Nikon D3

Nikon konečně uspokojil požadavky některých fotografů a rozšířil svou nabídku fotoaparátů o svou první digitální zrcadlovku s čipem velikosti filmového políčka. Že půjde o přístroj v mnoha ohledech unikátní bylo zřejmé již z tiskových zpráv a technických parametrů. Proto se na tento profesionální přístroj podíváme podrobněji a to tentokrát i s využitím laboratorních testů asociace DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Provedení těla fotoaparátu Nikon D3 odpovídá nejvyšší kategorii profesionálních přístrojů. Masivní základ v podobě robustního odlitku z hořčíkových slitin je doplněn o soustavu těsnění, které zamezují vniknutí prachu nebo stříkající vody do útrob fotoaparátu. Také ergonomie, rozmístění ovládacích prvků a jejich označení jsou na vynikající úrovni. Prostě tělo padne do ruky jako ulité a také jeho držení je přirozené, spolehlivé a bezpečné. Jak bývá u této třídy zvykem, je tělo uzpůsobeno i pro držení na výšku, včetně druhé spouště, zadního rolleru a tlačítka AF-ON. Dominantou zadní stěny je 3“ LCD monitor s vysokým rozlišením 920.000 obrazových bodů a pozorovacími úhly až 170°. Barevné podání, jas a kontrast jsou také vynikající a monitor je tak dobrým pomocníkem a to nejen pro prohlížení pořízených snímků.

Hledáček je velký, jasný, vybavený optickým pentagonálním hranolem s uzávěrkou okuláru a hlavně zobrazuje 100% fotografované scény. Matnice je výměnná, se zobrazením ostřících bodů. Snad jen trošku chybí u Nikonu jinak obvyklá realizace průhledovým displejem s možností zobrazení pomocné mřížky aktivací uživatelské funkce. Dvojice vnitřních displejů v hledáčku je dobře vyřešena a zobrazuje všechny důležité informace, včetně aktuální citlivosti ISO. Informace o nastavení aparátu je možné zobrazit také na LCD monitoru (s možností automatického přizpůsobení jasu vzhledem k okolnímu osvětlení). Informuje například i o takových detailech, jako je aktivace uživatelského komentáře k fotografiím, aktivace a typ uživatelského menu a připojení satelitní navigace GPS. Tyto informace najdeme i na skutečně velkém a podsvíceném stavovém displeji na horní straně aparátu. Ten byl pro pohodlnější čitelnost mírně nakloněn směrem k uživateli. Část informací (například citlivost ISO či vyvážení bílé) se zobrazuje také na menším LCD displeji ve spodní části zadní stěny.

Všechny podstatné funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek s obvyklým rozložením i popisem. Nikon tradičně ve většině případů využívá kombinace tlačítka a rolleru pro změnu hodnot. Výjimkou je volič snímacích režimů na horní straně aparátu realizovaný otočným prstencem s aretovacím tlačítkem. Zde je možno volit mezi snímáním jednotlivých snímků nebo sérií, případně sérií s volitelnou rychlostí snímků za vteřinu. Dále zde můžeme aktivovat samospoušť, předsklopení zrcadla a režim živého náhledu. Tady bohužel Nikon převzal předchozí, často kritizované provedení, které neumožňuje vzájemnou kombinaci těchto funkcí.
K zajímavostem patří hned dvě programovatelná tlačítka na přední stěně fotoaparátu, jimž lze uživatelsky přiřadit oblíbené nebo často používané funkce.
Mechanické provedení i ovládání tak lze celkově hodnotit na výbornou, odpovídající třídě fotoaparátu a jedinou vážnější výhradou zůstává již zmíněné provedení voliče snímacích režimů.

Čip a obrazová kvalita

Základem digitálního fotoaparátu je jeho obrazový procesor a především snímací čip. Nikon v těle D3 použil nový obrazový procesor Expeed vybavený 14 bitovým A/D převodníkem a 16 bitovým zpracováním dat. Nový je také snímací čip s inovovanými mikročočkami a integrovanou redukcí šumu. Rozměr čipu odpovídá rozměru filmového políčka. Nikon tento formát označuje jako FX. Použitá technologie je CMOS a jeho rozlišení je 12,1 milionu obrazových bodů v rozložení 4256×2832 pixelů. Výstupní formáty mohou být JPEG, nekomprimovaný formát TIFF a nebo RAW (NEF) v několika variantách – 12-ti nebo 14-ti bitový, nekomprimovaný a nebo ve dvou stupních komprese. Výchozí rozsah použitelných citlivostí je ISO 200 až 6400, který je možno uživatelsky rozšířit až na rekordních ISO 100 až 25600.

