řekněme „dívčí“. Problémem, alespoň pro nás Evropany, je velikost této zrcadlovky, která sice není v základních rozměrech o mnoho menší, ale ve spojení s designem bude mít mnoho lidí problém s jejím pevným držením. Zvláště ti, kdo mají velké ruce. Já osobně mám ruce poměrně malé, a i mně se tato zrcadlovka drží s pocitem „držím malou dětskou hračku“. Z dřívějšího velkého madla zůstalo pouze malé poloviční torzo, o které se opřou už jen dva prsty, malíček „lítá“ pod fotoaparátem a palec se „tyčí“ nad přístrojem jak anténa starého mobilního telefonu.

U předchozích typů DSLR tento problém s výškou (a ta byla díky madlu větší) dokázal vyřešit přídavný vertikální grip. Bohužel u novinky A380 (a stejně tak A330 a A230) jsem žádnou zmínku o třeba i připravovaném vertikálním ovládání nenašel, a také pohled na spodní stranu fotoaparátu nenasvědčuje, že by se grip připravoval. Kromě stativového závitu zde nejsou žádné středící nebo připojovací prvky a dvířka bateriového krytu nevypadají, že by šla lehce demontovat.

Porovnání s předchozí A350

Na předchozích obrázcích je porovnání tvaru s předchozí A350. Na první pohled je patrný spíše hranatý design nové DSLR s mírným zaoblením boků přístroje. Madlo pro pravou ruku je vysoké pouze přes polovinu výšky přístroje a je výrazně užší a „odtažené“ od objektivu, takže lidé s velkými prsty sice nebudou mít problém dosáhnout mezi madlo a objektiv, ale na druhou stranu tělo ztrácí tu dobrou stabilitu, kdy bylo „zaseknuté“ na prstech a nehrozilo sklouznutí dolů. Rozepisovat se více o konstrukci je celkem zbytečné, bylo by to opakování již dříve napsaného, takže jen stručně. Základním materiálem je tvrzený plast s prvky z ocele a hliníku. Povrch má jemně zdrsněnou strukturu s matným provedením černé barvy, kterou doplňuje výrazné oranžové logo „Alpha“ a široký kovový kroužek bajonetu. Tělo má zdrsněný povrch na madle i na levé straně. Gumový proužek je také na pravé zadní straně pod palcem. Prostor nad bajonetem skrývá pouze soustavu zrcadel – typ pentamirror.

Chybí tlačítko vyklopení blesku, který se vyklápí automaticky. Stejně jako u předchozích DSLR, zůstal na horní části pouze jeden kruhový ovladač na levé straně. Tlačítko přepínání AF/MF je opět tradičně vpředu pod objektivem. Tlačítka na horní i zadní straně mají lehce kulový design a jsou mírně utopená, což může některým uživatelům působit problémy při jejich spínání. Kvůli zvětšení LCD bylo rozložení ovládacích prvků přepracováno a zároveň byl snížen jejich počet. Také zmizel zadní volič ostřicích bodů (škoda) a nahradil ho volič funkce blesku, displeje, ISO… tento volič je známý z kompaktů Sony a na zrcadlovce mi osobně moc nesedí. Zůstalo tlačítko menu, koše, prohlížení snímků a funkce Fn.

Orientaci vám ulehčí také nové rozhraní na přehledném 2,7" LCD displeji.

Krytka baterie je ve spodní části a podobně propracovaná jsou i dvířka na levém boku, pod kterými se schovává slot pro Memory Stick a SD kartu, USB a HDMI konektor.

Hledáček, LCD a „živý náhled“

Optický hledáček je dostatečně jasný se standardní matnicí „Spherical Acute Matte“ a 9 zaostřovacími body. Velikost je poměrně malá, což není zrovna šťastné. Má zvětšení jen 0,74× se zorným polem pokrývajícím 95% snímané scény (Alpha A200 –0,83×, Alpha A700 –0,9×). Takový hledáček vás nutí více spoléhat na AF, protože případné manuální zaostřování je velmi obtížné. Přepracované je i zobrazení zaostřovacích bodů, které jsou jednotně zobrazeny jako body. Osobně se mi více líbilo předchozí řešení, kdy byl zaostřovací bod zobrazen jako čárka natočená dle toho, kde byla umístěna. Takto jsem často chtěl zaměřit středovým bodem, ale spletl sem se a zaměřoval jiným. Svoji chybu jsem poznal až v okamžiku zaměření a rozsvícení středového bodu.

