Test fotoaparátu Nikon D80

Digitální zrcadlovky Nikon D70 a D70s patřily dlouhou dobu ke stálicím na trhu a počty vyrobených a prodaných kusů vyletěly do rekordních výšek. Přesto se čas naplnil a máme tu opět nového nástupce. Je jím model Nikon D80, který se nedávno objevil na pultech našich obchodů. Co přináší nového a jaké jsou změny oproti předchozímu modelu, se dozvíte v obvyklém redakčním testu.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Tělo aparátu dostalo na první pohled asi nejzásadnější změnu v podobě skutečně velkého, 2,5“ LCD monitoru s rozlišením 230.000 obrazových bodů a pozorovacími úhly až 170°. Také jas a kontrast jsou na vynikající úrovni a monitor je tak skvělým nástrojem nejen pro kontrolu pořízených snímků. Také menu je dobře rozčleněné a barevně rozlišené, takže orientace je velmi snadná a intuitivní. Složení menu lze navíc zobrazit jako úplné, zkrácené na hlavní funkce a nebo si vytvořit své vlastní uživatelské menu, podle svých osobních potřeb a zkušeností. Samozřejmostí je také běžný i RGB histogram a indikace přeexponovaných míst v obraze. Indikace podexponovaných partií však bohužel stále chybí.

Další velmi milé překvapení v provedení těla nás čeká při pohledu do hledáčku. Ten je oproti předchozímu modelu skutečně velkým krokem kupředu. Je velmi jasný a s téměř dvojnásobnou plochou. Navíc je stejně jako u dražšího modelu D200 realizován poctivým pentagonálním optickým hranolem, takže pohled opravdu stojí za to. Krom ostřících (a měřících) bodů přímo na matnici zůstala i další oblíbená vychytávka Nikonu, kterou je volitelné zobrazení pomocné mřížky bez nutnosti výměny matnice. Tato velmi efektivní funkce je dána tím, že samotná matnice je vlastně průhledným displejem. Přímo na matnici se také zobrazuje varovná indikace vybité baterie, aktivace černobílého režimu a upozornění, že v aparátu není vložena paměťová karta (ukázku možných zobrazení v hledáčku najdete na ukázce č.5). Displej pod matnicí v hledáčku je také velmi povedený a dobře viditelný i v silném protisvětle. Zobrazuje všechny důležité informace, nechybí ani ikonky korekce expozice, korekce zábleskové expozice, blokování expozice, bracketingu, aktivace funkce “ISO auto“ a dalších drobností. Bohužel však stále chybí přímé zobrazení nastavené citlivosti ISO, které trvale nezobrazuje ani stavový LCD displej na horní straně aparátu. Ten ale jinak zobrazuje prakticky vše, co může fotograf k práci potřebovat. Plný stav zobrazení viz na snímku č.6. Za zmínku pak stojí také očnice. Ta nebyla u D70 příliš povedená a ráda padala. U modelu D70s už byla podstatně lepší a neměla ani náznak tendence padání. U D80 je však ještě lépe provedená a podstatně mohutnější. Stejně jako u D70s se zasouvá do sáněk, takže také samovolně nepadá. Samozřejmostí je také hned vedle umístěná dioptrická korekce hledáčku.