Nikon tak vsadil na relativně nižší rozlišení (například konkurenční Canon EOS 1Ds Mark III. disponuje úctyhodným, téměř dvojnásobným rozlišením 21 Mpix), které dnes mají i levnější poloprofesionální modely. Toto rozlišení by však mělo s přehledem postačovat na naprostou většinu využití a to i v profesionálním nasazení. Proto bude jistě zajímavé se podívat, jak se tato “sázka na jistotu“ projevila na obrazové kvalitě. Pro její posouzení poprvé využijeme laboratorních testů asociace DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem.

Na obrázku č.15 je graf závislosti míry šumu v obraze pro fotoaparát Nikon D3 v celém rozsahu použitelných citlivostí ISO. Pro přehlednější srovnání a přehlednost jsem přidal i stejné grafy s výsledky, jakých dosáhly konkurenční modely Canon EOS 1Ds Mark III a Olympus E-3, viz obrázky č.15 a 16.

Na další trojici grafů (obrázky č.18 až 20) najdete podobné srovnání zmíněné trojice fotoaparátů a to tentokrát s ohledem na odstup signálu od šumu. Z výsledků obou srovnání je pak zřejmé, že Nikon D3 je na tom s obrazovou kvalitou skutečně výborně. Mírně lepších výsledků dosahuje již od nejnižších citlivostí, ale hlavní rozdíl se projevuje až při vysokých citlivostech. Oba konkurenční modely dosahují podobných výsledků a jejich maximální citlivost končí na ISO 3200, kde je jejich výsledek jen lehce lepší (průměrně zhruba o 1/3 EV), než výsledek Nikonu D3 na úrovni ISO 12800. Při citlivosti ISO 1600 jsou pak výsledky konkurentů srovnatelné s výsledkem D3 na citlivosti ISO 6400. Musím přiznat, že tak výrazný rozdíl jsem skutečně neočekával. Podíl na tomto výsledku má hned několik faktorů. Předně jsou to zřejmě nejnovější technologie použité v Nikonu D3 v podobě obrazového procesoru, ale hlavně v podobě čipu s novou architekturou jednotlivých pixelů a jejich mikročoček. Dalším faktorem je pak samotné rozlišení. Konkurenční Canon EOS 1Ds Mark III má totiž téměř dvojnásobné rozlišení, což v praxi znamená, že jeho pixely jsou menší. Podobně je na tom Olympus E-3, který má rozlišení sice dokonce nižší (10Mpix), než Nikon D3, ale na podstatně menším čipu.

Dalším zajímavým a důležitým parametrem je dynamický rozsah čipu v závislosti na použité citlivosti. Také pro tento údaj je připravena trojice grafů pro srovnání výsledků, které najdete na obrázcích č.21 až 23. Zde vidíme, že při nízkých a středních citlivostech je na tom nejlépe Canon EOS 1Ds Mark III, Nikon D3 je na tom nepatrně hůře a následuje Olympus E-3. Rozdíly však nejsou příliš výrazné a až do ISO 400 je rozdíl jen v rozptylu cca ±1/2EV. Při citlivosti ISO 800 jsou již výsledky Nikonu a Canonu prakticky stejné (i když Canon má trošku rozptyl v jednotlivých barevných kanálech), kdežto Olympus je již zhruba o znatelný 1 stupeň EV slabší. Při ISO 1600 už Canon mírně (cca o 1/2 EV) ztrácí, kdežto Olympus se již propadá o zhruba 2 stupně EV. Při citlivosti ISO 3200 již Canon ztrácí přibližně 2/3 EV a Olympus o více jak 2 stupně EV. Dále již můžeme sledovat vývoj už jen u D3, která se ještě při ISO 6400 drží na velmi dobré úrovni a viditelnější pokles se dá pozorovat až u extrémních citlivostí ISO 12800 a 25600.
Tolik zatím k nejdůležitějším a nejpodstatnějším výsledkům laboratorních testů DIWA. Pokud vás však zajímají i další podrobnější detaily výsledků, navštivte speciální stránky laboratoře DIWA.

