Až do nedávna držel monopol na poli „rybích ok“ vyvinutých pro DSLR o formátu čipu APS-C Nikkor AF 10,5/2,8G ED DX Fisheye. V současnosti do těchto „výsostných vod“ vplula i Sigma se svým želízkem v ohni - Sigmou AF 10/2,8 EX DC HSM Fisheye. Jako první v ČR vám přinášíme nejen podrobný test této novinky, ale také přímé srovnání jediných dvou zástupců této třídy na trhu. Jak to celé dopadlo, se dočtete na v následujícím článku!
Technická specifikace
Objektivy typu „rybí oko“ využívají pro svůj specifický „pohled na svět“ dvě věci – úhel záběru 180° a extrémní úroveň soudkovitého zkreslení. Po rozšíření digitálních zrcadlovek o velikosti čipu APS-C přišly stávající „šupiny“ pro kinofilm o podstatnou část svého úhlu záběru a bylo tedy nutné vyvinout objektivy nové. Jako první se tohoto úkolu chopil Nikon se svým Nikkorem AF 10,5/2,8G ED DX Fisheye (dále jen Nikkor). Dlouho byl tento objektiv jediný svého druhu na trhu. Až koncem loňského roku se stala Sigma AF 10/2,8 EX DC HSM Fisheye (dále jen Sigma) zatím jediným konkurentem Nikkoru. Oba testované objektivy jsou tedy jedinými zástupci této specifické třídy.
 |
 |
Na první dotek je pocit z obou „rivalů“ diametrálně odlišný. Nikkor je typickým malým kompaktním objektivem (hmotnost 300 g), kterým bez problémů vyplníte jakýkoliv volný prostor ve vaší fotobrašně. Sigma je naproti tomu poměrně masivní kus fotovýbavy (hmotnost 475 g), takže objektivy vedle sebe trochu připomínají Davida s Goliášem. Tvrdit, zdali je lepší to či ono, nemá smysl, protože každý fotograf preferuje jiné vlastnosti. V obou případech je tubus vyroben z kombinace kovu a plastu. Kovový bajonet je samozřejmostí. V přední části jsou pak oba zástupci vybaveni ostřícím prstencem, který nevykazuje žádnou mechanickou vůli, a pevnou sluneční clonou, na kterou se nasazuje „převlékací“ krytka. Ta je podstatně lépe vyřešená u Sigmy. U Nikkoru jde o jednoduchou plastovou krytku, která v průběhu testu při vytahování fotoaparátu z brašny poměrně často vypadávala. Sigma vyřešila tento problém pevným kovovým prstencem, na jehož přední části je připevněna ještě klasická krytka, kterou znáte z jiných objektivů. Kovový kroužek je ale navíc osazen protiskluzovými proužky, které spolu s typickým pogumováním Sigma EX řady dávají dohromady velmi pevné spojení (v praxi bylo možné udržet za krytku ve vzduchu objektiv i s tělem Nikon D80).
 |
 |
Také ostřící mechanismy Nikkoru a Sigmy se navzájem liší. Zatímco Nikkor je závislý na ostřícím motorku v těle fotoaparátu, Sigma je vybavena vlastním velmi rychlým mechanismem AF (HSM systém), který dovoluje manuální zásah do AF bez nutnosti přepnutí do MF módu, a najdeme na ní tedy přepínač AF/MF (na rozdíl od Nikkoru). V praxi z této skutečnosti vyplývá, že u těl bez vlastního ostřícího motorku (např. Nikon D60) funguje Nikkor pouze v MF režimu. Během ostření dochází u obou testovaných objektivů k malému posunu předního členu, který je (jako u všech „rybích ok“) náchylnější k mechanickému poškození. Oba konkurenti jsou vybaveni ukazatelem zaostřené vzdálenosti v metrech a ve stopách, přičemž Nikkor disponuje navíc ukazatelem hloubky ostrosti (DOF). Nikkor je standardně dodáván s měkkým pouzdrem a Sigma s polstrovaným pouzdrem. Obecně můžeme mechanické provedení Nikkoru i Sigmy označit za velmi dobré. Nikkor však oproti Sigmě zaostává ve dvou aspektech – v absenci vlastního AF motorku, která omezuje jeho použití na některých tělech, a v řešení „převlékací“ krytky.
 |
 |
Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace jednotlivých objektivů si můžete najít na českých stránkách výrobců www.nikon.cz a www.sigma-foto.cz . A nyní se pojďme podívat, jak dopadla bitva Nikkoru a Sigmy v praxi!
Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH
Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Nikon Capture NX 1.3 s hodnotou doostření „normal“ bez korekce chromatické aberace. Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Nikon D80 (10 Mpx) je přibližně 2200 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1700 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1900 LW/PH jako vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.
 |
 |
Uprostřed snímku je výkon obou testovaných objektivů velmi dobrý až vynikající a to už na „plnou díru“. Po vyšším přiclonění (nad f8) se již začíná u Nikkoru i Sigmy negativně projevovat difrakce, přičemž kresba je velmi dobrá až do f16. Na f22 je pak úroveň ostrosti viditelně horší. Obecně jsou mezi oběma „rivaly“ ve středu snímku jen nepatrné rozdíly. Zcela odlišně však v laboratorním testu vyšly hodnoty na okraji snímku. Zatímco Nikkor si drží velmi dobrou ostrost až do f11, přičemž rozdíly mezi okrajem a středem snímku jsou jen malé, okrajové části u Sigmy jsou velmi neostré a výkonu Nikkoru se Sigma přibližuje jen na nejvyšších clonových číslech. V praktickém nasazení se však ukázalo, že laboratorní test v případě Sigmy není objektivní, protože trpí optickou vadou, kdy na nejmenších zaostřitelných vzdálenostech dochází k „ohybu“ roviny ostrosti („field curvature“) a tím k jejímu citelnému úbytku směrem od středu snímku (viz přiložený obrázek). A právě při potřebném pokrytí testovacího obrazce bylo (vzhledem k extrémně širokému úhlu záběru) zaostřeno na velmi malou vzdálenost (cca 50 cm od roviny senzoru). Konečný „verdikt“ tedy mohl zaznít až po testu ostrosti v terénu (viz dále).
Chromatická aberace
Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Snímky jsou z formátu RAW převedeny stejným způsobem jako u testu rozlišení objektivu. Rozsah vady je měřen v % vzdálenosti středu a rohu snímku (polovina diagonály). Obecně platí, že pokud je vada menší než 0,04% této vzdálenosti, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,04 – 0,08% ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 0,08%, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 0,15% se už jedná o velmi špatný výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace, v závislosti na světelných podmínkách, v terénu mnohem větší.
V absolutních hodnotách je výkon Nikkoru i Sigmy špatný až velmi špatný. Musíte si ale uvědomit, že chromatická aberace je obecně větším problémem u širokoúhlých objektivů a tím spíše u „rybích ok“. Na naměřené hodnoty je tedy potřeba vzít odlišný „metr“ než u jiných typů objektivů (např. středně dlouhých teleobjektivů). Více by nás tedy měl zajímat rozdíl mezi testovanými objektivy. Lépe v tomto ohledu vychází Sigma. Rozdíl však není příliš velký a při nasazení v terénu takřka nebyl znatelný. Závěrem můžeme říct, že pokud jde o chromatickou vadu, jsou Nikkor a Sigma vyrovnanými soupeři. Vzhledem k výrazné chromatické vadě prakticky u všech snímků není tato skutečnost uváděna v komentářích u jednotlivých záběrů.
Zkreslení
Laboratorní test geometrického zkreslení byl u daného typu objektivů spíše formalitou. Můžeme jen konstatovat, že jak Nikkor tak Sigma vykazují extrémní úroveň soudkovitého zkreslení a plně tak splňují vlastnosti „šupiny“.
