Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře III.

Seriál na téma zvět-šování v „černobílé“ fotokomoře, zastavení třetí: Tentokrát náš seriál již konečně dospěje k vlastnímu zvětšování (krok po kroku). Těsně před tím je ale nutné „doladit“ ještě několik drobností, které velkému dnu „D“ předchází: úprava pracovní plochy, pracovní roztoky, přehled potřebných chemikálií, seznámení s nabídkou fotopapírů apod.

NA ZAČÁTEK MALÉ SHRNUTÍ

Před samotným začátkem prací je dobré krátce shrnout, co už jste se dozvěděli:
Máte základní představu o podobě fotokomory, jejím zbytném i nezbytném vybavení. Nakupovali-li jste uvážlivě, možná jste pár tisícovek ušetřili. Až začnete v komoře skutečně pracovat, sami uvidíte, co ještě musíte přikoupit. Kromě zařízení komory již také víte mnohé o archivaci a péči o vyvolané filmy. Dokážete posoudit, jestli jsou filmy, se kterými budete v temné komoře pracovat exponované a vyvolané tzv. standardně nebo zda se jedná o políčka podexponovaná či přeexponovaná. To vše je důležité pro vaši další práci, to vše by vám mělo přejít takzvaně „do krve“, jinak se k těmto důležitým bodům budete stále vracet a ztrácet zbytečně čas!

Odkaz na předchozí díly:
Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře I.
Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře II.

PRVNÍ ZVĚTŠOVÁNÍ. ČÍM ZAČÍT A NA CO NEZAPOMENOUT?

1. Úprava pracovní plochy. Myslete na to, že uvnitř komory budete trávit delší čas. Nemůžete proto sedět u zvětšováku pokroucení nebo dokonce stát. Ale ani vysokou barovou židli vám nemohu doporučit. Z praxe vím, že nejlepší je malá židlička, když vsedě budete mít oči těsně nad pracovní plochou, resp. maskovacím rámem. Budete sice opticky sedět „pod stolem“, ale zase nejlépe uvidíte na ostření a bezpečně fotopapír založíte do rámu, aby se během expozice nehýbal.

2. Vše musí být po ruce. Pamatujte, že není dobré zavřít se v komoře a potom zjistit, co všechno ještě nemáte.
Za prvé je to ve zvětšováku založený negativ, se který budete pracovat. Doporučení: Máte-li větší komoru a obyčejnou bodovou lampičku, můžete negativ před uložením „do saní“ zvětšováku ošetřit způsobem, který jsme popsali minule, přímo v temné komoře. Jinak využijte svého pracovního stolu v pracovně nebo v obýváku, kde máte rozložený archiv negativů. Políčko filmu řádně ošetříte tam, při přesunu do komory pouze riskujete, že se na negativ přichytí částečky prachu. Způsob přípravy musíte volit podle svých prostorových možností (já používám druhý popsaný způsob a nemám s tím vážnější potíže).

3. Tak. Negativ máme založen ve zvětšováku, komoru máme patřičně osvětlenou zeleným, žlutozeleným či oranžovým světlem, připraveny jsou také spínací hodiny. Co chybí, jsou misky s roztoky na vyvolávání fotopapírů. Jak jsme si již řekli, k dispozici bychom měli mít větší výběr co do velikosti a množství (na vývojku stačí miska velikosti papíru, na přerušovací lázeň o dvě tři velikosti větší a na ustalovač alespoň o jednu velikost větší). Barva misek nehraje žádnou významnější roli, budete-li je ale mít přímo vedle zvětšováku, kde by mohly hrozit nežádoucí odlesky na fotopapír při osvitu, je lepší volit barvy tmavší, které světlo pohlcují a tolik neodráží. Bílé misky proto z tohoto důvodu příliš nedoporučuji.