Nyní se ještě podívejme na ukázky reálných fotografií z terénu. Pro posouzení reálných snímků jsem opět použil noční scénu. Celkový záběr najdete na snímku č.24 v plném rozlišení a zcela bez úprav v nejvyšší kvalitě formátu JPEG. Snímek byl pořízen při citlivosti ISO 6400. Na dalším snímku č.25 pak najdete 100% výřezy z jednotlivých testovacích snímků pořízených při všech dostupných citlivostech ISO. Z výsledků je zřejmé, že při citlivostech ISO 100 až 6400 jsou výsledky skutečně vynikající a nárůst šumu, či změna barevnosti je minimální a velmi pozvolná. Znatelnější nárůst šumu a desaturace jsou patrné až při citlivosti ISO 12800. Při rekordní citlivosti ISO 25600 je již nárůst šumu skutečně výrazný, jasně zřetelná je i desaturace a ztráta kresby detailů snímku. Je proto otázkou, nakolik je tato nejvyšší citlivost vůbec v praxi využitelná a zda se nejedná spíše o reklamní tah než reálně použitelnou hodnotu.
Pro ukázku reálných výsledků přikládám dalších několik snímků z terénu, které si opět můžete prohlédnout v plném rozlišení, zcela bez úprav v nejvyšší dostupné kvalitě formátu JPEG.

Z celkových obrazových výsledků je tak zřejmé, že Nikon sice dlouho, předlouho vyčkával se svou první digitální zrcadlovkou s čipem formátu kinofilmového políčka, ale nakonec do ní vložil skutečně vše, což se projevilo především na skutečně nekompromisní obrazové kvalitě. Bude jistě velmi zajímavé sledovat, co se na tomto poli bude dít dál a jak budou reagovat konkurenční výrobci.

Funkce

Shrnout do jednoho článku všechny funkce Nikonu D3 je v podstatě nemožné, vždyť jen uživatelská příručka má téměř 450 stran. Podívejme se proto alespoň na to nejzajímavější a nejpodstatnější. Začněme například systémem automatického zaostřování. Ten je tvořen 51 ostřícími body, z nichž je 15 zdvojených, křížových. Zbývající ostřící body jsou klasické lineární. Využívat je lze v několika režimech. Volit lze jednotlivé ostřící body, nebo je seskupit do skupin nebo je pro lepší přehlednost a rychlejší ovládání zredukovat na 11 nebo 9. Režim Auto-area AF je speciálně určen pro fotografování osob – automaticky se soustřeďuje především na pleťové odstíny a využívá přitom všech 51 ostřících bodů. Režim Single-point využívá ručně zvolené jednotlivé body a režim Dynamic-area AF, který využívá sloučených skupin s jedním hlavním bodem, kde okolní slouží jako pomocné. V uživatelských funkcích lze nastavit i ruční korekci automatického ostření, kterou lze vztáhnout ke konkrétnímu objektivu. Těch je možno do paměti uložit až 20. Pro přesnější zaostření slouží i systém detekce motivu s volbou 3D tracking. Systém tak sleduje pohybující se objekt, který si sám předává mezi jednotlivými senzory. Při sledování využívá i informaci o barvě sledovaného objektu, což dále zlepšuje přesnost celého procesu a dokáže optimalizovat potřebná nastavení ještě těsně před samotnou expozicí. Výhradu snad lze mít pouze k rozložení obrazových bodů, které by snad mohly být trošku rovnoměrněji rozložené v ploše záběru.

Závěrka Nikonu D3 je testována na 300.000 cyklů a pracuje v rozsahu časů 1/8000 až 30 vteřin, nebo ji lze trvale otevřít časem “B“. Výchozí synchronizační čas pro práci s bleskem je 1/250 vteřiny a aktivovat lze (i automaticky) systém vysokorychlostní synchronizace se všemi časy závěrky. Regulovatelná frekvence sériového snímání je 9 snímků za vteřinu. Použít pro snímání lze i formát DX (tj. simulovat APS-C čip), který lze aktivovat i automaticky po nasazení objektivu tohoto typu. Rozlišení aparátu pak klesne na 2784×1848 pixelů a rychlost sériového snímání pak vzroste až na 11 snímků za vteřinu. Zvolit lze i netradiční poměr stran 5:4, kdy rozlišení klesne na 3552×2832 obrazových bodů. Snímky lze ukládat na dvojici paměťových karet Compact Flash, kde lze i přesně specifikovat, co se na kterou kartu má ukládat. Například na jednu RAW a na druhou JPEG a podobně.

