I přes velkou oblíbenost objektivů s proměnlivou ohniskovou vzdáleností mají pevná ohniska stále své nezastupitelné místo. Vyhledávají je především fotografové, kteří požadují nekompromisní kvalitu obrazu bez ohledu na ztrátu variability „zoomu“. Canon EF 135/2L USM patří mezi nejvyšší „L-třídu“ objektivů tohoto výrobce. Jak se osvědčil spolu s digitální zrcadlovkou Canon EOS 350D o formátu čipu APS-C, si může přečíst v následujícím testu.
Technická specifikace
Ohnisková vzdálenost 135 mm (EQ 216 mm) klade Canon EF 135/2L USM na pomezí mezi „krátké“ a „dlouhé“ teleobjektivy. Toto ohnisko upadlo v poslední době vlivem nástupu populárních „zoomů“ s rozsahem 70–200 mm trochu v zapomnění. Nicméně i tak může hodně nabídnout – fotografování portrétů, halových sportů, „street foto“ atd. Další věcí, která nás na objektivu upoutá je jeho vysoká světelnost (f2). Pro uživatele systému Canon EOS jde o nejsvětelnější „stopětatřicítku“, jakou mohou použít (mezi objektivy vyráběnými v současnosti pak drží primát Sony AF 135/1,8 ZA Sonnar T* Carl Zeiss pro systém Sony Alpha). Objektiv navíc využívá systému ostření USM, který nám dovoluje kdykoliv zasáhnout a přeostřit jinam, přičemž nejkratší vzdálenost, na kterou můžeme zaostřit, je 0,9 m. Objektiv je navíc kompatibilní s 1,4× a 2× telekonvertory.
V ruce dělá Canon EF 135/2L USM dojem výborně zpracovaného kusu fotovýbavy. Právě technické provedení je jednou ze silných stránek testovaného objektivu. Drtivá většina dílů je poctivě vyrobena z kovu a jednotlivé komponenty mezi sebou nevykazují žádnou vůli. Ostřící prstenec je dostatečně široký a je doplněn ukazatelem vzdálenosti, na kterou je zaostřeno. Přepínač AF/MF je umístěn na levém boku objektivu spolu s dalším přepínačem. Ten nám umožňuje přepnout objektiv do režimu s nejkratší zaostřitelnou vzdáleností 1,6 m. To využijeme zejména při fotografování vzdálenějších motivů. Díky vnitřnímu systému ostření se na objektivu nic nevysouvá ani neotáčí. První vlastnost přijde velmi vhod v prašném nebo vlhkém prostředí, protože tubus objektivu je díky tomu velmi dobře utěsněn a druhá při použití filtrů a filtrových systémů (průměr závitu je 72 mm). Pokud bych měl Canonu EF 135/2L USM z dílenského zpracování něco vytknout, byly by to dvě věci. Objektiv i přes svou cenovou třídu postrádá těsnící pryžový kroužek pro utěsnění mezi tělem fotoaparátu a objektivem (jak jsme zvyklí i u levnějších objektivů „L-třídy“ – např. Canon EF 17–40/4L USM). Druhou věcí, kterou bych u objektivu s pevnou ohniskovou vzdáleností uvítal, je stupnice hloubky ostrosti na jednotlivých clonách.
K objektivu je standardně dodávána jednoduchá (netvarovaná) sluneční clona a jednoduché kožené pouzdro. Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace objektivu si můžete najít na českých stránkách výrobce www.canon.cz. A nyní se pojďme podívat, jak se Canon EF 135/2L USM osvědčil v praxi.
Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH
Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 2.1 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 350D (8 Mpx) je přibližně 2100 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1600 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1800 LW/PH za vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.
V laboratorním testu ostrosti potvrdil Canon EF 135/2L USM vysoké ambice. Už při f/2 podává velmi dobrý až vynikající výkon. V rozsahu clon f2,8 – f8 je kresba na skutečně excelentní úrovni. Po dalším zaclonění už pozorujeme mírný pokles rozlišovací schopnosti objektivu, ale i přesto se (až do f16) pohybuje ve velmi dobrých hodnotách. Na f22 je už kresba měkčí a konečně nejvyšší clona f32 je až příliš omezena difrakcí. Pro náročné použití je tedy zcela nevhodná a stává se spíše „doplňkem“ v rozsahu clon. Celkově podal Canon EF 135/2L USM v laboratoři vynikající výkon. Za zmínku stojí především výborný výkon na „plné díře“ a také minimální rozdíly v ostrosti mezi středem a okrajem snímku.
