V Evropě není mnoho míst, kde můžete poměrně pohodlně, bez nutnosti velkých příprav, pořídit snímky nejznámějších evropských šelem - medvěda, vlka a rysa. Navíc tak, že běžný divák z fotografie nepozná, že není z volné přírody. Asi jediným známějším je zvířecí park Bavorský les (Tierpark Bayerischer Wald), který se nachází na německé straně Šumavy, nedaleko hranic s Českem. V příspěvku o něm napíši více.
Nebezpečné šelmy v ZOO
Fotografování rysa, vlka a medvěda ve volné přírodě na českém území je téměř nemožné, v případě medvěda to pak hraničí s utopií. Přestože většina českých fotografů přírody jmenované druhy ve svém portfoliu má, obvykle se snaží pravý původ snímku utajit. Když by napsali, že je snímek ze ZOO, ztrácel by na atraktivitě. V poslední době se situace rychle mění, i tak se ale pořád můžete setkat s tím, jak fotografové zvířat ve veřejných galeriích pod fotografií popisují hledání medvědů v „německém národním parku“. Výjimkou nejsou pak ani otázky, jestli fotografování šelem v Bavorském lese není příliš nebezpečné.
Fotografování jen pro trpělivé
Přestože se v případě Bavorského lesa jedná o zvířata v zajetí, není šance na jejich vyfotografování během jedné návštěvy stoprocentní. Výběhy jsou rozlehlé a nejednou se stane, že vlk, rys i medvěd bude zrovna odpočívat v části, kam vaše oko ani teleobjektiv nedohlédne. Nejnáročnější to pak mají ti, kteří si fotografii nejdříve vymyslí a pak čekají, až se zvíře objeví tam, kde jim to opravdu sluší. To se pak fotograf vrací pravidelně, jeden den nestačí.
Úplně největší chybu, kterou můžete na místě udělat, je to, že budete běhat od jednoho výběhu ke druhému ve snaze, že na něco narazíte. Tehdy bude Vaše počínání častokrát zbytečné. Pravděpodobnost náhodného setkání je nízká, navíc okružní cesta parkem má přibližně osm kilometrů, což je s 16 kg fotografické techniky hodně i pro člověka zdatného. Úplně nejvhodnější je vytipovat si zvíře a pak u něj strávit celý den. Jen tak budete mít šanci vypozorovat něco z chování a následně vyfotit vysněnou fotografii. Na druhou stranu někdo má štěstí a během jednoho dne vyfotografuje vše. Jak se říká: „Když se štěstí unaví, sedne i na vola.“
Medvěd hnědý
S ohledem na fotografické příležitosti patří výběh hnědého chlupáče k tomu nejlepšímu, co můžete v Tierparku najít. Na životní prostor medvědů (v současnosti asi tři jedinci) se díváte do protisvahu z jihu. Tam objevíte poměrně hodně zajímavých míst přímo v úrovni vašich očí, což je cenné pro vznik poutavější fotografie. Žádný zkušenější fotograf příliš nestojí o to, aby medvědům fotil z nadhledu hřbet. Součástí výběhu je jezírko a naprosto dokonalá skalka se stromy. Když se medvěd dostane do oblasti kamenů s mechem, objevují se nejdokonalejší výjevy z celého Bavorského lesa. Nutno ale přiznat, že do těchto atraktivních míst se medvěd zatoulá maximálně třikrát za den (zkušenost z poslední návštěvy). Ještě více deprimujícím faktem je však to, že mezi kameny pouze projde nebo proběhne.
Obyčejně medvěda z dlouhé vyhlídky podél celého výběhu ani nezahlédnete. Když se vám to přeci jen podaří, bude ležet někde v trništi a spokojeně chrnět. Další jeho častou činností, ovšem absolutně nefotitelnou, je toulání podél plotu nebo pod zdí vyhlídky. Jak jsem naznačil v úvodu, musí se čekat.
Častokrát lezou medvědi do vody, někdy i společně, to se pak dějí zajímavé věci. Ať už je to koupání nebo drbání se o skálu, případně rvačka, která se častokrát přesune na břeh. Nevýhodou pro focení je, že se jezírko nachází přímo pod vyhlídkou, tzn., na medvědí výjevy se budete koukat shora. Jedinou alternativou je pak vzít co nejdelší ohnisko a fotografovat ze strany, z co největší vzdálenosti. Jen tehdy se úhel pohledu stane fotograficky přitažlivějším.
Rys ostrovid
Další atraktivní šelmou, které se můžete v parku dočkat, je rys ostrovid. Právě u něj, více než vlka a medvěda, platí, že se na fotografii musí čekat. Výběh rysa je velmi rozlehlý (navíc nepřehledný) a pokud u něj nestrávíte celý den, je pravděpodobnost jeho pozorování minimální.
Pokud se rys objeví, nejatraktivnější místo pro jeho fotografování je mechem porostlá skála přímo naproti vyhlídce v nejvyšší části výběhu. Nevýhodou je pouze to, že přesně na tomto místě má rysa vyfotografovaného půlka Evropy. Při pohledu na fotografii každý zkušenější fotograf zvířat ihned pozná, kde byla fotografie pořízena. Navíc má rys toto místo především pro odpočinek, proto tu není příliš prostoru pro kreativnější fotografii. Nejakčnějším výjevem je pak například zívání s doširoka otevřenou tlamou nebo protahování hřbetu. Většina dalších míst ve výběhu je značně z nadhledu, což fotografovi příliš prostoru pro použitelnou fotografii nedává.