V poslední době je také často diskutovaný režim živého náhledu. V tomto režimu lze využívat dvojici možností automatického zaostřování. Režim pro fotografování z ruky využívá všech 51 ostřících bodů. Režim pro snímání ze stativu pak umožňuje i ostření pomocí detekce kontrastu a to v kterémkoli místě obrazového pole. V živém náhledu lze fotoaparát ovládat i dálkově a to pomocí kabelu nebo i pomocí bezdrátového Wi-Fi rozhraní WT-4/4A. Pro přesnější manuální zaostření lze využít i jemnou obrazovou lupu s až 13-ti násobným zvětšením.
Měření expozice je řešeno trojicí obvyklých systémů. Bodové měření z plochy cca 1,5% obrazové plochy v místě aktivního zaostřovacího bodu. Měření se zdůrazněným středem využívá z 75% informaci ze středového kruhu o volitelné velikosti. Nejzajímavější je měření 3D Color Matrix druhé generace, které pro stanovení expozičního času využívá nejen jas, ale také kontrast, vybrané AF pole,vzdálenost a také reflexní vlastnosti scény. Tyto údaje pak porovnává s databází 30.000 snímků. V praktickém nasazení pak byly výsledky skutečně velmi dobré a bez výhrad. Měření vyvážení bílé pak používá 1005 pixelového RGB snímače, který také využívá databázi několika tisíc snímků pro porovnání. Tady již výsledky nebyly tak jednoznačné. Například při zářivkovém světle byly výsledky skutečně výborné, naopak při osvětlení žárovkovém byly již však o poznání slabší. Žádná automatika vyvážení bílé však není dokonalá a proto nezbývá než obvyklé doporučení pro využívání přednastavených předvoleb, ručního změření scény, nebo až následnou úpravu v grafickém editoru při zpracování formátu RAW (NEF).

Zajímavou funkcí je také D-Lighting, známý již z předchozích modelů Nikon. Jeho použití zvětšuje dynamický rozsah snímků, především prosvětlením tmavých partií. V případě Nikonu D3 je možno jej použít jako postproces aplikovatelný na již pořízené snímky, nebo lze využít varianty Active D-Lighting, který se aktivuje ještě před expozicí a aplikuje se již v průběhu expozice snímku. K dispozici jsou tři různě intenzivní úrovně tohoto efektu. V praxi je ale nejlépe využitelný první, maximálně druhý stupeň. Při nejsilnějším stupni je již úprava snímku většinou znatelná.
Dost unikátní je také funkce virtuálního horizontu. Nikon D3 má něco jako vestavěnou elektronickou vodováhu a na LCD monitoru si můžete zobrazit vyvážení roviny, podobně jako třeba v letadle – viz ukázka č.38. Tato funkce je dobře využitelná například při fotografování ze stativu, kdy lze tímto způsobem zajistit rovnoměrné vyvážení fotoaparátu.
Oblíbenou funkcí je také multiexpozice, kdy lze exponovat až 10 snímků do jediného souboru. Tento efekt lze ale vytvořit i jako postproces přímo v aparátu sloučením snímků s nastavitelnou mírou prolnutí. Dodatečně lze ale upravovat snímky ve fotoaparátu i dalšími způsoby, například převodem do černobílé, redukcí červených očí, úpravou tonality nebo aplikací přednastavených filtrů. Tyto funkce jsou však již spíše okrajové, protože většina uživatelů dává přednost úpravám až v grafickém editoru.
Nedostatkem v oblasti funkcí je absence integrovaného čištění čipu. Nevím, proč tato funkce v D3 chybí, když je použita i v levnějších tělech, jako D300 nebo D60.

