S rozšířením DSLR vybavených snímačem APS-C přišla také poptávka po objektivech, které jsou pro tuto velikost snímače svou konstrukcí uzpůsobené. U značky Canon nesou tyto objektivy označení EF-S, které ukazuje, že je lze použít pouze ve spojení DSLR s formátem čipu APS-C. Canon EF-S 17-55/2,8 IS USM je v této řadě v současnosti jasnou vlajkovou lodí.
Technická specifikace
Rozsahem 17–55 mm (EQ 27–88 mm) se objektiv řadí mezi typické „záklaďáky“. Potěšující záležitostí je vysoká světelnost (f2,8) v celém rozsahu a systém ultrarychlého ostření (USM). Přítomnost stabilizátoru obrazu (IS) pak právem řadí tento kus mezi elitu řady Canon.
První dojem, který vás asi napadne, když dostanete objektiv do ruky je robustnost. Objektiv působí opravdu velmi robustním dojmem a ve velikosti předčí i mnohá skla podobného rozsahu (např. Canon EF 17–40/4L USM). Z ovládacích prstenců jasně dominuje „zoomovací“, který je umístěn v přední části tubusu a za ním je mnohem užší ostřící prstenec (obr. 1.). Ani jeden z prstenců nevykazuje sebemenší vůli. Nechybí ani ukazatel vzdálenosti na kterou zaostřujeme. Ovládací prvky AF a IS jsou umístěny pohodlně na boku tubusu po levé straně. Navzdory tomu představuje konstrukce – vzhledem k cenové hladině – jedno ze slabších míst objektivu. Konstrukce není celokovová, ale obsahuje velké množství plastových dílů. Navíc při změně ohniska dochází k vysouvání předního členu, který pak ve vysunuté poloze vykazuje drobné vůle. To v některých podmínkách nemusí být optimální z hlediska utěsnění proti prachu a vlhkosti (obr. 2).
 |
 |
Bajonet objektivu je už poctivě vyroben z kovu (obr. 3). Přední část je osazena filtrovým závitem o průměru 77 mm (obr. 4), který se během ostření neotáčí, což usnadňuje práci s filtry. O dalších podrobnostech technické konstrukce by se daly psát romány, ale nemyslím si, že jsou až tak důležité vzhledem k jiným – pro uživatele mnohem důležitějším – vlastnostem. Navíc vše o vymoženostech konstrukce, jako jsou detaily optické konstrukce, USM, IS a jiné, si může přečíst na stránkách výrobce. Přejděme tedy k tomu hlavnímu!
 |
 |
Rozlišení objektivu – MTF50 v LW/PH
Jedná se o laboratorní měření rozlišení objektivu na speciálním obrazci pomocí Imatestu. Výsledky jsou uváděny v jednotkách LW/PH (line widths per picture height = počet horizontálních linií na výšku fotografie, které je schopen objektiv vykreslit). Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách Imatestu. Všechny fotografie v tomto testu jsou převedeny z formátu RAW do JPG v programu Digital Photo Professional 2.1 v nejvyšší kvalitě. Softwarové doostření při převodu je pouze minimální (2/10). Při vyšším doostření by bylo sice dosaženo lepších výsledků, ale tím pádem by se snížily rozdíly mezi objektivy a porovnávání pomocí laboratorních výsledků by ztrácelo na významu. Maximální hodnota pro Canon EOS 350D je cca 2100 LW/PH. Jde ale spíše o „hodnotu snů“, ke které se prakticky žádné sklo nemůže dostat. Obecně nad 1600 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1800 LW/PH jako vynikající.
Na 17 mm podává objektiv obecně velmi dobré výsledky. Pouze při nejnižší cloně f2,8 je kresba relativně měkčí, ale tento problém je již z velké části odstraněn po zaclonění na f4. Při nejvyšších clonách se naopak začíná projevovat difrakce a dochází k poměrně strmému poklesu ostrosti a to hlavně na okraji snímku. Rozdíl mezi středem a okrajem snímku je poněkud větší, ale nijak dramatický.
