Test fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G1

Technika a technologie jdou neustále vpřed a s nimi i digitální fotoaparáty. V následujícím testu se podívejte na výsledky zrcadlovky bez zrcadla - fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G1, který používá jako první standard micro 4/3, má elektronický hledáček a sám o sobě tak tvoří jediného zástupce vlastní kategorie.

Úvod

Neustálý vývoj v oblasti digitálních fotoaparátu zajišťuje vznik modelů, které byly ještě před pár lety naprosto nemyslitelné. Třeba zrcadlovka bez zrcadla. Pojem „zrcadlovka“ se ustálil pro každý aparát s výměnnými objektivy, protože měl i zrcadlo. Když zrcadlo vynecháte, čímž musíte optický hledáček nahradit elektronickým, necháte však výměnné objektivy a za to dáte čip nového standardu micro 4/3, pak dostanete aparát, který zakládá novou třídu. Panasonic DMC-G1 jím je.

Tělo

Panasonic Lumix DMC-G1 je model, který nemá předchůdce a ani neexistuje obdobný model u jiných značek. Kompletní technickou specifikaci najdete na stránkách www.panasonic.cz. Tělo samotné je menší než většina UZ a díky mnoha ovládacím prvkům je značně členité. Samotné tělo se vejde do kvádru o rozměrech cca 12,5×7×8,5 cm (šxhxv). Jeho kompletní hmotnost (včetně baterie, popruhu a karty) je cca 450 gramů a setový objektiv má hmotnost cca 200 gramů. Celková hmotnost setu je tedy nižší, než u běžných zrcadlovek a také nižší, než u některých ultrazoomů.

Tělo se v menších rukách výborně drží – ergonomie je vynikající. Stejně tak je výborné i vyvedení některých funkcí do ovládacích prvků na těle aparátu. Na okolních snímcích je jejich rozložení a funkce. Špatně se však může někomu ovládat kombinace samospoušť a přepínač vypnutí – jsou blízko. Jedna z nejužívanějších funkcí – kompenzace expozice – je vyvedena a LCD na to upozorňuje i animovaným piktogramem na přední kolečko. Jeho stiskem a následným točením dosáhnete potřebného efektu.

Funkce fotoaparátu

Panasonic G1 je funkcemi opravdu nabitý. Tomu nasvědčují i okolní obrázky, kde lze jednotlivé funkce vidět. Jejich význam, vlastnosti a výsledky nastavení je třeba hledat především v manuálu a praxí. Zdokumentovat je všechny není v rámci tohoto testu prakticky možné.

Funkce vyvedené přímo na tělo

• režim autofokusu – jednotlivé snímky, průběžné, manuální
• přepínání mezi LCD a EVF
• aretace AF, nebo AE, nebo obojí (podle volby v menu)
• režim focení – jednotlivé snímky, řada snímků, expoziční bracketing (až 7 snímků po 2/3EV – volba v menu)
• režim filmu (standardní, dynamický, přírodní, jemný, nostalgie, živé barvy, standardní BW, dynamický BW, jemný BW, dva uživatelsky definované, multi (více najednou)). U každého lze změnit přednastavení kontrastu, ostrosti, saturace a redukce šumu.
• ISO
• výběr ostřícího bodu (detekce tváře, sledování zaostřeného bodu, multi, jeden bod (místo lze zvolit)
• vyvážení bílé (včetně teploty v kelvinech a korekce barevných kanálů)
• Fn – jeho chování se definuje v menu

Funkce dostupné přes Q.menu

• režim blesku
• režim filmu
• režim stabilizace – stálá, v okamžiku snímání, panorámování (vypnutí je na objektivu)
• rychlost snímání (pro kontinuální snímání)
• rozlišení/poměr stran
• formát záznamu (RAW, JPG, kombinace)
• inteligentní kontrast – stará se o prokreslení při scénách s velkým dynamickým rozsahem

Následují v dolním řádku režim ostření, režim měření expozice – zonální, preference středu, bodové (ten je dostupný již jen přes menu, osobně bych jej definoval pod Fn tlačítko), korekce expozice, ISO a vyvážení bílé.