Vinětace
Díky diagonálnímu úhlu záběru 180° nebylo možné provést klasický laboratorní test tak, jak jej znáte z minulých recenzí. Míru vinětace bylo možné prověřit pouze v praktickém nasazení. Na přiloženém obrázku si můžete porovnat zmenšené neupravené fotografie pořízené se stejnou úrovní expozice na jednotlivých clonách. Pro větší názornost byly snímky desaturovány. Z výsledků je patrné, že vinětace může být u testovaných objektivů rušivá především při f2,8 – viditelně více pak u Nikkoru, což potvrdily další testovací fotografie (viz srovnávací snímky). Po dalším zaclonění už není u obou zástupců vinětace vážnějším problémem. Celkově tedy můžeme označit úroveň potlačení vinětace u Nikkoru za průměrnou a u Sigmy za dobrou až velmi dobrou.
Ovládání v praxi
Obecně u „rybích ok“ není kladen až tak velký důraz na rychlost a přesnost AF a to především díky velmi velké DOF. Přesto však nedopadly testované objektivy v této části svého souboje úplně stejně. Co se týče samotné rychlosti otření, na fotoaparátu Nikon D80 nebyl rozdíl mezi Nikkorem poháněným motorkem z těla a Sigmou s vlastním ostřícím mechanismem příliš znatelný. Výhodou se ovšem v několika málo situacích u Sigmy ukázala možnost manuálního zásahu do AF bez nutnosti přepínání MF/AF. Přesnost AF byla u obou zástupců velmi dobrá až výborná.
V režimu MF pak jak Nikkor tak Sigma obstály s přehledem. Rozsah zaostřitelných vzdáleností je (vzhledem k velké DOF) dostatečně „roztažen“ a umožňuje tak přesnou práci v MF módu. U obou zástupců můžeme využít ukazatel zaostřené vzdálenosti a Nikkor nám navíc poskytne i stupnici DOF. Pouze v tuhosti ostřících prstenců se oba „rivalové“ liší – u Nikkoru je odpor poměrně malý, zatímco u Sigmy výrazně větší. V rozhodnutí, co je lepší, bychom opět narazili na osobní preference každého fotografa. Znovu by také na tomto místě stálo za zmínku výborné řešení „převlékací“ krytky Sigmy, která se držela objektivu ve všech situacích „jako klíště“. V konečné bilanci bychom mohli označit ovladatelnost a pohotovost Nikkoru za velmi dobrou a Sigmy jako velmi dobrou až výbornou.
Ostrost v praxi
Jelikož se laboratorní test ostrosti díky velmi malé zaostřené vzdálenosti ukázal jako ne zcela objektivní (viz výše), bylo nutné tuto zásadní vlastnost testovaných objektivů ověřit v praxi důkladněji. Součástí terénního srovnání tedy byly dvě situace – „na dálku“ a „na blízko“. Při běžném použití (zaostřená vzdálenost větší než cca 1 m od roviny snímacího senzoru) je situace zcela odlišná od té na testovacím obrazci. Ve středu snímku je kresba Nikkoru i Sigmy už na f2,8 velmi dobrá až výborná stejně tak po dalším přiclonění až do f11. Po dalším zaclonění se už o svou úlohu hlásí difrakce, přičemž rozdíly mezi testovanými objektivy jsou zcela nepatrné. V rozích už není stav tak vyrovnaný. Sigma je viditelně ostřejší při odcloněném objektivu – mírně také při f4. Od f5,6 už nejsou rozdíly viditelné a po zaclonění nad f16 je kresba vlivem difrakce opět relativně měkčí. V klasickém použití tedy vyhrává Sigma to hlavně díky menšímu poklesu ostrosti směrem k okrajům snímku na nejnižších clonách.