4. Pracovní roztoky. Nestačí mít jen dobře exponovaný a vyvolaný negativ. Bez řádného a kvalitního pozitivního procesu, jsou vám skvělá políčka filmu k ničemu. Pro černobílý proces potřebujete dva roztoky: vývojku a ustalovač. Na trhu je velmi slušná nabídka. Naši a zahraniční výrobci ještě stále nabízejí spoustu alternativ pro mokrý pozitivní proces. Asi se nevyhnete experimentování, budete-li ale používat fotopapíry FOMA, docela dobře vystačíte s cenově výhodnými domácími chemikáliemi. Ty můžete koupit buď v prášku, který musíte rozpustit ve vodě a roztok zahřát na určitou teplotu, výhodnější jsou ale kapalné koncentráty. Z vlastní praxe vám mohu doporučit pozitivní kapalnou vývojku Fomatol LQN (v ředění 1:7) a kapalný rychloustalovač Fomafix (v ředění 1:5). Jde o kvalitní a hlavně cenově opravdu dostupné výrobky. Pamatujte, že pracovní roztok vývojky a ustalovače je vhodné připravovat z destilované vody, v krajním případě z vody alespoň převařené. (Normální voda z kohoutku vašeho bytu je totiž pro své složení nevhodná – roztoky rychle „stárnou“.)
Jak už bylo napsáno, zkoušet musíte sami a až najdete tu správnou vývojku, už dále neexperimentujte a soustřeďte se na vlastní práci!

5. Vývojka i ustalovač by měly mít pracovní teplotu zhruba +20°C. Copak u ustalovače, tam vyšší teplota až tak nevadí (myšleno do max. +25 – 28°C), teplotu vývojky je ale třeba hlídat. Tady jsou standardní podmínky nezbytnou nutností! Když bude teplota vývojky vyšší, exponovaný fotopapír bude vyvolán rychleji a vy přijdete o část polotónů, bude-li vývojka „studená“, proces bude pomalý a může dojít až k zažloutnutí papíru (v případě, že ho necháte ve vývojce několik minut). Optimální doba vyvolávání fotopapíru ve vývojce je zhruba 45 – 120 sekund. Proč takový rozsah? Záleží, s jakými papíry pracujete (viz níže) a také na tom, jaké negativy zpracováváte.
Po vyvolání papíru ve vývojce tento kleštěmi opatrně přesunete do tzv. přerušovací lázně, což je větší miska naplněná normální vodou z kohoutku s přidáním pár kapek octa. Dbejte na to, abyste papír co možná nejvíce zbavili zbytků vývojky. Teplota přerušovací lázně by neměla být výrazně jiná než teplota vývojky a ustalovače, kam z této lázně papír putuje. Doba ustálení je zhruba 10 minut, podle druhu fotopapírů může být i kratší. Fotografie mohou v ustalovači být i delší dobu, nic se jim nestane. Poslední fází je závěrečné praní. Probíhá buď v komoře nebo v koupelně. Můžete použít misky, kterou bude protékat voda z kohoutku nebo ze sprchy, výhodné jsou také speciální plastové vany, které se vyrábí právě k tomuto účelu. Jejich výhodou je úspora vody a snadné přenášení. Doba praní bývá uvedena na příbalovém letáku fotopapírů – nic nezkazíte, když tuto dobu o něco protáhnete. Zůstanou-li totiž na snímcích zbytky ustalovače, hotové obrázky budou rychle měnit „barvu“ do šeda.

6. Trvanlivost roztoků. Pracovní roztoky uchováváme buď v tmavých skleněných a dobře uzavřených lahvích, nebo – a to je výhodnější – ve speciálních plastových nádobách, které lze při menším množství roztoku stlačit a vytlačit tak přebytečný a nežádoucí vzduch, který podporuje rychlejší stárnutí roztoku. V zásadě by vám roztoky měly vydržet bez změny funkčnosti nejméně jeden měsíc. Záleží ale samozřejmě na tom, jak často budete v temné komoře pracovat.
Že je vývojka již vyčerpaná, poznáte podle následujících znaků: Podstatná změna barvy do tmavé a při standardní teplotě vyvolává déle. Dojdete-li „až sem“, bezodkladně namíchejte nový roztok!
To vyčerpaný ustalovač vám může přinést větší komplikace (nepoužívejte tentýž na ustálení filmů a papírů!). Tím, že fotopapír nebude řádně ustálen a chemický proces dokončen, hotová fotografie vám nejdříve zešedne a potom možná úplně zčerná. Proto kvalitu ustalovače řádně hlídejte!
(Že ustalovač začíná být vyčerpaný nejlépe poznáte podle silnějšího žlutavého nádechu roztoku. Jde o zbytky vývojky, které se sem přece jen dostaly! V případě vyvolávání filmů se vyčerpaný ustalovač projeví tím, že okraje perforace nebudou úplně průhledné, ale zůstanou zažloutlé. Stane-li se vám to, ihned namíchejte nový roztok a film do něho znovu ponořte, jinak o něj přijdete!).
Ekologicky závadný, vyčerpaný ustalovač by neměl skončit v odpadu, ale na řádném sběrném místě – v některých městech ho vykupují technické služby, popř. další organizace. Poptejte se…

