V dnešním článku profesinální fotograf Kamil Varga přichází s hodnocením Vašich fotogtrafií na říjnové téma Cestou domů. Na rozdíl od projektů na hodnocení fotografií, ve kterých se zasílají své fotografie na volné téma, nebo žánrově vymezené, jako je třeba krajina nebo portrét, se tentokrát setkáváme s tématem obsahovým. Kamila nejvíce zajímá, jak originálně a kreativně si s tématem poradíte.
Drazí fotografové,
možná Vás zaujalo, že na rozdíl od většiny obdobných projektů
hodnocení fotografií, ve kterých fotografové zasílají své fotografie na
volné téma, nebo žánrově vymezené, jako je třeba krajina nebo portrét,
se tentokrát setkáváte s tématem obsahovým. Poté, co jsem dostal nabídku
k hodnocení Vašich fotografií od Fotoaparátu.cz, jsem zvolil tuto variantu
proto, že mě víc zajímají Vaše nápady, tj. jak originálně a kreativně
si s tématem poradíte.
Kompozice a výtvarné aspekty fotografie jsou nepochybně důležité, protože fotografie je „výtvarné“ umění, ale jenom originalita přístupu, jinakost z Vás udělá výborné fotografy a zaujme Vaše diváky v té záplavě obrazů, kterými jsme obklopeni. Byl bych taky rád, kdybyste fotografie, které pošlete, nevybírali pouze ze svých nepochybně rozsáhlých archivů, ale zkusili vzít téma jako výzvu, promysleli možné způsoby, jak ho pojmout a nechali se jím inspirovat k nafocení nových fotografií.
Jako první téma jsem zvolil „Cestou domů“ pro jeho jednoduchost a přístupnost opravdu pro každého. Dalo se pojmout různě. Někoho mohl zaujmout filozofický aspekt cesty a cíle, jiného stereotyp každodenní cesty domů, nebo naopak výjimečnost konkrétní cesty. Každá myšlenka vyžaduje adekvátní formu zpracování. Pro filozofickou analýzu tématu asi vysoce stylizovanou výtvarnou formu, eventuálně konceptuální zpracování, možná i počítačovou montáž. Pro stereotyp nebo výjimečnost cesty zase silně emotivní ztvárnění. Možný vždy vítaný byl i humor.
Vybral jsem několik z Vašich příspěvků, ke kterým se vyjádřím podrobněji:
Fotografie, při jejímž zhlédnutí vyvstanou v mnohých z nás okamžitě vzpomínky na dětství a to i když, nebo možná právě proto, že já jsem vyrůstal za kostelům nepřejícího socializmu. Rozhodně i pro naši současnou konzumní a materialistickou společnost docela atypický příspěvek.
Víceméně centrální kompozice s lehkým porušením perspektivy geometrií klenby kostela jasně vede naše oči ke světlu – východu z kostela. Poněkud v rozporu s názvem fotografie: „Návrat z cesty za světlem“, protože světlo je na snímku vlastně vně kostela. Možná bych zvolil lehké přeexponování, aby se stromy, které vidíme přes vchod do kostela, vybělily, nebo retušovací zásah v grafickém editoru. Pomohlo by to vizuální stylizaci snímku.
Výtvarně silně stylizovaná fotografie s výraznou diagonálou v obraze, kterou je cesta – naše téma. Musím říct, že oceňuji, že na konci té cesty je silueta člověka, bez kterého by ta fotografie ztratila dvě třetiny ze své působivosti a stala by se tak možná pouhou geometrickou studií. I atmosféra snímku je působivá, snad jen i přes tu mlhu mám pocit, že horizont lehce padá doleva (ale možná je to tou váhou člověka :-)).
Lehce humorní příspěvek na téma „Cestou domů“, z čeho mám docela radost. Z čeho ale nemám radost, je výtvarná kvalita fotografie. Fotografie je bohužel plochá, postrádající výraznějších kompozičních prvků. A z hlediska obsahu by pomohlo dotažení vtipu. Třeba by před naší dvojicí někdo mohl táhnout dřevěnou kačici na provázku(nebojte se aktivního zásahu do dění ve fotografii-nemusí být každá fotografie jenom záznamem reality), nebo nějaký vtipný cíl cesty na horizontu, který nevidíme.
 |
 |
Dvě svým přístupem velice podobné fotografie od různých autorů. Kromě rozdílnosti druhů dopravy a toho, že jedna z nich je černobílá a druhá barevná se dá jednoznačně říct, že ta vlevo je výrazně lepší. Důvodů je několik: Výrazná světelná atmosféra vlevo, klasická šedivá obloha vpravo. Působivější diagonální perspektiva vlevo. Méně výrazná vedle si k té diagonále navíc pomáhá nakloněním horizontu. A i ten člověk, který je pouze na snímku vlevo má svůj význam.
Fotografie u které mě okamžitě (i když nejsem pejskař) zaujala
komunikace autora fotografie-toho za objektivem a pejska, který s ním,
respektive vlastně s divákem komunikuje o směru jejich cesty. Fotografie
tak dostala dvě roviny: jednak nám ukazuje podzimní, listím posázený
chodník – směr cesty dvojice, tak i rozhovor, respektive němou otázku
pejska po správnosti směru jejich cesty.
Protisvětlo jen podtrhuje podzimní atmosféru.
Jedna z mála dokumentaristických fotografií, které přišly. Nevím se rozhodnout, jestli je ta fotografie vlastně úsměvná, nebo smutná. Ale možná obojí. Někteří lidé mají svůj domov prostě tam, kde právě jsou. Barevnost fotografie je tlumená, mohla by být klidně i černobílá, možná by tak lépe vystihla sociální aspekt fotografie. Pro kompozici je spíš důležitá zídka na které pán leží a ta perspektivně směruje ke vchodu do budovy, kde se ale nic zajímavého neobjevuje. Vhodné místo pro druhý plán obrazu, který by vhodným námětem mohl vytvořit obsahovou interakci se spícím pánem a posunout tak fotografii kvalitativně o několik stupňů výš.
Na závěr jsem vybral fotografii, která je z toho, co jste mi poslali, pro mě asi nejzajímavější. Fotografie, která má poměrně složitě členěnou a přesto přehlednou geometrickou strukturu, na které je vystavěna. Redukce do černobílých odstínů fotografii její tonální stavbě výrazně pomohla. Figura je umístěna v správné pozici i póze a i její stín má kompoziční smysl. Za takovouhle fotografii ve svém portfoliu by se nemusel stydět žádný profesionální fotograf.
P.S.: fotografie přišla otočena o 90° doprava, co předpokládám byla spíš nehoda při odesílání, protože já žádný logický důvod ani z hlediska kompozice pro její otáčení nevidím.