Na 20 mm se již situace zlepšuje. Obecně se zde objektiv pohybuje také ve velmi dobrých hodnotách, ale i nadále se projevuje měkčí kresbou při f2.8 a relativně silnou difrakcí při nejvyšších clonách. Rozdíl mezi středem a okrajem snímku je většinou už jen slabě rozpoznatelný.
Na 28 mm se již objektiv na některých clonách „dotýká“ hranice vynikajícího výkonu. Potěšující jsou hlavně velmi dobré výsledky na „plnou díru“. Kresba na okraji snímku při nejvyšších clonách opět podléhá relativně silné difrakci. Rozdíly mezi středem a okrajem snímku jsou opět o něco menší a na vyšších clonách prakticky nepozorovatelné (kromě f22).
Na 35 mm (částečně spolu s 28 mm) podává v laboratoři objektiv nejlepší výsledky a pohybuje se na hranici velmi dobrého a vynikajícího výkonu. Za pozornost stojí především zanedbatelný rozdíl mezi středem a okrajem snímku při f22 a celkově menší negativní vliv difrakce.
Dlouhý konec (55 mm) se v laboratoři ukázal jako slabší místo objektivu. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo jen v rozsahu clon f5,6 – 11. Především došlo k prohloubení rozdílu kresby mezi středem a okrajem snímku a to zejména na clonách f2,8 – 4 a f22.
Obecně podává v laboratorním testu ostrosti Canon EF-S 17–55/2,8 IS USM velmi dobré výsledky a lze říci, že celková ostrost je jedním ze silných míst testovaného objektivu. Jedinou vážnější slabinou je výkon na dlouhém konci a částečně poměrně strmý pokles ostrosti na nejvyšších clonách vlivem difrakce. Rozdíly mezi středem a okrajem snímků jsou až na několik výjimek jen slabě postřehnutelné až neznatelné.
Chromatická aberace
Chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci. Obecně platí, že pokud je menší než 0,5 px, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,5 – 1 px ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 1 px, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 2 px se už jedná o velmi špatný, ne-li katastrofální, výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. (pozn. autora: v terénu může být chromatická aberace v závislosti na světelných podmínkách vyšší!!!).
Obecně se dá říci, že chromatická aberace je spíše slabým místem testovaného objektivu. Zvláště na kratších ohniskových vzdálenostech překračuje hranici 0,5 px a po zaclonění (kromě f4) ještě mírně stoupá a blíží se k hranici 1 px. Na delších ohniskových vzdálenostech je pak dobře kontrolována a to nejlépe na 35 a 55 mm, kde ani jednou nepřekročí hranici 0,5 px.
Zkreslení
Objektiv vykazuje typické zkreslení pro základní zoomy (obr. 5). Na 17 mm vykazuje soudkovité zkreslení, které je ale (u testovaného kusu) mnohem silnější v pravé části snímku. Už na 20 mm se začíná projevovat prakticky neznatelné poduškovité zkreslení, které na delších ohniscích dále zesiluje. Obecně je zkreslení objektivu dobře zvládnuto a až na krátký (částečně i dlouhý) konec nepředstavuje výraznější problém.
Vinětace
Díky tomu, že je objektiv konstruován pro menší velikost čipu než je kinofilmové políčko, vykresluje také menší kruh v rovině čipu. To vede obecně u všech objektivů uzpůsobených formátu čipu APS-C k větší náchylnosti k vinětaci. Bohužel Canon EF-S 17–55/2,8 IS USM „drží partu“ a nutno podotknout, že vinětace je patrně jeho největší slabinou. Na obrázku 6 si můžete prohlédnout výsledky vinětace samotného objektivu. Snímky byly exponovány na 0EV a poté byl softwarově určen (v úrovních) bílý bod na střed snímku pro zvýraznění vinětace. Prakticky se u objektivu stává vinětace problémem hlavně na „plnou díru“ v celém ohniskovém rozsahu, kdy působí dost rušivě na okrajích snímku a je jasně rozeznatelná i mimo jednotvárné plochy. Při f4 je již vinětace výrazně potlačena, ale může se ještě znatelně projevovat na jednolitých plochách (jasná obloha, sníh aj.). Při vyšších clonách je již vinětace prakticky nepozorovatelná. (pozn. autora: Testovaný kus vykazoval nepatrně vyšší vinětaci v pravé části snímku, která však byla při praktickém použití nepozorovatelná – možná spojitost s asymetrickým zkreslením na 17 mm).
