Fotoaparát.cz

Test objektivu Sigma 18-50/2,8 EX DC Macro

Světelné „záklaďáky“ pro DSLR s velikostí čipu APS-C představují jednu z nejatraktivnějších oblastí současného trhu. Žádný z výrobců nechce zůstat pozadu a Sigma není výjimkou. Poměrně nedávno uvedla na trh novou verzi svého „želízka v ohni“ – Sigmu 18-50/2,8 EX DC Macro. To, jak se novinka osvědčila, uvidíte v následujícím testu!

Technická specifikace

Rozsahem 18–50 mm (EQ 29–80 mm) se Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro právoplatně řadí do velké rodiny základních zoomů pro APS-C formát a s jinými těly ji ani nelze použít. Vysoká světelnost (f2,8) v celém rozsahu ale jasně ukazuje, že nejde o žádný low-end. Největší změnou oproti minulé verzi je pak snížení minimální zaostřovací vzdálenosti na 20 cm s maximálním zvětšením v poměru 1 : 3, které ji předurčuje i pro makrofotografii.

V ruce dělá Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro dojem malého kompaktního objektivu s velmi dobrou konstrukcí. Dílensky je testovaný objektiv na velmi dobré úrovni. Zvláštní kouzlo mu propůjčuje charakteristická „sametová“ povrchová úprava, kterou se v současnosti chlubí celá řada EX. Celkově konstrukce působí „kovovým“ dojmem a rozhodně nemáte pocit, že v ruce držíte kus křehkého plastu a to i přesto, že se nejedná o celokovový objektiv. Ostřící prstenec je tradičně umístěn před zoomovacím a žádný z nich nevykazuje sebemenší vůli. Díky vnitřnímu systému ostření se neotáčí přední člen objektivu. Filtrový závit má průměr 72 mm, což usnadňuje práci s filtry a filtrovými systémy. Při změně ohniskové vzdálenosti dochází k vysouvání předního členu.

To ovšem není v této cenové třídě nic neobvyklého a díky nulové vůli nejde o žádné negativum. Bajonet je kovový a přepínač AF/MF je umístěn intuitivně na levé straně. Malou perličkou ovládacích prvků je pak „širokoúhelnický zámek“, který jediným stisknutím zablokuje objektiv na nejkratší ohniskové vzdálenosti 18 mm (EQ 29 mm). K objektivu je standardně dodáváno praktické polstrované pouzdro a tvarovaná sluneční clona. Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace objektivu si můžete najít na českých stránkách výrobce www.sigma-foto.cz. A nyní se pojďme podívat, jak se Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro osvědčila v praxi!

Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH

Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 2.1 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 350D (8 Mpx) je přibližně 2100 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1600 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1800 LW/PH jako vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.

Na krátkém konci podává objektiv dosti kontroverzní výkon. Uprostřed snímku kreslí objektiv už po malém zaclonění skutečně excelentně a pohybuje se v hodnotách, které jsou pro zoom velmi pozoruhodné. Pravým opakem se bohužel stává výkon objektivu na krajích snímku, kde dochází k velkému poklesu ostrosti, který je nejmarkantnější při nejnižších clonách. V nejvyšších clonách se naopak začíná projevovat difrakce a navíc rozdíl kresby ve středu a na kraji záběru zůstává velký.

Na 24 mm se již situace výrazně lepší. Střed snímku sice není natolik ostrý jako na 18 mm, ale i přesto se pohybuje na velmi dobré úrovni. Rozdíl mezi středovou a okrajovou oblastí snímku už je citelně menší (ve „zlatých clonách“ skoro neznatelný) a kromě nejmenšího a největšího zaclonění nepředstavuje výraznější problém. Při nejvyšších clonách se opět projevuje relativně velká difrakce.

Ohnisková vzdálenost 28 mm se může právem pochlubit vynikající úrovní středové kresby už na „plnou díru“. Pouze na vysokých clonách se projevuje difrakce. Na druhou stranu kresba na okraji snímku se opět ukazuje jako slabé místo objektivu a citelně degraduje kvalitu snímku při nižších clonách.

