Fotoaparát.cz

Jak se vyrovnat s malým exp. rozsahem filmu?

V tomto článku vám poradím několik základních triků pro případy, kdy výřez, který se právě chystáte vyfotografovat, je příliš kontrastní. Takovou scénu je třeba nejprve přesně proměřit. Pokud však zjistíte, že vám dynamický rozsah filmu nebo čidla nestačí, můžete použít i některých umělých prostředků.

Kromě velmi drahých digitálních stěn, kterými však díky jejich závislosti na zdroji energie asi těžko budete fotografovat na alpském klettersteigu, zatím neexistují prostředky za rozumnou cenu pro zaznamenání velmi kontrastních scén se širokým barevným rozsahem. Proto musíme stále hledat kompromisy mezi třemi nabízenými variantami záznamu: negativním nebo inverzním filmem a elektronickým čidlem digitálního fotoaparátu. Z minulého článku víme, že pro zachycení kontrastních scén je lepší negativní film s širším dynamickým rozsahem. Bohužel volit správný film pro danou situaci mohou pouze vlastníci fotoaparátů s výměnnými filmovými kazetami. Některé kinofilmové zrcadlovky umí také nezatáhnout celý film do kazety a pak nejet zpět na příslušnou polohu (např. Minolta Dynax 7 a 9).

Jak exponovat, když je scéna příliš kontrastní?

Velkou výhodou pro zvládnutí kontrastní situace je možnost bodového měření. Pro kontrastní scény s inverzním filmem je to skoro nutnost, pokud nechcete utrácet za film a používat bracketing (série snímků s posunutou expozicí). Nejpřesnější řešení je externí expozimetr se spotmetrem, což je vzhledem k jeho ceně záležitost pro profesionály. Navíc na cesty ho mnoho fotografů asi vozit nebude. Bodovým měřením si můžete přímo změřit nejjasnější a nejtmavší bod fotografované scény a potřebný rozdíl v počtu expozičních stupňů EV porovnat s expozičním rozsahem filmu. Pokud rozsah scény přesáhne expoziční rozsah filmu nebo čidla digitálního fotoaparátu, je třeba se rozhodnout, zda chcete mít správně exponovaná spíše světlá nebo tmavá místa. V případě, že používáte inverzní film, musíte toto rozhodnutí udělat přímo na místě. U negativního filmu lze mnoho zachránit v laboratoři při výrobě zvětšeniny. Tato teorie byla vysvětlena v předchozím článku Negativ kontra diapozitiv. V případě, že expozici určíme změřením světlé části obrazu, bude tato část správně zobrazena včetně všech detailů. Naopak ve tmavé části scény se všechno slije do jednoho tmavého odstínu, pokud překročíme expoziční rozsah filmu. V praxi platí, že bílá přepálená místa přitahují více pozornosti. Proto je lepší ve většině případů exponovat podle světlejších míst. Příkladem jsou snímky horských údolí se zasněženými velehorami v pozadí. Pokud budete exponovat podle zeleně v údolí, budou bílé horské štíty zcela bez kresby, pokud budou vůbec vidět. Příkladem je nevydařený snímek tábora při trekkingu v Himálaji, který byl sice pořízen na negativní film Fuji Superia 100. Bylo exponováno na zeleň v popředí.
Situace, na snímku pořízeném na negativní film, je znázorněna na schématu. Jedná se o zvětšeninu oskenovanou plošným skenerem..

Tábor cestou k Mera Peaku Expoziční pružnost

Příkladem správně udělaného kompromisu je snímek pořízený v ranním protisvětle v bruselském parku. Ve fotoaparátu byl inverzní film Fuji Sensia 100, kde na kontrast v rozsahu 8 EV bylo k dispozici pouze 5–6 EV užitečného rozsahu inverzního filmu Fuji Sensia 100. Černé popředí bez kresby však tolik neruší, neboť zrak je veden k postavám otce s dítětem.

V parku Expoziční pružnost

Že to zase s inverzním filmem není špatné, ukazuje snímek krajiny, kde rozmezí mezi černým a bílým bodem t.j. mezi nejtmavším (skalami) a nejsvětlejším místem (oblaka) bylo 6 EV. Inverzní film (v tomto případě Fuji Provia 100) se vám za věrnost odmění větším kontrastem, větší škálou barevných odstínů a obvykle lepší stálostí při skladování.