Chromatická aberace
Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Obecně platí, že pokud je menší než 0,5 px, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,5 – 1 px ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 1 px, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 2 px se už jedná o velmi špatný, ne-li katastrofální, výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace, v závislosti na světelných podmínkách, v terénu mnohem větší!!!
V laboratorním testu chromatické aberace podal Canon EF 135/2L USM rovněž výborný výkon, když rozsah vady nikdy nepřekročil hranici 0,5 px. V praktickém použití se však ukázalo, že na extrémních světelných přechodech není ani tento objektiv vůči chromatické aberaci zcela imunní (viz ukázkové snímky).
Zkreslení
I zde Canon EF 135/2L USM potvrzuje, že míří vysoko. Úroveň zkreslení je prakticky nulová a v reálném užití nehraje žádnou negativní roli.
Vinětace
Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým (ne slim verze) CPL by objektiv neměl vinětovat, pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.
Canon EF 135/2L USM je konstruován pro velikost snímacího média plného pole kinofilmového políčka 36×24 mm (full frame). Tato skutečnost se odráží i v míře vinětace testovaného objektivu. S vinětací objektivu samotného se na čipu velikosti APS-C setkáme jen na f2. Zde můžeme vinětaci pozorovat hlavně na jednolitých plochách (obloha, zeď, trávník aj.). Po dalším přiclonění vinětace zcela mizí.
V testu praktické vinětace se potvrdilo, že teleobjektivy s ní zpravidla nemají žádné potíže a ani Canon EF 135/2L USM není výjimkou. Ve všech případech dochází pouze k nepatrnému zvýšení úrovně vinětace na „plné díře“. Celkově podal testovaný objektiv velmi dobrý výkon.
Ovládání v praxi
Rychlost spolu s pohotovostí při reálném fotografování v terénu je také jednou z pozitivních stránek objektivu. Automatické ostření je díky technologii USM velmi rychlé a takřka neslyšné. Navíc můžeme kdykoliv přeostřit na jinou vzdálenost, než jakou nám vybral AF. Pokud víme, že fotografovaný předmět je (bude) v dostatečné vzdálenosti, můžeme navíc změnit nebližší zaostřitelnou vzdálenost (viz výše). Slabinou pro AF je paradoxně vysoká světelnost objektivu a s ní spojená velmi malá hloubka ostrosti. Díky ní má AF relativně větší tendenci k nepřesnému zaostření. Záleží samozřejmě také na přesnosti součástí AF v samotném těle fotoaparátu (s amatérskou zrcadlovkou Canon EOS 350D se chyby v AF vyskytovaly, zatímco ve spojení s profesionálním strojem Canon EOS 5D k nim takřka nedocházelo). Manuální ostření je díky velkému ostřícímu prstenci s přiměřenou tuhostí velmi příjemné. K jeho pohodlnosti přispívá také dostatečné „roztažení“ rozsahu zaostřitelných vzdáleností. Na druhé straně si opět musíme dávat pozor na velmi malou hloubku ostrosti.
Ostrost v praxi
V terénu podával Canon EF 135/2L USM prakticky shodné výsledky s laboratorním měřením na testovacím obrazci. Už při f2 je ostrost na velmi dobré úrovni – pouze na okraji snímku je nepatrně měkčí (na rozdíl od naměřených hodnot). V rozsahu clon f2,8–8 je kresba vynikající. Poté se již začíná projevovat difrakce, což je nejvíce patrné při maximálním zaclonění (f32).
Chování v protisvětle
 |
 |
Až do této chvíle jsme mohli mluvit o Canonu EF 135/2L USM takřka v superlativech. Smutnou skutečností se ovšem ukázalo chování testovaného objektivu v přímém protisvětle. Pokud máme silný zdroj světla (v tomto případě slunce) přímo v záběru, je výsledek jedním slovem katastrofální. Zatímco tvorba reflexí je dobře potlačena (při testu jiného kusu objektivu na Canonu EOS 5D se ukázalo, že může docházet i k tvorbě nepříjemných „prasátek“), o ztrátě kontrastu to už bohužel neplatí. Závoj přes celou fotografii je více než silný a prakticky znemožňuje jakékoliv vážnější fotografování. Se slábnoucí intenzitou světla závoj slábne a při méně intezivním slunečním protisvětle (viz ukázkové snímky) nebo při fotografování nočního města (fotografii si můžete stáhnout v plném rozlišení v ukázkových snímcích) je už situace o poznání lepší.