Na ohnisku 35 mm podává objektiv nejlepší výkon . Kresba ve středu snímku je na velmi dobré úrovni a za zmínku stojí především mnohem menší vliv difrakce a zanedbatelné rozdíly mezi okrajem a středem při nejvyšších clonách. Negativem nadále zůstává kresba v okrajových partiích při nízkém zaclonění.
Na dlouhém konci oproti výkonu na 35 mm dochází k mírnému poklesu celkové ostrosti ve středu snímku. Pokles úrovně ostrosti na okraji je ale mnohem strmější a při malém zaclonění opět představuje poměrně vážný problém. Při nejvyšších clonách se už objektiv chová velmi dobře a to hlavně díky malému vlivu difrakce.

V konečné bilanci se Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro paradoxně jeví spíše jako objektiv, který je předurčen pro použití při vyšších clonových číslech a rozhodně ne pro focení „na plnou díru“. Výkon ve středu snímku je poměrně stabilní a na velmi dobré úrovni. Na okraji snímku už není situace tak přívětivá. Především při malém zaclonění je pokles ostrosti směrem od středu velmi výrazný a k dostatečnému zlepšení většinou dojde až po přiclonění na f8, což ani v nejmenším není pro objektiv se světelností f2,8 příliš dobrý výkon.

Chromatická aberace

Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Obecně platí, že pokud je menší než 0,5 px, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,5 – 1 px ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 1 px, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 2 px se už jedná o velmi špatný, ne-li katastrofální, výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace, v závislosti na světelných podmínkách, v terénu mnohem větší!!!

Chromatická aberace představuje jedno z nejslabších míst Sigmy 18–50/2,8 EX DC Macro a to hlavně na nejkratších ohniskových vzdálenostech, kde při malém zaclonění překračuje místy hodnotu 1 px. Laboratornímu měření pak daly za pravdu praktické výsledky v terénu (viz ukázkové snímky), kde působí tento jev místy velmi rušivě. Pouze od ohniska 35 mm výše je chromatická aberace dostatečně potlačena a nepředstavuje vážnější problém.

Zkreslení

Úroveň zkreslení Sigmy 18–50/2,8 EX DC Macro je typická pro základní objektivy s proměnlivou ohniskovou vzdáleností. Na krátkém konci vykazuje poměrně silné soudkovité zkreslení, které může být problematické například při focení architektury. Při ohniskové vzdálenosti 24 se projevuje jen slabé zkreslení. Na 28 mm je distorze takřka neznatelná a při delších ohniskových vzdálenostech se projevuje mírné poduškovité zkreslení.

Vinětace

Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým (ne slim verze!) CPL by objektiv neměl vinětovat, pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.

Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro, stejně jako každý objektiv pro APS-C, vykresluje v rovině snímače menší obrazový kruh. Díky tomu mají tyto objektivy větší tendenci k vinětaci. To ale paradoxně vůbec neplatí pro testovaný objektiv! V normální vinětaci ukazuje Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro bezesporu excelentní chování. Jedinou situací, kdy je mírná vinětace pozorovatelná (a to pouze na jednolitých plochách) je krátký konec 18 mm (EQ 29 mm) na „plnou díru“ (f2,8). Na všech ostatních clonách a ohniscích je vinětace nulová nebo v praxi zcela nepozorovatelná. Skutečně vynikající výsledek!