Dalším handicapem rysího výběhu je to, že výše popisovaná vyhlídka je často narvaná k prasknutí a to zejména v případech, že se rys opravdu objeví. Nejednou se stává, že přijdete na místo a do skrumáže čekajících fotografů nevlezete se stativem bez toho, že jím někoho dloubnete do žeber. Proto, aby se vešlo více než pět fotografů vedle sebe, je nutné pečlivě a s rozmyslem proplést nohy stativů, jen tak budou mít šanci i další. Na představu, že půjdete okolo, rys bude zrovna na skalce a že se pokusíte procpat, rovnou zapomeňte. Čekající fotografy bude navíc obklopovat skupina dalších „běžných“ návštěvníků. Pokud mohu doporučit, rozložte si na vyhlídce stativ a čekejte, dříve nebo později během dne se rys objeví.
Vlk obecný
Pro fotografování vlka je dobré být v parku už před svítáním a se svítáním být již i u jejich výběhu. Právě během časného rána totiž vlci dostávají nažrat a k žrádlu se stáhnou i z odlehlých míst. Během jídla navíc není nouze o drobné potyčky, setkají se i vlci, kteří se během dne snaží navzájem vyhnout. Je nutné si uvědomit, že i v zajetí přírodního parku neztratí smečka nic ze svého chování. Nejednou jsem byl svědkem toho, jak skupina vlků jednoho slabšího krutě napadla. V takových případech můžou čerstvě napadlý sníh ozvláštnit stopy krve ze zranění. O tom, že tyto bitky vypadají na fotografiích velmi věrohodně, se nemusím rozepisovat. Častěji však budete svědky nevinného škádlení, kdy se po sobě s vyceněnými zuby válí i šest vlků.
Stejně jako u rysa a medvěda je dobré si i zde vytipovat atraktivní místo, kde to bude vlkovi opravdu slušet. Pak už budete pouze čekat, až se na daném místě objeví. Nápovědou k výběru může být vydupaná cestička, uválená tráva nebo listí, eventuálně v zimě stopy ve sněhu. Nejatraktivnější jsou místa vyvýšená, se vzdáleným pozadím, právě tehdy máte největší šanci fotografované zvíře na snímku zvýraznit. Pokud mohu doporučit, nejlepší pro fotografování vlků v Bavorském lese je období zimy s pokrývkou sněhu. Nemůžu si pomoci, vlk na letním sluníčku mi připadá jak tučňák ve smrkovém lese.
Doprava, parkování, stravování
Pro cestu do Bavorského lesa je nejlepší trasa Praha – Plzeň – Železná Ruda, kdy až ke sjezdu na Klatovy pojedete po dálnici. Po přejetí bývalého hraničního přechodu pojedete stále na německé městečko Zwiesel, ve kterém budete pokračovat na Frauenau. Tam pojedete dále do vesnice Spiegelau, kde se na konci obce dáte na kruhovém objezdu do leva.
Po osmi kilometrech nejdříve potkáte jedno menší parkoviště, pro vstup do západní části a když budete pokračovat dojedete ke vchodu hlavnímu (v části východní). Různě po cestě narazíte na značení parku v němčině, Tier-Freigelande. Parkovné na celý den stojí dvě eura a vstupné do parku se neplatí žádné. Trochu problém je na místě se stravováním. Koupit lze něco málo u hlavního vchodu, který je ale dost vzdálen od výběhů velkých šelem. Doporučuji vzít si s sebou z domova řízečky a v zimě především termosku s teplým čajem.
Poměrně atraktivní variantou návštěvy je ubytování na české straně Šumavy po dobu několika dní, s pravidelnými návraty ke zvířatům v parku. Nenajezdíte tolik kilometrů a kvůli svítání nebudete muset tak brzy vstávat. Musíte si uvědomit, že pokud svítá v 6:00 hodin, měli by jste z Prahy pro jistotu vyjíždět v 4:30 hod, což nemusí být pro každého. Na druhou stranu, pro fotografa přírody je časné vstávání denní praxe.
Další zvířecí lákadla
Nejsou to jen popisované šelmy, co může přitáhnout fotografa na německou stranu Šumavy. Ve zvířecím parku najdete v dalších výbězích a voliérách vydru říční, zubra evropského, výra velkého, kulíška nejmenšího, jeřábka lesního, tetřeva hlušce, kunu lesní, jelena evropského, a prase divoké. Zvířatům, na která jsem zapomněl, se omlouvám. Tak trochu mě mrzí, že není v parku třeba i liška obecná. Na některých místech by jí to slušelo a sbírka atraktivních evropských šelem by byla kompletní.
Pár slov na závěr
Ať už do Bavorského lesa pojedete s cílem pořídit snímky šelem vypadající jako z volné přírody nebo jen ukázat dětem, co dříve na českém území žilo, než se tu objevili myslivci, bude park dokonalým víkendovým cílem. Za dvě hodiny jste například z Prahy v krásném koutu přírody, ve společnosti zvířat v mnohem přírodnějších podmínkách, než mají chovanci v klasických zoologických zahradách.
Krásné chvíle při fotografování přeje,
Ondřej Prosický, www.NaturePhoto.cz
Poznámka redakce: FotoInstitut.cz spolu s Ondřejem Prosickým pořádá v únoru 2009 kurz Fotografování zvířat v ZOO.