Fotoaparát.cz

Test digitální zrcadlovky Canon EOS 400D

Je tomu sotva rok a půl, co jsme tu vítali Canon EOS 350D a už je zde jeho nástupce Canon EOS 400D. Kdo očekává, že jde o pouhé vylepšení předchozího modelu, bude překvapen, k jak výrazným změnám došlo. Nový model se liší nejen rozlišením snímacího čipu, ale i dalšími změnami a vylepšeními. Více informací najdete v redakčním testu.

Obrázek č. 1  - Oficiální firemní snímek aparátu Canon EOS 400D Obrázek č. 2  - Zadní stěna aparátu Canon EOS 400D

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Zcela zásadní změnou na samotném těle aparátu je jeho zadní stěna (viz ukázkový snímek č.2), ze které zmizel stavový LCD displej a na ušetřenou plochu se roztáhnul LCD monitor, který má úhlopříčku skvělých 2,5“ a navíc s vysokým rozlišením 230.000 obrazových bodů. Uživateli tak poskytuje skutečně vysoký komfort při prohlížení pořízených snímků i při listování v menu aparátu. Obraz, který LCD monitor poskytuje, je navíc velmi kvalitní, dostatečně jasný i kontrastní. Například posouzení ostrosti pořízených snímků přímo v terénu je na takto velké ploše opravdu mnohem snazší. Při prohlížení snímků zobrazuje všechny důležité údaje, počínaje časem a clonou, přes číslo snímku, datum, čas, vyvážení bílé, zvolený režim snímání, citlivost ISO, kvalitu a velikost snímku, konče dokonce i zvoleným barevným prostorem nebo datovou velikostí snímku. Nechybí samozřejmě ani indikace přeexponovaných míst v obraze a histogram, který je možno přepnout do zobrazení jednotlivých kanálů RGB. Chybí tak snad již jen indikace podexponovaných partií.

Funkci stavového LCD displeje pak přebral LCD monitor. Toto řešení, ke kterému už dříve přistoupili i někteří konkurenční výrobci, má své zastánce i silné odpůrce. Nebudu se snažit rozsoudit spor o to, které řešení je lepší a které horší, předložím vám jen jednotlivé argumenty obou stran a závěr si dle svých osobních preferencí můžete udělat sami. K nesporným výhodám patří fakt, že na tak velké ploše jsou údaje dostatečně velké, jasné a přehledné, což jistě ocení nejen uživatelé se slabším zrakem. Další nespornou výhodou je, že na větší ploše je možno zobrazit více informací, takže zde kromě všech obvyklých hodnot najdeme například i velmi užitečný údaj o nastavené citlivosti ISO. Při nočním fotografování navíc odpadá nutnost aktivace podsvícení. V případě, že by nás světlo monitoru v noci naopak rušilo, tak je možné ho vypnout a spoléhat pouze na údaje v hledáčku. Hlavním argumentem odpůrců tohoto řešení je především fakt, že aparát s tímto řešením má vyšší spotřebu energie a také to, že při kontrole nastavených údajů je nutné přístroj otočit zadní stěnou k uživateli. Pro snížení spotřeby energie však Canon vybavil hledáček senzorem indikace přiložení oka, čímž automaticky dochází k vypnutí monitoru a zapnutí zobrazení údajů v hledáčku. Škoda snad jen toho, že se údaje na LCD monitoru neotáčí podle toho, zda je aparát v klasické poloze nebo na výšku, přestože aparát má evidentně vestavěn senzor pro sledování polohy.

Obrázek č. 3  - Horní pohled na aparát Canon EOS 400D Obrázek č. 4  - Použité materiály těla aparátu Canon EOS 400D
Obrázek č. 5  - Pohled do hledáčku aparátu Canon EOS 400D

Kromě zmíněné změny ohledně LCD monitoru však samotné tělo aparátu zůstalo přibližně stejné, jako jeho předchůdce EOS 350D a to jak designem, rozmístěním ovládacích prvků, velikostí, hmotností, tak i použitými materiály (materiálové složení těla viz ukázka č.4). Vnější plastové díly těla sice nepůsobí zvlášť robustně, ale zpracování, ergonomie i popis jednotlivých ovládacích prvků jsou jako obvykle na výborné úrovni. Výhradu bych měl snad jen (již tradičně) k umístění hlavního vypínače aparátu, jehož ovládání není vzhledem k poloze příliš pohotové. Celkové rozměry těla jsou spíše malé, a tak zatímco ženy – fotografky budou jistě nadšeny, tak především pro pány fotografy větších tělesných proporcí je tělo většinou příliš malé. Budou tedy častěji sahat po volitelném externím bateriovém zdroji, jehož připojením se rozměry aparátu podstatně zvětší a celková ergonomie tak vyhoví i velké „chlapské“ ruce.