V hledáčku se pod obrazem zobrazují údaje o režimu blesku a jeho nastavení i korekcích, údaje o typu AF a jeho aretaci, údaje o expozici a případné korekci na stupnici EV, počet zbývajících snímků pokud je jich méně než 9 a grafický symbol, který vás blikáním upozorní na dlouhé časy, při kterých by mohlo dojít k roztřesení snímku, a doporučuje vám tak použít blesk, stativ nebo stabilizátor. Dále je tu také stupnice stabilizátoru. Dioptrická korekce na pravé straně hledáčku umožňuje změnu v rozsahu –3 až +1 dioptrie. Z vnější části je hledáček chráněn odnímatelnou gumovou očnicí, která chrání i snímače pod hledáčkem. Tyto snímače vypínají LCD displej v okamžiku kdy přiložíte fotoaparát k oku, takže vás neoslňuje.

LCD zůstalo stejné velikosti s úhlopříčkou 2,7 palce a rozlišením 230.000 pixelů, má ale nový tvar. Působí robustněji něž u A350. Má poměrně masivní okraj, bohužel opět z lesklého materiálu, navíc docela náchylného na otěr. Za dobu testu se na něm objevily miniaturní stopy po otírání ve fotobatohu. Displej je možné vyklápět v horizontálním směru a to o 55° dolů nebo 135°nahoru a má automatickou úpravu jasu, která opravdu pomáhá při slunečném počasí. LCD je částečně zapuštěno do zadní stěny a „nevyčuhuje“ tolik do prostoru. Dobu podsvícení displeje je možné ovlivnit v uživatelském nastavení a šetřit tak energii akumulátoru. Fotoaparát automaticky reaguje na natočení a informace o nastavení při záznamu se tak překlopí o 90° doleva či doprava. Platí to ale pro zobrazení v režimu záznam, ne pro MENU. Snímky lze prohlížet samotné, s informacemi, nebo i s RGB histogramem. Spolu s RGB histogramem se pak také zobrazují informace o rozložení jasů. Při prohlížení naexponovaných snímků si stiskem tlačítka Display na zadní straně fotoaparátu můžete vybrat z několika režimů zobrazení. Na výběr je pruh s pěti naposledy pořízenými snímky nad právě zobrazeným záběrem – to je ideální možnost, jak kontrolovat nástřely nebo záběry pořízené sekvenční expozicí. Novinkou, byť poněkud zvláštní, je možnost volby zobrazení informací v různých grafických provedeních, která by měla pomoci začínajícím fotografům pochopit jednotlivé funkce a význam clony a času.

základní zobrazení grafické zobrazení

Další možnost je zvolit si různá barevná provedení. Pokud se vám tedy nelíbí základní s černým pozadím, máte na výběr ještě z bílého, hnědého, případně pro dámy i růžového. Každému dle jeho gusta.

černé zobrazení bílé zobrazení
hnědé zobrazení růžové zobrazení

Další novinkou v zobrazení a pomůckou pro začínající fotografy je, že při výběru určité funkce se vám na krátkou dobu zobrazí její stručný popis. Ten zmizí sám nebo po zmáčknutí jakéhokoliv tlačítka – nezdržuje tedy při focení. Zobrazuje se i při zapnutém živém náhledu.

funkce v normálním zobrazení funkce v živém náhledu

Ještě bych chtěl zmínit funkci telekonvertoru, v některých článcích špatně uváděnou jako digitální zoom. Funkce telekonvertoru nabízí „zvětšení“ ohniska 1,4× a 2× (jako při použití opravdového konvertoru). Nejedná se však o žádné softwarové přepočítávání a navyšování rozlišení. Znamená to, že fotoaparát udělá výřez ze základního snímku v plném rozlišení. Při nastavení 1,4× tak dostanete například u objektivu 200mm snímek jakoby fotografovaný ohniskem 280mm (200×1,4), jen s tím rozdílem, že velikost snímku už není 4592×3056 pixelů, ale 3264×2176 pixelů. Při nastavení 2× budete mít snímek „focený 400mm teleobjektivem“ (200×2) ale v rozlišení 2416×1600 pixelů. Otázkou je použitelnost této funkce. Využijí ji asi hlavně lidé, kteří si nechávají dělat fotografie přímo z karty. Stejného efektu totiž docílíte v jakémkoliv grafickém editoru, který umí ořezávat fotky.

