Olympus E-510

Další z řady zrcadlovek je tu. Tentokrát Olympus E-510. V uživatelském testu přinášíme informace o tom, v čem se liší od svých předchůdců a můžete shlédnout i živé fotografie. Zajímavá je cena kitu, ve kterém jsou k dispozici objektivy s pokrytím ohnisek od 28 mm do 300 mm. Podívejte se na snímky.

Stručná charakteristika

Popisovat kompletní specifikaci a možnosti by vydalo za celý článek. Menu nastavení fotoaparátu je totiž velmi rozsáhlé. Vynechám ji tedy a odkáži Vás na stránky výrobce, kde najdete i anglický manuál.

Aparát má současně nejen antiprachový filtr a živý náhled, ale nově i stabilizovaný čip. Samozřejmostí je i předsklopení zrcátka, několik režimů bracketingu a kompletní ovládání v češtině.

K dispozici jsem měl dva standardní objektivy ED 14–42mm 1:3.5–5.6 a teleobjektiv ED 40–150mm 1:4.0–5.6. Mají zcela novou konstrukci s použitím ED členů, poznáme je podle tenkého modrého proužku na objímce zoomu. Dále jsem měl objektiv ZUIKO DIGITAL 11–22 mm 1:2.8–3.5 a ZUIKO DIGITAL ED 90–250 mm 1:2.8. Můžete nahlédnout i do recenze dalších zrcadlovek Olympus, které jsme testovali.

Tělo E-510 společně s prvními dvěma objektivy lze zakoupit v kitu za cenu kolem 28 tisíc korun. Což znamená, že je jeden objektiv zdarma v porovnání „kus po kuse“.

Tělo a ovládání fotoaparátu

460 gramové tělo můžete vidět na přiložených snímcích. S baterií a popruhem je to více. O ergonomii by se dalo napsat mnohé, já se omezím na konstatování, že se mi během testování nestalo, že bych umístění jakéhokoliv ovládacího prvku považoval za nevhodné. Tělo samotné se drží (při jeho velikosti) výborně.

LCD, hledáček a CCD

2,5" LCD má rozlišení 230 tisíc bodů. Čitelnost a viditelnost displeje je výborná za všech běžných podmínek.

Čip – 4/3 Type Live MOS senzor. Poměr stran/velikost – 4:3 / 17.3×13.0 mm. Efektivní rozlišení 10Mpx. Ćip je stabilizovaný ve dvou směrech. Lze použít stabilizaci buď v jednom, či v obou. Po týdnu focení a neustálého prohazování objektivů jsem na snímku s clonou F/22 nenašel jediné smítko. Čip byl tedy čistý. Do jaké míry to způsobuje automatické čištění čipu sice nemohu posoudit, ale na mé vlastní zrcadlovce by tomu tak nebylo.

Hledáček má zvětšení 0,92× (patří tedy mezi ty menší) a poskytuje zobrazení cca 95% scény. Lze kontrolovat hloubku ostrosti. V hledáčku jsou vidět běžné informace s výjimkou použité citlivosti.

Živý náhled poskytuje 100% zobrazení snímané scény. Také okamžitě ukazuje nastavení všech parametrů – například změnu barevného režimu, vyvážení bílé atp. Samotné snímání je samozřejmě v tomto režimu zpožděné, protože mu předchází sklopení zrcátka, zaostření a teprve následuje expozice. Automatické zaostření v tomto režimu lze provést stisknutím tlačítka AEL/AFL, manuální je standardní.

Provozní časy a výdrž fotoaparátu

Při běžném snímání jsem na přiloženou baterii nafotil přes 600 snímků za použití všech dostupných objektivů. Z toho přes deset procent v režimu Live view.

Subjektivně aparát s použitými objektivy ostřil velmi rychle, tak jak bych od zrcadlovky očekával.

V sekvenčním režimu lze snímat až tři snímky za vteřinu.

Blesk

Vestavný blesk má směrné číslo 12. Lze nastavit všechny běžné režimy, které hledáme u zrcadlovky. Synchronizační čas pro externí blesky je 1/180 s / 1/4000 s (v režimu Super FP)

Nastavení a funkce fotoaparátu

Nejkratší nastavitelný čas je 1/4000 s, nejdelší je dán délkou stisku spouště v režimu BULB, automaticky podle režimu nejvýše 60s. ISO do hodnoty ISO1600. Filtr šumu lze nastavit ve třech úrovních (plus vypnout). Aparát má 18 scénických režimů. Při snímání lze volit zabarvení (čb, sepie, nádech do modra, zelena, purpurova…). Lze volit různé varianty ostrosti, kontrastu, redukce šumu… Bílou lze volit i v Kelvinech (7 kroků).

Kompletní informace naleznete v manuálu.

Prohlížení snímků

Snímky lze na LCD otáčet tlačítkem korekce expozice. Navíc se při zapnutém senzoru otáčí podle polohy fotoaparátu automaticky, tak se nenechte vystrašit, že je něco špatně, když uvidíte snímek vzhůru nohama. Při prohlížení lze snímky barevně upravit (volba v položce Menu). V případě potřeby lze redukovat červené oči.