Jinak je tělo v tradičním černém provedení a je celoplastové. Přesto působí velmi robustním dojmem, protože použité plasty jsou z kvalitního materiálu a především jsou evidentně dostatečně silné. Tělo je sice o trošku menší než jeho předchůdce, ale přesto vyhoví i větší ruce. Komu by se však přece jen zdálo malé, tak ten může sáhnout po volitelném přídavném bateriovém zdroji (viz ukázkový snímek č.7), který značně zvětší nejen kapacitu elektrické energie, ale také celkové rozměry. Navíc má i vlastní spoušť pro fotografování na výšku, otočný volič a tlačítko blokování expozice. Celková ergonomie samotného těla byla také trochu vylepšena a aparát působí zaoblenějším dojmem a velmi příjemně se drží. Ovládací prvky zůstaly rozmístěny velmi podobně (došlo jen k menším přeskupením), jako u předchozí verze a byl lehce zvýšen jejich zdvih. Všechny podstatné funkce mají vlastní tlačítko a tak není příliš často nutný vstup do menu aparátu. Zachován zůstal také systém dvou otočných rolovacích koleček, křížového voliče a otočného přepínače režimů. U toho bych snad jen ocenil tužší chod, nebo aretační tlačítko, protože jeho poloha na samém kraji aparátu občas způsobí nechtěné pootočení při vkládání a vytahování z fotografické brašny. Na těle dále přibylo nové tlačítko “FUNC“, kterému můžete přiřadit nějakou oblíbenou uživatelskou funkci, kterou často používáte. V základním nastavení jeho stiskem vyvoláte na obou displejích (v hledáčku i na těle) informaci o aktuálně nastavené citlivosti ISO. Za zmínku stojí také skryté tlačítko (ukryté pod krytkou konektorů kabelů) pro reset všech uživatelských nastavení na tovární hodnoty.

Objektivy

Nepostradatelnou a velmi důležitou součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv. K Nikonu D80 jich máte na výběr skutečně obrovské množství a jen jejich výpis by zabral mnoho prostoru. Současně s aparátem byly na trh uvedeny dva nové objektivy. Základní AF-S 18–135mm f/3,5–5,6 G IF-ED a teleobjektiv AF-S VR 70–300mm f/4,5–5,6 G IF-ED s integrovaným stabilizátorem obrazu. Oba najdete na ukázkách č.8 a 9. My se však soustředíme na základní objektiv, se kterým je Nikon D80 prodáván v cenově zvýhodněném setu. Jeho ekvivalentní rozsah ohniska je cca 27–200mm. Jde o moderní optickou konstrukci se dvěma skleněnými (!) asférickými čočkami a jednou čočkou z nízkorozptylového ED skla. Je také vybaven kruhovým ultrazvukovým motorem ostření, který umožňuje nejen rychlý a bezhlučný chod, ale také manuální doostřování bez nutnosti přepínání AF/MF. Pro tento účel má samostatný ostřící prstenec a pro úplné vypnutí automatického ostření také jeho vypínač. Systém ostření je vnitřní, takže se přední příruba při ostření neotáčí. Tím je usnadněno použití efektových a především polarizačních filtrů a také účinné tvarované sluneční clony, která je spolu s měkkým pouzdrem a oběma krytkami součástí dodávky. Ostřící ani zoomovací prstenec nevykazují nežádoucí vůle. Objektiv se při zoomování vysouvá, přičemž v plném vysunutí je již jistá vůle znát. Vzhledem k cenové kategorii je však na únosné úrovni. Potud klady, objektiv má ale také dva nedostatky. Prvním z nich je plastový bajonet, což je u objektivu této třídy opravdu zklamáním. Druhým je fakt, že výrobce natolik spoléhá na přesnost automatického ostření, že objektiv už nemá ani orientační stupnici vzdáleností a o stupnici hloubky ostrosti už ani nemluvě.

Vraťme se k optické kvalitě objektivu. Pro lepší posouzení jsem pro vás připravil sérii pěti snímků, které najdete pod čísly 10 až 14. Jsou pořízeny v různých situacích, s různými kompozicemi, citlivostmi od ISO 100 až po ISO 1600, při clonách f/5,6 a f/8. Poslední snímek č.14 je současně ukázkou výsledku při fotografování v základním černobílém režimu. Všechny snímky si pro lepší posouzení můžete stáhnout v plném rozlišení, tedy v nejvyšší kvalitě formátu JPEG. Z výsledků je zřejmé, že kresba i ostrost objektivu jsou na výborné úrovni. Také rozdíl v kresbě ve středu a rozích je minimální a ani obávaná chromatická aberace se neobjevuje ve zvýšené míře. Koupi tohoto zvýhodněného setu s objektivem AF-S 18–135mm f/3,5–5,6 G IF-ED vám mohu jen doporučit.