zobrazení telekonvertoru při živém náhledu zobrazení telekonvertoru při živém náhledu

Menu je řešeno stejně jako u všech předchozích DSLR. Je přehledné, rozdělené na 4 základní skupiny, vyjádřené graficky jako karty: Záznam, prohlížení, uživatelská nastavení a nastavení přístroje. Každá má svou typickou značku. Přepínání mezi „kartami“ je velmi rychlé a přehledné a vše probíhá stále na jedné stránce.

Čip a ISO

Snímacím prvkem Alphy A380 je stejný čip jako u A350, a to CCD s rozlišením 14,9 MPix (efektivně 14,2 megapixelu – výsledné fotografie mají 4592×3056 pixelů). Zpracovávání obrazu a řízení expozice zajišťuje Bionz Image Processor, který vylepšuje a urychluje zpracovávání obrazu i výpočet expozice a umožňuje používat i speciální funkci Dynamic Range Optimization.

Velikost čipu je 23,5×15,7 mm (typ APS-C). Poměr stran je 3:2, ale „softwarově“ lze přepnout na 16:9. Čip je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu přímo v těle a protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot INSIDE umožňuje velmi efektivně využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným objektivem, a to i s těmi starými a nekompatibilními. Stabilizace je prováděna protifázovým pohybem čipu, který tak vyrovnává chvění těla přístroje. Lze dosáhnout 2× až 3× delších časů.

V plném rozlišení má RAW snímek 4592×3056 pixelů, což to stačí na fotografii o rozměrech 39×26 cm v rozlišení 300dpi, případně 60×40 cm při rozlišení cca 200dpi. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 100, 200, 400, 800, 1600 a 3200 ISO. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v podvečerním světle.

Jak je patrné z ukázky u podvečerního snímku, zrnitost je neznatelná při ISO100 a ISO200. Při ISO400 je lehce patrná, při ISO800 je vidět více a od ISO1600 je patrné, že fotoaparát se snaží udržet ostrost hran na stejné úrovni jako u nízkých citlivostí a to softwarovou úpravou i za cenu „vyhlazení“ ploch. Zvláště je to pak vidět u ISO3200. Použitelnost takto vysoké citlivosti je proto diskutabilní. Mám pocit, že u předchozích DSLR s 10MPix snímačem byl šum o řád jemnější.

Režimy expozice a vyvážení bílé

Systém měření expozice je stejný jako u předešlých typů. Základní zelená – plná automatika, P – automatická expozice, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Kromě toho můžete zvolit scénické režimy (portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét a režim pro místa, kde je zákaz používat blesk). Expozimetr pracuje ve 3 standardních režimech. Prvním je měření ze 40 segmentů ve tvaru včelí plástve SPC, kdy fotoaparát získává od systému zaostřování informace o poloze fotografovaného objektu a používá je k volbě odpovídajících segmentů, kterými bude měřit expozici. Při lehkém stisknutí spouště se tedy v hledáčku ukazuje, který segment AF fotoaparát používá k zaostření, a zároveň z toho místa měří expozici. Při integrálním váhovém měření se měří všemi segmenty a hodnoty se nastavují dle váženého průměru, přičemž údaje ze středových segmentů mají větší váhu. Pro bodové měření expozice se využívá středový senzor. Tlačítko AEL však budete hledat marně. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-2 EV v krocích po 1/3 EV. Rozsah měření expozičních hodnot je +2 až +20 EV (+4 EV až +20 EV při bodovém měření). Závěrka je elektronicky řízená, plochá s vertikálním pohybem štěrbiny. Rozsah expozičních časů je 1/4000 až 30s a Bulb (trvalé otevření závěrky). Chod zrcátka je středně hlučný. Synchronizační čas pro blesk je 1/160s.

