Po zástupcích firem Canon a Sigma přinášíme test dalšího člena z rodiny světelných „záklaďáků“ pro formát snímacího čipu APS-C. Tentokrát jsme se v našem tradičním testu zaměřili na objektiv Tamron SP AF 17-50/2,8 XR LD Asp. Di II. Jak si poradil s obvyklými nástrahami, si můžete přečíst v následujícím článku.
Technická specifikace
Rozsahem ohniskových vzdáleností 17–50 mm (EQ 27–80 mm) se Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II řadí do kategorie základních „zoomů“ pro DSLR o velikosti čipu APS-C, pro kterou je primárně určen a nelze ho tedy použít na těle o formátu senzoru plného kinofilmového políčka (full-frame). Vysoká světelnost v celém rozsahu (f2,8) pak poukazuje na vysoké ambice výrobku japonské firmy.
Na první dotek dělá Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II dojem poměrně solidně zpracovaného kusu fotovýbavy. I přesto, že je konstrukce objektivu z velké části tvořena plastovými díly, působí robustně. Ostřící prstenec je, jak je zvykem, umístěn před zoomovacím a ani jeden z nich nevykazuje žádnou vůli. Přední člen se během ostření neotáčí, což usnadňuje práci s filtry a filtrovými systémy, pro které budeme v případě testovaného objektivu volit rozměr 67 mm.
Stejně jako u předchozích zástupců této kategorie, dochází i zde k vysouvání předního členu při změně ohniskové vzdálenosti. To sice není (vzhledem k cenové hladině) nijak neobvyklé, ale malým zklamáním je mírná vůle vysunutého tubusu. Bajonet je kovový a přepínač AF/MF je umístěn na levé straně objektivu, kde by neuškodilo více prostoru mezi přepínačem a samotným tělem fotoaparátu. Stejně jako u Sigmy 18–50/2,8 EX DC Macro i zde nalezneme možnost uzamčení objektivu na nejkratší ohniskové vzdálenosti (17 mm – EQ 27 mm). K objektivu je standardně přibalena tvarovaná sluneční clona. Pouzdro není součástí balení.
Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace objektivu si můžete najít na českých stránkách výrobce www.tamron-objektivy.cz. A nyní se pojďme podívat, jak se Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II osvědčil v praxi!
Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH
Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 3.2 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 350D (8 Mpx) je přibližně 2100 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1600 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1800 LW/PH jako vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.
Na krátkém konci podává Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II velmi dobrý výkon. Už při odcloněném objektivu je kresba celkově na velmi dobré úrovni – patrný je pouze větší rozdíl mezi středem a okrajem snímku. Ten ovšem po zaclonění prakticky mizí a v rozmezí f4-f11 je ostrost vynikající. Na dalších clonových číslech se už začíná projevovat difrakce a také (od f22 výše) se prohlubuje rozdíl mezi středem a okrajem snímku.
Na 20 mm je situace podobná té na 17 mm. Při f2,8 je kresba velmi dobrá s tím, že v celém snímku jsou výsledky naprosto vyrovnané. Chování testovaného objektivu mezi clonami f4 a f11 je celkově velmi dobré až vynikající, nicméně rozdíl mezi okrajem a středem je větší než na 17 mm. Poté se opět kresba stává měkčí díky difrakci, ale už nedochází k tak výraznému odlišení středu od okraje snímku při nejvyšších clonách.
Na 28 mm podává Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II výborný výkon. Na „plnou díru“ je ostrost ve středu snímku vynikající, ale na okraji je relativně horší. Tento rozdíl opět mizí už po malém zaclonění a v úseku f4-f11 je kresba vynikající a rozdíly mezi středem a okrajem jsou nepostřehnutelné. Na nejvyšších clonách se opět projevuje negativní vliv difrakce.
Při ohniskové vzdálenosti 35 mm se prakticky opakuje situace z 20 mm. Pouze absolutní hodnoty v LW/PH jsou nepatrně vyšší.
Na dlouhém konci podává testovaný objektiv nejstabilnější výkon. Už na f2,8 je ostrost velmi dobrá a při dalším zaclonění až po f11 velmi dobrá až vynikající. Na nejvyšších clonách se znovu projevuje difrakce. Za pozornost ovšem stojí prakticky nepostřehnutelné rozdíly mezi středem a okrajem snímku na všech clonách.
Sečteno podtrženo podává Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II v laboratorním testu ostrosti až překvapivě dobrý výkon. Za zmínku stojí především vyrovnaná kresba mezi středem a okrajem snímku i na nejnižších clonách a také vynikající výkon ve „zlatých clonách“ v celém rozsahu.