Pokud nahlédneme do hledáčku (viz ukázkový snímek č.5), tak zjistíme, že i zde zůstalo vše při starém. Na matnici sice uvidíme nově devět ostřících bodů, ale to je asi tak vše. Bohužel zůstal stejný i rozměr, takže hledáček nenásledoval zvětšení rozměru, jaký absolvoval LCD monitor. Zůstal však osvědčený systém zvýraznění ostřících bodů červeným světlem přímo na matnici, který je dobře viditelný i v protisvětle. Také viditelnost vnitřního displeje je dobrá.

Obrázek č. 6  - Optická soustava setového objektivu EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 II.

Objektivy

Velmi důležitou kapitolou jsou objektivy. Canon EOS 400D je prodáván hlavně v cenově zvýhodněném setu s objektivem EF-S 18–55mm f/3,5–5,6 II., jehož ekvivalentní “kinofilmový“ rozsah je přibližně 28–90mm. Tento objektiv jsem také použil pro redakční test. Jeho optická soustava je složena z 11 čoček (viz ukázka č.6), přičemž jedna z nich má asférický povrch. Mechanické provedení odpovídá nejnižší cenové kategorii a je celoplastové, včetně upínacího bajonetu. Objektiv se vyrábí ve dvou verzích, které se vzájemně liší pouze přítomností či absencí ultrazvukového motorku USM. Nejedná se však o obvyklý kruhový motor jako u dražších verzí, ale pouze o mikromotorek, který je sice poměrně rychlý a bezhlučný, ale postrádá jednu z hlavních výhod kruhových motorů, kterou je možnost manuálního doostřování bez nutnosti přepínání AF/MF. Filtrový závit objektivu má průměr 58mm, přední příruba se otáčí a kruhová bajonetová sluneční clona EW-60C bohužel není součástí dodávky.

Obrázek č. 7  - Čtveřice zřejmě nejoblíbenějších objektivů Canon EF-S

Canon samozřejmě vyrábí i řadu dalších objektivů série EF-S, které jsou přizpůsobeny pro použití na digitálních zrcadlovkách s rozměrem čipu APS-C. Jsou to například superširokoúhlý EF-S 10–22mm f/3,5–4,5 USM, který má ekvivalentní kinofilmové ohnisko v rozsahu 16–35mm. Je kvalitní konstrukce vyšší třídy a disponuje ultrazvukovým motorem ostření USM, který umožňuje krom neslyšného provozu i manuální doostřování bez nutnosti přepínání AF/MF. Dalším je zajímavý objektiv se základním rozsahem ohniska a označením EF-S 17–85mm f/4–5,6 IS USM, jehož ekvivalentní rozsah je 28–135mm. I tento objektiv je kvalitní konstrukce, včetně USM, ale je doplněn ještě optickým stabilizátorem obrazu IS, díky němuž lze fotografovat delšími časy než u běžných objektivů. Třetím modelem je makroobjektiv s označením EF-S 60 mm f/2,8 Macro USM, jehož ekvivalentní ohnisko je 96mm. I tento objektiv má kvalitní mechanické provedení a je také vybaven motorem USM. Kromě toho je s ním možné bez jakéhokoli příslušenství pořizovat kvalitní a působivé makrofotografie a to až do poměru zobrazení 1:1. Využít jej samozřejmě lze i jako objektiv na portréty či momentky, kde díky vysoké světelnosti oceníme především přirozeně a působivě rozostřené pozadí. Na momentky zase využijeme vysokou světelnost a rychlé ostření USM. Všechny čtyři objektivy najdete na ukázkovém snímku č.7. Samozřejmě není toto vše, právě Canon patří k největším výrobcům objektivů na trhu a na EOS 400D můžete použít také kterýkoli jiný objektiv z velmi široké nabídky modelů EF-S ale i EF. EOS 400 navíc měří i bez elektroniky v objektivu, takže přes patřičnou redukci je možné používat například stále oblíbené a levné manuální objektivy M42, kterých je v bazarech stále dost a dost.