Ve výsledcích praktické vinětace se už ale specializace objektivu pro APS-C začíná projevovat. Použití CPL je bezproblémové a kromě velmi malého zvýšení úrovně vinětace do ohniskové vzdálenosti 24 mm (EQ 38 mm) nepředstavuje žádný problém. S nasazeným Cokin P-systémem mohou nastat vážnější problémy pouze na krátkém konci, kdy může držák v malé míře zasahovat do rohů snímku. Pokud použijeme CPL s Cokin P-systémem naráz, musíme bohužel počítat s komplikacemi až do ohniskové vzdálenosti 24 mm (EQ 38 mm). Především na krátkém konci držák Cokin P-systému výrazně zasahuje do snímku. Obecně v praktické vinětaci podává Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro lehce podprůměrný výkon a to především díky nepřesvědčivému výsledku s Cokin P-systémem na 18 mm (EQ 29 mm) spolu s nemalým zásahem do zorného úhlu v kombinaci s CPL.

Ovládání v praxi

Ovladatelnost Sigmy 18–50/2,8 EX DC Macro je na dobré úrovni. Zoomovací prstenec má přiměřenou tuhost a – i přes poměrně malé rozměry objektivu – dostatečně velkou plochu úchopu, která v případě potřeby velmi ulehčuje rychlou změnu ohniska. Ostřící prstenec už ale má své „mouchy“. Nová verze sice může zaostřit už od 20 cm, díky čemu ji můžeme využít i při makrofotografii, ale rozsah na ostřícím prstenci je dosti krátký (cca 40°/3cm po obvodu prstence). To při manuálním ostření na malý objekt ve velké blízkosti nemusí být příjemné. Pro AF režim není objektiv vybaven ultrarychlým ostřením (u Sigmy HSM). Standardní ostřící mechanismus není nijak výrazně pomalý, nicméně pokud fotíte „akční“ záběry, může vás i tak připravit o nejeden rozhodující okamžik mimo jiné proto, že neposkytuje možnost manuálního zásahu během ostření, jako je tomu u HSM technologie. Také vhodnost pro makrofotografii je absencí HSM ostření omezená a to hlavně u pohybujících se motivů (např. hmyz).

Ostrost v praxi

V praktickém nasazení podávala Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro výkony prakticky shodné s hodnotami naměřenými v laboratorních podmínkách. Jedinou výjimkou se stala kresba ve středu snímku na ohnisku 28 mm, která velmi zaostávala za výbornými výsledky naměřenými v laboratoři, přičemž na kraji snímku se s nimi shodovala (podobná „anomálie“ se v průběhu celého testu už nevyskytla). Jako slabina testovaného objektivu se opět potvrdila citelně slabší úroveň ostrosti v okrajových částech snímku při malém zaclonění.

Chování v protisvětle

V případě jednoho silného zdroje světla podává Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro velmi slabý výkon. V přímém slunečním svitu se přes celý snímek tvoří jasně viditelný závoj, který sílí směrem ke zdroji světla. Bohužel dochází také k tvorbě nepříjemných barevných reflexů, které jsou natolik velké, že jejich pozdější vyretušování je velmi obtížné a v některých situacích takřka nemožné.
Naproti tomu nemá testovaný objektiv problémy s více slabšími zdroji světla (např. při noční fotografii města. V této situaci si ponechává velmi dobrý přenos kontrastu a nedochází ani ke zřetelné tvorbě „prasátek“. Obrázek 16 si můžete níže (v ukázkových snímcích) stáhnout v plném rozlišení.

Bokeh

Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.

Na obrázku si můžete prohlédnout, jak Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro na jednotlivých clonách podává oblasti mimo DOF. Rozptylové kroužky mají na nižších clonách příjemný kruhový tvar a pouze při vyšším zaclonění získávají podobu mnohoúhelníků. V praxi si ale spíše všimneme jiné vlastnosti – jejich dosti ostrých okrajů. Ty působí v rozostřené oblasti poměrně rušivě především u drobných odlesků a to i při nejnižších clonách včetně f2,8. Díky tomu nemůžeme v žádném případě hovořit o výborném bokehu, kterým se mohou pyšnit pouze nejlepší objektivy (většinou) s pevnou ohniskovou vzdáleností, ale spíše o nadprůměrném výsledku. Další fotografie s využitím hloubky ostrosti si můžete stáhnout v plném rozlišení v ukázkových snímcích.