Chromatická aberace
Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Obecně platí, že pokud je menší než 0,5 px, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,5 – 1 px ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 1 px, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 2 px se už jedná o velmi špatný, ne-li katastrofální, výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace, v závislosti na světelných podmínkách, v terénu mnohem větší!!!
Chromatická aberace je jedno ze slabých míst testovaného objektivu a to hlavně na nejnižších clonách – především pak na nejkratších ohniskových vzdálenostech, kde rozsah vady na „plnou díru“ poměrně výrazně překračuje 1 px a nedostává se pod 0,6 px ani po větším zaclonění. Na delších ohniskových vzdálenostech je chromatická aberace po zaclonění nad f4 dobře kontrolována.
Zkreslení
Úrovní zkreslení zapadá Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II plně do své kategorie. Na krátkém konci vykazuje relativně silné soudkovité zkreslení, které se (už méně) projevuje i na 20 mm. Od ohniskové vzdálenosti 28 mm se objevuje poduškovité zkreslení, které je nejmarkantnější na dlouhém konci, ale i přesto není v praktickém použití příliš viditelné.
Vinětace
Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým (ne slim verze!) CPL by objektiv neměl vinětovat, pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.
Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II je svou konstrukcí přizpůsoben pro snímací čip formátu APS-C, což znamená, že v rovině senzoru vykresluje menší kruh než kinofilmové objektivy. To se obecně projevuje zvýšenou úrovní vinětace. Normální vinětace se může stát rušivou především při f2,8 (hlavně na jednolitých plochách), ale už po malém přiclonění je dobře potlačena a v reálném použití prakticky nepostřehnutelná (pozn.: testovaný kus navíc v průběhu testu vykazoval zvláštní druh velmi slabé vinětace v levé části snímků, která definitivně mizela až po zaclonění na f32 (u nejdelších ohnisek méně) – ovšem v praktickém využití byl tento jev zcela neviditelný). Celkově tedy můžeme mluvit o dobrém výkonu.
S testem praktické vinětace si už Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II poradil hůře. Použití polarizačního filtru je zcela bezproblémové. S nasazeným Cokin P-systémem dochází pouze ke zvýraznění vinětace v rozích snímku, ale ani na 17mm se držák nedostává přímo do záběru. Při současném použití CPL a Cokin P-systému už ale není situace tak optimistická a s komplikacemi musíme počítat až do ohniskové vzdálenosti cca 20 mm. V konečném součtu jde o průměrný výkon – objektiv se drží „pravidel“ s CPL a Cokin P-systémem, ale s jejich kombinací má problémy.
Ovládání v praxi
Ovladatelnost a především pak pohotovost je jedním z největších šrámů na štítu Tamronu SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II. Zatímco „zoomovací“ prstenec má dobrou plochu úchopu i přiměřenou tuhost, ostřící prstenec vykazuje obvyklý neduh současných AF objektivů nižších cenových tříd – příliš malé „roztažení“ zaostřitelných vzdáleností a příliš malou tuhost. Největší slabinou se ovšem stává samotný AF režim. Objektiv je vybaven poměrně pomalým a hlučným motorkem, který u focení pohybujících se předmětů relativně často nestíhá reagovat na změnu vzdálenosti objektu a navíc nedovoluje manuální zásah do ostření. Také chyby v AF (zaostření na jinou vzdálenost, než kterou signalizoval AF bod) se vyskytovaly častěji, než u jiných testovaných objektivů stejné třídy.
Ostrost v praxi
V reálném nasazení v terénu podal Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II výsledky podobné těm laboratorním. Ostrost ve středu snímku je v celém rozsahu ohniskových vzdáleností výborná. Pouze na „plnou díru“ je kresba měkčí – ovšem i tak na velmi dobré úrovni. Na nejvyšších clonách se negativně projevuje difrakce a to zejména při maximálním zaclonění (f32) – je ale nutné si uvědomit, že takto vysoké zaclonění v praxi takřka vůbec nevyužijeme. V rozích snímků už byla v praktickém použití situace o něco horší a to na ohniscích 17 a 35 mm, kdy pro vyrovnání úrovně kresby se středem snímku došlo až po přiclonění na f5,6. Celkově podal testovaný objektiv v praktickém testu ostrosti velmi dobrý výkon.
Chování v protisvětle
 |
 |
Fotografování proti přímému slunečnímu svitu je u Tamronu SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II velkým zklamáním. V celém snímku dochází k výrazné ztrátě kontrastu. Navíc ani tvorba „prasátek“ není nijak výrazně potlačena a jejich případná retuš je mnohdy prakticky nemožná. Při fotografování noční scény si už objektiv vede lépe. Tvorba reflexí je už výrazně menší, ale na druhé straně i zde dochází k tvorbě lehkého závoje hlavně v okolí světelných zdrojů. V konečné bilanci je chování v protisvětle velmi špatné a stává se velkou slabinou.
