Před pár týdny jsme si představili novou DSLR Sony Alpha200, která velmi mile překvapila vynikající kvalitou snímků a nízkou cenou. Dnes se podíváme na další typy v této řadě, kterými jsou Alpha A300 a Alpha A350, které se na rozdíl od A200 chlubí navíc výklopným LCD, funkcí živého náhledu a A350 ještě navíc čipem o rozlišení více jak 14,5Mpix. A právě na tento typ se dnes podíváme blíže.
Konstrukce a ovládání
Ať již z Alphy200 vychází, nebo byly Alpha300 i Alpha350 projektovány naráz, výsledkem jsou v podstatě identická těla jen s drobnými odchylkami. U A300 a A350 jsou naprosto stejná. Proto bude dnešní recenze i tak trochu opakováním A200. Hlavním rozdílem od Alphy200 je výklopný zadní LCD s možností živého náhledu (Live View – LV) a přibyl jeden přepínač pro aktivaci LV a tlačítko na zoomování LV. Tělo A350 je středně velké a těžké, padnoucí do průměrných fotografických rukou. Design je příjemně zaoblený.
Základním materiálem je kvalitní tvrzený plast s prvky z ocele a hliníku. Povrch má jemně zdrsněnou strukturu (o něco hrubší než u A200) s matným provedením černé barvy, kterou doplňuje výrazné oranžové logo „Alpha“ a kovový široký kroužek bajonetu. Pogumované je pouze masivní madlo z přední strany. I když je prostor nad bajonetem velký, neskrývá pětiboký skleněný hranol, ale pouze soustavu zrcadel – typ pentamirror. Blesk se vyklápí pomocí tlačítka na boku. Stejně jako u předchozích DSLR zůstal na horní části pouze jeden kruhový ovladač na levé straně a funkce z druhého ovladače známého z první DSLR A100 se přestěhovaly do samostatných tlačítek na horní, nebo zadní stěně, případně do menu. Tlačítko přepínání AF/MF je také opět tradičně vpředu pod objektivem, ale bohužel tlačítko kontroly hloubky ostrosti již chybí. Tlačítka na horní i zadní straně mají lehce kulový design a jsou mírně utopená, což může některým uživatelům působit problémy při jejich spínání. Je to ale o cviku a dá se na to zvyknout. Všechny ovládací prvky jsou na dosah prstů levé a zvláště pravé ruky a jejich ovládání se dá velmi rychle naučit bez nutnosti dávat fotoaparát od oka a umožňuje vám tak se plně soustředit na to, co se před objektivem děje.
Na zadní straně kromě tradičních ovládacích prvků i tlačítko Fn, umožňuje nastavení a ovládání všech funkcí zobrazených na zadním LCD. U A350, stejně jako je již u A200, udělali v možnosti ovládání určitou inovaci, která však pro zkušenější fotografy spíše znamená krok vzad. Po zmáčknutí Fn se nejprve objeví menu, kde ve formě tabulky vybíráte jednu z 6 oblastí, kde je daná funkce, kterou chcete upravit uložená a teprve potom se vám nabídne možnost změny nastavení. Chápu snahu výrobce usnadnit uživateli hledání, protože každá oblast má kromě grafického symbolu i český název, ale po určité době může tento mezikrok zdržovat.
Tělo je o oproti předcházejícím DSLR (A100) o 5mm vyšší, takže malíček pevně drží a již nesklouzává pod fotoaparát. Madlo je dostatečně vysoké i široké, i když lidé s velkými prsty nohou mít trochu problémy. Nevím, co vedlo výrobce k tomu, že tvar madla zjednodušil a již není tvarované prolisem pro prostředníček, ale je rovné až dolů. Osobně mi tento prolis na A200 vyhovoval. Krytka baterie je ve spodní části a podobně propracovaná jsou i dvířka na pravém boku, pod kterými se schovává slot pro CF kartu a USB konektor. Jediná gumová dvířka jsou pro dálkovou spoušť a konektor pro připojení nabíječky AC-VQ900AM pro dva akumulátory. Na obrázcích níže vidíte porovnání A350 s A200.