7. Roztoky máme, zbývá nám pořídit ještě dostatečnou zásobu fotopapírů. I zde se výrobci v nabídce předhánějí. Dokonce domácí FOMA má v katalogu několik druhů a co teprve Kodak či Ilford. Než ale půjdete „za hranice“, nebude špatné pro začátek vyzkoušet nabídku domácí. Je přece jen levnější a za světovými esy zase tolik nezaostává (při menším formátu zvětšení je srovnatelná!).
V zásadě lze fotopapíry rozdělit do dvou skupin:

8. Také fotopapíry byste v temné komoře měli mít hezky „po ruce“. Nejlépe hned v přihrádce vedle zvětšováku. V komoře skladujeme jen nezbytný počet papírů pro vlastní zvětšování, zásobu nepoužitých ukládejte jinde (viz předchozí díl povídání). Z desek vyjměte vždy jen jeden papír, na který budete zvětšovat, ostatní zase pečlivě uložte. Nechtěný osvit denním světlem, či světlem žárovky lampičky v komoře, totiž papír nevratně znehodnotí! Proto dbejte na to, jak máte papíry uloženy, když komoru opouštíte, jinak vás to bude zbytečně stát další peníze. A jaké formáty? Nejlépe, když začnete zvětšovat alespoň na formát typu „pohlednice“ – 10×15 cm. Tam již poznáte, jak na tom s technikou jste. Doporučuji ale spíš běžně používat formát 13×18 cm, na kterém se již více objeví také kvalita nebo nekvalita vaší fototechniky a celého mokrého procesu. V případě, že budete dělat kontakty (viz minule), musíte mít ještě papíry formátu 18×24 cm. To je také základní formát pro vaši případnou účast ve foto soutěžích.

PRVNÍ ZVĚTŠOVÁNÍ. KONEČNĚ OPRAVDU ZAČÍNÁME!

Tak snad máme všechno, co myslíte? Uvidíme!

Na den „D“ se pořádně vyspěte ať máte dobrou náladu. Rodinu a přátele pošlete na výlet. Nenechte se rozptylovat a přistupujte k tomuto aktu s vědomím a odpovědností, jako když je NĚCO poprvé! V klidu si připravte zvětšovák, rozestavte misky, rozlijte chemikálie. Připravte fotopapíry, rozsviťte speciální „komorové“ světlo a zhasněte to obyčejné. Klepou se vám ruce? Nevadí, však to přežijete. Odměnou vám bude zážitek, který možná významně ovlivní zbytek vašeho života…

Negativ máte, doufám, ve zvětšováku už založený, a tak vezměte kousek bílého papíru a položte ho do míst, kam budete posléze dávat fotopapír.
(Já vím, maskovací rám je bílý sám od sebe, ale jestliže jste využili mojí radu z prvního dílu a bílou plochu maskovacího rámu kvůli nežádoucím odleskům přelepili černou omyvatelnou tapetou, musíte mít také neustále k dispozici pro správné zaostření ještě jeden bílý papír – nejlépe zadní stranu fotopapíru. To je jediná nevýhoda „přebarvení“ maskovacího rámu!)

Rozsviťte světlo zvětšováku pomocí spínacích hodin nebo nožním spínačem a objektiv odcloňte na minimum (clona 4,5, resp. 2,8). Vezměte lupu, položte ji na papír a pomocí ostřícího kolečka zvětšováku zaostřete (čím budete mít světelnější zvětšovací objektiv, tím bude obrázek světlejší a jasnější). Až budete spokojeni, zhasněte zvětšovák a před objektiv nastavte temně červenou průhlednou fólii (je součástí zvětšováku). Z obálky vyjměte fotopapír – nebo proužek papíru budete-li si chtít udělat zkoušku a šetřit papíry i penězi – a citlivou vrstvou nahoru ho položte na maskovací rám (citlivou vrstvu poznáte tak, že když papír namíříte proti světlu v komoře, bude lesklejší než druhá). Rozsviťte zvětšovák a pod červeným světlem, na které je citlivá vrstva imunní, dejte papír do správné polohy a upevněte ho v ní posuvnými pravítky maskovacího rámu. Potom už s papírem nemanipulujte! Na objektivu nastavte clonu 8, resp. 11. Potom zvětšovák „zhasněte“. Odklopte červenou fólii a opět rozsviťte světlo zvětšováku pomocí spínacích hodin. Správný čas osvitu papíru musíte vyzkoušet, v zásadě je to pár sekund. Praxí se naučíte na hodinách odpočítávat podle toho zda, potřebujete více svítit, protože je negativ přeexponovaný nebo méně, protože je negativ podexponovaný. Tady teorie končí, pár zkažených papírů vás na počátku samostatné práce jistě nemine. Hlavně se nenechte otrávit! Stojí to totiž za to!

