Test fotoaparátu Nikon Coolpix P4

Do redakce jsme dostali další z mnoha kompaktních aparátů firmy Nikon. Tentokrát jím je Nikon Coolpix P4, který se vyznačuje robustním kovovým tělem a optickou stabilizací, která stále není u této kategorie aparátů u všech značek standardem. Odpověď na otázku: "Jaký je?", najdete v následujícím článku.

Úvod

Fotoaparát od firmy Nikon – Nikon Coolpix P4 obsahoval v základním balení kromě fotoaparátu také řemínek, USB kabel, A/V kabel, nabíječku + nabíjecí baterii a CD se softwarem. Přiložený český manuál je naprosto perfektní. Součástí balení není žádná karta, neboť je k dispozici interní paměť o velikosti 23 MB.

Tělo a ovládání fotoaparátu

P4 má klasický kvádrovitý tvar, veškeré hrany jsou zaoblené. Tělo je tvořeno kombinací platu a kovu. Na horní stěně je spoušť, přepínač režimů, tlačítko on/off a tlačítko pro zapnutí optické stabilizace. Na zadní stěně jsou veškeré ovládací prvky. Doprovodné snímky jasně ukazují jejich rozložení a funkci. Zadní stěně dominuje 2,5“ TFT displej. Na levé straně je reproduktor, na pravé konektor A/V. Na spodní stěně je plastový stativový závit (zcela v kraji) a prostor pro SD paměťové karty a baterii. Na přední stěně je objektiv a blesk a najdete i mikrofon a diodu AF. Rozměry 92×61×31 mm a hmotnost cca 205 g včetně baterie i karty.

Potěšující je, že Setup, volba rozlišení, ISO a vyvážení bílé jsou rychle dostupné přímo na otočném voliči. Ten se otáčí snad až příliš volně, občas jsem jej v okamžiku zapnutí aparátu měl mimo jakoukoliv správnou pozici. Což aparát náležitě oznámil.

Objektiv, ostření a CCD čidlo

Do těla je zabudován objektiv Nikkor 3,5× zoom s rozsahem 36 – 126 mm (35 mm ekv.) se světelností 2,7(W) – 5,3(T). Čipem je 1/1,8” s 6,1 Mpx (efektivně). Citlivost je v rozmezí 50 – 400. Standardně aparát ostří v rozmezí 30cm – nekonečno, v režimu makro od čtyř centimetrů (W). AF si v případě potřeby prosvěcuje svítivou oranžovou diodou, která je použitelná na vzdálenost dosahu blesku.

Objektiv disponuje optickou stabilizací, která má dva režimy. V prvním je schopna rozpoznat panorámování a to jak v horizontálním směru, tak ve vertikálním. Druhý je určen pro velmi nepříznivé podmínky, jako je jízda autem a panorámování detekováno není. Stabilizace fungovala bez vady a dle očekávání umožnila udržet časy o dvě až tři clony delší než bez ní.

Občas měl aparát vzhledem k současnému standardu problémy s ostřením – např. na mraky na obloze nebo za horšího osvětlení, prostě vždy za nižšího kontrastu. U citlivosti je potěšitelné, že si „na nic nehraje“ a místo toho dokáže plně využít optické stabilizace.

LCD displej

LCD má úhlopříčku o velikosti 2,5" a tvoří jej 115 000 bodů. Poskytuje standardní zobrazení ve standardní kvalitě. Pouze za nižšího osvětlení se obraz viditelně zpožďuje. Bohužel zobrazení informací se volí v Setupu a nikoliv přímo tlačítkem, což mě osobně často vadilo. To, že se mohou po pěti sekundách vypnout, je po namáčknutí spouště bohužel ignorováno.V Setupu lze zvolit i zobrazení mřížky.

Provozní časy a výdrž fotoaparátu

Uvedené hodnoty jsou zatíženy reakční dobou na podnět, která je až 0,2 sekundy

• první snímek včetně zapnutí do 4 s
• fotografie bez blesku bez namáčknutí 1,2 s*)
• fotografie bez blesku s namáčknutím pod 0,3 s
• sériové snímání – jeden snímek za dvě sekundy
• sekvence 16ti snímků – 2fps (ukládá se do jediného snímku max. rozlišení)
• rychlá sekvence – pouze rozlišení VGA (640×480) – cca 30fps

*)Tato hodnota pouze potvrzuje pomalejší ostření za horších podmínek, protože podmínky jsou zcela shodné s ostatními aparáty (jsou horší a odpovídají spoře osvětlené místnosti). Celkově je aparát spíše podprůměrný.

