Canon EOS 1D Mark III

Canon před nedávnem představil nejnovější verzi svého modelu řady EOS 1D s označením Mark III. Ten se tak stal asi nejzajímavější a nejsledovanější novinkou Canon tohoto roku. V tradičním redakčním uživatelském testu se podíváme na tento špičkový aparát podrobněji.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Canon EOS 1D Mark III je ukázkovým představitelem nejvyšší třídy fotoaparátů této značky a tomu plně odpovídá i jeho mechanické provedení. Tělo je již tradičně postaveno na mimořádně robustním základu, kterým je kovové šasi z lehkých slitin na bázi hořčíku a již zde je patrné první vylepšení oproti svému předchůdci, kterým byl model Canon EOS 1D Mark II. N – nový aparát je podstatně lehčí, zhruba o 400g což je skoro 30% původní hmotnosti. Rozměry přístroje přitom zůstaly přibližně stejné. Samozřejmostí je utěsněná úprava těla odolná proti prachu a vodě. Také ergonomie je vynikající a to včetně držení těla na výšku, které umožňuje integrovaný vertikální grip, včetně samostatného tlačítka spouště pro vertikální snímání. Drobnou výhradu mám snad jen také tradičně proti umístění hlavního vypínače, který nelze ovládat při pevném držení a pro zapnutí nebo vypnutí je nutné aparát jednou rukou pustit. Řada uživatelů to však obchází tím, že má aparát trvale zapnutý a mají aktivované automatické vypínaní po volitelném, relativně krátkém časovém úseku.

Dalším zásadním vylepšením je skutečně obří 3“ LCD monitor na zadní stěně, který disponuje rozlišením 230.000 obrazových bodů a uživatelským nastavením jasu v sedmi krocích. To ale zdaleka není vše, LCD monitor umožňuje také živý náhled Live View, zobrazující 100% obrazového pole s volitelně aktivovanou pomocnou mřížkou a také označením poměru stran snímku. Také hledáček je mimořádně zdařilý, je realizován pětibokým optickým hranolem, je velký a jasný, zobrazuje 100% fotografované scény, umožňuje výměnu matnice a dokonce disponuje i integrovanou závěrkou okuláru. Ostřící body jsou viditelné přímo na matnici a ty aktivní jsou zvýrazněny červeně. Dvojice displejů v hledáčku pak zobrazuje všechny myslitelné údaje potřebné pro pohodlné fotografování bez nutnosti nahlížení na některý ze dvojice stavových LCD displejů a to včetně zobrazení aktuálně nastavené citlivosti ISO, či zda se soubory ukládají ve formátu JPEG nebo RAW.

Také všechny ovládací prvky a tlačítka jsou výborně ergonomicky rozmístěny a to i s ohledem na vertikální držení fotoaparátu. Všechny důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek, která jsou dobře popsaná obvyklými popisky či ikonkami. Výhrady nelze mít ani k jejich velikosti či rozeznatelností dorazů. Výborné je také ovládání pohybu v menu pomocí velkého otočného kolečka na zadní stěně, kde oproti předchůdci přibylo i středové potvrzovací tlačítko. Mechanické provedení tak lze celkově hodnotit jako skutečně nekompromisní a na špičkové úrovni, snad s jedinou již zmíněnou výhradou k umístění vypínače. Také rozměr a hmotnost umožňují skutečně výborný úchop a to i uživateli s větší rukou. Naopak uživatelům menších tělesných proporcí může i přes odlehčení připadat aparát trošku velký a těžký, což je však nutná daň za bezkonkurenční odolnost a robustnost, která jistě obstojí i v těch nejnáročnějších podmínkách. Tito uživatelé navíc mohou sáhnout po menší a lehčí alternativě z portfolia Canonu v podobě fotoaparátu EOS 5D.

Snímací čip

Srdcem digitální zrcadlovky je použitý snímací čip. V případě Canon EOS 1D Mark III. je jím senzor typu CMOS s rozlišením 10 Mpix, což je v praxi 3888×2592 obrazových bodů. Senzor má poměr stran 3:2 a jeho rozměry jsou 28,1×18,7 mm. Je tedy 1,3× menší než je plný formát kinofilmového políčka a tento formát označujeme jako APS-H. Zpracování obrazových informací zajišťuje dokonce dvojice obrazových procesorů DIGIC a to již třetí generace. Jejich činnost podporuje velká vyrovnávací paměť, která fotoaparátu dovolí pořídit sérii až 110 snímků nejvyšší kvality formátu JPEG nebo 30 snímků ve formátu RAW. Oba formáty lze ukládat současně a nejen to, lze je ukládat na dva typy paměťových karet. Aparát má totiž dva sloty na paměťové karty a to jednak pro obvyklý formát CompactFlash a také pro formát Secure Digital, včetně jeho nejnovější modifikace SDHC (Secure Digital High Capacity). Obě karty pak mohou být v přístroji uloženy současně a uživatelsky lze zvolit, na kterou se mají snímky ukládat.