 |
 |
Na obrázku 7 si můžete prohlédnout výsledky „praktické vinětace“. Podstatou tohoto měření je skutečnost, že ne vždy se u fotografování obejdeme bez obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Cokin P-systém (klasický držák pro 3 filtry) byl vždy nastaven do své „nejchoulostivější polohy“ a to do sklonu cca 45°. Samotný poměr nejkratší ohniskové vzdálenosti (17 mm / EQ 27 mm) a velikosti filtrového závitu (77 mm) by napovídal, že objektiv nebude mít s touto zkouškou žádné problémy. Bohužel opak je pravdou. S obroučkovým filtrem (CPL B+W) ještě nemá objektiv žádné vážnější problémy. Dochází pouze k velmi mírnému zvýšení úrovně vinětace. Nicméně s nasazeným Cokin P-systémem už jde do tuhého. Až do 28 mm se dostává držák do záběru a prakticky tak znemožňuje jeho použití na kratších ohniscích. Pokud umístíme pod držák Cokin P-systému navíc obroučkový filtr, je situace ještě horší. Pak „opouští“ zorné pole až na 35 mm. Dokonce při záběru na šířku na krátkém konci zasahuje držák do záběru i při své nejvýhodnější (svislé) poloze. Tento výsledek vyznívá u testovaného objektivu – např. u krajinářské fotografie – přímo katastrofálně, uvědomíme-li si na jedné straně, v jaké cenové relaci se objektiv nachází a na druhé straně, že podobným problémem netrpí ani známý setový objektiv Canon EF-S 18–55/3,5–5,6, který má navíc filtrovou obroučku jen 58 mm širokou!
Ovládání v praxi
Obecně lze ovladatelnost a pohotovost objektivu hodnotit jako silnou stránku testovaného objektivu. Díky své robustnosti padne objektiv velmi dobře do ruky a manipulace s ním je velmi pohodlná a intuitivní. Ostření je díky USM technologii velmi rychlé a navíc dává možnost kdykoliv ručně přeostřit na jinou vzdálenost. Pokud spoléháte při „akčním“ focení výhradně na AF, uvítáte mnohem větší plochu úchopu „zoomovacího“ prstence, která vám dovolí velmi dobře kontrolovat ohniskovou vzdálenost. Pokud jste naopak zvyklí rychle ostřit „růčo fůčo“ a mít nastavenou pevnou ohniskovou vzdálenost, může vám řešení ovládacích prstenců přijít méně pohodlné. To je ovšem silně individuální věc a nelze ji proto počítat jako výhodu či nevýhodu. Jedinou výtku bych měl k občasným chybám AF, kdy objektiv zaostřil do jiného místa, než indikovaly AF body v hledáčku (více níže).
Velmi příjemnou věcí je zabudovaný stabilizátor obrazu. Neexistuje metoda, kterou by se dala přesně změřit jeho účinnost, a proto mohu předat jen mé subjektivní dojmy. A subjektivně říkám, že jde o hodně platnou věc! Zejména při špatných světelných podmínkách, kdy můžete využít vyšší clony pro lepší kresbu (hloubku ostrosti) nebo naopak nižší citlivosti ISO pro menší šum, nebo při fotografování z ruky uvítáte tohoto pomocníka.