Během zápůjčky jsem na jedno nabití nafotil podle využití od 150 do 300 snímků.

Vestavěný blesk

Blesk je integrován v horní části fotoaparátu. Jeho dosah je 0,4 až 4 m (W) a 0,4 až 2 m (T) při ISO Auto. Má všechny potřebné režimy – automatický (automatická aktivace při špatném světle), zapnutý, automatický s redukcí jevu červených očí (bleskem ne diodou), doplňkový, vypnutý. V režimu redukce červených očí je navíc aparát při ukládání detekuje a případně odstraní (opravdu to funguje, zkoušel jsem to).

Nastavení a funkce fotoaparátu

Kdo nechce číst výčet (téměř) všech funkcí, tak konstatuji, že jde o „téměř plně manuální“ aparát a skočte rovnou na snímky v závěru testu. I zde se omezím jen na podstatnější funkce, či postřehy.

Zvolit lze režim Auto, P, A, video a jeden ze šestnácti scénických režimů (devět má další volby). Překvapením je režim priority clony A, který tak umožňuje plně využít potenciálu clon při makru. Hodnoty f/2,7 – f/5,1 nejsou pro maximální zoom k dispozici. Max. hodnota clonového čísla je 7,3 (v jedné poloze zoomu i 7,9). V režimu P lze po stisku tlačítka kompenzace expozice volit nejen požadovanou kompenzaci, ale i měnit hodnoty clony a času při stejné expozici, čímž při současné korekci expozice lze dosáhnout prakticky jakéhokoliv (možného) nastavení expozičních hodnot). WB lze zvolit ze sedmi hodnot či definovat ručně. ISO má hodnoty 50, 100, 200 a nejvyšší je 400. Kvalita snímku – tři stupně komprese, pět rozlišení (k tomu jedno v poměru 3:2).

V režimu Auto není k dispozici žádné Menu.

Na těle lze zvolit přímo režim blesku; kompenzaci expozice – +/-2EV po 1/3EV; ostření – normální, makro; samospoušť – 3s, 10s. Tlačítkem kompenzace expozice se současně aktivuje zobrazení histogramu, volí se jím clona současně s časem (režim P) a clona v režimu priority clony. Dosažitelné časy jsou od 8s do 1/2000 s.

Menu: vyvážení bílé; režim měření expozice – matricové, zvýhodněný střed, bodové, bodové svázané se zaostřovacím bodem; sériové snímání – šest typů – jednotlivé snímky, sériové snímání, 16v1, ultrarychlé, série posledních tří snímků (manuál udává pět), intervalové snímání (30s – 60 min.); funkce Best shot selektor – vybírá automaticky nejostřejší snímek z (nekonečné) série jejich porovnáváním; bracketing – expoziční (pevně +/-0,5EV), WB – nelze volit hodnoty korekce; kontrast – tři úrovně (plus Auto); ostrost – (pět možností); sytost barev – pět úrovní (reálně nepozorovatelný rozdíl); citlivost; kvalita jpg; rozlišení; režim ostření – automatický výběr bodu, manuální výběr bodu, na střed; režim autofokusu – jeden snímek, kontinuální; redukce šumu – zap/vyp. Možností je tedy opravdu hodně. Na jejich umístění si zvyknete, navíc ty nejdůležitější mají své místo i na hlavním voliči.

Video

Fotoaparát disponuje záznamem ozvučeného videa MOV ve třech rozlišeních 640×480, 320×240, 160×120 vždy se 30 snímky za sekundu. Časosběrné snímání v tomto režimu vytváří rovnou MOV soubor. Ostření vybereme kontinuální či jednorázové. Natáčet lze do zaplnění karty. Použít můžeme pouze digitální zoom a i ten jen ve skocích, což ve výsledném videu velmi ruší.

Prohlížení snímků

Prohlížet snímky lze stisku tlačítka na zadní stěně a lze je také rovnou mazat. Po stisku OK jsou vidět expoziční hodnoty a histogram.Snímky lze mazat, otáčet, kopírovat, přiřadit jim zvukovou poznámku (nahrává se držením spouště), zmenšit, oříznout. Nejpodstatnější je asi funkce D-Lighting, která je u značky Nikon standardem. Při ní se vytvoří kopie snímku, kde jsou vytažené stíny (digitální blesk).