Ale zpět k obrazovému senzoru. Dalším důležitým parametrem je rozsah citlivosti ISO. V našem případě je rozsah 100 až 3200 ISO, přičemž tento rozsah lze ještě uživatelsky rozšířit i o nejvyšší a nejnižší hodnoty ISO 50 a ISO 6400. Nás bude samozřejmě asi nejvíce zajímat, jak je na tom v konečném výsledku aparát s úrovní šumu při jednotlivých a především při vyšších citlivostech ISO. Pro posouzení úrovně šumu jsem použil svou obvyklou testovací noční scénu.

Na snímku č.11 je celkový pohled na použitou noční scénu. Snímek byl pořízen (stejně jako ostatní testovací snímky) novým objektivem Canon EF 16–35mm f/2,8 L USM II, při citlivosti ISO 100, časem 15“, při cloně f/4. Snímek je složen ze dvou polovin při různém nastavení vyvážení bílé. Rozdíl mezi oběma nastaveními je minimální a aparát se s agresivním výbojkovým světlem vypořádal zhruba stejně, jako jiné digitální zrcadlovky. Mnohem zajímavější je ale ukázka č.12, na které najdete 100% výřezy z jednotlivých testovacích snímků pořízených při všech dostupných citlivostech. Výsledek je skutečně excelentní a mohu ho hodnotit pouze tak, že jde o nejlepší výsledek, jaký jsem zatím za svou praxi viděl a to jsem měl možnost vyzkoušet prakticky všechny digitální zrcadlovky, které kdy byly na trhu. Vynikající výsledek lze posoudit i na ukázce č.13, kde najdete snímek testovací noční scény při maximální citlivosti ISO 6400, pořízený bez použití funkce redukce šumu. Myslím, že pohled na snímek již asi nepotřebuje komentář a další snímky s použitím vysoké citlivosti najdete i dále v článku. Na závěr jsem ještě sestavil srovnání aplikace redukce šumu na snímek pořízený nejvyšší standardní citlivostí ISO 3200. Vzhledem k vynikající kvalitě základního snímku ale není použití redukce šumu příliš zřetelně viditelná.

Funkce, praktická zkušenost

Aparát je samozřejmě vybaven celou řadou funkcí. Jednou z hlavních je funkce sériového snímání, které je možné rychlostí až 10 snímků za vteřinu, čímž se Canon EOS 1D Mark III. stává v tomto ohledu nejrychlejší současnou digitální zrcadlovkou. Pokud by však pro některé použití byla tato rychlost až zbytečně vysoká, lze ji uživatelsky snížit, čímž lze především ušetřit cennou kapacitu paměťové karty. Při takto vysoké rychlosti snímání je zřejmé, že vysoké nároky budou kladeny také na rychlost automatického zaostřování. To je realizováno 45-ti bodovým systémem, z čehož je 19 senzorů zdvojených (křížových) a 26 pomocných, lineárních. Rozložení ostřících bodů je na ukázkovém obrázku č.8, přičemž zdvojené senzory jsou vyznačeny červeně. V praxi se mi automatické ostření osvědčilo jako velmi spolehlivé a také rychlé. Bez problémů zaostřilo i při snížené hladině světla a méně kontrastních motivech.

Také systém měření expozice je velmi propracovaný a měření probíhá v 63 zónách. Uživatelsky pak lze zvolit jeden ze čtyř režimů. Prvním je poměrové měření svázané se zaostřovacím bodem. Druhým je částečné měření realizované ze zhruba 13,5% obrazové plochy uprostřed. Třetím je průměrné měření se zdůrazněným středem. Poslední možností je měření bodové, které navíc umožňuje nastavení dalších tří variant. Buď středové z cca 3,8% obrazové plochy, nebo měření svázané s aktivním zaostřovacím bodem (opět cca z 3,8% plochy) nebo svázané s až osmi ostřícími body. Také systém měření expozice v praktickém nasazení fungoval naprosto spolehlivě. Ve složitých situacích lze také nastavit kompenzaci expozice v rozsahu +/-3 expoziční stupně.

Fotoaparát používá elektronicky řízenou závěrku ve fokální rovině s rozsahem časů 30 vteřin až 1/8000 vteřiny. Její životnost byla testována na 300.000 cyklů. Standardní čas pro synchronizaci s bleskem je 1/300 vteřiny, s firemními systémovými blesky lze ale použít libovolný čas v celém pracovním rozsahu závěrky. Zábleskovou expozici lze samostatně kompenzovat v rozsahu +/-3 expoziční stupně. Aparát podporuje také bezdrátovou komunikaci zábleskových jednotek.