 |
 |
Hledáček, LCD a „živý náhled“
Hledáček
Optický hledáček je dostatečně jasný se standardní matnicí „Spherical Acute Matte“ a 9 zaostřovacími body rozmístěnými do dvojitého kříže. Velikost je výrazně menší než u předchozích A100 a A200, což není zrovna šťastné. Jedná se asi o nejmenší hledáčky mezi současnými DSLR. Má zvětšení jen 0,74× se zorným polem pokrývajícím 95% snímané scény ( Alpha A200 – 0,83×, Alpha A700 – 0,9× ). Takovýto hledáček vás nutí více se spoléhat na AF, protože případné manuální zaostřování je velmi obtížné. Pro představu: Po několik dní jsem DSLR testoval i v kombinaci se světelným teleobjektivem MF 200mm/2,8, kdy byl fotografovaný objekt vzdálen 10 – 30m. Výsledek byl zhruba 1:2 – z celkového počtu fotografií byla pouze polovina ostrá, ostatní byly zaostřené buď „před“ nebo „za“ fotografovaný objekt. Znamenalo to po každé expozici kontrolovat snímek, jestli je ostrý, nebo není. V malém hledáčku prostě těžko odhadnete přesné zaostření pro malou hloubku ostrosti. I když většina dnešních objektivů je AF, přece jen nastanou případy, kdy jste nuceni používat manuální ostření. Dá se jen odhadovat, co nutilo výrobce k tak nezvyklému kroku. Pravděpodobnou příčinou je asi nová funkce LV a její konstrukční provedení v těle fotoaparátu. Pak je ale tato nová funkce „vykoupena“ celkem bolestně za cenu zhoršení jedné z podstatných věcí fotoaparátu, protože právě velikost a kvalita optického hledáčku je jedním z důležitých faktorů zrcadlovky. Vzdálenost oka je přibližně 17,6 mm od okuláru, při nastavení dioptrické korekce –1 se změní na 13,5mm.
V hledáčku se pod obrazem zobrazují údaje o režimu blesku a jeho nastavení i korekcích, údaje o typu AF a jeho aretaci, údaje o expozici a případné korekci na stupnici EV, počet zbývajících snímků pokud je jich méně jak 9, grafický symbol, který vás blikáním upozorní na dlouhé časy, při kterých by mohlo dojít k roztřesení snímku a doporučuje vám tak použít blesk, stativ nebo stabilizátor. Dále je tu ještě stupnice stabilizátoru Anti-Shake. Dioptrická korekce na pravé straně hledáčku umožňuje změnu v rozsahu –2,5 až +1 dioptrie. Z vnější části je hledáček chráněn odnímatelnou gumovou očnicí, která chrání i snímače pod hledáčkem. Tyto snímače, vypínají posvícení LCD v okamžiku, kdy přiložíte fotoaparát k oku, aby vás neoslňoval.
LCD
Zadní LCD zůstalo stejné velikosti s úhlopříčkou 6,7cm a rozlišením 230.000 pixel. Jednou z novinek je, že LCD je možné vyklápět v horizontálním směru a to o 40° dolů nebo 130°nahoru. Výrobce tak nabídnul uživateli možnost lepšího pohledu na LCD v případě, že fotíte v kombinaci s LV „nad hlavami v davu“ a nebo naopak, kdy můžete fotit od země bez nutnosti provádět akrobatické kousky. K této novince však budu poměrně kritický, protože mi připadá konstrukčně nedotažená. Pro focení nad hlavou je vyklopení 40°celkem málo, zde by se více hodila možnost vyklopení až o 90° směrem dolů. I samotná konstrukce výklopného LCD trochu překvapí. Je kvalitní, kovová s dobrou tuhostí, kdy nehrozí, že by jste jej omylem vyklopili při vyndávání z brašny či batohu a hrozilo tak jeho poškození, ale přenos elektroniky přes velmi tenký (0,1mm) a široký kabel, který není v délce skoro 1,5cm vůbec chráněný před případným poškozením zvenčí nepůsobí moc dobře. LCD v základním postavení vystupuje cca 5mm ze zadní stěny, takže při fotografování si o něj neustále „otíráte“ nos i tvář, což je na lesklém povrchu LCD hned vidět a tak máte neustále pocit, že jej musíte otírat a leštit.