Objektivy

K dispozici jsem měl dva standardní objektivy ED 14–42mm 1:3.5–5.6 a ED 40–150mm 1:4.0–5.6. Mají zcela novou konstrukci s použitím ED členů, poznáme je podle tenkého modrého proužku na objímce zoomu. Oba lze zakoupit s tělem v kitu za necelých 28 tisíc korun. Pro oba platí, že se při ostření přední člen neotáčí, pouze se mění jejich délka při změně ohniska. Dodávány jsou včetně slunečních clon („tele“ ji nemá tvarovanou). Mechanicky jsou provedeny velmi slušně, nikde nedrhnou, otáčí se s použitím přiměřené síly. Bajonety jsou plastové.

Dále jsem měl objektiv ZUIKO DIGITAL 11–22mm 1:2.8–3.5

A ZUIKO DIGITAL ED 90–250mm 1:2.8. Jde o profesionální skla a kvalita tomu samozřejmě odpovídá.

Testovací fotografie

Snímky jsou buď originální, nebo obsahují neupravovaný výřez. Všechny (podstatné) snímky obsahují exif. Všechny snímky jsou v originálu snímané v nejvyšší kvalitě jpg (SHQ), v nejvyšším rozlišení a také s vypnutou redukcí šumu (pokud není výslovně uvedeno jinak). Cílem zde uvedených snímků je zjistit, jak aparát nastavit tak, aby výsledek byl co nejlepší. Při použití stativu je stabilizace vždy vypnutá. U snímku obvykle uvádím použitý objektiv. Případně jej lze zjistit z exifu.

Možnosti barevného nastavení. Poslední tři jsou provedeny až z originálního snímku ve fotoaparátu v menu prohlížení.

Vinětace v závislosti na použitém ohnisku (zde pouze orientační). Reálně jsem se na snímcích s vinětací nesetkal.

V přímém protisvětle se lze setkat s drobnými reflexemi.

250 mm ohnisko si řeklo o focení sportu.

I o makro se lze pokusit. U některých snímků je použita makropředsádka. Podstatné informace naleznete v popisu.

Závislost hloubky ostrosti a celkové ostrosti na použité cloně pro oba setové objektivy. Více u jednotlivých snímků.

Porovnání snímků se stabilizací a bez ní..

Zvířátka. Ta se musí vychodit, proto berte následující snímky s velikým nadhledem.

Momentka z třídních schůzek.

Rodinné snímky.

Ostrost a aberace.

Ostrost v závislosti na cloně. Originální snímky jsou pro clonu 8. Výřezy pro nejmenší, 8 a největší clonové číslo vždy ze středu a kraje snímku. První sada je objektivem 14–42 mm, druhý objektivem 11–22 mm.

Ostrost v závislosti na předsklopení zrcátka, stabilizaci, stativu… Viz. popis.

Západy já rád…

Snímky pro posouzení šumu. Aparát „umí“ tři úrovně redukce šumu, plus „černou“ redukci při dlouhých časech. Následující snímky obsahují veškeré potřebné informace. Osobně se domnívám, že úroveň šumu je na dobré úrovni a jeho redukci bych nechal vypnutou kvůli zachování maximálního množství detailů.

Závěr

Koupě zrcadlovky je vždy vyšší investice a je třeba si dobře rozmyslet, co a zda vůbec budeme chtít přikoupit v budoucnu. U Olympusu v této oblasti není prakticky problém, i když výběr objektivů není tak veliký jako u jiných značek. Ostatní příslušenství je dobře dostupné (blesky, IR ovládání…). U E-510 zásadně potěší stabilizace čipu a jeho čištění. Obojí současně v této kategorii mnoho výrobců nenabízí. Oba „základní“ objektivy, které lze zakoupit v kitu prakticky pokryjí stabilizovaný rozsah od 28 do 300 mm (ekv. kinofilmu) ostří rychle, neotáčí se přední část a jsou lehké (což jistě najde své zastánce). Po optické stránce bych oběma objektivům nic nevytknul – patří mezi nejlevnější objektivy. Jako obvykle platí, že na obou „koncích clon“ dochází k mírné neostrosti v krajích, která je kolem clony 8 prakticky nulová. Vinětace mizí s mírným přicloněním. U objektivu 11–22 mm se objevuje mírná aberace, distorze je však minimální, při nejvyšších clonových číslech je obraz již znatelně neostrý. Což ovšem nevadí, protože již od nejmenších clonových čísel poskytuje ostré snímky. Hodnotit kvalitu profesionálního „drobečka“ 90–250/2,8 mohu také pouze uživatelsky – „odpíchnutí“ od pozadí jsem si rychle oblíbil. Jeho cena odpovídá jeho hmotnosti a velikosti. Ovládání fotoaparátu (tělu) nemám co vytknout. Hledáček by mohl být větší. Standardnímu výčtu kladů a záporů se vyhnu. Podle mého názoru je to u zrcadlovek spíše o osobních preferencích.

Děkuji firmě Olympus za zapůjčení fotoaparátu k redakčnímu testu.