Obrázek č. 8 Obrázek č. 9
Obrázek č. 10 Obrázek č. 11
Obrázek č. 12

Pro potřebu toho testu jsem použil standardní setový objektiv EF-S 18–55mm f/3,5–5,6 II., kterým jsem pořídil několik ukázkových fotografií. Najdete je pod ukázkami č.8 až 12. Všechny jsou fotografované v nejvyšší kvalitě formátu JPEG a můžete si je stáhnout v plném rozlišení pro lepší posouzení kvality kresby objektivu. Pro názornost jsem také použil různé situace, clony a také nastavení citlivosti ISO. Nechybí ani ukázka snímku pořízeného v černobílém snímacím režimu. Z výsledků je zřejmé, že přestože se jedná o jeden z vůbec nejlevnějších objektivů Canon, tak je kresba i rozlišení detailů na velmi slušné úrovni.

Obrázek č. 13

Čip

Asi nejsledovanějším komponentem každého digitálního aparátu je jeho snímací čip. V případě Canonu EOS 400D je jím (již tradičně) snímací senzor typu CMOS (viz ukázkový snímek č.13). Jeho rozlišení je 10,1 milionu efektivních obrazových bodů. Maximální velikost snímku je tak 3888×2592 obrazových bodů. To už je skutečně vysoké rozlišení a s aparátem tak lze realizovat opravdu velké zvětšeniny. Snímky můžete ukládat ve formátech JPEG nebo RAW, případně v obou současně a to i ve dvou redukovaných velikostech. Navíc u JPEG je možné nastavit i dvě úrovně míry komprese. Hotové fotografie se pak v aparátu ukládají na obvyklou kartu typu CompactFlash. Tu lze samozřejmě číst ve čtečce, ale i přímo z aparátu dodávaným USB kabelem. Pro tento případ je určeno vysokorychlostní rozhraní USB 2.0 Hi-Speed.

Vraťme se k samotnému snímacímu čipu. Již v samých začátcích prvních digitálních zrcadlovek se hodně diskutovalo o tom, že nárůst obrazových bodů na stejné ploše čipu s sebou nutně přinese značné zvýšení nežádoucího obrazového šumu. Jak je na tom tedy snímací čip aparátu EOS 400D s rozměrem APS-C (přesně je to v tomto případě 22,2×14,8mm) a rozlišením 10,1 Mpix? Odpovědět mohu jednou větou: skutečně velmi dobře. Skeptické prognózy se nepotvrdily, technika opět pokročila a formát APS-C opět dokázal, že má před sebou budoucnost a není jen zastávkou na cestě k levnému čipu formátu kinofilmového políčka. Pojďme se však podívat na testovací snímky. Na ukázce č.14 je celkový pohled na obvyklou testovací noční scénu. Jako obvykle jsem snímek použil na srovnání nastavení vyvážení bílé barvy. Rozdíl ve výsledku je však minimální, výsledek bych označil za dobrý. Pojďme již na to hlavní – úroveň šumu při nastavení jednotlivých citlivostí snímacího čipu.

Obrázek č. 14 Obrázek č. 15
Obrázek č. 16 Obrázek č. 17

Na ideální posouzení nám poslouží testovací snímek č.15, který je složen ze 100% výřezů jednotlivých testovacích fotografií. Vybral jsem obvyklý výřez přechodu jasného světla ve velmi tmavé pozadí. Výsledek je jasný na první pohled, žádný nárůst šumu způsobený zvýšením rozlišení se opravdu nekoná. Od citlivosti ISO 100 až po 800 je snímek nádherně čistý. U nejvyšší hodnoty ISO 1600 je sice přírůstek šumu viditelný, ale pořád jde o vynikající výsledek. Podíl na něm bude jistě mít i kvalitní zpracování obrazu modifikovaným osvědčeným obrazovým procesorem DIGIC II, kterým je aparát vybaven. Najdete jej na snímku č.17. Škoda je snad jen toho, že aparát není vybaven i citlivostí ISO 3200. Pro zajímavost pak na závěr ještě přikládám snímek č.16, na kterém je celá testovací noční scéna v plném rozlišení, pořízená při testu nejvyšší citlivosti ISO 1600 bez aktivace redukce šumu.