Dobu podsvícení LCD je možné ovlivnit v uživatelském nastavení a šetřit tak energii akumulátoru. Fotoaparát automaticky reaguje na polohu přístroje a informace o nastavení při záznamu se tak překlopí o 90° doleva či doprava, tak aby byly vždy vodorovně a tím dobře čitelné. Platí to ale pro zobrazení v režimu záznam, ne pro MENU. Snímky lze prohlížet samotné, s informacemi nebo i s novým RGB histogramem umožňující ověřit expozici kanálů červené /zelené/modré barvy. Při tomto prohlížení se také zobrazují informace o rozložení jasů. Znamená to, že místa, která jsou buďto černá, nebo čistě bílá na LCD blikají a vy máte hned přehled o tom, jak se snímek povedl.
Při prohlížení naexponovaných snímků si stiskem tlačítka Display na zadní straně fotoaparátu můžete vybrat z několika režimů zobrazení. Lze zobrazovat 4, 9 nebo 25 náhledů najednou. Můžete si také zobrazit pruh s pěti naposledy pořízenými záběry nad právě zobrazeným záběrem – to je ideální možnost, jak kontrolovat nástřely nebo záběry pořízené sekvenční expozicí.
 |
 |
 |
 |
možnosti zobrazení údajů na LCD
Živý náhled
Další novinkou je možnost funkce živého náhledu, která by vám měla např. pomoci při fotografování v méně přístupných prostorech, kdy z nějakého důvodu nemůžete mít fotoaparát u oka. Princip je zobrazen na následujících snímcích. Přepnutím na živý náhled se mechanicky uzavře optický hledáček a obraz na LCD je promítán z druhého malého čipu umístěného v soustavě zrcadel nad objektivem, který vám promítne obraz z matnice i s 9 zaostřovacími body.
 |
 |
I zde však některé věci působí spíše rozpaky. Sice tímto řešením šetříte hlavní snímací čip, ale znamená to že jedním čipem se díváte a druhým fotíte. Otázkou je, zda horní malý čip zobrazuje náhled stejně, jak poté bude hlavní čip exponovat fotografii. Nevýhodou malého čipu je poměrně velké „šumění“ živého náhledu, které se ještě zvyšuje při zhoršených světelných podmínkách. Proto fotografování za zhoršených světelných podmínek pomocí LV v kombinaci s manuálním ostřením, třeba objektiv Sony 135mm F2,8 [T4.5] STF je tak poněkud velmi obtížné. Na co výrobce také zapomněl je i minimální antireflexní úprava LCD. Znamená to že často vidíte v LCD více sebe a okolí za vámi, než snímaný obraz to i v případě že jas LCD nastavíte na maximum. Ostatně nastavení jasu na maximum doporučuji natrvalo, jinak při slunečném dni na ulici máte problém prohlédnout si a zkontrolovat i naexponované fotografie. Funkci LV tak nejvíce oceníte ve stínu nebo v interiéru. Zde má výrobce opravdu co dohánět.
 |
 |
Druhá fotografie ukazuje porovnání živých náhledů u Sony A350 s kompaktem Canon 650 IS. Obě LCD mají podobné velikosti a rozlišení, ale LCD u Canonu má antireflexní vrstvou a výrazně jasnější a kontrastnější LCD.
Červené podsvícení AF bodů, které vidíte v hledáčku na matnici, při LV není aktivní. V rohu LCD se zobrazuje malinký grafický symbol, který ukazuje aktivní bod AF. Při AF ostření se po zaostření okolo příslušného AF bodu (promítnutého na LCD z matnice) zobrazí zelené orámování – systém Quick AF. Podstatným nedostatkem je však rychlost takového AF ostření, kterou odhaduji až na dvojnásobek času, než při použití optického hledáčku, kdy je rychlost AF podstatně vyšší. Abych jen nekritizoval, živý náhled vám poměrně rychle zobrazuje změny, jak bude výsledná fotografie vypadat při nastavení různých ISO a při změně měření expozice, což je příjemné.
Ještě jednu novou funkci bych chtěl zmínit a to funkci telekonvertoru, v některých článcích špatně uváděnou jako digitální zoom. Funkce telekonvertoru nabízí „zvětšení“ ohniska 1,4× a 2× (jako při použití opravdového konvertoru). Nejedná se však o žádné softwarové přepočítávání a navyšování pixelů, ale o funkci na stejném principu jako např. Panorama. To znamená že dojde k vyříznutí ze základního snímku v plném rozlišení. Při nastavení 1,4× tak dostanete např. u objektivu 200mm snímek jakoby fotografovaný ohniskem 280mm (200×1,4) jen s tím rozdílem, že max. velikost snímku už není 4592×3056 pixel, ale 3264×2176 pixel. Při nastavení 2× budete mít snímek s „400mm teleobjektivem“ (200mmx2) ale v max. rozlišení 2416×1600 pixel. Otázkou je využití této funkce. Využijí ji asi hlavně ti, kteří si nechávají dělat fotografie přímo z karty. Stejného efektu totiž docílíte v jakémkoliv grafickém editoru, který umí „ořezávat“.
