Poté co technologie GPS zasáhla turisty a přinesla jim geocaching, dostává se pomalu i mezi fotografy. Geotagging, ukládání zeměpisných souřadnic do fotografií, je stále rozšířenější a fotoaparáty s GPS se množí jako trpaslíci. Vlastnictví takového přístroje však není jedinou cestou jak geotagovat.
Pokud patříte mezi fotografy, kteří na dovolené nafotí každou památku a pak přemýšlejí, kde vlastně byla, je pro vás geotagging jako stvořený. Geotagging je totiž ukládání zeměpisných informací do fotografií. Do jisté míry ho však využije snad každý. Krajináři si například nemusí pamatovat, odkud pochází který záběr (ovšem pokud nechtějí prozradit fotogenické místo ostatním, nesmí také zapomenout údaje před šířením fotografie vymazat). Navíc když už jednou zeměpisné souřadnice do fotografie dostanete, nic vás to nestojí a nikdy nevíte, kdy se mohou hodit.
Protože se údaje ukládají do EXIFu, nijak nepoškodí samotnou fotku a jsou jednoduše přístupné. Prakticky každý program, který zobrazí EXIF, zobrazí i je. Některé prohlížeče dokonce umožní umístění fotografie přímo do mapy. Přestože existuje mnoho malých a volně šiřitelných programů umožňujících geotagging a práci s již popsanými fotografiemi, dobrým příkladem za všechny je Zoner Photo Studio 11. To umí jak zobrazit fotografie v programu Google Earth, tak i přiřadit souřadnice k fotografiím podle trasy z GPS navigace. Právě ZPS11 jsem použil pro otagování fotografií v tomto „testu“.
 |
Jak otagovat fotografie
Pokud nemáte fotoaparát s integrovaným GPS přijímačem, který udělá veškerou práci za vás, musíte zeměpisné souřadnice dostat do fotografií nějak jinak. Variantou pro milovníky extrémních sportů je ruční vkládání s mapou na koleně, pro ostatní jsou tu programy, kterým stačí předložit fotografie a záznam trasy vyexportovaný například z GPS navigace. Program pak porovná čas snímku s časy trasy a určí, kde byla fotografie pořízena. Většina nástrojů (včetně ZPS11) umožní ještě nějaké to nastavení, jako třeba korekci, pokud nebyl čas ve fotoaparátu nastavený přesně (GPS přístroje si synchronizují čas se satelity), nebo interpolaci umístění fotografie.
V Zoner Photo Studiu 11 je práce s GPS ve fotografiích intuitivní. Jednoduše vyberete fotografie a v menu „Informace → GPS“ zvolíte „Přiřadit GPS údaje“. V okně které na vás vyskočí načtete soubor s uloženou trasou, nastavíte případný rozdíl v časech GPS a fotoaparátu a způsob, jakým se má poloha určovat. Většinu je nejlepší volbou „Lineární proložení hodnot“ které podle času vypočítá pozici i mezi dvěma trasovými body. Jak dostat z vašeho GPS přístroje trasu je již jiná otázka, ale ZPS11 podporuje několik nejrozšířenějších formátů. Přímo v tomto okně a ještě před samotným otagováním také vidíte náhled fotografií, jejich umístění na mapě (což ovšem vyžaduje připojení k internetu) a souřadnice. Můžete tak zkontrolovat, jestli je vše na svém místě. Pak stačí stisknout tlačítko „Aplikovat na vše“ a kouzlo je hotovo.
 |
 |
Co s otagovanými fotografiemi
Fotografie obsahující zeměpisné souřadnice jsou stále především vašimi fotografiemi, takže s nimi pravděpodobně uděláte to samé, co s ostatními. Příjemné však je, že se kdykoli můžete podívat, kde byly snímky pořízeny. Můžete je vložit do programu Google Earth a mít tak celý svůj archiv roztříděný podle místa vzniku, můžete se s nimi pochlubit na webech podporujících geotagging, jako je například Flickr a můžete také počkat, co dalšího se v této oblasti objeví. Fotoaparátů s GPS přibývá a bude přibývat i možností, jak fotografie z nich „použít“.
