Společnost Fujifilm se začíná čím dál více prosazovat mezi výrobci digitálních zrcadlovek. Dalším důkazem je zatím poslední model této značky, kterým je fotoaparát FinePix S5 Pro, na který se podíváme podrobněji v našem tradičním redakčním uživatelském testu.
 |
 |
Tělo a celková koncepce, objektivy
Již na první pohled je zřejmé, že Fuji pokračuje v tradičním duchu spolupráce s Nikonem, protože i v tomto případě je aparát postaven na těle Nikon. Tentokrát si ve Fuji vybrali špičkový model D200, se kterým je Fuji S5 Pro z vnějšího pohledu prakticky totožný. Jedinými odlišnostmi jsou firemní loga a popis u několika málo tlačítek. K tomu je nutno podotknout, že lépe si snad ani ve Fuji vybrat nemohli, protože tělo D200 patří v této kategorii k absolutní špičce na současném trhu. Celokovové tělo zhotovené z hořčíkových slitin vyniká neobyčejnou robustností a odolností, včetně voděodolné a prachotěsné úpravy. Také ergonomie je přímo excelentní a aparátu tak po této stránce není prakticky co vytknout. Jediným nedostatkem je snad trošku nešťastné řešení přepínače snímacích režimů, kdy nejde současně aktivovat samospoušť a předsklopení zrcadla. Také funkce jednotlivých ovládacích prvků jsou prakticky totožné s D200, takže snad nemá smysl se opakovat. Pokud se o nich chcete dozvědět víc, podívejte se na redakční test Nikonu D200.
 |
 |
Také část vnitřních součástí je společná s Nikonem D200, především skvělý velký a světlý hledáček, senzor automatického ostření, měření expozice a také velký LCD monitor na zadní stěně. Ten však na rozdíl od Nikonu umožňuje i půlminutový živý náhled snímané scény. Naopak rychlost sériového snímání je pomalejší a umožňuje fotografování rychlostí jen 3 snímků za vteřinu oproti 5 snímkům u D200. Zobrazované menu (viz ukázka č.5) je od Nikonu D200 výrazně odlišné a bohužel není zdaleka tak přehledné.
Tělo je také osazeno bajonetem Nikon F a je plně kompatibilní se všemi objektivy této značky, včetně manuálních objektivů a to i s automatickým systémem přenosu clony do těla aparátu. Jedním z nejvhodnějších kandidátů na základní zoom se tak stává osvědčený a oblíbení AF-S Nikon 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED, který jsem také používal v průběhu testu. Bezproblémově jsou kompatibilní také objektivy alternativních výrobců s bajonetem Nikon, jako je Sigma, Tokina a Tamron. Také kompatibilita se systémovými blesky Nikon, Metz či Sigma s patkou Nikon je zachována.
Snímací čip a funkce
Nejvýraznějším prvkem z dílny Fuji je použitý firemní snímací čip typu Super CCD SR Pro. Ten je zajímavý především svou koncepcí, která kromě běžných světlocitlivých buněk využívá také doplňkové buňky s nižší citlivostí, které umožňují především zvýšení dynamického rozsahu. V útrobách čipu tak najdeme vlastně 2×6 milionů snímacích bodů. Je však otázkou, jakým způsobem jsou doplňkové buňky využívány. S největší pravděpodobností totiž nejde o plnohodnotné buňky, které by v konečném výsledku zobrazovaly samostatný pixel, ale spíše jsou využívány jako doplňková informace při stanovení výstupu z hlavních buněk (kterých je 6 Mpix – 3024×2016), jejichž výstup je pak interním obrazovým procesorem zpracován, doplněn o výsledek z doplňkových buněk a interpolován na výsledné rozlišení 12 Mpix, tedy 4256×2848 obrazových bodů. V konečném důsledku se pak nabízí úvaha, zda jde skutečně o plnohodnotné rozlišení 12 Mpix, nebo zda jde spíše o klasický šestimegapixelový čip. To už je ale spíš akademická debata a otázka osobní interpretace, mnohem podstatnější je obrazová kvalita, kterou FUJI S5 Pro produkuje.