Je evidentní, že se lze k většině základních funkcí dostat různými cestami ( i třemi – WB z menu, z Q.menu a tlačítkem ). Každý si jistě vybere tu, která mu bude vyhovovat nejvíce.

Expoziční režimy

Program AE / priorita clony / priorita času / manuál / scénické režimy.

Mezi scénické režimy patří – Potrét (normální / jemná pleť / exteriér / interiér / kreativní), Krajina (normální / přírodní / architektura / kreativní), Sport (normální / exteriér / interiér / kreativní), Makro (květiny / potraviny / předměty / kreativní), Noční snímky (portrét / krajina / osvětlení lamp / kreativní) / západ slunce / párty / dítě 1,2 / domácí mazlíček (s možností sledování věku dětí/mazlíčků).

Expoziční čas je v rozmezí 1/4000s až 60s. V režimu Bulb pak maximálně 4 minuty. Protože před vlastní expozicí se musí zavřít závěrka a následně otevřít, tak dochází technicky k neznatelné prodlevě mezí snímáním a stiskem spouště. Částečně jde o dojem, protože zvuk zavírající se závěrky před jejím otevřením „tam nepatří“. Závěrku uvidíme, když fotíme bez objektivu. Tuto možnost je však třeba povolit v menu.

LCD má velikost 3" (3:2) a 460 tisíc bodů a pokrývá 100% scény. Je otočný a výklopný. Elektronický hledáček má 1 440 000 bodů, což nemá konkurenci. Má dioptrickou korekci v rozsahu –4D až +4D. Přepínání mezi EVF a LCD je buď automatické (přiložením k oku), nebo manuální – vyklopení a zaklopením LCD. Automatické doporučuji v menu vypnout. Při focení od boku se často stane, že se LCD vypíná, protože automatika zaclonění tělem vyhodnotí jako přiložení k oku. Hledáček je to, co tento fotoaparát posouvá od běžných EVF mnohem dále. Je však třeba si zvyknout na fakt, že po namáčknutí spouště se sice zablokuje expozice (za předpokladu, že to máte nastavené v menu), ale světlost LCD,EVF je stále stejná (elektronicky se upravuje). Tohoto chování jsem si všimnul hned při prvním namáčknutí spouště.

Objektivy

Zrcadlovka se od kompaktů liší především šíří příslušenství, z něhož jsou nejdůležitější objektivy. V setu se dodává LUMIX G VARIO 14–45/F3,5-F5,6 ASPH. / MEGA O.I.S., případně v druhém setu navíc s objektivem LUMIX G VARIO 45–200/F4,0-F5,6 / MEGA O.I.S. Tj. celkový rozsah 28 – 400 při přepočtu na 35mm. Obecně objektivy 4/3 formátu nejsou s G1 kompatibilní, částečná kompatibilita je zaručena redukcí DMW-MA1. Na adrese panasonic.jp naleznete seznam podporovaných objektivů.

Rychlost autofokusu odpovídá použitému systému – je reálně pomalejší, než u některých pravých zrcadlovek. Rychlost však závisí nejen na použitém systému ostření, ale především na použitých objektivech.

Interní blesk má směrné číslo 11, synchronizační čas je 1/160s. Použít lze systémové blesky FL220/FL360/FL500.

Čip

Mimořádně důležitou součástí digitální zrcadlovky je čip. Je jím Live MOS s maximálním rozlišením 4000×3000 obrazových bodů. Rozměry čipu jsou 17,3×13,0 mm (4/3, crop je tedy 2). Citlivost lze nastavit v rozmezí 100 až 3200 ISO. Podstatná je funkce nastavení iISO, která zvolí ISo podle pohybu focené scény s cílem zabránit vzniku jak pohybové neostrosti, tak roztřesení vlivem dlouhého času. Redukci šumu lze definovat zvlášť pro každý režim uložení v jpg a zvlášť pro dlouhé časy.