Nicméně pokud by vám opravdu vadil některý ze dvou nedostatků, které jsem již zmínil v předchozím textu, tak mohu jednoznačně doporučit také druhý zvýhodněný set se starším, ale velmi osvědčeným objektivem AF-S 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED, který má sice o něco kratší ohniskovou vzdálenost, ale kompenzuje to stupnicí vzdáleností a hlavně kovovým bajonetem. Celkově také působí o něco robustnějším dojmem a má navíc také gumové těsnění kolem upínacího bajonetu, čímž minimalizuje riziko vniknutí prachu a vlhkosti do fotoaparátu. Optická kvalita je přitom minimálně stejně dobrá, ne-li lepší (subjektivní dojem, exaktní srovnání jsem neprováděl). Nakonec bych chtěl upozornit zájemce o extrémně širokoúhlé objektivy na zajímavý model s označením AF 10,5mm f/2,8 G ED Fisheye, který dosahuje diagonálního úhlu záběru 180° a je tak jedním z velmi mála objektivů typu “rybí oko“, které na formát APS-C existují. Objektiv si můžete prohlédnout na ukázkovém snímku č.16. Zajímavostí je také to, že firemní software Nikon Capture dokáže pomocí specializované funkce obraz z rybího oka transformovat na běžný lineární superširokoúhlý záběr. V podstatě jsou to pak dva objektivy v jednom.

Čip

Základem těla digitálního aparátu je jeho snímací čip. Nikon zůstal u technologie CCD a vybavil D80 tímto čipem s rozlišením 10,2 milionu efektivních obrazových bodů. Rozměry čipu jsou 23,6×15,8mm, což odpovídá formátu obecně označovanému zkratkou APS-C, nebo který Nikon označuje písmeny DX. Čip je tedy 1,5× menší než kinofilmové políčko a ohnisko použitých objektivů je nutno násobit tímto koeficientem, abychom dostali kinofilmový ekvivalent. Maximální rozměr obrazu je 3872×2592 obrazových bodů a lze jej ukládat ve formátech JPEG nebo NEF (RAW). K dispozici je barevný prostor RGB a dvě varianty prostoru sRGB. Jako úložné médium slouží překvapivě paměťové karty typu SD a tuto změnu přijali mnozí uživatelé (zvyklí na tradiční karty CF) s nevolí. Citlivost čipu lze manuálně nastavit v rozmezí ISO 100 až 1600, přičemž horní mez lze rozšířit až na ISO 3200. Nastavení citlivosti lze také ponechat na automatice aparátu, přičemž lze uživatelsky předdefinovat, jakou nejvyšší citlivost mu povolíme použít.

V tiskové zprávě o tomto aparátu se Nikon zmiňuje o novém obrazovém procesoru s vylepšenými 12 bitovými algoritmy. Jak je na tom tedy D80 s kvalitou obrazu? Jistý obrázek si lze udělat už podle předchozích ukázkových snímků č.10 až 14. Nás však také bude zajímat, jak je na tom nový aparát s úrovněmi šumu při jednotlivých citlivostech ISO. Pro posouzení jsem nafotografoval obvyklou testovací scénu, jejíž celkové složení si můžete prohlédnou na obrázku č.17, který byl pořízen při citlivosti ISO 100 a lze stáhnout v plném rozlišení. Pro zajímavost je také opět složen ze dvou polovin, pořízených při různém nastavení vyvážení bílé. Stejné snímky jsem dále pořídil při různých citlivostech (při vypnuté redukci šumu) od minima po maximum a udělal z nich výřezy s přechodem od nejsvětlejší partie až po tmavé pozadí. Výsledek si můžete prohlédnout na ukázce č.18. Z výsledku je zřejmé, že zvýšením rozlišení čipu k nárůstu obrazového šumu nedošlo. Obraz je krásně čistý od ISO 100 až po 800. Při ISO 1600 je již viditelný nárůst šumu, který je však pořád ještě na vynikající úrovni. Až při uživatelsky zvolené citlivosti ISO 3200 je šum zřetelnější, avšak vzhledem k velmi vysoké citlivosti lze jeho úroveň ještě stále označit za přijatelnou.