Bokeh
Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.
Canon EF 135/2L USM podává oblasti mimo hloubku ostrosti na velmi dobré úrovni. Nicméně vzhledem k cenové relaci objektivu a jeho primárnímu určení (záběry s využitím DOF díky vysoké světelnosti – portréty aj.) by mohl být bokeh o něco lepší. Už po malém zaclonění se začíná projevovat „nekruhová“ clona objektivu složená z osmi lamel (v místech bodových odlesků se začínají tvořit osmiúhelníky). Při f2 nás navíc mohou občas nemile překvapit ostřejší okraje rozptylových kroužků bodových odlesků za hloubkou ostrosti. Další fotografie s využitím hloubky ostrosti si můžete stáhnout v plném rozlišení v ukázkových snímcích.
Ukázkové snímky
Všechny snímky jsou k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 2.1 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (úroveň 2 z 10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/160 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/3200 s
clona: f2
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/800 s
clona: f5,6
ISO: 400
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/4 s
clona: f20
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 0,4 s
clona: f16
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/160 s
clona: f2
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/500 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/400 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/250 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/400 s
clona: f4,5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/500 s
clona: f9
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 6 s
clona: f9
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 0,3 s
clona: f2
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 6 s
clona: f16
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 2,5 s
clona: f11
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 30 s
clona: f18
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/400 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/400 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/3200 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/4000
clona: f2
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)
Shrnutí a závěr
Na samotný konec zbývá uvést poslední, ale vůbec ne nepodstatný, údaj
a tím je cena. Reálná cena Canonu EF 135/2L USM se v současnosti na
internetových obchodech pohybuje na hranici 30 000 korun. Během celého
testování podával objektiv, až na pár výjimek, výborné výsledky.
Pojďme si tedy na závěr udělat malé shrnutí!
Konstrukce objektivu je na výborné úrovni. Jediným negativem se stávají
dva detaily – absence těsnícího kroužku na bajonetu spolu s absencí
ukazatele hloubky ostrosti na jednotlivých clonách. Rychlost a ovladatelnost
objektivu jsou rovněž na velmi dobré úrovni. Citelnou výhodou je zejména
přítomnost USM technologie, která nám (mimo jiné) dovoluje kdykoliv
zasáhnout a přeostřit jinam. Zároveň si ale musíme dát (díky velmi malé
hloubce ostrosti) pozor na chyby AF. Co se týče kresby, patří Canon EF
135/2L USM k tomu nejlepšímu, co současný trh pro systém Canon EOS
nabízí. Za pozornost stojí především výborný výkon již na „plné
díře“. Chromatická aberace je výborně potlačena a až na extrémní
světelné situace nepředstavuje žádný problém stejně jako zkreslení,
které je naprosto nepostřehnutelné. S vinětací (normální i praktickou)
si kromě nejnižší clony f2, kdy může být viditelná na jednolitých
plochách, také nemusíme dělat starosti. Jednoznačně největším šrámem
na štítu Canonu EF 135/2L USM je chování v silném protisvětle, kdy
vzniká přes celý snímek závoj, který mnohdy odsuzuje fotku
k nepoužitelnosti. Kvalita bokehu je velmi dobrá, ale vzhledem k cenové
hladině objektivu by mohla být přece jen lepší.
V konečné bilanci se jako jediná vážná slabina Canonu EF 135/2L USM
ukázalo chování v protisvětle. V ostatních vlastnostech dosahuje Canon EF
135/2L USM velmi dobrých až vynikajících výsledků. Pokud tedy dokážete
využít poměrně specifické ohnisko, rádi si hrajete s hloubkou ostrosti,
požadujete excelentní kvalitu obrazu a smíříte se s problematickým
chováním v silném protisvětle, pak je tento objektiv určen právě vám a
relativně vysoké ceny rozhodně nebudete litovat!
Závěrem bych chtěl poděkovat českému zastoupení firmy Canon (www.canon.cz) za zapůjčení objektivu
k redakčnímu testu a také paní Libuši Medřické za zapůjčení
polarizačního filtru pro test praktické vinětace. Děkuji!
Zajímá vás, jak by výsledky dopadly na FF? Pak to budete velmi brzo vědět, protože test objetivu na těle 5D bude následovat.