Další informace, příslušenství

Čip má ultrazvukové čištění. Aparát disponuje funkcí Obnova pixelů, která vyřadí vadné pixely při „vypočítávání“ snímku. U většiny značek se kvůli tomu musí do servisu. RAW formát je čitelný až v nejnovějších verzích SW SILKYPIX Developer Studio 3.0 SE. (3.0.1.5; ve verzi 3.0.0.7 nikoliv). SW samotný je uživatelsky příjemný a je plně funkční bez nutnosti jakékoliv registrace, či pozdějšího nákupu. Aparát má HDMI výstup.

Kromě blesků lze dokoupit i další volitelné příslušenství. Jeho seznam najdete na stránkách Panasonic.

Laboratorní testy – grafy

Nyní se podívejme na výsledky laboratorních testů obrazové kvality, provedené v laboratoři asociace DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem. Pro srovnání jsem vybral ještě Olympus E520 (obdobný systém 4/3) a Canon 1000D.

Z výsledků je patrné, že šum u všech tří aparátů je téměř srovnatelný do ISO 400. U ISO 1600 je však jasný rozdíl i mezi jinak stejnými čipy Panasonic a Olympus, který dopadl celkově nejlépe.

Dalším zajímavým parametrem je odstup samotného obrazového signálu od šumu. Tady je situace jen mírně odlišná. Panasonic má pro nižší ISO odstup signálu větší (lepší) než Olympus.

Do třetice se ještě podíváme na výsledky testování dynamického rozsahu při jednotlivých citlivostech. Zde Panasonic do hodnoty ISO 800 dopadl prakticky stejně dobře jako Canon. U ISO 1600 je Panasonic srovnatelný s Olympusem, který jinak dopadl hůře.

Poslední graf ukazuje vinětaci dodávaných setových objektivů. Je zřejmé, že setové objektivy mají podobné charakteristiky, nicméně mírně lépe vychází objektiv Panasonicu.

Tolik zatím k nejdůležitějším a nejpodstatnějším výsledkům laboratorních testů DIWA. Pokud vás však zajímají i další podrobnější detaily výsledků, navštivte speciální stránky laboratoře DIWA.

Testovací snímky

Na následujících vesměs v originále dostupných snímcích věnujte pozornost všem expozičním údajům. Výřezy jsou uloženy s takovou kvalitou komprese, aby nebyl pozorovatelný rozdíl mezi originálem a výřezem. Originální snímky nejsou nijak upravované. Není-li napsáno jinak, pak jsou snímky v nejvyšší kvalitě jpg, v režimu „Standard“.

Závěr

Panasonic G1 je dodáván v setu s jedním, případně se dvěma objektivy. V základním balení fotoaparátu najdeme sluneční clonu, baterii, nabíječku, popruh, AV i USB kabel, CD-ROM s prohlížečem a SW pro zpracování rawů. Lze dokoupit dálkovou spoušť. Slabým místem je množství kompatibilních objektivů. Natáčet video „G1kou“ nelze, přesto množství všech ostatních funkcí je obrovské.
Zásadním rozhodujícím kritériem pro koupi je vždy cena. Nyní zapůjčený set Panasonic DMC-G1 a LUMIX G VARIO 14–45mm/F3.5-F5.6 ASPH. / MEGA O.I.S. stojí pod 17 tisíc korun. V setu navíc s výše zmíněným objektivem 45–200 pod 25 tisíc korun.

Obrazové výsledky jsou dobré. Vyvážení bílé je i za velmi nepříznivých podmínek na výborné úrovni. Míra šumu zcela odpovídá velikosti čipu a i laboratorní výsledky potvrzují jeho poměrně nízkou úroveň až do ISO 800.

G1 nadchne ty, kteří potřebují co nejmenší fotoaparát s co největším čipem. Je to první model v dalším směru vývoje. Je totiž jasné, že obrazové výstupy jsou lepší než z kompaktů s běžnými čipy. Další vlastnosti jsou blízké (totožné) s výstupy ze zrcadlovek se 4/3 formátem. Systém micro 4/3 však neobsahuje zrcátko a hranol a tak je rozhodně celkově menší a lehčí.

Děkuji firmě Panasonic za zapůjčení fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G1 k redakčnímu testu.