Snímky je možné prohlédnout i na TV obrazovce pomocí video výstupu PAL/NTSC. Snímky lze obracet i zvětšovat pomocí lupy a to až do velikosti 12×, takže máte plnou kontrolu na detaily.
Menu je řešeno stejně jako u A200. Je přehledné, rozdělené na 4 základní skupiny, vyjádřené graficky jako karty: Záznam, prohlížení, uživatelská nastavení a nastavení přístroje. Každá má svoji typickou značku. Přepínání mezi „kartami“ je velmi rychlé a přehledné a vše probíhá stále na jedné stránce.
V ukázce vidíte, jak jednotlivé karty vypadají.
 |
 |
 |
 |
Čip
Snímacím prvkem Alphy 350 je CCD nový čip pro zpracovávání obrazu a řízení expozice – Bionz Image Processor s úctyhodným rozlišením 14,9 MPix s efektivním rozlišením 14,2 megapixelu – 4592×3056 pix. Ten vylepšuje a urychluje zpracovávání obrazu i výpočet expozice a umožňuje používat i speciální funkci Dynamic Range Optimization.
Velikost čipu je 23,5×15,7 mm (typ APS-C). Poměr stran je 3:2 nebo lze přepnout na 16:9. Čip je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu přímo v těla a protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot v těle fotoaparátu je převzatý od Minolty a umožňuje velmi efektivně využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným objektivem a to i starými nekompatibilními. Stabilizace je prováděna protifázovým pohybem čipu, který tak vyrovnává chvění těla přístroje. Stabilizací lze dosáhnout použití o 2,5 – 3,5 násobku delšího času.
Druhá technologie aplikovaná na čip je mechanismus redukce prachu na CCD čipu. Ta je prováděna dvěma nezávislými způsoby – před vlastním čipem je low-pass filtr opatřený speciálním antistatickým potahem, který pomocí nabitého povrchu odpuzuje prachové částečky (ty jsou většinou nabité kladně). Druhou fází je rozkmitání čipu i s low-pass filtrem pomocí mechanismu pro optickou stabilizaci a tím setřesení prachu, který se přeci jen na filtr nachytal. Tato technologie je dosti podobná ultrazvukové ochraně v zrcadlovkách Olympus a Panasonic.
V plném rozlišení má RAW snímek 4592×3056 pixel a to stačí na fotografii o rozměrech 39×26cm v rozlišení 300dpi, případně 60×40cm při rozlišení cca 200dpi. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 100, 200, 400, 800, 1600 a 3200 ISO. V následujících ukázkách vidíte, jak se velikost ISO projeví na šumu u snímku v podvečerním a nočním světle. První snímek je celková ukázka a další výřezy při jednotlivých nastavení ISO.
 |
 |
 |
 |
ISO v denním i nočním snímku
Jak je patrné z ukázky u podvečerního snímku, je zrnitost neznatelná při ISO100 a ISO200. Při ISO400 je lehce patrná. Při ISO800 je vidět více a od ISO1600 je patrné, že fotoaparát se snaží udržet ostrost hran na stejné úrovni jako u nízkých ISO a to softwarovou úpravou i za cenu „vyhlazení“ ploch, zvláště je to patrné u ISO3200. Stejně tak je to patrné u nočního snímku, kdy použitelnost ISO3200 je tak více než diskutabilní. Mám pocit, že u A200 byl šum o jeden řád jemnější.
Plné rozlišení pro formát JPG je stejné jako pro RAW + je možné nastavit další 2 velikosti, velikost L – 4592×3056 pix, velikost M – 3408×2272 pix a velikost S – 2282×1520 pix. Kvalita JPG je rozlišena na 2 typy, a to jemná a standard. Kromě toho lze ještě využít kombinací RAW+JPG. Ukládat snímky lze na Compact Flash, MicroDrive a Memory Stick Duo, pro kterou je nutné přikoupit adaptér.