Ostrost v praxi
To, že údaje o ostrosti získané ve „sterilních“ laboratorních podmínkách a při praktickém použití se mohou dost lišit, se projevilo při focení testovací scény (obr. 8). Dosažená ostrost na jednotlivých snímcích přibližně odpovídá naměřeným hodnotám v laboratoři až na dva případy. Tím prvním je kresba na 28 mm při nižších clonách, kde vychází mnohem hůře než při laboratorním měření. Jelikož byly snímky pořizovány expozičními časy v intervalu 1/80 – 1/4000 sekundy, prakticky v bezvětří, z pevného stativu (Manfrotto 055 ProB), pomocí dálkové spouště a s předsklopením zrcadla, můžeme takřka s jistotou vyloučit pohybovou neostrost. Logickým vysvětlením se tedy zdála chyba v AF, ke které občas docházelo (viz výše). Tuto domněnku poté potvrdilo laboratorní měření, které vyloučilo chybu v optické soustavě, a jiné snímky v podobném ohniskovém rozsahu (viz ukázkové snímky). Chybně zaostřené výřezy jsem ponechal záměrně pro ukázku, jakým způsobem může případná chyba v AF poškodit výslednou kvalitu snímku. V druhém případě si dlouhý konec 55 mm získává zpět svou reputaci lepší úrovní kresby, než která byla naměřena laboratorně.
Chování v protisvětle
U chování v protisvětle by nás měly zajímat hlavně dvě věci – ztráta kontrastu při přímém dopadu světla do objektivu a výskyt reflexů („prasátek“). Na obrázku 9 si můžete prohlédnout rozdíl mezi snímkem se sluncem v záběru a po jeho zakrytí tak, aby do objektivu nešly žádné sluneční paprsky. Na snímcích je vidět, že žádná jasně viditelná ztráta kontrastu v přímém protisvětle se nekoná. V tomto směru si objektiv vede opravdu výborně! Naproti tomu můžeme sledovat relativně častý výskyt drobných „prasátek“, které se seřazují do linie. Při jednom zdroji světla (v tomto případě slunce) nepředstavují nijak velký problém a v případě potřeby je lze relativně snadno vyretušovat. Větší problém s reflexy ovšem nastává v případě, kdy máme zdrojů světla více (např. fotografie nočního města; obr. 10). V takovém případě vzniká „prasátek“ mnohem větší množství, které už může být problém ze snímku odstranit. Obrázek 10 si můžete stáhnout v plném rozlišení.
 |
 |
Bokeh
Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímků, nacházejících se mimo rovinu ostrosti. Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.
Canon EF-S 17–55/2,8 IS USM podává části snímků mimo hloubku ostrosti obecně velmi dobře, nicméně se ještě zdaleka nemůže rovnat některým špičkovým objektivům s pevnou ohniskovou vzdáleností. Na „plnou díru“ nikde nenajdeme vyloženě ostré hrany rozptylových kroužků, ale na druhou stranu se místy vyskytují zřetelnější kroužky ze světlých bodů mimo hloubku ostrosti, jak vidíme například na sklenici v popředí na obrázku 11. Na obrázcích 12, 13 a 14 si můžete prohlédnout podání oblastí mimo hloubku ostrosti na čajových dózách, přičemž je vždy zaostřeno vždy na jednu z nich. Všechny 4 snímky si můžete stáhnout v plném rozlišení. Při větším zaclonění je už ovšem situace o něco horší (viz ukázkový snímek č. 13), ale pořád na dobré úrovni.
fotoaparát: Canon EOS 350D čas: 1/5 s clona: f2.8 ISO: 100 ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
 |
 |
Ukázkové snímky
Všechny snímky jsou k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 2.1 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (2/10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.