Obrázek č. 18 Obrázek č. 19

Funkce

Důležitá je také vybavenost aparátu funkcemi. Ve výčtu začneme hned tou největší novinkou, kterou je integrované čištění čipu přímo ve fotoaparátu. Mechanizmus viz. ukázka č.17. Nejde tu jen o samotnou funkci, ale celkovou koncepci aparátu, konstruovaného pro minimalizaci nebezpečí vniknutí prachu. První fází je samotná konstrukce těla, při jehož návrhu byla brána v úvahu minimalizace možností vniknutí prachu. Druhou fází je antistatická úprava nízkopásmového filtru, který je umístěn před samotným snímacím čipem. Třetí fází je samotný mechanizmus samočisticí jednotky Self-Cleaning Senzor Unit, která využívá vysokofrekvenčních vibrací pro setřesení případného prachu. Funkce se aktivuje automaticky při každém zapnutí i vypnutí aparátu, přičemž při zapnutí ji anuluje stisk spouště – v případě nutnosti skutečně rychlého prvního snímku. V neposlední řadě je tu také nový Dust Delete Data system, který je schopen mapovat případný prach na čipu a odstranit jej softwarovou úpravou v nové verzi programu Digital Photo Professional software.

Funkce automatického ostření byla oproti předchozímu modelu rozšířena zvýšením počtu ostřících bodů ze 7 na 9. Ty jsou rozmístěny do tvaru plochého kosočtverce, čímž výborně vykrývají obrazovou plochu. V rámci testu se systém autofokusu osvědčil jako spolehlivý a rychlý a to i při snímání v nepříznivých světelných podmínkách, například při fotografování testovacích nočních scén, kdy neměl nejmenší problém se zaostřením a to i bez pomocného světla. Rychlost ostření podtrhuje rychlost sériového snímání, které je možné rychlostí 3 snímků za vteřinu a to v sérii 27 snímků formátu JPEG nebo 10 formátu RAW. Elektronicky řízená závěrka aparátu pak umožňuje použití časů v rozmezí 1/4000 až 30 vteřin, přičemž synchronizační čas pro použití blesku je 1/200 vteřiny. Při delších časech, kdy hrozí pohybová neostrost je možné aktivovat funkci předsklopení zrcátka. Měření expozice je realizováno třemi nezávislými systémy – 35 zónové TTL při otevřené cloně, celoplošné měření se zvýhodněným středem a částečné měření z cca 9% celkové plochy uprostřed obrazu. Expozici lze samozřejmě také korigovat a to odděleně samotnou expozici nebo zábleskovou expozici. Zapomenout nesmím ani na vyvážení bílé, které je možno ponechat na automatice, nebo použít některou ze 6 přednastavených možností, nebo nastavit vyvážení bílé ručně pomocí referenčního bílého nebo neutrálně šedého objektu. Využít lze korekci vyvážení bílé v rozmezí ±9 kroků. K dispozici jsou obvyklé snímací režimy od plné automatiky, přes poloautomatické kreativní programy, polomanuální předvolby clony a času až po plně manuální režim. Vestavěný blesk s automatickým vysunutím a systémem E-TTL II disponuje všemi potřebnými funkcemi a jeho směrné číslo je 13 při citlivosti ISO 100. Z předchozího modelu EOS 350D byla převzata zajímavá funkce černobílého snímání s širokými možnostmi nastavení. Praktickou ukázku jednotlivých variant imitace použití klasických filtrů pro černobílou fotografii a tónování snímků, najdete na ukázkách č.20 a 21.