Čip pracuje s 8 barevnými režimy. Standardní, Živé, Portrét, Krajina, Západ slunce, Noční pohled, Černobílá a AdobeRGB. Sépie zde chybí. Všechny barevné režimy se dají upravit v třech nastaveních – kontrast, sytost, ostrost a to každý v 3 stupních nastavení, což dává poměrně velké množství kombinací.
Režimy expozice
Systém měření expozice je stejný jako u předešlých typů. Jsou tu základní expoziční režimy jako zelená – plná automatika, P – automatická expozice, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Kromě toho je možné využít scénické režimy (portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét a režim pro místa kde je zákaz používat blesk). Expozimetr pracuje ve 3 standardních režimech – plné segmentové měření, které využívá 40 segmentů ve tvaru včelí plástve SPC (známý styl od Minolty, která však používala pouze 14 segmentů), kdy fotoaparát získává od systému zaostřování informace o poloze fotografovaného objektu a používá je k volbě odpovídajících segmentů snímače, kterými bude měřit expozici. Při lehkém stisknutí spouště se tedy v hledáčku ukazuje, který segment AF fotoaparát používá k zaostření a zároveň z toho místa měří expozici. Údaje z každého segmentu jsou vyhodnocovány nezávisle a umožňují tak určit úroveň případného protisvětla nebo bodového osvětlení. Při integrálním váhovém měření se měří všemi segmenty a hodnoty se nastavují dle váženého průměru, přičemž údaje ze středových segmentů mají větší váhu. Pro bodové měření expozice se využívá kruh v hledáčku. Změřenou expozici lze aretovat pomocí tlačítka AEL. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-2 EV v krocích po 1/3 EV . Rozsah měření expozičních hodnot je 1 až 20 EV (+3 EV až +20 EV při bodovém měření).
Závěrka je elektronicky řízená, plochá s vertikálním pohybem štěrbiny. Rozsah expozičních časů je 1/4000 až 30s a Bulb (trvalé otevření závěrky). Chod zrcátka je středně hlučný a zrcátko je velmi rychlé. Synchronizační čas pro blesk je 1/160s, což není mnoho.
Kromě nastavení expozičních programů je možné nastavovat i funkci „Vylepšená optimalizace dynamického rozsahu“ (D-Range Optimizer), která upravuje kontrast a odstín a pomáhá vám pořídit skvěle exponované portréty v protisvětle a podobné těžké záběry s velkým kontrastem. Stupeň optimalizace lze volit v 3 krocích, vypnutá, standard DR a vylepšená DR+.
 |
 |
Vyvážení bílé
Možnosti nastavení vyvážení bílé jsou rozděleny do 4 skupin. Buďto se spolehnete na automatiku, nebo si vyberete jednu z 6 přednastavených možností (denní světlo, stín, zatažená obloha, žárovka, zářivka a blesk), z nichž každou můžete upravit, případně si nastavíte teplotu chromatičnosti číselně ve Kelvinech a to po 100K od 2500K do 9900K s krokovou korekcí purpurové/zelené barvy. Nebo si ji ručně změříte a nastavíte přes uživatelské nastavení. Můžete i použít funkci „WB bracket“, kdy se při expozici uloží 3 snímky s posunutým vyvážením bílé barvy. Když zvolíte možnost „Lo“ posun bude jemnější – o 10 mired, při nastavení „Hi“ to bude o 20 mired.(„Mired“ je jednotka vyjadřující teplotu chromatičnosti podle vztahu mired = 1000000/teplota chromatičnosti v Kelvinech (teplotě chromatičnosti 2000; 4000; 6000; 8000; 10000 K odpovídá 500; 250; 166,7; 125; 100 mired)). Pro většinu snímků jsem používal automatické nastavení. Na ukázce vidíte, jak jednotlivé přednastavení bílé barvy ovlivňují výsledný obraz.
 |
 |
Zaostřování a režimy snímání
Alpha350 je vybavena 9 bodovým systémem automatického zaostřování a sledování objektů pohybujících se v záběru pomocí středového zkříženého snímače. Můžete vybrat buď široké zaostřovací pole s automatickým výběrem zaostřovacího bodu, nebo vybrat středový AF, či vybírat ručně ze všech AF bodů pomocí zadního kruhového voliče, což je velmi rychlé. V nabídce je kromě AF pro jednotlivé snímky (AF-S), standardního AF (AF-A) také průběžný AF (AF-C). Pokud snad vám rychlé automatické zaostřování nevyhovuje, není problém přepnout do MF v přední části pod objektivem. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série snímků s rychlostí 2,5snímku/s a v režimu LV 2snímky/s, což je opět nižší parametr než u předchozí A200 (3snímky/s). Rozsah citlivosti je 0 až +18EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro přisvětlení s dosahem 5 m. AF ostření u testovaného kusu bylo přesné a je možné se na něj plně spolehnout.