Při zaostření „na blízko“ (pod cca 1 m od roviny čipu – vzdálenost zdi na přiloženém obrázku je cca 35 cm od úrovně senzoru) Sigma díky své optické vadě (viz výše) prohrává s Nikkorem, který je zde jasným vítězem. Uprostřed záběru je situace podobná jako při nasazení „na dálku“. V rozích je Sigma ovšem extrémně neostrá a prakticky nepoužitelná, pokud je cílem zachytit ostrou větší plochu. Úrovní kresby se pak Nikkoru přibližuje pouze na f22 (extrémně velká DOF zde kompenzuje zakřivení roviny ostrosti). U Nikkoru je ztráta ostrosti v rozích výrazně menší. K tomuto negativnímu jevu u Sigmy dochází pouze na velmi krátkých zaostřených vzdálenostech (pod cca 1 m) a v praktickém nasazení v terénu na ně často nenarazíme. Zároveň si můžete povšimnout výrazné chromatické aberace v okrajových částech snímků.
Na otázku, zdali je „ostřejší“ Nikkor nebo Sigma tedy neexistuje jednoznačná odpověď. Dá se říci, že ve většině situací je lepší Sigma a to hlavně díky viditelně lepšímu výkonu na f2,8. Po přiclonění na f5,6 jsou už výsledky zcela vyrovnané. Jakmile ale zaostříme na velmi blízký objekt, stává se jasným vítězem Nikkor a to na všech clonách. Tyto situace jsou ovšem méně časté. Znovu se tedy v průběhu testu dostáváme do situace, kdy jsou rozhodující potřeby fotografa. Teprve po jejich zvážení je možné výběr jedné ze dvou variant – solidní (avšak ne výbornou) kresbou za všech podmínek nebo výbornou ostrostí za většiny situací spolu s nepoužitelností u několika málo případů.
Chování v protisvětle
Se sluncem v záběru se při použití objektivu typu „rybí oko“ setkáme díky diagonálnímu úhlu záběru 180° často. V přímém slunečním protisvětle se nechovají oba konkurenti ideálně. U obou dochází k tvorbě reflexí a snížení kontrastu. Viditelně lépe si ale vede Sigma, u níž je závoj i tvorba „prasátek“ zřetelně menší. Nepřímému protisvětlu (paprsky dopadají na přední člen, ale zdroj světla je mimo záběr) se už v drtivé většině situací vyhneme díky pevně zabudované sluneční cloně u obou zástupců – tento test tedy nebyl z důvodu malého přínosu proveden.
 |
 |
S pouličním osvětlením si už oba objektivy poradily lépe. Nikkor a Sigma zde podávají vyrovnanější výkon než se sluncem v záběru. Vítěz se však nemění. Nikkor vykazuje větší ztrátu kontrastu v blízkosti zdroje světla a také o málo horší zvládnutí reflexí. Noční záběry s pouličním osvětlením si můžete stáhnout v plném rozlišení níže (viz srovnávací snímky). V konečné bilanci se ukazuje lepší volbou do protisvětla Sigma a to zejména díky znatelně menšímu poklesu kontrastu se sluncem záběru a obecně lepšímu potlačení reflexí.
Bokeh
Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.
 |
 |
S oblastmi mimo hloubku ostrosti se u testovaných objektivů příliš často nesetkáme. Proto kvalita zobrazení těchto míst není u „šupin“ jednou z priorit a to je také znát na výsledcích. Na přiložených obrázcích si můžete prohlédnout, jak Nikkor a Sigma zobrazují předměty za i před DOF. S dobrým bokehem můžeme u obou zástupců počítat pouze při odcloněném objektivu. Po přiclonění dochází u obou „rivalů“ jak ke zhoršení tvaru rozptylových kroužků, tak k „zesílení“ jejich okrajů, což v oblastech mimo DOF působí rušivě. Sečteno podtrženo musíte u obou zástupců počítat s průměrnou kvalitou bokehu.
