Fotoaparát.cz

APS-C test objektivu Canon EF 70-200/4L IS USM

Canon 70-200/4L USM se od svého uvedení na trh v roce 1999 stal mezi amatérskými fotografy téměř legendou. Po sedmi letech firma Canon vyslyšela přání uživatelů a přišla s nástupcem obohaceným o systém stabilizace obrazu spolu s utěsněním proti prachu a vlhkosti. Jak si Canon EF 70-200/4L IS USM poradil s tradičními překážkami našich testů na těle o formátu čipu APS-C, se dozvíte v následujícím článku.

Technická specifikace

Rozsahem ohnisek 70–200 mm (EQ 112–320 mm) se Canon EF 70–200/4L IS USM řadí do poměrně velké rodiny středně dlouhých „telezoomů“. Světelnost testovaného objektivu (f4) je konstantní v celém rozpětí ohniskových vzdáleností. Zabudovaný stabilizátor obrazu (IS technologie), velmi rychlý mechanismus AF (USM technologie) dovolující manuální zásah do ostření spolu s utěsněním proti prachu a vlhkosti pak ukazují, že objektiv „míří vysoko“, čemuž odpovídá i zařazení do nejvyšší „L-třídy“ japonské firmy.

V ruce působí Canon EF 70–200/4L IS USM dojmem prakticky dokonale zpracovaného kusu fototechniky. Tubus objektivu je složen z plastových a kovových dílů, které převažují. Kovový bajonet je samozřejmostí. Ostřící prstenec je umístěn před „zoomovacím“. Žádný z nich nevykazuje jakékoliv mechanické vůle a jejich úchopová plocha je dostatečně velká. Mezi prstenci na levé straně objektivu jsou umístěny ovládací přepínače (omezovač rozsahu zaostřitelných vzdáleností; AF/MF; IS on/off; IS režim „1“/„2“) a také ukazatel zaostřené vzdálenosti v metrech a ve stopách.

Při změně ohniskové vzdálenosti nedochází k vysouvání předního členu ani k jeho rotaci během ostření, což umožňuje snadnou práci s filtry a filtrovými systémy. Pro ně budeme v případě Canonu EF 70–200/4L IS USM volit rozměr 67 mm. Vzhledem k utěsnění objektivu proti prachu a vlhkosti je objektiv rovněž vybaven těsnícím pryžovým kroužkem kolem bajonetu. Standardní součástí balení je jednoduchá sluneční clona a měkké pouzdro. Celkově můžeme mechanické zpracování označit za velmi silnou stránku testovaného výrobku.

Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace objektivu si můžete najít na českých stránkách výrobce www.canon.cz. A nyní se pojďme podívat, jak si Canon EF 70–200/4L IS USM vedl v praxi.

Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH

Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 3.2 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 350D (8 Mpx) je přibližně 2100 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1600 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1800 LW/PH jako vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.

Na „krátkém konci“ podává Canon EF 70–200/4L IS USM výborný výkon. Již při odcloněném objektivu je kresba velmi dobrá se zcela zanedbatelným rozdílem mezi středem a okrajem snímku. Po dalším přiclonění až do f11 je ostrost skutečně vynikající v celém rozsahu záběru. Na vyšších clonových číslech se už pomalu o své slovo hlásí difrakce – nejvíce pak nad f22, kdy je úroveň kresby už nevhodná pro náročné použití.

Na ohnisku 135 mm je situace ještě o něco lepší. Středová ostrost je už na „plné díře“ vynikající – na okraji velmi dobrá. V rozsahu clon f5,6 – f11 je kresba výborná pouze s velmi malým rozdílem mezi středovými a okrajovými oblastmi záběru. Na vyšších clonách je opět viditelný negativní vliv difrakce, přičemž na f16 je ostrost ještě velmi solidní.