Stupňovaná expozice je možná v krocích po 1/3 a 2/3 EV v rozsahu 3 snímků a to buď jednotlivě, nebo v sérii. Nastavení oblastí AF a režimů AF jsou nastavitelné přes tlačítko Fn na zadní straně fotoaparátu. Nastavení stupňované expozice a samospouště přes tlačítko na horní straně a následně na LCD.
Snad už jen malá připomínka. Při nepřetržitém snímání je počet snímků bohužel omezen a to na 3 snímky v RAW+JPG, 4 snímky v RAW (u A200 to je 6 snímků v RAW). Při snímání do JPG není počet snímků omezen, ale po 4–5 snímku se rychlost zpomalí v důsledku zapisování snímků na kartu.
 |
 |
Vestavěný blesk a externí blesky
Vestavěný blesk se vyklopí pomocí tlačítka na boku, při expozičním režimu AUTO se vyklápí sám. Jeho směrné číslo je 12 a pokrytí zorného pole odpovídá 18mm objektivu. Doba nabíjení cca 4s. Při nastavení různých ISO je dosah blesku od 1m do 24m (při cloně 2,8 a ISO3200) což je ovšem pouze teoretické a platilo by v místnosti se světlými stěnami.
Při použití externích blesků Sony HVL-F36AM a HVL-F56 AM je možná synchronizace i s nejkratším časem. Alpha 350 je plně kompatibilní i se starším bleskem Minolta 5600 HSD.
Blesk se nevyklápí daleko od osy objektivu, proto je třeba si dávat pozor při použití objektivů s velkým průměrem a širokoúhlým záběrem na nebezpečí vrhání stínu horní přední částí objektivu do záběru. Velmi zde záleží na konstrukci používaného objektivu. Možnosti nastavení blesku jsou: vypnutý, automatický, při každé expozici, v synchronizaci pro dlouhé časy, expozice na druhou lamelu a bezdrátové ovládání s externím bleskem. Pro měření je používán systém ADI (Advanced Distance Integration), kdy se kromě měření za objektivem používá pro výpočet expozice i směrné číslo a změřená vzdálenost. Výkon záblesku je tak méně ovlivňován jasem pozadí nebo odrazem od fotografovaného objektu. Tento systém je aktivní jen v kombinaci s novými objektivy Minolta řady D a objektivy Sony. Při použití blesků jiných výrobců je použito standardní TTL měření. Korekce expozice s bleskem je –2 EV až +2 EV v krocích po 1/3 EV a není svázaná s korekcí expozice. Je možné využít i stupňovanou expozici 3 snímků s krokem 0.3 / 0.7 EV.
Stejně jako u Alphy 200, se i zde blesk vyklápí jen málo (na ukázce vedle vidíte jaký je rozdíl mezi výškou blesku u starší A100 i novější A200 ). Nebezpečí vrhání stínu na malé vzdálenosti u objektivů s velkým průměrem nebo nasazenou sluneční clonou je tedy na místě.
Laboratorní testy – grafy
Pojďme se podívat na laboratorní testy s přímým srovnáním s konkurencí. Na úvod je zde parametr, kterým je úroveň šumu při jednotlivých ISO citlivostech. Pro srovnání jsem vybral konkurenční modely s podobným rozlišením čipu, Canon 450D (12Mpix) a Pentax K20D (14Mpix). Druhým je graf odstupu signálu od šumu v závislosti na ISO.
Třetím je graf dynamického rozsahu a konečně posledním je srovnání ostrosti výsledných snímků při použití základních setových zoomů.
Podrobnější detaily a další testy i jiných značek si můžete prohlédnout na stránkách laboratoře DIWA.