Srovnávací snímky
Níže si můžete stáhnout 10 obrázků, z nichž každý obsahuje dvě identické fotografie (čas, clona, místo zaostření a citlivost ISO) v plném rozlišení, z nichž jedna je pořízena Nikkorem a druhá Sigmou. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Nikon Capture NX 1.3 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a doostření na úroveň „normal“ bez korekce chromatické aberace. Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/80 s
clona: f13
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: solidní kresba u obou zástupců; viditělně lepší
zvládnutí protisvětla u Sigmy
fotoaparát: Nikon D80
čas: 3 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná středová ostrost u Nikkoru
i Sigmy; výrazně lepší úroveň kresby v rozích u Sigmy; méně
znatelná vinětace u Sigmy
fotoaparát: Nikon D80
čas: 18 s
clona: f13
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: velmi dobrá ostrost v celém rozsahu snímku u obou
soupeřů; lepší přenos kontrastu v blízkosti zdroje světla
u Sigmy
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/50 s
clona: f20
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: relativně měkčí kresba u obou objektivů vlivem
difrakce při velkém zaclonění
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/640 s
clona: f5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: výborná úroveň ostrosti v obou případech
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/2000 s
clona: f3,2
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: u Nikkoru velmi dobrá a u Sigmy mírně měkčí kresba
v místě zaostření (kovový šroub); u Sigmy mnohem výraznější pokles
ostrosti směrem k okraji snímku vlivem zakřivení roviny ostrosti při malé
zaostřené vzdálenosti („field curvature“); průměrná kvalita bokehu
u obou zástupců
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/500 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: výborná ostrost v celém rozsahu snímku u obou
testovaných objektivů
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/400 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: velmi dobrá kresba u Nikkoru i Sigmy
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/1000 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: velmi dobrá středová ostrost u Nikkoru – u Sigmy
výborná; výrazně lepší kresba v okrajových částech snímku u Sigmy;
větsí úroveň vinětace u Nikkoru
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/1600 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm) / 10 mm (EQ
15 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná ostrost uprostřed snímku
u obou konkurentů; citelně měkčí kresba okrajových částí u Nikkoru;
lepší potlačení vinětace u Sigmy
Ukázkové snímky (Nikkor)
Všech 10 snímků je k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Nikon Capture NX 1.3 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a doostření na úroveň „normal“ bez korekce chromatické aberace. Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/1250 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: velmi dobrá ostrost ve středu snímku; výrazný pokles
ostrosti v rozích
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/200 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: výborná ostrost v celém rozsahu záběru
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/640 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: výborná úroveň kresby včetně
okrajových částí
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/160 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná ostrost v celém rozsahu
záběru; větší výskyt „prasátek“
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/40 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: mírně měkčí kresba vlivem negativního vlivu difrakce
po velkém přiclonění
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/80 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná ostrost
v celém snímku
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/800 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: velmi dobrá úroveň středové ostrosti s citelným
poklesem v okrajových částech záběru
fotoaparát: Nikon D80
čas: 15 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná kresba v celém rozsahu snímku;
dobře zvládnuté slabší protisvětlo
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/1250 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: výborná kresba uprostřed záběru; relativně výrazný
pokles ostrosti v rozích
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/320 s
clona: f7,1
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10,5 mm (EQ 16 mm)
komentář: výborná kresba v celém rozsahu záběru
Ukázkové snímky (Sigma)
Všech 10 snímků je k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Nikon Capture NX 1.3 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a doostření na úroveň „normal“ bez korekce chromatické aberace. Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/2500 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: výborná ostrost uprostřed snímku; jen mírnější
pokles směrem k rohům
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/160 s
clona: f16
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: relativně měkčí kresba vlivem difrakce po velkém
zaclonění; velmi dobré zvládnutí přímého slunečního protisvětla
s minimálním výskytem reflexí
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/1250 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: výborná kresba uprostřed snímku s relativně mírným
poklesem v okrajových částech záběru
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/50 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: velmi dobrá ostrost v celém rozsahu snímku
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/320 s
clona: f9
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná kresba
v celém snímku
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/400 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: velmi dobrá ostrost v místě zaostření (ventil
hydrantu); velmi výrazné zhoršení kresby směrem k okrajům vlivem
„ohnutí“ roviny ostrosti („field curvature“) při velmi malé
vzdálenosti od roviny čipu; průměrná kvalita bokehu
fotoaparát: Nikon D80
čas: 30 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: nepatrně měkčí kresba v celém rozsahu snímku vlivem
difrakce; dobré zvládnutí slabšího protisvětla
fotoaparát: Nikon D80
čas: 10 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: výborná ostrost v celém záběru
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/400 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: výborná úroveň kresby v celém
rozsahu snímku
fotoaparát: Nikon D80
čas: 1/125 s
clona: f11
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 10 mm (EQ 15 mm)
komentář: velmi dobrá až výborná kresba včetně
okrajových částí
Shrnutí a závěr
V přímém střetu mezi Nikkorem AF 10,5/2,8G ED DX Fisheye a Sigmou AF 10/2,8 EX DC HSM Fisheye je dobojováno. Na závěr si tedy shrňme nejdůležitější poznatky.