Pro posouzení obrazové kvality a hlavně úrovně šumu jsem nafotil obvyklou testovací noční scénu při jednotlivých citlivostech ISO a při dvojici nastavení vyvážení bílé. Výsledky si můžete prohlédnout na ukázkových snímcích č.7, 8 a 9. Na snímku č.7 najdete celkový pohled na testovací noční scénu. Snímek je pořízen při nejnižší hodnotě citlivosti ISO 100 a je složen ze dvou polovin s různým vyvážením bílé. Z výsledku je patrné, že automatika si s agresivním světlem výbojky poradila celkem dobře a rozdíl proti manuální předvolbě vyvážení na žárovkové světlo je minimální.
 |
 |
 |
 |
Aparát umožňuje nastavení citlivosti v rozsahu 100 až 3200 ISO. Testovací scénu jsem nafotografoval stejně při jednotlivých dostupných citlivostech. Pro snazší porovnání jsem provedl 100% výřezy, které jsem přehledně seřadil na ukázkovém snímku č.8. Maximální citlivost ISO 3200 jsem ještě doplnil výřezem stejného snímku, u kterého jsem však navíc aktivoval redukci šumu. Na posledním snímku č.9 je pak pro možnost podrobného prozkoumání celý snímek v plném rozlišení při citlivosti ISO 3200 bez redukce šumu. Z porovnání výsledků je patrné, že úroveň šumu je na velmi příjemné úrovni, dokonce bych řekl, že mírně lepší, než u všech ostatních digitálních zrcadlovek s čipem formátu APS-C. Funkce redukce šumu je navíc poměrně velmi účinná, i když za cenu mírného rozostření a ztráty detailů.
Nesmíme zapomenout ani na zajímavé funkce. Tou nejzajímavější je uživatelské rozšíření dynamického rozsahu v několika stupních. Při nejnižších stupních není rozdíl příliš patrný, ale pokud rozšíříme dynamický rozsah na maximum, tak je výsledek zřetelný. Viz ukázka č.10, kde je dvojice snímků pořízená ve stejný okamžik se stejnými expozičními parametry a rozdíl je jen v nastavení rozšíření dynamického rozsahu. První snímek je bez aktivace této funkce a druhý je nastaven na maximální hodnotu. Z výsledku je viditelné, že druhý snímek je podstatně lepší a to především s ohledem na tzv. přepaly, tedy přeexponované partie, které lze tímto způsobem značně redukovat. To lze velmi účinně využít především u snímků s velkým rozsahem světlých i tmavých partií a osobně bych tuto funkci při fotografování asi nechal trvale zapnutou, protože její vliv na výsledek je v podstatě pouze kladný. V kombinaci s nízkou úrovní šumu je tak tato funkce velkým plusem testovaného aparátu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Pro posouzení kvality přidávám ještě šest snímků, které je možné stáhnout v plném rozlišení v původní, nijak neupravené podobě v nejvyšší kvalitě formátu JPEG. Pořízeny byly v různých situacích s různým nastavením citlivosti ISO a kromě originálního základního objektivu Nikon také makroobjektivem Sigma 150mm f/2,8.
 |
 |
Cena a závěr
Důležitou otázkou je také možnost použití příslušenství. Jak jsem již řekl, aparát bez problémů akceptuje veškeré objektivy všech výrobců a také kompletní příslušenství značky Nikon a to včetně systémových externích blesků, přídavného bateriového gripu nebo i jednotky Nikon WT-3 pro přímý bezdrátový přenos snímků z fotoaparátu rovnou do počítače. Rozsah tohoto příslušenství asi není nutné dále rozebírat, protože pokrývá v podstatě veškeré myslitelné požadavky.
K závěru neodmyslitelně patří také cena. Ta se v současné době (7/2007) pohybuje okolo 46 tsíc Kč včetně DPH. Za tuto cenu tak může potenciální zájemce získat skutečně vynikající fotoaparát v neobvykle bytelném a ergonomicky zdařilém těle, který je navíc vyzbrojen několika velmi zajímavými a ojedinělými funkcemi a v neposlední řadě také špičkovou obrazovou kvalitou. Na druhou stranu je však otázkou, zda lze S5 Pro skutečně považovat za 12 nebo spíše za 6 Mpix aparát. Také cena je trošku diskutabilní, aparát je sice skutečně velmi kvalitní a v mnoha ohledech výjimečný, ale Nikon D200 ze kterého do značné míry vychází je podstatně levnější. Možná by stálo za úvahu, kdyby výrobce nabídl k dispozici také variantu s bajonetem Canon.