Stativy

V předešlém díle seriálu o stativech jsme se seznámili s tím proč používáme stativ. V dalším pokračování seriálu se dozvíte z jakých částí se skládá a do jakých skupin můžeme stativy rozdělit. V článku navíc naleznete mnoho zajímavých doprovodných ilustrací. Čtěte dál.

rozdělení stativů

Výrobci stativů většinou rozdělují své produkty podle způsobu použití. Výběr se na první pohled může zdát jednoduchý, avšak pochopení vlastností stativů je poměrně složité. Stativy můžeme rozdělit na fotografické, kinematografické (video) a studiové. Ty se od sebe liší především konstrukcí těla a hlavy.

fotografické

Fotografické stativy jsou koncipovány pro maximální zatížení až do váhy velkoformátových přístrojů. Konstrukci mají navíc přizpůsobenou k maximální variabilitě použití. Myslí se tím možnosti co nejvyššího možného vysunutí nebo naopak zasunutí a použití stativu nízko nad zemí. Některé fotografické stativy mají navíc možnost vyklopit nohy až do úhlu devadesáti stupňů a odnímat nebo překlápět středovou tyč. U fotografických stativů je navíc kladen nárok na vysokou pevnost a relativní lehkost. Fotografické stativy dále dělíme do tříd podle možnosti maximálního zatížení na stativy pro digitální a kompaktní přístroje, pro jednooké zrcadlovky, středoformátové přístroje a velkoformátové kamery.

kinematografické

U kinematogra­fických přístrojů je kladen velký nárok na stabilitu a pevnost stativu. Nosnost je také důležitým parametrem těchto stativů. Jejich variabilita není tak náročná jako u fotografických stativů. Video kamery a profesionální kamery totiž nevyžadují speciální polohy fotografických přístrojů. Podobně je tomu i s vyklápěním nohou, které jdou odklopit do omezené polohy. Kinematografické stativy se navíc vybavují výklopnou křížovou podstavou, která se instaluje na paty nohou stativů. Mohou se také použít s kolečky s centrální brzdou pro použití v interiéru. Hlavy určené pro video stativy se používají pouze dvoucestné (2D), přičemž pro vertikální posun je použita dlouhá otočná páka. Třícestné hlavy se nepoužívají, protože vertikální překlápění pro video se nepředpokládá. Nároky na nosnost video hlav a stativů jsou všeobecně vyšší.

ateliérové

Ateliérová technika vyžaduje stabilní prostředí stejně jako fotoaparáty nebo video kamery. Pod pojmem ateliérová technika se může skrývat řada přístrojů s různými vlastnostmi (váha, velikost, atd.) Jsou to většinou osvětlovací zařízení, pozadí, odrazné desky apod. U ateliérových stativů se nepřepokládá jejich časté přenášení. Proto můžeme použít těžší stativy, aniž bychom dávali velký důraz na použitý materiál. Nosnost je stejně důležitá jako u fotografických nebo video stativů. V ateliérech se mimo klasických třínohých stativů setkáme také se sloupovými stativy. Jsou to stativy s jednou podporou sloupu (většinou šestihran) a spodní těžkou masivní základnou (ta je většinou pojízdná opatřená brzdou).V horní části je horizontální rameno s jezdcem a vyvažovacím protizávažím dle hmotnosti používané techniky. Rameno se pohybuje nejenom po svislé ose, ale také kolem svislé osy se ostáčí, takže základna může zůstat stále na místě. Tyto stativy se používají výhradně v ateliérové fotografii pro podporu středoformátových a velkoformátových kamer, použití menších formátů není vyloučeno, ale význam stativů se jejich použitím snižuje. Výhodou studiových stativů je možná milimetrová aretace a posun ramen. Tu oceníme u komponování velkých obrazových témat, kde záleží na minimálním posunu pohledu a při fotografování předmětů různých velikostí, kdy se mění odstup kamery a fotografovaného objektu

ostatní stativy

Méně obvyklé jsou tzv. kapesní stativy. Ty jsou hojně využívány například na cestách, kde nechceme s sebou vláčet těžký stativ. Kapesní stativy mají však svá omezení. Jejich malá nosnost a nízká výška je handikepem. Monopody jsou oblíbeným pomocníkem fotografů hledající kompromis mezi váhou a využitím stativu. Monopody pouze eliminují základní rozechvění přístroje. Používají se okrajově ve sportovní a krajinářské fotografii. Pohodlné komponování a překlápění do vertikální polohy je u nich omezené a navíc jste stále nuceni držet stativ jednou rukou. Další podporou jsou různé adaptéry, které je možné uchytit například na okna automobilů nebo na jiná místa. Jejich použití je však velmi limitováno daným prostředím. Okrajovým pomocníkem jsou polštářky s pískem nebo jiným sypkým materiálem, které umožní položení přístroje na místa odkud můžeme klidně a pohodlně fotografovat a přitom dosáhnout maximální stability přístroje (větve stromů, zem, atd.). Ty si můžete ovšem vyrobit sami, aniž byste zbytečně investovali do drahých náhražek.

