Již jsme si zvykli na nádherné fotografie z mnoha koutů světa. Vždy nás nadchnou svou "neokoukaností" a kouzlem exotických dálek. To, že podobné snímky lze "vychodit" i kousek od místa, kde právě sedíte, se vám pokusí Martin Holek ukázat ve svých článcích. První z nich věnuje Černohorskému potoku.
Základní informace
Údolí Černohorského potoka (Těsný důl) se nachází přímo v srdci jedné z dominant východních Krkonoš – masivu Světlé a Černé hory, mezi kterými se nachází jeho údolí. Potok pramení na Černohorském rašeliništi (odtud hnědá voda) a stéká 7–8 km dlouhým údolím do řeky Úpy, přičemž rozdíl mezi ústím a prameništěm je asi 650 výškových metrů. Nás ale bude především zajímat horní polovina tohoto údolí, která začíná v Janských Lázních a končí až na Černohorském rašeliništi. V následujícím článku se vám pokusím přiblížit podle mě ideální trasu, kterou se dá tento skrytý skvost krkonošské přírody projít.
Popis trasy
Východiskem pro fotovýlet do Těsného dolu jsou Janské Lázně v Krkonoších. Sem se dostanete silnicí č. 297. Ať už přijedete od Trutnova nebo od Vrchlabí, vždy bude ideálním místem na zaparkování místo, kde silnice křižuje potok (1). Zde je dostatečně velké parkoviště s obrovskou výhodou – je neplacené! V klidu se tak vyhnete drahému centrálnímu parkovišti u lanovky na Černou horu a ještě budete mít ideální startovní bod pro fotovýlet přímo v samotném údolí.
Odtud už trasu zvládnou i jedinci s méně vyvinutým smyslem pro orientaci. Nalevo od potoka se jde širokou lesní cestou podél potoka vzhůru do údolí. Tuto část doporučuji projít opravdu rychle, protože i když se jedná o poměrně fotogenická místa, to nejlepší nás teprve čeká. Po lesní cestě projdete kolem mostu po pravé straně a kolem fotbalového hřiště, k druhému mostu. Zde můžete buď projít přímo lesem kolem potoka, nebo tento úsek ještě můžete obejít po cestě kolem několika chalup. Poté se dostanete k třetímu mostu, po kterém vede asfaltová cesta a hned u něj se nachází horský pension. Zde už vede dále do údolí jen jediná cesta a zde také začínají fotograficky opravdu zajímavá místa.
V první části cesta vede opravdu těsně kolem potoka a tak není problém na chvíli odskočit a něco vyfotit. Na zhruba prvních 200 metrech nás čekají hlavně menší kaskády vhodné spíše na detaily než obří kompozice, ale proti gustu… Zhruba po 200 metrech se ale dostanete do ostrého kaňonu pod skálou Harta (nejvyšší samostatná skála v Krkonoších), kde na Vás čeká jedna z hlavních „atrakcí“ Těsného dolu (2). V ostrém skalním zářezu jsou umístěny dvě umělé hráze (obr. 1 a 2) z let 1900–01, které zde byly vybudovány jako regulace toku po ničivých povodních z roku 1896. Každá z obou hrází má něco do sebe a v podstatě lze jen těžko říci, která je hezčí – nádherné jsou obě! A právě snad díky tomu zde každá fotovýprava zůstane nejdelší dobu na jednom místě.
Díky času kolem 1 sekundy rozmažete vodu, ale zároveň zůstane dobře zachována kresba.
čas: 0,8 s
clona: 10
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 18 mm (28,8 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační
Na podzim můžete dobře využít barevnou sladěnost listí s vodou.
čas: 1,6 s
clona: 16
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 18 mm (28,8 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační
Ovšem tímto místem Váš výlet zdaleka nekončí! Za druhou hrází pokračuje dál skalní kaňon jen s tím rozdílem, že hráze vystřídají menší kaskády s tůňkami (obr. 3). Ty jsou opravdu naskládané jedna za druhou a pokud Vás focení vody opravdu baví, bude Váš postup těmito místy skutečně pomalý. Zhruba po dalších 200 metrech dojdete k místu, na kterém kdysi stával most, ale teď zde cesta končí a pokračuje až na druhém břehu. Právě na tomto místě udělá mnoho fotografů osudovou chybu, že se otočí a jdou zpátky. Nevědí, že možná to nejlepší je teprve před nimi. Když není most, nezbývá tedy nic jiného, než na druhý břeh přeskákat po kamenech nebo obětovat tu trošku vody v botách. Od bývalého mostu procházíte bučinou, která je pro změnu hlavní „atrakcí“ místního podzimu ((3); obr. 4). Potok má v těchto místech stejný charakter jako za druhou hrází – malé kaskády s tůňkami. Některé z nich ale prostě nejdou nevyfotit!
U fotografií tůněk je většinou výhodně zakomponovat nějaký prvek do popředí, který zvýrazní perspektivu scenérie.
čas: 2 s
Clona: 16
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 18 mm (28,8 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační
Na podzim nemusíte využívat pouze barvy spadaného listí, ale také barvy v samotných korunách stromů. Na snímku jsou koruny ještě zvýrazněny slunečními paprsky.