Pro uživatele, kteří vyžadují časté využívání vysokých citlivostí však Nikon připravil ještě další podstatné vylepšení kvality obrazu. Jde o zajímavou dvojí redukci šumu. První je určena pro redukci šumu vznikajícího při dlouhých expozicích. Druhou je redukce určená pro šum, který vzniká právě využitím vysokých citlivostí snímacího čipu a lze ji dokonce nastavit ve třech krocích. Obě funkce pak lze i vzájemně kombinovat. O účinnosti této zajímavé vychytávky si můžete udělat představu podle ukázkových snímků č.19 a 20, na kterých jsem postupně aplikoval všechny úrovně redukce při citlivosti ISO 1600 a 3200. Pokud si chcete prohlédnout ukázku celého snímku pořízeného vysokou citlivostí, tak pro vás je určena ukázka č.21, kterou si můžete stáhnout v plném rozlišení. Pořízena byla při citlivosti ISO 1600 časem 2 vteřiny při cloně f/5,6 a vypnutých všech úrovních redukce šumu.

Funkce

Vybavenost funkcemi je u Nikonu D80 na skutečně vysoké úrovni. Měření expozice je k dispozici ve třech zcela nezávislých režimech. Prvním je 3D-Color Matrix druhé generace, měřící ve 420 zónách, bere v úvahu i naměřenou vzdálenost od objektu a hodnoty porovnává s databází 30.000 skutečných situací, uložených v paměti. Druhou možností je integrální měření se zdůrazněným středem, přičemž velikost středového pole lze uživatelsky nastavit. Poslední možností je u Nikonu tradiční přesné bodové měření, které je možné spojit s ostřícím systémem, takže se expozice měří pouze v bodě, na který zároveň i ostříme. Bohužel však Nikon nevyslyšel stesky mnoha uživatelů a opět nevybavil aparát měřením s manuálními objektivy, které je tak nadále vyhrazeno pouze dražším modelům D200 a řady D1 a D2. Tato vlastnost je u Nikonu obzvláště nepochopitelná, protože právě Nikon jako jeden z velmi mála výrobců stále ještě nabízí celou řadu manuálních objektivů a to nemluvě o jejich velmi slušné nabídce v bazarech. Fotografovat s nimi sice lze ale měření expozice je nefunkční ve všech třech režimech. Samotná expozice je možná v rozmezí 1/4000 až 30 vteřin, nebo trvale otevřená závěrka (čas B). Využít lze předsklopení zrcadla s pevně stanoveným zpožděním 0,4 vteřiny po stisku spouště, což je pro uklidnění vibrací dostatečné a v některých situacích i pohotovější, než klasické obvyklé předsklopení s nutností dvojího stisknutí spouště. Synchronizační čas s bleskem je 1/200 vteřiny, přičemž s externím systémovým bleskem je možná automatická vysokorychlostní synchronizace.
Měření vyvážení bílé je prováděno v obvyklých režimech od plně automatického, přes předvolby pro různé typy osvětlení až po manuální změření a uložení do paměti. K dispozici je dokonce už i manuální nastavení přímo v Kelvinech. Nechybí ani korekce vyvážení bílé a bracketing vyvážení bílé. V praxi bych řekl, že především automatické vyvážení bílé je oproti předchozímu modelu D70 o poznání přesnější.