konstrukce

Jak je již z předchozí kapitoly patrné, stativy mají různé konstrukce podle toho, pro jaké účely jsou určeny. Profesionální stativy se běžně prodávají bez hlavy, která musí být později dokoupena. Levnější amatérské stativy jsou univerzální. Většinou jsou vyrobeny z plastu a duralu. Konstrukčně se ovšem více blíží stativům kinematografickým, protože jejich nohy nelze vyklopit do velkého úhlu, středová tyč se většinou vysouvá pomocí kličky a navíc mají vestavěnou hlavu. Mimo profesionálních video stativů mají všechny dostupné stativy teleskopické výsuvné nohy. Ty jsou složené ze třech segmentů. Aretace teleskopů je řešena několika způsoby. Přítlačnou páčkou nebo otočným prstencem. Ty jsou u dražších stativů vyrobeny z kovu v kombinaci s plastem. Levnější jsou celoplastové. Důležité je sledovat, zda je možné dodatečně měnit přítlak objímek teleskopů, abychom je mohli později dotáhnout v případě unavení materiálů, které je po delší době používání možné.

hlavy

Hlava je nedílnou součástí všech stativů. U většiny profesionálních stativů je oddělitelným prvkem a prodává se odděleně. Amatérské stativy určené pro domácí video kamery nebo fotografické přístroje mají již vestavěnou univerzální hlavu.

Fotografické hlavy podobně jako stativy dělíme podle jejich nosnosti na hlavy pro digitální fotografii, kinofilm, střední formát a velkoformátovou fotografii. Jejich výběr a kombinace se stativy musí být logicky vyvážená, proto nemůžeme spojovat hlavy s větší nosností s lehčími stativy a naopak. Jejich kompatibilitu a doporučené kombinace hlav a stativů výrobci uvádějí ve své dokumentaci. Použitý materiál se od stativů nikterak neliší. Nejběžnější jsou duralové slitiny, carbon, titan nebo plast. Existují celkem tři základní druhy stativových hlav.

První a nejrozšířenější jsou tzv. kulové hlavy. Ty jsou určeny pro lehčí typy fotoaparátů. U nich se většinou jediným šroubem nastavuje odpor třecího uložení kulového kloubu, páčkou nebo šroubem se tak nastavení v kterémkoli směru pevně zafixuje. Výborné jsou pro lehké a rychlé ovládání kinofilmových a lehčích středoformátových přístrojů.

Druhou kategorií jsou tzv. třícestné hlavy (tři osy posunu, 3D). Ty jsou na první pohled složitější, ale poskytují uživateli vyjímečný komfort v manipulaci horizontálního a vertikálního posunu. To je tak přesnější než například u kulových hlav. Jednotlivé třecí plochy u třícestných stativů jsou aretovány přítlačnými šrouby v silikonových pouzdrech. Nevýhodou všech třícestných hlav je jejich nepříznivá cena a váha.

Poslední skupinou jsou stativové hlavy pro velkoformátovou fotografii, které mají malý úhel pohybu ve vertikální poloze, jinak se od třícestných neliší. Velkoformátové přístroje se totiž běžně nepřeklápějí do vertikální polohy. U těchto hlav je kladen důraz na velkou pevnost a nosnost. U některých výrobců se můžeme setkat s atypickým systémem hlav. Jsou to například U nebo L systémy, běžné například u hvězdářských dalekohledů. U fotografických stativů se s nimi setkáte jen zřídka.

koncovky nohou

Na první pohled méně významná část stativů může mít velký vliv na jejich stabilitu a účel použití. Levné amatérské přístroje mají většinou nohy zakončené pouze gumovými patkami se zdrsněným povrchem a nejsou vyměnitelné. Profesionální stativy naopak nabízejí různé systémy zakončení stativových nohou. Výhodou složitějších systémů je možnost jejich výměny za jiný systém nebo pouhé záměny patek za nové. U profesionálních stativů rozlišujeme celkem dva druhy zakončení. Jsou to gumové patky balistické nebo kónické se zdrsněným povrchem. Jsou vhodné jak pro ateliérovou fotografii v interiéru, tak jsou vhodné pro použití v exteriéru. Díky měkkému materiálu, který zmírňuje rozechvění a jakékoliv otřesy stativu může být opotřebení těchto gumových materiálů rychlé. Většina gumových patek profesionálních stojanů je výměnná.
Druhým typem jsou tzv. koncovky s kovovým hrotem. Ty jsou určeny především pro fotografování v exteriéru. Nejsou vhodné pro použití na tvrdých podkladech, na kterých lehce kloužou (dlažba, beton, kámen, atd.). Výborně se ovšem hodí pro fotografování v exteriéru na měkkých materiálech. To se může uplatnit především v úhlech s maximálním výklonem nohou. Výbornou alternativou jsou kombinované patky s balistickými gumovými koncovkami, které se mohou po závitu zasouvat a nahradit tak použití hrotů. Univerzální patky jsou vhodné jak pro ateliérovou fotografii tak i pro focení v exteriéru. Posledním případem zakončení nohou stativů jsou pojízdné základny (slouží jako adaptéry nebo přídavná zařízení pro stativy). Ty se využívají v kinematografii a ateliérové fotografii. Jedná se o pojízdné hvězdice s kolečky opatřené brzdou. Sloupové stativy v ateliérech jsou opatřeny těžkými kovovými podstavci, které zajišťují maximální stabilitu, ale jejich možnost pohybu je dosti omezená.

V posledním díle o stativech si představíme základní parametry stativů, jejichž pochopení nám usnadní výběr správného stativu.