Obrázek č. 20 Obrázek č. 21
Obrázek č. 22 Obrázek č. 23

Příslušenství

Zcela zásadní je také otázka příslušenství. V prvé řadě jsou to především objektivy. Ty jsem již zmínil v samostatné kapitole a k tomuto tématu už asi není dále co dodat, protože rozsah nabídky je u Canonu opravdu na špičkové úrovni. Dalším velmi oblíbeným příslušenstvím je přídavný bateriový zdroj (v tomto případě s označením BG-E3 – viz ukázka č.22), který nejen podstatně zvýší celkovou kapacitu využitelné energie, ale také podstatně zvětší celkové rozměry aparátu (což jistě velmi uvítají především uživatelé s větší rukou) a druhou spouští značně zpříjemní fotografování na výšku. Častým příslušenstvím jsou výkonné externí systémové blesky, kterých Canon nabízí celou řadu typů, včetně specializovaných kruhových makroblesků. Jeden z nejlepších a nejvýkonnějších, model Speedlite 580 EX, najdete na ukázce č.23. Aparát lze dálkově ovládat a to pomocí kabelové spouště nebo IR bezdrátového dálkového ovládání. V nabídce Canonu je ale i spousta dalšího drobného příslušenství, jako jsou úhlové hledáčky, okuláry, dioptrické čočky, fotografické filtry a řada dalších užitečných drobností. Já bych ještě rád zdůraznil, že Canon vyrábí špičkové fotografické tiskárny, vynikající jak svou vysokou tiskovou kvalitou, tak i velmi příznivou cenou, které lze jistě počítat k možnému příslušenství. Navíc je EOS 400D přizpůsoben pro přímý tisk a to včetně podrobnějších nastavení tisku přímo v aparátu, takže fotografie lze snadno realizovat na papír i bez nutnosti použití počítače.

Obrázek č. 24 Obrázek č. 25

Co však obsahuje běžné balení setu aparátu EOS 400D s objektivem EF-S 18–55mm f/3,5–5,6 II? Tak je to samozřejmě samotné tělo aparátu s krytkou těla, popruhem, gumovou očnicí a krytkou okuláru. Objektiv je dodáván s oběma krytkami, ale bohužel bez sluneční clony, což je opravdu škoda, protože sluneční clona v ceně je již dnes běžným standardem. V balení dále najdeme 2 CD se softwarem, USB kabel a kabel pro připojení k televiznímu přijímači. V neposlední řadě také samozřejmě baterii se síťovou nabíječkou. Obsah kompletního balení je na ukázkovém snímku č.25.

Cena a závěr

Závěrem je ještě nutno zmínit prodejní cenu, která je velmi důležitým kritériem. Běžná cena v českých obchodech se pohybuje (9/2006) včetně DPH zhruba na úrovni 20.500 Kč za tělo nebo 23.500 Kč za set s objektivem EF-S 18–55mm f/3,5–5,6 II. Vzhledem k celkovým výkonům aparátu lze tuto cenu označit za skutečně velmi příznivou. Velmi příjemné je také zjištění, že ceny digitálních zrcadlovek se pomalu ale jistě začínají blížit cenám těch filmových z dob před příchodem digitalizace.

Shrňme si ještě hlavní přednosti, ale také nedostatky testovaného aparátu. K přednostem bych jednoznačně řadil celkovou modernizaci v podobě zvýšení rozlišení bez nárůstu šumu s přímo excelentní obrazovou kvalitou, integrované čištění čipu, opravdu velký LCD monitor, širokou paletu funkcí, bohaté možnosti volby příslušenství a také velmi příznivou cenu. V nedostatcích není nic zásadního a jmenoval bych spíše jen pár drobností, u kterých je navíc sporné, zda je lze vůbec v současnosti očekávat u aparátu této cenové kategorie, jako například chybějící indikace podexponovaných partií, chybějící citlivost ISO 3200, nebo nižší kapacita baterie (výdrž je sice slušná, ale některé konkurenční aparáty přece jen používají baterie s kapacitou o poznání vyšší).

Konkrétní cenovou situaci na trhu můžete sledovat v naší aplikaci Porovnej ceny.
Snímky pořízené aparátem Canon EOS 400D najdete v naší FotoGalerii.

Děkuji českému zastoupení Canon CZ za zapůjčení fotoaparátu k redakčnímu testu.