V prvním článku na téma paragrafy jsme si řekli, že autorská práva se dělí na osobnostní a majetková – v tomto článku se budeme zabývat těmi druhými. Jsme autory snímků, a půjde nám o jejich zpeněžení, tedy prodej.
FOTOGRAFIE JAKO ZBOŽÍ
Jsem autor, kdo je víc?
Autorské právo definuje zákon č. 121 (autorský zákon) v paragrafu 11 jako osobnostní právo, jde tedy o ochranu vaší osobnosti, a vymezuje především právo autora rozhodnout o zveřejnění díla, právo rozhodnout zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění díla. Autor má také právo nedotknutelnosti svého díla, právo udělit souhlas k jakýmkoli zásahům do svého díla a má právo na autorský dohled nad užíváním díla jinou osobou. Tato práva náleží výlučně autorovi. Jsou nezcizitelná, nepřevoditelná, autor se jich nemůže vzdát a smrtí autora zanikají. Ochrany autorských práv se ale mohou také domáhat osoby blízké. To byl ve zkratce § 11autorského zákona. To ale samo o sobě žádné peníze autorovi nepřinese, proto se autorský zákon v dalších paragrafech zabývá pojmem „majetková práva“.
Majetkové právo znamená právo dílo užít,
(právnicky) nebo-li užívat si peněz z něj (lidsky). Majetkových práv se
autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná, nelze je postihnout výkonem
rozhodnutí, a jsou převoditelná na dědice. Majetková práva trvají po dobu
autorova života a 70 let po jeho smrti. Prvotně má výkon
tohoto práva autor – můžete si tedy své fotografie klidně nabízet
k prodeji, ať už v umělecké galerii, prodejní výstavě nebo na svých
internetových stránkách, a klidně i inkasovat libovolné peníze. Na
takovou činnost nepotřebujete ani živnostenský list, ani jiné oprávnění.
Narazit na paragrafy můžete jen v okamžiku, kdy tyto peníze přesáhnou
10 tisíc korun ročně a vy je nepřiznáte státu.
Na rozdíl od osobnostních práv však „autor může smluvně udělit jiné
osobě právo k výkonu majetkových práv“ (§ 13 – 23 autor.
zák.) – to znamená, že můžete jako autor nabídnout své snímky
FOTOBANCE, aby je za vás nabízela k prodeji třetím subjektům, domlouvala
způsob užití a odměnu za užití díla. Poskytnutím tohoto „práva užít
autorské dílo jinou osobou“ nezaniká osobnostní právo autora.
Reklama, práva, prachy
Výkon majetkových práv jinou osobou by se vždycky měla držet
základním licenčním ujednáním. V něm (skoro vždy se jedná o smlouvu)
je potřeba domluvit jednotlivá kritéria výkonu majetkových práv
(nakládání s vašimi snímky), která převádíte na jiný subjekt.
Z nich nejdůležitější je to, co každého z nás zajímá, o to je
odměna. Autorský zákon v § 49 přímo říká, že:
„Není-li ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo alespoň způsob
jejího určení, smlouva je neplatná, s výjimkou případů, kdy strany ve
smlouvě sjednají, že licence se poskytuje bezúplatně, nebo z jednání
vyplývá vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny;
v takovém případě je nabyvatel povinen poskytnout autorovi odměnu ve
výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy“
. Jinými slovy, buď dáváte zadarmo (musíte uvést) nebo výši odměny
necháváte na druhé straně (výše odměny, obvyklá dnes za snímek může
být i několik stokorun). Jenom na okraj, bankovní domy si běžně
stanovují procenta za výběr z bankomatu, ale vždy je stanovena minimální
částka. Možná i tak by mohla být stanovena rozumná licenční
smlouva.
Co je licence k fotografii
Pokud chcete svůj jeden skvělý snímek poskytnout fotobance nebo jinému
nabyvateli majetkových práv, měli byste vědět , co znamená
nevýhradní licence. Je to bod pro autora, může stejný
snímek prodávat do alelujá (§ 47). Pokud poskytnete agentuře
licenci výhradní, (asi za větší peníz, ne?), můžete ji
například vy nebo nabyvatel omezit místem (například ne v ČR) nebo časem
(bývá dobrý zvyk po dobu jednoho roku). Tím se smlouva (licence) váže na
podmínky neposkytnout v daném regionu nebo čase snímek jiné osobě. Tedy
nesmí již ležet v jiné fotobance, nebo jinými slovy: prostě snímek
v daném regionu a čase nesmí použít někdo jiný včetně vás. Také si
tak často fotografové vyhrazují právo prodávat ve své zemi snímek sami.
Nikde totiž není řečeno, že snímek nemůžete prodávat sami, tedy pokud
neuděláte chybu a nepodepíšete časem a místem neomezenou
výhradní licenci jedné osobě (právnické nebo fyzické).
Rada tedy zní: ať jednáte s kýmkoliv, vždy trvejte na nevýhradní licenci
(tedy pokud nejste zrovna v jednání třeba s Adidas nebo Ferari). Výhradní
licence je ta, kterou výslovně povolujete použití snímku na určitý čas
(výslovně), místo (výslovně), nebo určení (výslovně). Ukázky
výhradní licence jsou například „No Czech Republic“ –
předpokládáte, že si vás zájemci najdou sami a dohodnou s vámi
normální cenu, nebo můžete zakázat užití jen pro propagaci (advertising)
v jaderném či masném průmyslu, neboť v licenci si můžete vyhradit
cokoliv. Například děláte snímky pro farmaceutickou firmu, z nichž si
firma vybere jen některé, klidně zbylé fotografie nabídněte fotobankám,
ale s výhradou – „no advertising pharmaceutic industry“.