Vyvážení bílé lze realizovat v automatickém režimu, nebo lze využít některou z předvoleb pro nejobvyklejší druhy světla. Do paměti lze uložit také až pět uživatelských hodnot vyvážení bílé, případně lze hodnotu nastavit přímo ve stupních. Vyvážení bílé lze také ručně kompenzovat v +/-3 krocích a nebo v barevných posunech.

Aparát umožňuje dále celou řadu dalších uživatelských nastavení, jejichž rozsah je však natolik obsáhlý, že by se snad do této obvyklé redakční recenze ani nevešly. Pro představu jen ještě doplním, že jde celkem o 57 uživatelských funkcí se 156 nastaveními. Pokud se na to podívám z druhé strany, tak mě vlastně ani nenapadá opravdu nic, co by tento vysoce sofistikovaný fotoaparát neuměl. Daleko lepší vypovídací hodnotu o jeho schopnostech mají reálné snímky z terénu, které přikládám v závěru této kapitoly a které je možno stáhnout v plném rozlišení. Pořízeny byly v nejvyšší dostupné kvalitě formátu JPEG a jsou zcela bez úprav, přímo tak, jak byly ve fotoaparátu uloženy na paměťovou kartu. Zvláště bych chtěl upozornit na snímek č.18, pořízený citlivostí ISO 3200 ve špatných světelných podmínkách bez redukce šumu.

Příslušenství, cena a závěr

Důležitým aspektem je také rozsah a variabilita volitelného příslušenství. V případě fotoaparátu Canon EOS 1D Mark III je to především velmi široký sortiment kvalitních objektivů Canon EF a to především již téměř legendární nejvyšší série “L“. O tom, že šíře nabídky těchto objektivů pokryje nároky snad každého uživatele snad netřeba diskutovat, ale za zmínku stojí alespoň uvedení nového objektivu EF 16–35mm f/2,8 L USM II, který byl uveden současně s tímto fotoaparátem a který je tak jedním z kandidátů na základní zoom. Také nabídka systémových blesků je výborná a s novým objektivem byl uveden na trh také nový blesk Canon Speedlite 580 EX II, který je vlajkovou lodí zábleskové techniky Canon. Označení „II“ u obou produktů naznačuje, že jde o druhou generaci, která je vyvinuta speciálně s ohledem na optimální využití všech funkcí nejvyšší třídy fotoaparátů, jakým je právě EOS 1D Mark III. Zajímavý je také bezdrátový vysílač WFT-E2 umožňující bezdrátový přenos pořízených snímků přímo do počítače.

V základním balení aparátu najdeme obvyklé vybavení v podobě kabeláže, nabíječky, popruhu, CD se softwarem a také baterie Li-ion LP-E4. Ta má skutečně velkou výdrž a v průběhu testu jsem ani nepořídil tolik fotografií, abych mohl posoudit na kolik snímků vystačí. Výrobce však uvádí kolem 2000 snímků (v závislosti na konkrétním použití a také okolní teplotě) a myslím, že tomuto údaji lze bez problému věřit.

Nesmíme však zapomenout ani na cenu, která je v mnoha případech jedním z předních kritérií pro nákup nového fotoaparátu. Cena za tělo Canon EOS 1D Mark III. se v současné době (7/2007) pohybuje mírně nad hranicí 100.000 Kč včetně DPH. Na první pohled jde o značnou částku, ale pokud se podíváme na ceny přístrojů této kategorie, dojdeme nutně k závěru, že cena je velmi dobrá a dvojnásob s ohledem na skutečně mimořádné vlastnosti tohoto fotoaparátu.

K závěru většinou patří rekapitulace předností a nedostatků testovaného přístroje, kterou ale v tomto případě vynechám, protože konstrukce i obrazová kvalita jsou skutečně prostě nekompromisní a testovaný přístroj právem patří k absolutní špičce na současném trhu. Diskutovat by se snad dalo pouze o budoucnosti formátu čipu APS-H, zda tento formát přetrvá, či snad Canon časem definitivně přejde pouze na aparáty s formátem čipu stejným, jako je plný formát kinofilmového políčka.

Další technické informace či podrobné specifikace o aparátu samotném, či o jeho příslušenství můžete najít také na stránkách firmy Canon CZ, které bych chtěl tímto zároveň poděkovat za zapůjčení přístroje pro potřebu tohoto redakčního testu.

Pokud vás zajímají konkrétní snímky pořízené tímto aparátem, tak je najdete v naší FotoGalerii.