Příslušenství

Příslušenstvím se u zrcadlovek rozumí především objektivy. Těch má Nikon v nabídce dostatek ve všech kategoriích. Proto snad jen krátce o dvojici nových objektivů, které se k D3 přímo nabízí. Jsou to AF-S 14–24mm f/2,8 G ED a AF-S 24–70mm f/2,8 G ED, které byly uvedeny současně s D3. Jde o superširokoúhlý a základní objektiv nevyšší třídy a jistě bude zajímavé sledovat, jak se osvědčí v praxi. To bohužel budeme ale moci posoudit až časem, protože v okamžiku tvorby tohoto článku nebyly ještě k dispozici ukázkové vzorky. Novinky najdeme na obrázku č.40. Na obrázku č.41 pak také trojici stabilizovaných teleobjektivů, která jistě osloví především nejnáročnější fotografy zvířat. Ve vztahu k Nikonu D3 je nutno uvést, že na něj lze použít (i když se sníženým rozlišením) i objektivy typu DX. Plně kompatibilní je D3 také s manuálními objektivy a to včetně přenosu clony do těla aparátu.

Často využívané jsou také systémové blesky. K Nikonu D3 to bude asi nejčastěji používaný systémový blesk SB-800, případně SB-600. K dispozici je ale i několik dalších blesků, včetně kruhových makroblesků nebo zajímavých a vzájemně kombinovatelných bezdrátových jednotek SB-R200. I blesky SB-800 a SB-600 lze bezdrátově ovládat a to pomocí blesku SB-800 použitého jako řídící jednotka, nebo pomocí speciální samostatné řídící jednotky SU-800. Pomocí několika systémových blesků tak lze s sebou v brašně nosit malé studio. K dalšímu volitelnému příslušenství pak patří obvyklá paleta drobností, jako jsou výměnné matnice, úhlový hledáček, zvětšovací okulár, dálková ovládání, síťový adaptér a také několik specializovaných softwarových aplikací. Grafický editor Capture NX, rychlý prohlížeč snímků View NX, program pro dálkové ovládání Camera Control Pro 2, program pro autorizaci snímků Image Authentication a sada Software Suite. V neposlední řadě lze k volitelnému příslušenství počítat i HDMI kabel, umožňující propojení fotoaparátu s moderními LCD nebo plazmovými televizory, pro přehrávání snímků ve vysokém rozlišení. Rozlišení konkrétního televizoru lze zvolit ručně a nebo jej aparát nastaví automaticky. Pro přehrávání je možno použít i funkci Slide Show.
K dodávanému příslušenství patří především výkonná Lithium-iontová baterie EN-EL4a osazená čipem a umožňující zobrazení zbývající kapacity v procentech, počet již pořízených snímků a celková kondice baterie v rámci její obecné životnosti. Dále v balení najdeme rychlonabíječku MH-22, USB kabel, AV kabel, popruh, krytku těla, krytku sáněk blesku, okulár DK-17, krytku prostoru baterií, sponu USB kabelu a CD se základním softwarem.

Cena a závěr

Závěrem se musíme podívat na cenu. Ta se v současné době (3/2008) pohybuje v internetových obchodech někde kolem 115 až 120.000,– Kč včetně DPH. Cenu bych hodnotil jako příznivou, protože za ni lze získat skutečně vysoce kvalitní profesionální digitální zrcadlovku, která vyniká nejen kvalitním mechanickým provedením a spoustou funkcí ale hlavně skutečně špičkovou obrazovou kvalitou. Jediným nedostatkem je pouze provedení voliče funkcí a absence systému čištění čipu. Snad je také ještě škoda, že nebyl použit průhledový displej v hledáčku (například pro zobrazení pomocné mřížky), který je jinak u digitálních zrcadlovek Nikon již standardem.

Děkuji českému zastoupení, firmě Nikon CZ s.r.o. za zapůjčení fotoaparátu. Na jejich webových stránkách také najdete další, nejen technické informace. Zakoupené aparáty zde lze také zaregistrovat, což může být velmi užitečné při jejich ztrátě či krádeži. Značkový servis vám také v případě potřeby 10× zcela zdarma a odborně vyčistí snímací čip. Najdete zde také aktualizace firmwaru fotoaparátu a softwarových aplikací.

Fotografie pořízené tímto fotoaparátem již najdete v naší FotoGalerii.