Po expozici pomocích spínacích hodin zvětšovák sám zhasne a vy můžete vyjmout papír z maskovacího rámu. Vložte ho do misky s vývojkou citlivou vrstvou nahoru, uchopte kleště a za jeden z konců se s ním snažte ve vývojce pomalu pohybovat (papír musí být úplně ponořený). Za pár okamžiků už začnete v mihotavém přítmí komory vidět první kontury obrázku. Věřte, že právě tohle je okamžik, proč mnozí z nás nejsou schopni i v době digitálů mokrý proces opustit. Je to povznášející pocit. A jak dlouho má exponovaný papír ve vývojce vydržet? Potřebnou dobu jsme již popsali výše, ale hlavně to záleží na konkrétním snímku a jeho vlastnostech. Tedy opět praxe…

Budete-li mít pocit, že obrázek má přesně takové tonální parametry, jaké by měl mít, opatrně ho z vývojky za jeden konec vyjměte a nechte na chvíli nad miskou okapat (pozor – chemický vyvolávací proces stále probíhá, proto ta doba nesmí být neúměrně dlouhá). Potom papír vložte do přerušovací – octové – lázně . V ní se rychlými pohyby snažte odstranit ze snímku co možná nejvíce vývojky. Asi po půl minutě papír vložte do misky s ustalovačem, dbejte na to, aby byla celá plocha papíru ponořena. V této chvíli již můžete otevřít dveře temné komory – ne ale do ostrého slunce! – nebo tlumeně rozsvítit světlo (někdo pro tuto chvíli přikrývá misku s ustalovačem kusem kartónu apod.). Po potřebné době ustálení se již můžete kochat svým prvním hotovým snímkem.

Nezoufejte, když se vám hned napoprvé nepodaří dotáhnout vše do mistrovské podoby. Žádný učený z nebe nespadl a každý musel nějak začít. Povede-li se vám dobrý snímek hned napoprvé, máte talent. Nepovede-li se, zkuste znovu, uvidíte, že to půjde. Pamatujte, že dobrému snímku je také občas třeba pod zvětšovákem pomoci. O nadržování jsme si již trochu povídali, nyní máte možnost vyzkoušet vše prakticky. Tak tedy: Na přeexponovaná místa negativu – často třeba tváře nebo světlé šaty – která by jinak zůstala na snímku úplně bez kresby, je třeba „vpustit“ více světla. Pomoci si musíte nejlépe rukou, někdo používá speciální papírek na špejli. Místa, která jsou naproti tomu tmavá a mohla by na snímku být úplně černá, je zase třeba co nejvíce při exponování zakrýt. (Ne ale proboha, že vaše ruka bude po celou dobu expozice ležet na papíru! Musíte s ní neustále rychle pohybovat!) Zase tedy neexistuje vyčerpávající návod, jak na to. Zkoušejte a zkoušejte…

Po řádném ustálení patří fotografie tekoucí vodě. Závěrečné praní je velmi důležité, na snímcích nesmí zbýt stopy po vývojce či ustalovači. Finále patří sušení – o sušičce, resp. leštičce jsme si již říkali – a konečnému ořezu.

Věřte, že vám ze srdce přeji, abyste kvalitní snímek získali hned napoprvé. Nepodaří-li se ani napodruhé či napotřetí a máte-li k dispozici plochý scanner, můžeme výsledky vaší práce společně probrat a navrhnout řešení. To platí i v případě, že se budete chtít se čtenáři a kolegy podělit o svoji radost z vlastní práce! Neváhejte, i já sám jsem pro radost ze zvětšování – a také jako „návnadu“ váhajícím – pár snímků do tohoto dílu povídání přiložil (všechny byly pouze naskenovány obyčejným plochým scannerem bez dodatečných počítačových úprav!).

Pevné nervy a dobré světlo vám přeje

Pavel Charousek

V posledním díle našeho povídání o černobílé fotokomoře si povíme něco víc o atmosféře fotokomory, o speciálních postupech, ale také třeba o vaší první výstavě vlastnoručně zhotovených prací…

Tak pilně pracujte, ať máte co ukazovat!