Test Panasonic DMC-LX2

Následovníkem modelu Panasonic DMC-LX1 je model s označením Panasonic DMC-LX2. Na první pohled se neliší. Drobné změny jsou ale jasné a několik změn je zásadních. Jak je na tom s detaily při 10,2Mpx rozlišení a jak se šumem na reálných snímcích, když čip má velikost 1/1,65"?. To se dočtete v testu.

Stručná charakteristika

Panasonic DMC-LX2 je kompaktní 10,2 megapixelový fotoaparát (efektivně) se čtyřnásobným optickým zoomem. V základním balení najdete fotoaparát, Li-ion baterii, nabíječku, řemínek na zavěšení na ruku, CD se softwarem (i pro zpracování RAW souborů), manuál a 32 MB SD kartu.
Tento model je nástupcem verze LX1. Protože po ergonomické stránce a po stránce ovládání jsou modely shodné, odkáži čtenáře na test verze LX1. Popíši pouze rozdíly, případně připomenu zajímavé funkce.

Změny

• fotoaparát má ovládání i menu v češtině.
• rozlišení čipu se zvedlo na 10,2 Mpx efektivně¨při stejné velikosti čipu 1/1,65"
• LCD má úhlopříčku 2,8", při stejném rozlišení 207k bodů
• přibylo video v rozlišení 1280×720 bodů při 15 sn/s (nelze do interní paměti)
• je navíc režim citlivosti IISO; maximální hodnota citlivosti je ISO1600; v režimu vysoké citlivosti až ISO3200
• obraz zpracovává procesor Venus Engine III
• baterie mají větší výdrž
• na hlavním voliči přibyla pozice pro přímý tisk

Převzaté (méně obvyklé) funkce

• ukládá i do RAW formátu
• čip a LCD má poměr stran 16:9
• nejkratší ohnisko odpovídá 28mm (35. mm ekv.)
• má indikaci hloubky ostrosti

Poznámky a vysvětlivky

Výdrž baterií se zvedla na teoretických cca 300 snímků na jedno nabití (CIPA standard). Já jsem na jedno nabití udělal reálně 255 snímků (cca 15% s bleskem + 5 minut videa), kde v závěru při indikaci vybité baterie jsem udělal ještě asi 15 snímků. Výdrž a především informace o stavu baterií jsou příkladné.

IISO je režim, při kterém aparát z detekce pohybu na scéně zvolí optimální nastavení hodnoty ISO vzhledem k samotnému pohybu objektu. Tuto funkci lze objektivně posuzovat asi těžko.

Shrnutí

Ovládání je výtečné, přispívá k němu i již standardní joystick pro přístup k nejdůležitějším funkcím. Po jejich vyvolání lze možnostmi procházet navíc i tlačítky i joystickem. Přepínání poměru stran a režimu ostření přímo na těle také potěší.

Testovací fotografie

Označení ® znamená, že je k dispozici originální fotografie či 100% výřez. Exif je prakticky u všech. Obsahuje-li fotografie výřez, je uložena s takovou mírou komprese, abych nepozoroval při 200% zvětšení rozdíl mezi původním a ukládaným snímkem. Pokud jsem pořizoval snímky ze stativu, tak je stabilizace vypnutá. V ostatních případech je v režimu 2.

První snímek ukazuje patrnou vinětaci „při plné díře“, která s rostoucí clonou prakticky ihned mizí. Druhý snímek ukazuje relativní výhodu čipu o stranách v poměru 16:9. Pokud dojde k následnému ořezu, tak „ručičky na nožičky“ na snímcích zůstanou, protože se řežou kraje. Doporučuji tedy vždy raději maximální rozlišení.

28mm ohnisko je při snímání architektury někdy k nezaplacení. Druhý snímek je při poměru stran 4:3, kdy ohnisková vzdálenost odpovídá již 34mm.

Vliv clonového čísla na houbku ostrosti.

Všechny snímky jsou s kompenzací expozice –1/3EV až –1EV, jsou proto tmavší. Veškeré důležité expoziční informace (kompenzace expozice či WB) jsou v exifech. Makro je na slušné úrovni a pomocí výřezů lze dosáhnout i zajímavých snímků.

Dopolední mlha a vliv vyvážení bílé.

U prvního snímku hledejte aberaci. U druhého se podívejte na ostrost. Druhý je při čase 1/25s a ohnisku 128mm rozhodně dostatečně ostrý.

Vyvážením bílé a podexpozicí dosáhnete té správné atmosféry. 28 mm ji jen dokreslí..

Klasický snímek z procházky. Rychlost a pohotovost je důležitější, než kompozice.Podání barev je na velmi dobré úrovni.

Standardní snímky pro posouzení aberace a detailů. V šedé najdete ztrátu detailů, nicméně ji reálně uvidíte na snímku cca A3… (K dispozici jsou zde originální cca 5MB snímky).

Aberace je minimální, patrná pouze při nejširším ohnisku a v rozích snímků.

I toto je originální snímek (5MB).

Přímé protisvětlo. Na snímku nenajdete žádné nepříjemné reflexe.

První snímek – boční světlo. I s tím si aparát poradí velmi dobře. Na snímku nejsou žádné rušivé efekty. Druhý snímek (-2/3EV) ukazuje schopnost zachytit „paprsky“.

Stabilizace je dnes žádaná a za pár měsíců ji bude mít asi každý kompakt.

Šum. Podle mého názoru jsou snímky do ISO400 velmi dobré. U ISO 800 začíná být patrná ztráta detailů a ISO 1600 detaily postrádá. V porovnání s jinými fotoaparáty jsou výsledky standardní až velmi dobré. ISO3200 dostupné v režimu vysoké citlivosti bych doporučil použít jen v nejnutnějším případě. Ve dne je tento režim zbytečný.

Závěr

Fotoaparát má mnoho zajímavých vlastností. Je malý, pohotový, disponuje možností širokoúhlého snímání v maximální kvalitě 10,2 Mpx, dobře zvládá běžné scény. Doporučená cena je 14 495,– Kč (listopad 2006; reálná prodejní cena je i o více než dva tisíce nižší). Často diskutovanou aberaci najdete jen na velmi kontrastních přechodech, v obvyklé nebo nižší míře. ISO je do hodnoty 800 na dobré úrovni. Vzhledem k velikosti čipu až překvapivě a rozhodně jsou výsledky lepší, než u předchůdce. Pravdou je, že při vyšších hodnotách LX2 „žehlí“ (patrné je to především v tmavších partiích), ale myslím, že převod do jpg zvládá s dobrým výsledkem. Hodnota ISO3200 je opravdu pouze na výjimečné příležitosti, když „to nejde jinak“.

S fotoaparátem jsem fotil skoro tři týdny, měl jej neustále někde po ruce a nenarazil jsem na něm na nějakou vadu. Mohl bych možná začít úvahu o růstu Mpx na relativně malých čipech a s tím související datovou velikost snímků a jejich šum. Ale to by bylo nad rámec testu.

Děkuji firmě Panasonic za zapůjčení fotoaparátu k redakčnímu testu.