Kromě nastavení expozičních programů je možné nastavovat i funkci „Vylepšená optimalizace dynamického rozsahu“ (D-Range Optimizer), která upravuje kontrast a odstín a pomáhá vám pořídit skvěle exponované portréty v protisvětle a podobné těžké záběry s velkým kontrastem. Stupeň optimalizace lze volit ve 3 krocích: vypnutá, standard DR a vylepšená DR+. Možnosti nastavení vyvážení bílé jsou rozděleny do 4 skupin. Buďto se spolehnete na automatiku, nebo si vyberete jednu z 6 přednastavených možností (denní světlo, stín, zatažená obloha, žárovka, zářivka a blesk), z nichž každou můžete upravit, případně si nastavíte teplotu chromatičnosti číselně ve Kelvinech a to po 100K od 2500K do 9900K s krokovou korekcí purpurové/zelené barvy, nebo si ji ručně změříte a nastavíte přes uživatelské nastavení. Pro většinu snímků jsem používal automatické nastavení.

Zaostřování a režimy snímání

A380 je vybavena 9 bodovým systémem AF a sledováním objektů pohybujících se v záběru pomocí středového snímače. Můžete vybrat buď široké zaostřovací pole s automatickým výběrem zaostřovacího bodu, nebo středový AF, či vybírat ručně ze všech AF bodů. Bohužel již ne pomocí zadního kruhového voliče, což bylo velmi rychlé, ale zcela nesmyslně pomocí nastavení v x-té podúrovni menu, takže nemůže okamžitě přepínat na jiný. V nabídce je kromě AF pro jednotlivé snímky (AFS) a standardního AF (AF-A) také průběžný AF (AF-C). Pokud vám snad rychlé automatické zaostřování nevyhovuje, není problém přepnout do MF v přední části pod objektivem. S novým objektivem sony 18–55mm/3,5–5,6 se ovšem můžete při přepnutí do MF dostat do poněkud prekérní situace. Pokud nastavíte MF pouze na těle DSLR a ne na objektivu (objektiv má vlastní přepínač AF/MF), tak vám sice LCD ukazuje MF ostření a fotoaparát samozřejmě automaticky neostří, ale zároveň zůstane zablokovaný objektiv jako v AF režimu. S tímto objektivem musíte tedy AF/MF přepínat pouze na objektivu, tato volba je jakoby nadřazená nad přepínačem na těle DSLR. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí 2,5 snímku/s nebo 2 snímky/s při živém náhledu, což je opět nižší parametr než u předchozí A200 (3snímky/s). Rozsah citlivosti je 0 až +18EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk s dosahem 5 m pro přisvětlení. AF ostření u testovaného kusu bylo přesné a bylo možné se na něj plně spolehnout. Stupňovaná expozice v rozsahu 3 snímků je možná v krocích po 1/3 a 2/3 EV a to buď jednotlivě, nebo v sérii. Oblasti a režimy AF jsou nastavitelné přes tlačítko Fn na zadní straně fotoaparátu. Stupňovanou expozici a samospoušť nastavíte přes tlačítko na horní straně a následně na LCD. Snad už jen malá připomínka: při nepřetržitém snímání je počet snímků bohužel omezen na 3 snímky v RAW+JPG a 6 snímků v RAW.

Vestavěný blesk

Vestavěný blesk má jednu novinku, která možná mnoho lidí nepotěší. Nedá se již vyklápět ručně, ale je výklopný pouze automaticky při nastavení aktivace blesku. Osobně to vidím jako velkou nevýhodu, protože tím velmi prodlužujete čas pro další snímek bez blesku. U předchozích DSLR se blesk stiskem tlačítka vyklopil a ručně zaklapnul a tím se zapnul či vypnul (při P,A,S,M). U A380 musíte zadním voličem navolit funkci blesku a tím ho automaticky vyklopit a zapnout. Při vypnutí musíte blesk ručně zaklopit a ještě vypnout pomocí zadního voliče, jinak vám po namáčknutí spouště znovu vyskočí a exponuje. Dost velké zdržení. Tyto automatické funkce si výrobce mohl odpustit. Směrné číslo blesku je pouze 10 (oproti 12 u předchozích DSLR). Pokrytí zorného pole odpovídá 18mm objektivu. Doba nabíjení je cca 4s. Při nastavení různých ISO je dosah blesku od 1m do 20m (při cloně 2,8 a ISO3200), což je ovšem pouze teoretické maximum a platilo by v místnosti se světlými stěnami. Při použití externích blesků Sony HVL-F36AM a HVL-F56 AM je možná synchronizace i s nejkratším časem. Alpha A380 je plně kompatibilní i se starším bleskem Minolta 5600 HSD.