Systém automatického ostření využívá 11 ostřících bodů, rozložených do plochého kosočtverce, který velmi dobře vykrývá obrazové pole (rozložení viz obrázek č.5). Ručně lze zvolit kterýkoli z bodů, nebo využít některý z ostřících programů. Body jsou samozřejmě vyznačeny přímo na matnici a středový bod lze uživatelsky rozšířit na větší plochu. Ostřit lze na statické objekty, kontinuálně, nebo využít nový režim automatické detekce. V praktickém nasazení fungoval systém ostření zcela bezchybně, naprosto spolehlivě a ve spojení s objektivem typu AF-S také skutečně velmi svižně. To lze využít při kontinuálním snímání, které je možné maximální rychlostí 3 snímky za vteřinu. Vyrovnávací paměť umožňuje tuto rychlost udržet až do série 23 snímků v nejvyšší kvalitě formátu JPEG nebo 6 snímků NEF (RAW), nebo NEF (RAW) + JPEG.
Další velmi zajímavou kapitolou je vestavěný blesk aparátu, jehož funkce jsou převzaty z modelu D200 a umí obvyklé režimy interního blesku, jako jsou redukce červených očí, synchronizace s dlouhými časy závěrky a to na první i druhou lamelu, nucený záblesk, zakázaný záblesk a také několik jejich vzájemných kombinací. Dále umí také několik dalších funkcí, které již nejsou tak úplně obvyklé, jako jsou korekce intenzity záblesku oddělené od korekcí základní expozice, blokace zábleskové expozice, zábleskový expoziční bracketing, stroboskopický režim (s volitelnou frekvencí, intenzitou a také počtem jednotlivých záblesků) a také režim modelingového světla, kterým si můžeme předem ověřit, jak asi bude scéna s bleskem vypadat, jaké bude její tónování a také rozložení stínů. Je toho tedy celkem dost, ale stále ještě to není všechno. Tou úplně největší lahůdkou je systém bezdrátového spouštění a ovládání externích systémových blesků. Použít lze jediný blesk nebo i 2 nezávisle nastavené skupiny bezdrátově ovládaných blesků. A nastavením aparátu lze ovlivnit i to, zda na snímku bude vidět i záblesk z interního blesku nebo pouze záblesky z dálkově ovládaných jednotek. Takovéto možnosti interního blesku jsou skutečně mimořádné a lze je označit za velký přínos. Rozmístěním několika externích blesků tak lze snadno vybudovat improvizované studio prakticky kdekoli.
Zajímavou vychytávkou aparátů Nikon je možnost zásadního ovlivnění obrazu vložením uživatelské tonální křivky, kterému jsme věnovali samostatný článek Uživatelské tonální křivky Nikon, ve kterém jsou popsány jednotlivé možnosti a také linky na stažení přednastavených křivek. To je však funkce známá již od doby D100 a D70, stejně jako například vložení elektronického podpisu nebo komentáře přímo do Exifu jednotlivých snímků. Nikon D80 však přináší celou řadu dalších funkcí a to především úprav fotografií přímo v aparátu. Jako následnou úpravu lze třeba redukovat jev červených očí, snímky lze přímo v aparátu také ořezávat a zmenšovat. Nikon D80 disponuje i zajímavějšími post úpravami. Například funkcí D-Lighting, což je obdoba takzvaného digitálního blesku, nastavitelného ve třech úrovních. Praktickou ukázku najdete na obrázku č.24. Na obrázku č.25 je pak praktická ukázka použití funkce překrývání snímků. Aparát disponuje jak klasickou vícenásobnou expozicí do jednoho souboru, tak touto post úpravou, kterou lze sloučit dva libovolné, již pořízené snímky. Snímky vybereme z náhledů a můžeme také plynule regulovat míru jejich prolnutí. Originály přitom zůstanou zachovány a výsledek se uloží jako další verze.

Modernizací prošel také černobílý režim, který umožňuje softwarovou imitaci použití čtyř klasických filtrů pro černobílou fotografii. Ukázku praktického použití najdete na ukázce č.26. Na následujícím snímku č.27 je ukázka použití dalších dvou filtrů, tentokrát pro barevnou fotografii. Je to oblíbený narůžovělý filtr “Sky“ a oteplující filtr “Warm“. Pokud by vám ani tohle nestačilo, tak lze snímky tónovat zcela libovolně do jakéhokoli odstínu, pomocí další funkce “Color balance“, ukázka jejíhož menu je na obrázku č.23 vpravo dole.