Připojení k PC a tiskárně

Fotoaparát podporuje režim Mass Storage. Takže stahování snímků je pouze otázkou připojení k PC. Pro přímý tisk můžete použít kompatibilitu s Pict Bridge. Potřebný kabel je v balení.

Testovací snímky

100% výřezy a originální snímky jsou k dispozici u obrázků s označením „R“. Exify jsou součástí snímků. Protože jsem měl aparát k dispozici po dobu jednoho měsíce, najdete fotografie mnoha žánrů.

Všechny snímky byly pořízeny v maximálním rozlišení a minimální kompresi. Nastavení všech volitelných parametrů úprav bylo typu standard.

Zkreslení je u krátkého konce viditelné.

Vinětace je nepodstatná. Zde gif naznačuje rozdíl mezi clonou f/2,7 a f/7,6.

Pokrytí bleskem. Oba snímky jsou s ISO Auto (52 resp. 115). Vzdálenost cca 2,5 m. Ostření ve tmě pouze za pomoci přisvícení AF. Snímky jsou lehce podexponované.

Ukázka softwarové funkce redukce červených očí při použití blesku v režimu redukce červených očí. První snímek je bez ní. Druhý za jejího použití (jde o dva rozdílné snímky). Při použití blesku v tomto režimu aparát následně hledá a odstraňuje červené oči. Snímky jsou cca 1/10 ze šířky originálního snímku a simulují hlavu (na víčka u lahví „to nefungovalo“, evidentně „hledá“ nejen červené oči, ale i obličej). Jediný problém vidím v tom, že se uloží pouze zpracovaný snímek a není tak k dispozici originální s červenýma očima

3,5 násobný rozsah zoomu.

Při první expozici (nejkratší ohnisko) aparát zaostřil bez potíží. U druhého (nejdelší ohnisko) jsem musel na obloze hledat „kde se chytí“.

Stupně barevnosti od +2 do –2. Tak jemné rozdíly nejsou myslím potřeba. Bracketing bílé – normální, chladnější a teplejší zabarvení. 100% výřezy.

Ukázka expozičního bracketingu. Aparát má pevně hodnotu +/- 0,5EV.

Použití Úrovní v ZPS8.

I snímky do domácího alba mohou zujmout.

Snímky pro posouzení aberace ve středu a v krajích snímku při krajních ohniscích. Při 36mm se aberace objevuje u krajů snímků, při nejdelším pak prakticky není.

Makro má možnost volby priority clony. Navíc jde ostřit na nejkratší vzdálenost ještě při ohnisku cca 40mm.

Snímky pro posouzení aberace a kresby. Mírná aberace je pouze na velmi kontrastních přechodech a při krátkých ohniscích. Při delších mizí.

Optická stabilizace funguje skvěle. Zde snímky při 1/26s a 1/28s při nejdelším 126mm ohnisku bez a s použitím stabilizace ve druhém režimu.

Snímky od vody. U prvního je k prodloužení času použita maximální clona f/7,3. Druhý potvrzuje (a výřezy z něj), že stabilizaci ocení asi každý. Ten totiž fotila 4,5letá dcerka. Při čase 1/60s a 126mm ohnisku je záběr (opravdu) relativně ostrý (zobák), neostrost je způsobena spíše pohybem kachniček.

„Šumovky“. Maximální hodnota ISO 400 je sice dávno překonaná, ale právě proto je to použitelné maximu..

Většina snímků působí měkce. Pak stačí v nastavení zvolit jinou míru doostřování.

Závěr

Především musím napsat, že množství dostupných funkcí je (na danou kategorii) až neobvyklé. Vlastně jde o „hodně“ manuální přístroj, protože vhodnou kombinací režimu P a kompenzace expozice dosáhneme mnoha expozičních hodnot (některé kombinace nejsou však možné). Celkově je přístroj při snímání i ukládání pomalejší, než bych čekal. Kompletní počeštění a nápovědu jistě ocení nejeden uživatel. Optická stabilizace pomůže v horších podmínkách.

Kvalita snímků je standardní a odpovídá kategorii aparátů. Aberace je pouze na velmi kontrastních přechodech. Vyvážení bílé je dobré. Navíc tělo působí velmi luxusně. Kdo nežádá „akční“ aparát, ten bude spokojený. Jeho cena (říjen 2006) se pohybuje kolem sedmi a půl tisíce korun.

Děkuji firmě Nikon za zapůjčení fotoaparátu Nikon Coolpix P4 k redakčnímu testu.