Na „dlouhém konci“ podal Canon EF 70–200/4L IS USM prakticky shodné výsledky jako při ohniskové vzdálenosti 135 mm. Pouze došlo k velmi mírnému poklesu rozlišení uprostřed snímku na nejnižších clonách a k malému nárůstu rozdílu mezi středem a okrajem záběru ve většině případů. I přesto však můžeme mluvit o výborném výkonu, vzhledem k tomu, že předmětem testu je objektiv s proměnlivou ohniskovou vzdáleností.

Celkově potvrdil Canon EF 70–200/4L IS USM v laboratorním testu rozlišení vysoké ambice. Během celého měření prakticky neukázal jediné opravdu slabé místo a v některých případech by mohl dokonce konkurovat „pevným sklům“ v daném ohniskovém rozsahu.

Chromatická aberace

Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Snímky jsou z formátu RAW převedeny stejným způsobem jako u testu rozlišení objektivu. Rozsah vady je měřen v % vzdálenosti středu a rohu snímku (polovina diagonály). Obecně platí, že pokud je vada menší než 0,04% této vzdálenosti, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,04 – 0,08% ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 0,08%, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 0,15% se už jedná o velmi špatný výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace, v závislosti na světelných podmínkách, v terénu mnohem větší.

Zvládnutí chromatické aberace je rovněž jedno ze silných míst Canonu EF 70–200/4L IS USM. Na kratších ohniscích je vada velmi dobře potlačena a s výjimkou f32 její rozsah nepřekračuje 0,04% vzdálenosti středu a rohu snímku. Na „dlouhém konci“ je už situace o něco horší, když se po přiclonění nad f8 chromatická aberace dostává mírně přes 0,04% – nejvýraznější je pak na f32. Musíte si ale uvědomit, že takto velké zaclonění v praxi takřka nepoužijete. Velmi dobré laboratorní výsledky se potvrdily i v reálném použití (viz ukázkové snímky).

Zkreslení

Canon EF 70–200/4L IS USM vykazuje typické zkreslení pro objektivy s proměnlivou ohniskovou vzdáleností. Na „krátkém konci“ můžeme pozorovat velmi mírné soudkovité zkreslení, které na větších ohniscích přechází v poduškovité zkreslení. Úroveň zkreslení je v reálném nasazení prakticky neviditelná a nepředstavuje většinou žádný problém.

Vinětace

Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým (ne slim verze!) CPL by objektiv neměl vinětovat, pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.

Canon EF 70–200/4L IS USM je svou konstrukcí přizpůsoben pro velikost snímacího média 36×24 mm (rozměr políčka kinofilmu). Tyto objektivy při použití na těle se senzorem velikosti APS-C zpravidla vykazují menší míru vinětace. Normální vinětace může být u testovaného objektivu v terénním nasazení viditelná pouze při f4 na ohnisku 200 mm. Ve všech ostatních situacích je zcela neškodná. Testovaný kus navíc vykazoval silnější míru vinětace v pravé části snímku – v praxi byl však tento jev zcela nepozorovatelný.

Vzhledem ke svému rozsahu ohniskových vzdáleností prošel Canon EF 70–200/4L IS USM testem praktické vinětace jako „nůž máslem“ a jen potvrdil, že kromě mírného zvýšení úrovně vinětace nepředstavuje tato zkouška pro teleobjektivy zpravidla žádný problém. Celkově můžeme potlačení vinětace u testovaného objektivu označit za velmi dobré.

Ovládání v praxi

Pohodlnost práce v terénu je jednou z velkých opor Canonu EF 70–200/4L IS USM. Díky USM technologii je ostření velmi rychlé a tiché, přičemž můžeme kdykoliv zasáhnout manuálně bez nutnosti přepnout do MF módu. Při focení „na dálku“ můžeme rychlost AF ještě zvýšit omezením rozsahu zaostřitelných vzdáleností (z 1,2 m – ∞ na 3 m – ∞). Přesnost AF byla v průběhu celého testu ve spojení s tělem Canon EOS 350D velmi dobrá. V MF režimu je práce s testovaným objektivem rovněž bezproblémová díky dostatečně velké úchopové ploše ostřícího prstence a plně vyhovujícímu „roztažení“ zaostřitelných vzdáleností.