Příslušenství, cena a závěr

Podstatnou vlastností každého aparátu jsou také možnosti a rozsah příslušenství, které lze k aparátu dále pořídit. V případě Nikonu je to především velmi široká nabídka objektivů všech typů a cenových relací, jak již bylo zmíněno v kapitole o objektivech. K samotnému aparátu je velmi oblíbeným příslušenstvím například přídavný bateriový zdroj MB-D80, který najdete na ukázkovém snímku č.28 a 29 a také externí systémové blesky. Nejvyšším modelem Nikonu je provedení SB-800, viz ukázkový snímek č.30.

Praktická a oblíbená je dálkové ovládání, přičemž k Nikon D80 je k dispozici jak klasické kabelové, tak i IR bezdrátové dálkové ovládání (obě viz na obrátku č.31). Samozřejmostí jsou také drobné doplňky, jako úhlové hledáčky, dioptrické čočky, okuláry, kabely, externí zdroje a řada dalších drobností. V neposlední řadě je to také specializovaný editační software Nikon Capture NX s řadou unikátních funkcí, šitých na míru právě digitálním aparátům značky Nikon.
Součástí dodávky aparátu v setu s objektivem AF-S 18–135mm f/3,5–5,6 G IF-ED je samozřejmě tělo aparátu s krytkou zrcadlové šachty. Dále objektiv s oběma krytkami, tvarovanou sluneční clonou a měkkým pouzdrem. Dále je to dobíjecí Li-ion baterie EN-EL3e s rychlonabíječkou. Baterie je osazena čipem, který ve spolupráci s aparátem dokáže zobrazit stav baterie v procentech, počet pořízených snímků od posledního nabití a celkový stav baterie v rámci její životnosti s případným upozorněním na opotřebení a doporučení zakoupení nové baterie. Info viz ukázka č.23 vpravo nahoře. V praktickém nasazení měla baterie vynikající výdrž a byla téměř k neutahání. Dále v balení najdeme AV a USB kabely, pěkný a pevný popruh kolem krku, krytku okuláru, krytku botky blesku, gumovou očnici a také velmi praktickou krytku LCD monitoru (viz ukázka č.32). V balení nechybí ani CD se softwarem Picture Project.
Zapomenout nesmíme ani na prodejní cenu, která je také velmi důležitým parametrem při výběru aparátu. Samotné tělo pořídíme již za cenu kolem 26.000 Kč včetně DPH. Set s objektivem AF-S 18–135mm f/3,5–5,6 G IF-ED nebo AF-S 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED pak pořídíme za cenu pod 35.000 Kč. Cena samotného těla je velmi příznivá avšak cenově zvýhodněné sety s objektivy bohužel už nejsou zdaleka tak výhodné, jako tomu bylo například u předchozího modelu D70 a D70s. Oba objektivy jsou sice velmi kvalitní ale prodejní set by mohl být přeci jen zvýhodněn více.

Závěrem si tedy ještě jednou shrňme základní výhody a nedostatky testovaného aparátu. K výhodám bych zařadit především vynikající obrazovou kvalitu, velmi kvalitní setové objektivy, zcela mimořádnou nabídku funkcí, velký LCD monitor, robustní mechanické provedení a také velký a jasný hledáček. K nevýhodám patří absence indikace podexponovaných partií, absence měření s MF objektivy a také podstatné znevýhodnění setů s objektivy oproti předchozímu stavu.

Chtěl bych poděkovat českému zastoupení, firmě Nikon CZ s.r.o. za zapůjčení fotoaparátu. Na jejich webových stránkách také najdete další, nejen technické informace. Zakoupené aparáty zde lze také zaregistrovat, což může být velmi užitečné při jejich ztrátě či krádeži. Značkový servis vám také v případě potřeby kdykoli a 10× zcela zdarma a odborně vyčistí snímací čip.