Mechanické zpracování obou testovaných objektivů je na velmi dobré úrovni. Sigma má ovšem navrch ve dvou vlastnostech. Tou první je vlastní mechanismus AF, který jednak umožňuje manuální zásah do AF bez nutnosti přepnutí do MF režimu, ale hlavně dovoluje využití AF na tělech bez vlastního ostřícího motorku (např. Nikon D60 aj). Druhou je pak výborné řešení převlékací krytky, která plní svou úlohu mnohem lépe než krytka Nikkoru. V samotné rychlosti AF nebo ovladatelnosti v MF módu pak nenajdeme mezi Nikkorem a Sigmou výrazné rozdíly. V ostrosti při klasickém použití je lepší Sigma díky lepšímu výkonu na nejnižších clonách – v rozsahu f2,8 – f4. Při zaostření na velmi malou vzdálenost (pod cca 1 m od roviny senzoru) se však jasným vítězem stává Nikkor díky velmi velké neostrosti Sigmy na okraji snímku (blíže viz výše). Celkově je tedy kresba Sigmy lepší ve většině situací, avšak „na blízko“ se stává takřka nepoužitelnou. Nikkor naproti tomu nabízí horší úroveň ostrosti „na dálku“, ale poradí si dobře i s velmi blízkými objekty. Chromatická aberace je pak velmi výrazná u obou „rivalů“ bez výraznějších vzájemných rozdílů v praktickém nasazení. Extrémní úrovní soudkovitého zkreslení oba zástupci dokonale zapadají do své kategorie a není jim možné v tomto ohledu nic vytknout. Vinětace může být u Nikkoru i Sigmy rušivá především při odcloněném objektivu, přičemž je viditelně výraznější u Nikkoru. Nad f4 pak vinětace nepředstavuje u obou konkurentů žádný problém. V protisvětle nemůžeme ani jeden z testovaných objektivů označit za výborný. Lepší volbou se ale opět stává Sigma díky menší tvorbě reflexí a lepšímu přenosu kontrastu jak se sluncem v záběru tak při noční fotografii s pouličním osvětlením. U obou soupeřů pak musíme počítat pouze s průměrnou kvalitou bokehu.
Na samotný závěr srovnávacího testu zbývá uvést poslední, avšak pro amatérského fotografa velmi důležitý parametr, a tím je cena. Ta se v současnosti na internetových obchodech pohybuje u Nikkoru kolem 19 000 korun a u Sigmy kolem 15 000 korun. Rozdíl je tedy přibližně 4000 korun. Nikkor se ukázal v průběhu testu jako solidní zástupce své třídy, ovšem novinka od Sigmy dokázala být srovnatelná nebo lepší ve většině testovaných vlastností. Nikkor získal jediný výrazný „skalp“ v kresbě při velmi malé zaostřené vzdálenosti. Osobně tedy považuji v poměru cena/výkon jako lepšího z obou „rivalů“ Sigmu a to především díky stejným nebo lepším výkonům v drtivé většině situací při běžném využití „šupiny“.
Závěrem bych chtěl poděkovat firmám Nikon (www.nikon.cz) a Hama (www.sigma-foto.cz) za zapůjčení objektivů k redakčnímu testu. Děkuji.