Co podstatně odlišuje Canon EF 70–200/4L IS USM od jeho předchůdce, je zabudovaný systém stabilizace obrazu (IS) nové generace, u které výrobce uvádí účinnost až 4 expoziční stupně (16× delší čas závěrky). Můžeme zvolit jeden ze dvou režimů – „1“ pro focení statických motivů a „2“ pro focení pohybujících se předmětů (panning), kdy stabilizace vyrovnává pouze vertikální otřesy objektivu. Na přiloženém obrázku, se 100% výřezy, si můžete prohlédnout, jak stabilizace ovlivní obrazovou kvalitu v jednotlivých případech. Všechny fotografie byly pořízeny na ohnisku 200 mm.

Podle očekávání nejlepší výsledky dostaneme, pokud fotoaparát s objektivem umístíme na stativ. U starší generace IS technologie nebylo doporučeno mít při focení ze stativu stabilizaci zapnutou. Nová generace má automaticky rozeznat, že je fotoaparát umístěn na stativu a přepnout se do režimu, ve kterém stabilizátor nenarušuje výslednou ostrost snímku. V testu se ale ukázalo, že i přesto může v některých případech dojít k nežádoucímu pohybu stabilizované čočky, který se projeví rozostřeným obrazem. Proto bych doporučil při focení ze stativu vždy stabilizaci vypnout – koneckonců je její použití v tomto případě nelogické.

U fotografování z ruky je už velký přínos IS technologie zřejmý. V testu se ukázalo, že výrobcem slibovaná účinnost 4 expoziční stupně je pravdivá. Na druhé straně nelze počítat s tím, že na ohniskové vzdálenosti 200 mm s časem 1/13 s bude snímek naprosto stejně ostrý jako při 1/200 s. Spíše můžeme mluvit o „záchraně momentu“, který je v některých žánrech (např. reportážní fotografie) mnohem důležitější než výborná technická kvalita pořízené fotografie. Celkově se tedy zabudovaný stabilizátor obrazu stává velkou výhodou Canonu EF 70–200/4L IS USM, která umožňuje pořízení snímků, jejichž zhotovení by bez stativu jinak nebylo možné.

Ostrost v praxi

Na „krátkém konci“ podal testovaný objektiv v praktickém testu ostrosti obdobný výkon jako na testovacím obrazci. Už při odcloněném objektivu je kresba velmi dobrá. V rozsahu f5,6 – f11 je úroveň ostrosti velmi dobrá až vynikající. Od f16 výše se kresba postupně stává měkčí vlivem difrakce, přičemž na nejvyšších clonových číslech je už nevhodná pro náročnější účely. Rozdíly mezi středem a okrajem záběru jsou v celém rozsahu clon minimální.

Při ohniskové vzdálenosti 135 mm je výkon Canonu EF 70–200/4L IS USM vynikající. Již na „plnou díru“ je středová ostrost výborná – na okraji snímku mírně měkčí. Po přiclonění (až do f11) je kresba vynikající v celém rozsahu záběru. Na nejvyšších clonách je opět viditelný negativní vliv difrakce podobně jako na ohnisku 70 mm.

Na „dlouhém konci“ se v podstatě opakovala situace ze 135 mm. Úroveň kresby je v rozsahu clon f4 – f8 skutečně výborná s minimálními rozdíly mezi středovými a okrajovými částmi snímku. Po dalším zaclonění na f11 je už viditelný mírný pokles ostrosti, ale i tak se jedná o velmi dobrý výkon. Nejvyšší clonová čísla jsou opět nevhodná pro náročné použití.

Celkově potvrdil Canon EF 70–200/4L IS USM výborné výsledky z laboratorního měření a ukázal, že celková ostrost je jeho velmi silnou stránkou.