Snímek č. 1:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/25 s
clona: f14
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 21 mm (EQ 34 mm)
Snímek č. 2:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/8 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
Snímek č. 3:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/25 s
clona: f13
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
Snímek č. 4:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/640 s
clona: f7,1
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
Snímek č. 5:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/800 s
clona: f7,1
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 42 mm (EQ 67 mm)
Snímek č. 6:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/500 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 42 mm (EQ 67 mm)
Snímek č. 7:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 13 s
clona: f9
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 35 mm (EQ 56 mm)
Snímek č. 8:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1,6 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
Snímek č. 9:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 2,5 s
clona: f8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
Snímek č. 10:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/15 s
clona: f4,5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
Snímek č. 11:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/6 s
clona: f6,3
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
Snímek č. 12:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 3,2 s
clona: f16
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
Snímek č. 13:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 0,4 s
clona: f5
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 47 mm (EQ 75 mm)
Snímek č. 14:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 10 s
clona: f18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
Snímek č. 15:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/100 s
clona: f2,8
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
Snímek č. 16:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/40 s
clona: f6,3
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 17 mm (EQ 27 mm)
Snímek č. 17:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f8
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 23 mm (EQ 37 mm)
Snímek č. 18:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/15 s
clona: f11
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 55 mm (EQ 88 mm)
Snímek č. 19:
fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/60 s
clona: f7,1
ISO: 800
ohnisková vzdálenost: 28 mm (EQ 45 mm)
Snímek č. 20:
otoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/40 s
clona: f5,6
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 51 mm (EQ 82 mm)
Shrnutí a závěr
Závěrem je potřeba uvést – pro uživatele – jeden z nejdůležitějších faktorů a tím je cena. Reálná cena Canonu EF-S 17–55/2,8 IS USM se v současnosti pohybuje v internetových obchodech kolem 30 000 korun. Na otázku, zda se vyplatí tuto cenu akceptovat jako odpovídající, neexistuje jednoznačná odpověď. Shrňme si tedy jednotlivé vlastnosti objektivu.
Konstrukce se rozhodně nedá označit za špatnou, ovšem vzhledem k třídě objektivu by mohla být mnohem lepší (přinejmenším na úrovni levnějších zoomů řady „L“ jako jsou EF 17–40/4L nebo EF 70–200/4L). Pomineme-li občasné chyby v AF, ovládání a pohotovost objektivu spolu se stabilizátorem obrazu nemalou měrou zlepšují reputaci technického provedení. Co se týče kvality kresby a přenosu kontrastu, patří testovaný objektiv jednoznačně mezi to nejlepší, co může současný trh „záklaďáků“ pro čip velikosti APS-C nabídnout. Chromatická aberace pak patří spíše k slabším místům a to zejména na kratších ohniscích. Úrovní zkreslení objektiv plně zapadá do své kategorie a nelze mu v tomto ohledu nic zásadního vytknout. Velkým šrámem na štítu Canonu EF-S 17–55/2,8 IS USM je pak vinětace a to jak samotného objektivu (v intervalu clon f2,8 – 4) tak zcela katastrofální výsledky „praktické“ vinětace s filtry a filtrovými systémy (vzhledem k rozsahu ohnisek objektivu a velikosti filtrového závitu). Naopak v protisvětle si testovaný objektiv vede velmi dobře a ani přítomnost většího počtu malých reflexů nemůže příliš otřást vynikajícím výsledkem ve ztrátě kontrastu se sluncem v záběru. Bokeh je – zvláště na nižších clonách – velmi příjemný a patří také k pozitivním stránkám objektivu.
Pokud tedy fotíte pohybující se motivy, fotíte často za špatných světelných podmínek nebo prostě nemůžete používat stativ, potřebujete bleskurychlý objektiv, snesete malinkaté „mouchy“ v obrazové kvalitě a nepoužíváte filtrové systémy, pak je Canon EF-S 17–55/2,8 IS USM tím pravým výrobkem pro Vás a vyšší ceny pravděpodobně nebudete litovat! Pokud ovšem fotíte statické motivy, používáte filtrové systémy, jde vám o bezkonkurenční obrazovou kvalitu a nevyužijete příliš rychlost objektivu, potom bude rozhodně lepší se poohlédnout po jiném kandidátovi, případně investovat stejný obnos do několika „pevných ohnišť“!
Závěrem bych chtěl poděkovat českému zastoupení firmy Canon za zapůjčení objektivu pro redakční test!