Krajina s oblaky Expoziční pružnost

Příkladem snímků, kde tmavá místa mohou rušit, jsou snímky osob v jejich prostředí. Zde obvykle divák pozoruje tváře. Pokud jsou tmavé a bez kresby, fotka není k ničemu. Proto se v také v případech portrétních snímků exponuje na tváře osob. Navíc pleť bělochů odpovídá 17% šedé, což nepotřebuje žádné korekce.

V Himálaji Expoziční pružnost

Umělé prostředky jak snížit rozdíl jasů fotografované scény

Je jasné, že rozmezí jasů ve fotografované scéně můžeme snížit tak, že uměle zesvětlíme tmavé části a naopak ztmavíme ty světlejší.

Nejběžnějším prostředkem pro přisvětlení tmavých míst je elektronický blesk a to vestavěný nebo externí. Příkladem jsou snímky osob v protisvětle. Na levém snímku pořízeném při horolezeckém výcviku nebylo použito přisvětlení bleskem. Výsledkem je tmavá osoba a vzhledem k velkému kontrastu i vypálená světla v místě větví. Na obrázku vpravo byl Pavel přisvícen vestavěným bleskem Minolty 800 si. Došlo ke snížení kontrastu a celkovému zlepšení dojmu z fotografie díky osvětlení osoby jako hlavního motivu.

Malý horolezec bez přiblesknutí Malý horolezec s přiblesknutím

V makrofotografii se místo blesku používají často odrazové desky, které poskytují ve srovnání s bleskem měkčí světlo.

Pro ztmavení světlých ploch slouží šedé přechodové filtry. Vyrábějí se s různými přechody, které se liší

v poloze přechodu (obvykle je v polovině nebo na 2/3) v hodnotách expozičních stupňů přechodu (1,2,3EV) a v ostrosti přechodu Gent

I když výrobci klasických závitových kulatých filtrů půlené filtry také vyrábějí, zdaleka největší výběr vám poskytne systém Cokin, který zahrnuje kolem 50 ti typů přechodových filtrů. Navíc jejich výhodou je, že jsou čtvercové, takže si s pomocí držáku Cokin můžete rozhraní posunout do polohy, která odpovídá rozhraní kontrastu na snímku. U klasických filtrů vám nezbyde nic jiného než přizpůsobit kompozici snímku vašemu filtru.
Šedý přechodový filtr s výhodou použijete při snímcích s bílou oblohou, kterou fotografové v hantýrce nazývají prkno. Ztmavením oblohy šedivým půleným filtrem se v jinak “prkenné“ obloze objeví šedé mraky, které snímku přidají určitou dramatičnost. To můžete pozorovat na jinak nepříliš vydařeném snímku z belgického Gentu.

Dalším běžným tématem pro přechodový šedý filtr jsou snímky západů slunce.

Problém nastává v okamžiku, kdy přechod jasů není pravidelný a neodpovídá přímkovému tvaru přechodu na filtru. Přesto se nebojte. Většinou vypadá lépe snímek s filtrem než s bílou nezajímavou oblohou bez filtru. Pokud nehodláte investovat do více filtrů, doporučuji filtr se středně strmým přechodem a rozdílem světlé a tmavé plochy 2 EV, který je asi nejuniverzálnější. Narozdíl od přisvěcování bleskem, které se často (někdy až příliš) používá u kompaktů, je použití přechodových filtrů výhradně prostředkem vlastníků zrcadlovek. Ti totiž mohou kontrolovat umístění přechodu filtru přímo pohledem přes objektiv. Navíc průměry předních čoček těchto filtrů jsou dostatečně velké, abyste si mohli hrát s přechodovými filtry.

Asi posledním řešením, které není fotograficky úplně čisté, jsou úpravy ve Photoshopu. Spojíme dva snímky, kde jeden je exponován na světla a druhý na stíny. Podobné manipulace, i když mnohem pracněji, lze provádět i v temné komoře. Tady si vzpomenu na snímky Oldřicha Karáska, který v Čechách nafotografovaný měsíc prý využíval při dvojzáběrech pořízených v nejrůznějších místech naší planety. Nevím však, jak to dělá dnes.