Osobně jsem byl nadšen možnosti geotaggingu v Google Earth. V Zoneru 11 vložíte otagované fotografie, v Google Earth přidáte trasu z GPS přístroje (pokud tedy nepoužíváte fotoaparát s integrovanou GPS, který trasy nevytváří) a celé si to uložíte do jediného souboru. Prezentace fotek z dovolených pak již není suché komentování „Máňa krmí medvěda. Máni noha.“, ale průlet nad krajinou ve stylu „Tady Máňa krmí medvěda… a až tady za tím kopcem jsme našli její nohu.“ Ukázkovou trasu s fotografiemi učenou pro aplikaci Google Earth si můžete stáhnout zde (4,6 MB).
 |
 |
Různá řešení pro geotagging
Možností jak zaznamenat do fotografie zeměpisné souřadnice je několik. Pomineme-li ruční metodu „mapa“, pak zbývá buď fotoaparát s integrovaným GPS přijímačem (případně jednotka GPS připojitelná k fotoaparátu), nebo nějaký přístroj, který zaznamenává trasu pro pozdější přiřazení ke snímkům. Tím přístrojem nemusí být jen klasická turistická nebo jiná navigace. Několik výrobců už přišlo s jednoúčelovým zařízením, které prakticky pouze zaznamenává trasu. Takovým přístrojem je i Sony GPS-CS1, který se zúčastnil tohoto srovnání. Dalším testovaným řešením byl Garmin eTrex Legend – jednoduchá levná a již starší turistická GPS, která ve srovnání s ostatními navigacemi ani neoplývá přílišnou přesností. Zástupcem fotoaparátů byl kompakt Nikon P6000 s integrovanou GPS, který jsme již dříve testovali. Obě GPS byly natočené k obloze v horní kapse fotografického batohu, fotoaparát jsem nesl v ruce tak, jak se většinou fotoaparáty nosívají. Počasí bylo slunečné a obloha bez mráčku, všichni účastníci srovnání měli tedy nerušený výhled na satelity.
Garmin eTrex Legend
Modrá krabička o rozměrech velkého mobilního telefonu vážící 150g s displejem oplývajícím čtyřmi odstíny šedé v sobě ukrývá překvapivě použitelnou outdoorovou GPS. Funguje na dvě tužkové baterie s výdrží kolem 15 hodin, obsahuje mapové podklady, má 8 MB vestavěné paměti a umí i omezeně navigovat. Ale hlavně umí trasovat. Track log, záznam prošlé trasy, má kapacitu na 10 000 bodů nebo 10 tras. Kamenem úrazu může být popojení s počítačem, bez kterého soubor s prošlou trasou nezískáte. U takto základního přístroje zapomeňte na pohodlné propojení přes USB, Garmin eTrex Legend se připojuje přes speciální kabel do sériového portu. Naštěstí, pokud nemáte v počítači sériový port, lze sehnat redukci do USB. A speciální kabel si zručnější fotograf vyrobí sám. Pak již nic nebrání uložení trasy do PC.
 |
Garmin eTrex Legend sice není nejmladší, je však čistokrevnou GPSkou, takže příjem signálu a přesnost byla z testovaných řešení nejlepší. Satelity našel do několika minut po zapnutí a prakticky po celou dobu je neztratil z dohledu. Přesnost byla kolem 5 metrů. Protože u této navigace můžete nastavit i působ a hustotu záznamu track logu, jsou i fotografie otagované pomocí těchto dat umístěné nejpřesněji. Problémy nebyly ani v lese ani v parku. Jediná drobná ale očekávaná nepřesnost je u fotografie se zmrzlinou. Tu jsem totiž kupoval v obchodě a tam ani Legend neměl signál.