Chování v protisvětle

V přímém slunečním protisvětle dochází k velmi výrazné ztrátě kontrastu a také k tvorbě velmi výrazných reflexí. Jejich vyretušování je pak mnohdy prakticky nemožné. Musíte si ale na druhou stranu uvědomit, že s objektivem o rozsahu ohniskových vzdáleností 70–200 mm (EQ 112–320 mm) se v této situaci ocitnete spíše výjimečně.

Bohužel ani v nepřímém protisvětle (paprsky dopadají na přední člen, ale zdroj světla není v záběru) není chování Canonu EF 70–200/4L IS USM dobré. Po osvícení předního členu můžeme pozorovat citelný „závoj“ a navíc se mohou na čočkách objektivu vytvářet drobné reflexe. Ty však nejsou nijak výrazné a jejich vyretušování většinou nepředstavuje závažnější problém.

S pouličním osvětlením při noční fotografii si testovaný objektiv poradil podprůměrně. Tvorba reflexí je přibližně stejně velká jako u přímého protisvětla, jen nejsou natolik výrazné. Rovněž můžeme pozorovat mírnou ztrátu kontrastu. V celkovém součtu se chování v protisvětle stává velkou slabinou Canonu EF 70–200/4L IS USM.

Bokeh

Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.

Na přiloženém obrázku si můžete prohlédnout, jak Canon EF 70–200/4L IS USM podává oblasti před a za DOF. Úroveň bokehu za DOF je dobrá až velmi dobrá. Rozptylové kroužky si až po f8 udržují příjemný kruhový tvar. Na druhé straně by jejich okraje nemusely být tolik výrazné. U částí snímku před DOF je už situace horší. Zatímco rozptylové kroužky si opět drží příznivý tvar až po f8, jejich okraje jsou až příliš „agresivní“ a mohou působit dost rušivě. V celkové bilanci tedy můžeme hovořit o průměrném bokehu.

Ukázkové snímky

Všechny snímky jsou k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 3.2 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (úroveň 2 z 10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/400 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 200 mm (EQ 320 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná kresba; velmi dobrý bokeh

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/250 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 169 mm (EQ 270 mm)
komentář: výborná kresba; velmi dobré podání oblastí mimo DOF

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/30 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 111 mm (EQ 178 mm)
komentář: viditelně horší ostrost po velkém zaclonění; neznatelná chromatická aberace

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/320 s
clona: f7,1
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 70 mm (EQ 112 mm)
komentář: vynikající kresba v celém záběru; výborné potlačení chromatické vady

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/100 s
clona: f13
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 155 mm (EQ 248 mm)
komentář: velmi dobrá úroveň ostrosti; relativně horší kvalita bokehu – příliš výrazné okraje rozptylových kroužků

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/800 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 200 mm (EQ 320 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná kresba; místy relativně vyrazné okraje rozptylových kroužků v oblastech mimo DOF

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1250 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 70 mm (EQ 112 mm)
komentář: velmi dobrá až vynikající celková úroveň ostrosti; na ostrých světelných přechodech viditelná velmi mírná chromatická vada

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/125 s
clona: f13
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 111 mm (EQ 178 mm)
komentář: velmi dobrá kresba v celém snímku; neviditelná chromatická aberace

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/125 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 165 mm (EQ 264 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná ostrost; relativně výrazné okraje rozptylových kroužků po větším přiclonění

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1000 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 121 mm (EQ 194 mm)
komentář: velmi dobrá kresba – v rozích relativně měkčí

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/200 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 169 mm (EQ 270 mm)
komentář: výborná úroveň ostrosti; velmi dobrý bokeh

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/160 s
clona: f9
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 200 mm (EQ 320 mm)
komentář: vynikající kresba a korekce chromatické vady; místy o něco horší kvalita bokehu

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f20
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 70 mm (EQ 112 mm)
komentář: citelně měkčí kresba po velkém přiclonění; výborně zvládnutá chromatická aberace

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1600 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 85 mm (EQ 136 mm)
komentář: výborná ostrost – v rozích nepatrně horší; neznatelná chromatická vada