Na obrázku je patrné, že se blesk narozdíl od předchozí řady vyklápí dále od objektivu tak, jak to bylo například u A100. Toto řešení je lepší pro objektivy s velkým průměrem. Možnosti nastavení blesku jsou: Automatický, doplňkový, pomalá synchronizace, pozdní synchronizace, vysokorychlostní synchronizace s volitelným kompatibilním přídavným bleskem a bezdrátové ovládání s externím bleskem. Pro měření je používán systém ADI (Advanced Distance Integration). Tento systém je aktivní jen v kombinaci s novými objektivy Minolta řady D a objektivy Sony. Při použití blesků jiných výrobců je použito standardní TTL měření. Korekce expozice s bleskem je –2 EV až +2 EV v krocích po 1/3 EV a není svázaná s korekcí expozice.

Energie a příslušenství

Fotoaparát napájí dobíjecí baterie NP-FH50 s kapacitou: 6,8 V / 6,1 Wh / 900 mAh, což není příliš mnoho, když bateriový grip nebude. Baterie se nabíjí 265 minut. Přitom u předchozí řady se baterie o téměř dvojnásobné kapacitě 1650mA nabíjela o půl hodiny méně. Dle výrobce by měl plně nabitý akumulátor zvládnout cca 500 snímků (750 snímků u A350), při použití živého náhledu asi 230 snímků (400 snímků u A350). Součástí balení je kromě těla a objektivu dle setu i popruh, li-ion akumulátor, nabíječka, návod v češtině a CD se softwarem Sony. Tak jako u A350 je potěšující, že i nadále je možné používat objektivy, které sice nejsou kompatibilní, ale je možné je přes redukci na tělo nasadit. Jen s tím rozdílem, že již nelze použít expoziční programy P, A a S, kdy je závěrka blokována. V režimu M – manuální expozice, je závěrka odblokována a plně funkční expozimetr zajistí přesnou expozici. Úspěšně jsem to vyzkoušel na objektivu carl zeiss MF 200/2,8 Sonnar. DSLR A380 se dodává ve třech verzích jako samotné tělo, jako A380L – s novým objektivem DT 18–55 mm/3,5–5,6 SAM a jako A380Y, což je set s objektivem DT 18–55 mm/3,5–5,6 SAM a objektivem DT 55–200 mm/4–5,6 SAM.

Sony 18–55mm/3,5–5,6 SAM

Sony 55–200mm/4–5,6 SAM

současná nabídka objektivů Sony:

Fotografie

objektiv: sony DT 18–55mm/3,5–5,6
ohnisko: 18
čas: 1/100
clona: 5,6
ISO: 200

objektiv: sony DT 18–55mm/3,5–5,6
ohnisko: 18
čas: 1/400
clona: 11
ISO:200

objektiv: sony DT 18–55mm/3,5–5,6
ohnisko: 28
čas: 1/80
clona: 5,6
ISO: 200

objektiv: sony 55–200mm/4–5,6
ohnisko: 100
čas: 1/640
clona: 8
ISO: 100

objektiv: sony 55–200mm/4–5,6
ohnisko: 180
čas: 1/400
clona: 5,6
ISO: 200

objektiv: sony 55–200mm/4–5,6
ohnisko: 200
čas: 1/400
clona: 5,6
ISO: 100

Závěr

Nová řada DSLR Sony je určena hlavně pro začátečníky a této skupině uživatelů plně postačuje a dává dobré výsledky. Pokročilé uživatele asi příliš nenadchne celkem dost automatických funkcí a nahrazení některých tlačítek volbami v menu. Stejně tak absence vertikálního ovládání. Nadále trvají rozpaky z kresby při vysokých clonách. Na druhou stranu kvalita LCD se výrazně zlepšila a i rychlost AF je velmi dobrá. Cena Alphy A380 se na českém internetovém trhu pohybuje okolo 17000Kč (se setovým objektivem DT 18–55/3,5–4,5 okolo 17300kč) což je cca o 3000Kč vyšší než cena předchozí A350. I to je parametr, který je pro spoustu uživatelů důležitý.