Bokeh
Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.
Na přiloženém obrázku si můžete prohlédnout celkové pohledy a 100% výřezy z oblastí mimo hloubku ostrosti při použití Tamronu SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II. Rozptylové kroužky si ponechávají kruhový tvar zhruba do clony f8. Po dalším přiclonění se už projevují jako mnohoúhelníky. Větší slabinou bokehu jsou ovšem poměrně ostré okraje rozptylových kroužků a to jak na f2,8, tak i po malém přiclonění (viditelné jsou hlavně u bodových odlesků mimo DOF). Celkově můžeme hovořit o lehce nadprůměrném výkonu. Další fotografie s využitím hloubky ostrosti si můžete stáhnout v plném rozlišení v ukázkových snímcích.
Ukázkové snímky
Všechny snímky jsou k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 3.2 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (úroveň 2 z 10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1000 s
clona: f5
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 32 mm (EQ 51 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1600 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 35 mm (EQ 56 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/320 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/80 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/800 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/640 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 40 mm (EQ 64 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/250 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/500 s
clona: f7,1
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 40 mm (EQ 64 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/640 s
clona: f3,2
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/400 s
clona: f8
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 30 s
clona: f14
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 8 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 33 mm (EQ 53 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/30 s
clona: f5
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 21 mm (EQ 34 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f8
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/2000 s
clona: f2,8
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/100 s
clona: f20
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 24 mm (EQ 38 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/125 s
clona: f10
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 32 mm (EQ 51 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1250 s
clona: f4
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 22 mm (EQ 35 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/800 s
clona: f2,8
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 25 mm (EQ 40 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/1600
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)
Shrnutí a závěr
Na závěr se dostáváme k ukazateli, který je pro současného průměrného uživatele DSLR jeden z klíčových – ceně. Reálná cena Tamronu SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II se na internetových obchodech pohybuje kolem 12 000 korun. V průběhu celého testu podával testovaný objektiv různorodé výsledky. Pojďme si je tedy v krátkém přehledu připomenout!
Konstrukce objektivu je – vhledem k cenové hladině – velmi dobrá. Jediným skutečným nedostatkem je mírná vůle vysunutého tubusu na delších ohniskových vzdálenostech. Na druhé straně pohotovost objektivu v klíčových situacích je díky relativně pomalému a ne vždy přesnému AF jednou z nejslabších stránek Tamronu SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II a ani ovladatelnost v režimu MF není bezchybná (viz výše). Kresba je velmi dobrá a až na pár výjimek můžeme hovořit o výborném výkonu, se kterým se testovaný objektiv bez obav vyrovná i mnohem dražším konkurentům. Chromatická aberace je pak slabším místem a to hlavně na kratších ohniskových vzdálenostech v kombinaci s malým zacloněním. Úrovní zkreslení Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II zcela zapadá do své skupiny a nelze mu v tomto ohledu nic zásadního vytknout. U zkoušky normální vinětace se projevuje specializace pro snímací čip velikosti APS-C, ale i přesto si objektiv s tímto handicapem poradil dobře – v testu praktické vinětace už hůře. Zde musíme počítat s vážnějšími komplikacemi při použití kombinace CPL a Cokin P-systému na nejkratších ohniscích (cca do 20 mm). S protisvětlem má Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II velké problémy. Při focení se sluncem v záběru dochází k tvorbě velkých reflexů a výrazné ztrátě kontrastu, kterou můžeme v malé míře pozorovat i při fotografování nočních scén s pouličním osvětlením. Kvalita bokehu je lehce nadprůměrná a její hlavní slabinou jsou příliš ostré rozptylové kroužky bodových odlesků mimo DOF na nejnižších clonových číslech.
V konečné bilanci se žádné „rozvázání gordického uzlu“ na poli světelných „záklaďáků“ nekoná. Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II sice těží z velmi příznivé ceny, ale především jako objektiv vhodný pro fotografování statických motivů za dobrých světelných podmínek (např. bez silného protisvětla), kde využijete hlavně jeho výbornou kresbu a relativně pomalý a místy nepřesný AF režim vám nebude na obtíž. Pokud ovšem uvažujete o koupi objektivu pro „akční fotografii“ a záleží vám na dobré kvalitě snímků v protisvětle, bude lepší se poohlédnout po jiném kandidátovi.
Závěrem bych chtěl poděkovat českému zastoupení firmy Tamron (www.tamron-objektivy.cz) za zapůjčení objektivu k redakčnímu testu. Děkuji!