Royalty free
Praxe ovšem bývá trochu jiná – fenoménem dneška bývá
Royalty free, neboli neomezené užití. Ze strany kupce (a
nebývají to většinou koneční uživatelé) jsou velmi vyhledávaná díla
s neomezenou (nevýhradní) licencí. Sestavy jako příroda, motivy, pozadí,
nebo textury přímo lákají k sesbírání a vydání fotek s nevýhradní
licencí. Takové projekty bývají vázány speciálním režimem odměny –
za prodaná CD, za počet stažených náhledů, atd… Je pravdou, že zde
platí rčení „kousek ke kousku, a je na housku“ – když je kvalitní
fotografie často nabízena, často se i prodá… Takový snímek písečné
duny, cihlové zdi nebo zelené trávy s květy, či dlažba s kanálem nesmí
být příliš drahý, ale měl by se dostat všude…
Vedle lisovaných CD na principu Royalty Free dnes fungují také
mikrofotobanky. Velká část z nich jsou v podstatě
fotogalerie, do kterých autoři nacpou tisíce svých snímků a ve kterých si
zákazník (grafik) registrací zajistí právo stahovat a platit (mini platbou)
nalezený snímek či snímky. Ceny se pohybují od čtvrtdolaru výše. Více
se dovíte na www.mikrofotobanky.cz/.
Co vždy letí a jak neuletět
Ale nejvyhledávanější kategorií jsou snímky lidí s rozeznatelnou
podobou ve všech možných situacích a náladách. (Dvě poslední rešerše,
které mi zaklepaly na dveře, byly snímky – plačící muž, pokud možno
dobře zajištěný a spoře nebo lehce oděná dívka s vánočním motivem.)
Takové snímky ale vyžadují tzv. ModelRelease, což je souhlas fotografované
osoby typu: jo, dávám souhlas fotografovi, aby fotografie (určit, nebo rovnou
přiložit) se mnou nebo mou podobou použil pro… jakýkoliv účel, vyjma
pornografie…. pouze na firemní kalendář Pirelli…. doplňte si sami.
Součástí ModelRelease by také mělo být ujednání o finančním
vyrovnání, například takovéto: …..nepožaduji finanční vyrovnání…
odměna bude ve výši x % z odměny za prodej, splatné do 1 měsíce po
obdržení odměny…. finančně jsme se vyrovnali jednorázovou částkou
(1 USD) při fotografování dne…..
Většina fotobank ani jiné snímky nebere a nenabízí, i když jim často
stačí prohlášení autora, že souhlas fotografovaných osob mají. Ostatně
rizika většinou nese autor, což bývá také skoro ve všech smlouvách
„o poskytnutí práva užít autorské dílo jinou osobou“ tedy
smlouvách s fotobankami či nakladateli.
(Pozn. redakce: následující odtavec neplatí, viz. diskuze pod
článkem).
Stejný režim by měl mít i tzv. ObjectRelease, což je souhlas vlastníka
objektu (nemovitost, interiér, výtvarné dílo). V praxi příliš často
požadován není, ale například známý Tančící dům na pražském
nábřeží NELZE bez souhlasu použít ani na pohlednici (jde
o architektonické dílo jiného autora).
ObjectRelease a ModelRelease není nutný pro zpravodajské, výzkumné,
vědecké užití, nebo k účelům úředním na základě zákona.
Zaměstnaný fotograf
Zvláštním režimem se řídí tzv. zaměstnanecké dílo, ale ani tady
neplatí, že zaměstnavatel je vlastníkem autorských práv. Zaměstnavatel
ale může upravovat výkon majetkových práv (například v pracovní
smlouvě) a tak se podívejme, co platí a na co máte nárok, jestliže jste
svým podpisem nepotvrdil něco jiného (třeba v dodatku pracovní smlouvy,
nebo jiném smluvním ujednání se zaměstnavatelem).
Přesně se autorském zákonu č. 121 Sb. § 58, uvádí, že: „Není-li
sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet
autorova majetková práva k dílu, které zaměstnanec vytvořil v rámci
svých pracovních povinností….“ – „Zaměstnavatel může postoupit
výkon majetkových práv k zaměstnaneckému dílu 3. osobě jen se souhlasem
autora.“
„Autorovi náležejí osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu.“
„Po zániku zaměstnavatele bez právního nástupce, přecházejí majetková
práva na autora.“
Pokud tedy vaše noviny nebo reklamní agentura skončí, vydavatel nebo
zaměstnavatel nemá právo vaše snímky dál nabízet bez nějakého dalšího
ujednání. Označení snímku jako „archiv redakce“ já osobně považuji
za výsměch a překládám si jako „dlabu na autory“ „Práva a
povinnosti, vyplývající ze zaměstnaneckého díla, trvají i po skončení
pracovně právního či služebního poměru“ I když skončí váš
pracovní poměr, vaše fotky za Vás pracují v agentuře dál a vy máte
nárok na odměnu při dalším použití.
„Autor má právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, pokud se mzda či
obdobný příjem, vyplacený autorovi jako zaměstnanci zaměstnavatelem,
dostane do zjevného nepoměru k zisku z využití práv
k zaměstnaneckému“.
Je otázka, co je zjevný nepoměr, ale polopatě: pokud se agentuře podaří
prodat jednotlivý snímek (ne nápad, nebo celou kampaň) za násobek mzdy
autora, měl by autor dostat alespoň „mimořádnou prémii“.
 |
 |
Jan Škvára