Sony GPS-CS1
Malé, bílé, zaoblené, s podivnou anténou a na jednu tužkovou baterii. To je ve zkratce jednoúčelový přístroj od Sony. Přístroj má jen jediné tlačítko sloužící k zapnutí. Příjemné je, že k počítači se GPS-CS1 připojuje přes běžný USB kabel a zobrazí se jako disk. Stažení prošlé trasy je tedy záležitostí zkopírování jediného souboru. Paměť přístroje je 31 MB, což s přehledem stačí na pár týdnů nepřetržitého pochodu. Baterie však vydrží „jen“ 14 hodin.
 |
Sony GPS-CS1 nemá tak dobrý příjem signálu jako Garmin. Nalezení satelitů trvalo trochu déle, stále však v řádu minut, a přesnost také nebyla oslnivá. V horším případě vám fotografie uskočí až o 20 metrů, většinou se ale Sony drží prošlé trasy. Ve „zmrzlinovém testu“ mě Sony umístilo zpět do obchodu, přestože jsem byl již na cestě a mohlo vidět satelity.
 |
Nikon P6000
Nikon P6000 není třeba představovat. Vše podstatné si můžete přečíst v našem testu zde.
 |
Co se týče GPS, má P6000, a pravděpodobně nejen ten, co dohánět. Příjem signálu se specializovaným přístrojům prostě nevyrovná. Není se ale čemu divit, protože zatímco GPSky jsou jednoúčelové, ve fotoaparátu je hlavní funkcí fotoaparát. GPSku také můžete nést anténou k obloze, ale s fotoaparátem máváte, otáčíte ho a jinak komplikujete přijímači práci. Co už je ovšem vlastností Nikonu P6000 a geotagging trochu komplikuje, je chování při vyhledávání signálu. Všechny delší dobu nepoužívané GPS hledají signál dlouho, většina ale hledá, dokud signál nenajde. P6000 má však poměrně nepochopitelný přístup, kdy po několika minutách vyhledávání signálu vzdá, oznámí že signál nebyl nalezen, a můžete hledat znovu. Nezbývá, než pokusy opakovat tak dlouho, dokud signál nenajde. V mém případě to poprvé (při takzvaném studeném startu, který nastane jen pokud GPS přístroj delší dobu nepoužíváte) bylo přes deset pokusů. Pod jasnou oblohou kde ostatní přístroje již trasovaly. Kdykoli fotoaparát vypnete, vypne se i GPS modul. Naštěstí znovunalezení signálu je automatické a netrvá ani minutu. Když pořídíte snímek dřív, bude mít nulové souřadnice a ocitne se tak v Guinejském zálivu kdesi u pobřeží Afriky. P6000 také nevytváří trasu a nevypočítává z ní polohu snímku, ale zaznamenává polohu ve volitelném časovém intervalu a přiřazuje k fotografiím poslední známou, takže výsledek není tak přesný. Tyto vlastnosti mohou v některých situacích způsobit, že i když se fotografie neocitne přímo v Africe, uskočí třeba o stovky metrů. Je to však velmi ojedinělé.
 |
 |
Nejlepší řešení
Nejlepší řešení pro geotagging neexistuje. Záleží na tom, co očekáváte, a co jste pro to ochotní podstoupit. Fotoaparát s integrovaným GPS modulem Nikon P6000 sice není příliš přesný, občas má problémy se signálem a hledá satelity déle, nabízí však geotagging bez starostí. Vyfotíte a máte fotografii se souřadnicemi. Žádná další krabička a žádná starost o dobíjení dalších baterií. Jak GPS-CS1 tak Garmin eTrex Legend jsou proti tomu dalším přístrojem o který se musíte starat a také přiřazení zeměpisné polohy k fotkám znamená nějaký ten čas u počítače navíc. Z obou zařízení ale získáte jako přidanou hodnotu kompletní trasu vaší cesty a v případě navigace i onu navigaci. Navíc toto řešení není závislé na konkrétním modelu fotoaparátu a otagovat můžete i fotografie z mobilního telefonu.
Pokud si chcete sami srovnat přesnost jednotlivých řešení, stáhněte tento soubor (4,6 MB) pro aplikaci Google Earth. Po jeho spuštění se vám zobrazí na trasa z Garmin eTrex Legend (který byl nejpřesnější) a fotografie s údaji ze všech tří přístrojů.
 |
Za zapůjčení fotoaparátu Nikon P6000 děkuji firmě Nikon