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/160 s
clona: f5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 127 mm (EQ 203 mm)
komentář: vynikající kresba; špatná kvalita bokehu před DOF

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/500 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 100 mm (EQ 160 mm)
komentář: výborná úroveň ostrosti v celém záběru; nepozorovatelná chromatická vada

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/200 s
clona: f9
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 75 mm (EQ 120 mm)
komentář: vynikající ostrost a potlačení chromatické aberace

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1250 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 100 mm (EQ 160 mm)
komentář: výborná kresba – v rozích velmi dobrá; na ostrých světelných přechodech velmi mírná chromatická vada

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/100 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 100 mm (EQ 160 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná úroveň ostrosti v celém snímku; neviditelná chromatická aberace

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 30 s
clona: f11
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 89 mm (EQ 142 mm)
komentář: velmi dobrá kresba a potlačení chromatické vady

Shrnutí a závěr

Závěrem zůstává nezodpovězen poslední parametr Canonu EF 70–200/4L IS USM, který je pro amatérského fotografa mnohdy klíčový, a tím je cena. Ta se v současnosti na internetových obchodech pohybuje kolem 28 000 korun. Neuškodí tedy malé shrnutí, abychom si mohli udělat lepší představu o poměru cena/výkon.

Technické zpracování testovaného objektivu je vynikající a prakticky na něm nenajdeme žádné vady na kráse. Také ovladatelnost a pohotovost Canonu EF 70–200/4L IS USM v praxi je na výborné úrovni. Velkou oporou je především zabudovaný IS mechanismus, díky kterému můžeme použít až 16× delší časy závěrky oproti fotografování bez stabilizace. Rovněž velmi rychlý mechanismus AF umožňující manuální zásah do procesu ostření spolu s možností omezení rozsahu zaostřitelných vzdáleností patří mezi výhody testovaného výrobku. Kresba objektivu je v celém rozsahu ohniskových vzdáleností výborná a patří mezi silné stránky Canonu EF 70–200/4L IS USM stejně jako potlačení chromatické vady, která je v praxi většinou nepozorovatelná. Geometrické zkreslení je pak velmi dobře korigováno a v reálném nasazení nepředstavuje výraznější problém. Při použití na těle o velikosti senzoru APS-C je jak normální, tak praktická vinětace téměř bezvýznamná – může být viditelná pouze na ohnisku 200 mm při odcloněném objektivu. Naproti tomu je chování v protisvětle velkou slabinou Canonu EF 70–200/4L IS USM. S velkými komplikacemi musíte počítat se sluncem v záběru. Tyto případy sice nejsou u daného rozsahu ohniskových vzdáleností tak časté, ale ani v ostatních situacích nepodává testovaný objektiv dobré výsledky. Kvalita bokehu je za DOF slušná, ale před DOF špatná díky příliš ostrým okrajům rozptylových kroužků. Celkově můžeme v této vlastnosti mluvit o průměrném výkonu.

Sečteno podtrženo je Canon EF 70–200/4L IS USM i přes svou citelně vyšší cenu oproti svému předchůdci velmi dobrou volbou pro všechny, kteří nevyžadují světelnost f2,8, ale zároveň si chtějí vychutnat kvality „profi“ objektivu. Jeho jedinou výraznou slabinou je chování v protisvětle a také by mohl – vzhledem k cenové relaci – lépe podávat oblasti snímku mimo DOF. Na druhé straně v ostatních vlastnostech jako je konstrukce, ovladatelnost, kresba nebo zvládnutí chromatické aberace může nejednou konkurovat i objektivům s pevnou ohniskovou vzdáleností. Samostatnou kapitolou je pak zabudovaný systém stabilizace obrazu, díky kterému se v daném ohniskovém rozsahu otevírají zcela nové možnosti.

Závěrem bych chtěl poděkovat firmě Canon (www.canon.cz) za zapůjčení objektivu k redakčnímu testu.