Energie a příslušenství
Pro činnost fotoaparátu se používá dobíjecí baterie NP-FM500H s kapacitou: 7,2 V / 11,8 Wh / 1650 mAh. Její nabití trvá cca 175 minut. Plně nabitá vydržela baterie na cca 730 snímků, při použití „živého náhledu“ cca 400 snímků. Záleží také na použitém objektivu a používání blesku. Zbývající výdrž baterie je velmi přehledně vidět na zadním LCD, kde se zobrazují zbývající procenta kapacity.
Součástí balení je kromě těla a objektivu dle setu, popruh, lion akumulátor, nabíječka, návod v češtině a CD se software Sony. Kromě standardní nabíječky je možné dokoupit i nabíječku AC-VQ900AM pro dva akumulátory. Dále je možné dokoupit dálkové kabelové ovládání (RM-S1AM, nebo RM-L1AM), dále je tu video kabel, USB kabel, poutko, závěsný řemínek na rameno, krytky, software + USB driver na CD. K Alpha 200 možné dokoupit vertikální grip VG-B30AM, který nabízí spoušť pro fotografování na výšku (portrétní foto apod.) a ovládací otočná kolečka s plnou sadou dalších tlačítek a možností osazení až dvou sad baterií Li-Ion akumulátory NP-FM500H.
 |
 |
Potěšující je, že i nadále je možné používat objektivy, které kompatibilní nejsou, ale je možné je přes redukci na tělo nasadit. Jen s tím rozdílem, že již nelze použít expoziční programy P, A, S, kdy je závěrka blokována. V režimu M – manuální expozice, je závěrka odblokována a plně funkční expozimetr zajistí přesnou expozici. Sám jsem toto úspěšně vyzkoušel na objektivu carl zeiss MF 200/2,8 Sonnar.
Testovací snímky
místo: Červená Lhota
objektiv: sony 11–18mm/4,5–5,6
ohnisko: 11mm
čas: 1/500s
clona: 4,5
ISO:100
místo: Červená Lhota
objektiv: tamron 90mm/2,8 Di
ohnisko: 90mm
čas: 1/2000s
clona: 3,5
ISO:100
místo: hrad Landštejn
objektiv: tamron 90mm/2,8 Di
ohnisko: 90mm
čas: 1/160s
clona: 4
ISO:100
místo: pivovar Třeboň
objektiv: tamron 90mm/2,8 Di
ohnisko: 90mm
čas: 1/640s
clona: 4,5
ISO:100
místo: Červená Lhota
objektiv: tamron 90mm/2,8 Di
ohnisko: 90mm
čas: 1/1250s
clona: 2,8
ISO:100
místo: Ostrava – Svinov, nádraží
objektiv: sony 11–18mm/4,5–5,6
ohnisko: 12mm
čas: 1/8s
clona: 7,1
ISO:100
stabilizátor
místo: Žďár nad Sázavou
objektiv: tokina 17mm /3,5
ohnisko: 17mm
čas: 1/320s
clona: 8
ISO:100
Závěr
Po nové úspěšné Alpha 200 se objevily na trhu dvě další DSLR Alpha 300 a Alpha A350 s rozšířenou možností ovládání – výklopné LCD a funkce živého náhledu. Alpha 350 je navíc vybavena čipem o vysokém rozlišení, který dokáže podat opravdu velmi dobré výsledky a máte tak možnost nechat si zhotovil fotografie velkých rozměrů při výborné kvalitě.
Za tu dobu, co jsem měl možnost Alphu 350 testovat, byly mé pocity někdy dobré, někdy však budily trochu rozpaky. Některé věci, týkající se hlavně konstrukce fotoaparátu, zvláště velikost hledáčku, poměrně tmavé LCD s absencí antireflexní vrstvy, pomalý a šumící „živý náhled“ i zvýšený šum u citlivosti od 800ISO by stály za zamyšlení a zlepšení u případných dalších modelů. Je poměrně škoda, že výborná obrazová kvalita exponovaných snímků, je tak trochu degradována určitým „nelehkým“ ovládáním fotoaparátu při jejich pořizování. Cena Alphy 350 se na českém internetovém trhu pohybuje okolo 18000Kč (se setovým objektivem DT 18–70/3,5–4,5 okolo 20000kč) což je cca o 50% vyšší než cena A200 (12700kč se setovým objektivem), i to je parametr, který je pro spoustu uživatelů nemálo důležitý.