Ukázkové snímky

Všechny snímky jsou k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 2.1 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (úroveň 2 z 10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/200 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f13
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 18 mm (EQ 29 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/4 s
clona: f13
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 18 mm (EQ 29 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/50 s
clona: f5.6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 46 mm (EQ 74 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/30 s
clona: f14
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 21 mm (EQ 34 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 20 mm (EQ 32 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/640 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/30 s
clona: f11
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 18 mm (EQ 29 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1,3 s
clona: f5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 43 mm (EQ 69 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/80 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/160 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 35 mm (EQ 56 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1 s
clona: f10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 18 mm (EQ 29 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 30 s
clona: f14
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 38 mm (EQ 61 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 20 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 31 mm (EQ 50 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/13 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 35 mm (EQ 56 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/50 s
clona: f8
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 24 mm (EQ 38 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/80 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f8
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 18 mm (EQ 29 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/80 s
clona: f5,6
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 50 mm (EQ 80 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/80
clona: f6,3
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 18 mm (EQ 29 mm)

Shrnutí a závěr

Na závěr zbývá uvést poslední – ne však nepodstatný – údaj a tím je cena. Doporučená cena udávaná výrobcem je 15 490 korun. Reálná cena v internetových obchodech je ale (jak je dobrým zvykem) o poznání nižší a v současnosti se pohybuje kolem 14 000 korun. V průběhu celého testu podávala Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro dosti nevyrovnané výsledky. Pojďme si je tedy na závěr shrnout!
Konstrukce objektivu (vzhledem k cenové relaci) je na velmi dobré úrovni a nenajdeme zde žádná výrazná negativa. Ovládání je příjemné, ale má své chyby a to zejména v citelné absenci HSM ostření a také v příliš malém rozsahu vzdáleností na ostřícím prstenci při manuálním zaostřování. Naopak velkou výhodou je možnost využití (byť omezené absencí HSM) objektivu pro makrofotografii. Kresba Sigmy 18–50/2,8 EX DC Macro je jedním z několika zklamání v průběhu testu. Ve středu snímku je ostrost velmi dobrá až vynikající, ale při malém zaclonění (většinou až do f8) rychle klesá směrem k okraji snímku a výrazně tak omezuje použití při nejnižších clonách. Chromatická aberace je pak dalším slabým místem testovaného objektivu a to zejména na kratších ohniscích. Zkreslením pak Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro plně zapadá do široké rodiny „záklaďáků“. Normální vinětace je – i přes specializaci pro APS-C DSLR – na špičkové úrovni. V té praktické už bohužel není situace tak optimistická, nicméně v celkovém výsledku je vinětace jednou z opor objektivu. Chování v protisvětle je bohužel špatné a ani velmi dobré chování při noční fotografii s pouličním osvětlením nemůže příliš zvrátit velmi špatný výsledek se sluncem v záběru. Kvalita bokehu pak upadá do nadprůměru a to především díky přílišné ostrosti rozptylových kroužků bodových odlesků mimo DOF.
Sečteno podtrženo Sigma 18–50/2,8 EX DC Macro v není žádném případě bezchybný kus fotovýbavy. Bohužel chyb je více, než jsem čekal a než je za danou cenu příjemné. Rozhodně si nelze od testovaného objektivu slibovat „málo peněz za hodně muziky“! Testovaný objektiv bych doporučil spíše začátečníkům, kteří si díky širokému žánrovému využití mohou udělat velmi dobrou představu, čemu se budou chtít nadále věnovat (a následně investovat do kvalitnějších objektivů), nebo méně náročným amatérům, kteří příliš nelpí na výborné optické kvalitě.
Závěrem bych chtěl poděkovat firmě Hama www.hama.cz za zapůjčení objektivu k redakčnímu testu. Nemalou zásluhu na testu má také Ing. Evžen Kaláb, který zapůjčil polarizační filtr pro test praktické vinětace. Děkuji!