čas: 1,6 s
Clona: 14
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 55 mm (88 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační
Poté, co opustíte bučinu, začne cesta trochu odbočovat od koryta bystřiny. V tomto okamžiku osobně doporučuji nejít po cestě, ale vydat se přímo kolem potoka nebo dokonce jít na některých místech přímo korytem. Proč? Z cesty není na potok tak dobrý výhled a některá skvělá místa bohužel nejsou vidět vůbec. Například na místě přítoku malé strouhy z pravé strany (4) je ve skále vyhlouben malý kaňon, který je z cesty naprosto nepozorovatelný díky poměrně husté smrčině a přesto se jedná o jedno z nejlepších míst celého údolí (obr. 5). Zvláštní kouzlo mu především dodává všudypřítomný mech. Ovšem pokud by Vás i zde napadaly myšlenky na návrat, zapomeňte na to! Samotný konec údolí totiž představuje opravdovou perlu pro fotografy vodních kaskád. Koryto zde nabírá mnohem větší spád a na jednom místě v podstatě tvoří jednu velkou kaskádu dlouhou přes 50 metrů. To ale není vše! Až takřka na samém konci údolí na Vás čekají další dvě umělé hráze (5). Smutnou pravdou ovšem je, že díky nedávné kalamitě je první z nich takřka nefotitelná, ale vše nám vynahradí ta druhá, která je mým oblíbeným místem v tomto údolí a rozhodně stojí za námahu k ní vyšlapat (obr. 6).
Pokud vyrazíte k potoku až večer k západu slunce, kdy je už málo světla, budete moci využít i velmi dlouhých časů bez použití ND filtru. Velmi dlouhý čas prakticky zničí veškerou jemnou kresbu vody, ale na druhé straně dodá snímku snovou náladu.
čas: 30 s
Clona: 18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 18 mm (28,8 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační
Bezvětří je při focení potoka velkým trumfem. Díky němu můžete bez starostí zakomponovat do snímku rostliny, které se Vám ani při dlouhé expozici nepohnou.
čas: 2,5 s
Clona: 18
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 18 mm (28,8 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační
Malý kousek cesty za poslední hrází se nachází zbytky mostu, za kterým se cesta stáčí na druhý břeh zpět do Janských Lázní přes Malé Pardubické boudy (viz mapa). Samotná cesta zpět po relativně velkém stoupání vypadá lákavě, ale musíte si uvědomit, že kousek od Vás jsou Velké Pardubické boudy (6), které narozdíl od těch Malých normálně fungují a po náročném focení se zde můžete posilnit dobrým pivem a jídlem za přijatalné ceny. Jediné co pro to musíte udělat, je projít ještě pár stovek metrů kolem potoka (už mimo cestu). Poté se dostanete na louku, na které stojí vysněná hospoda. Odtud je možné pokračovat dvěmi variantami. Tou první je sestup opět údolím stejnou cestou, nicméně osobně dávám přednost sestupu přes Modré kameny (7). Na ně se dostanete z „Pardubek“ po asfaltové cestě po zelené značce. Z modrých kamenů dále pokračujete buď žlutou nebo zelenou značkou na Modrokamennou boudu, od které Vás už dělí jen kousek od zaparkovaného auta. Zde již nemůžete zabloudit!
Kdy a co s sebou?
Jednoznačně nejlepším obdobím pro návštěvu Černohorského potoka je podzim, který v této oblasti vrcholí zhruba v půli října. Pokud výlet dobře naplánujete a budete mít i kousek štěstí, podaří se Vám zachytit místní podzim v celé jeho kráse! Ovšem nesmíme zapomínat ani na léto (obr. 7). To pro změnu nahrává více koncové části údolí, narozdíl od podzimu, který si nejlépe vychutnáte v bučině za bývalým mostem. V létě se mnohem lépe daří kapradinám, které mohou výborně doplnit kompozici. Za zmínku také stojí zimní období (obr. 8). V něm se změní kaskády na překrásné ledopády, ale pozor!!! Pokud se chystáte fotit v Těsném dole v tomto období, vybírejte pouze začátek zimy. Jakmile začne intenzivněji sněžit, celý Černohorský potok (kromě umělých hrází) se schová pod více než metr silnou sněhovou peřinu a z ní vyleze až na jaře (nemluvě o těžkém pohybu v takovém terénu, kde si bez sněžnic neporadíte). A právě jaro je jakýmsi fotografickým půstem v tomto údolí. Korytem se valí příliš mnoho vody z tajícího sněhu a díky chladnému klimatu i rostliny začínají růst později.
Na Černohorském potoce nemusíte mít strach o nedostatek mechu!
čas: 2,5 s
Clona: 16
ISO: 200
ohnisková vzdálenost: 50 mm (80 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační
V zimě není problém se správnou expozicí vody ale sněhu, který je mnohem světlejší. K dosažení delších časů tedy musíme většinou sáhnout po ND filtru.
čas: 2 s
Clona: 16
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 50 mm (80 mm pro kinofilm)
filtry: polarizační, ND8
Počasí byste měli vybírat nejlépe zatažené bez přímého slunečního světla. To je totiž hotovou pohromou pro focení tekoucí vody, protože způsobí ve scenérii obrovský rozdíl množství světla na vodě a ve stínu někde v okolí. Jinými slovy by fotografie byla buď z velké části přepálená nebo zcela černá bez kresby. Velmi vhodná je také mlha nebo déšť (viz níže).
Zkušení „potůčkáři“ jistě budou vědět, ale pro ty ostatní připomenu pár zásad ohledně vybavení. Ať už fotíte na film nebo digitálně, neobejdete se bez několika zásadních součástí fotovýbavy. Tou první je stativ. Při focení potoka není obecně kladen až tak velký důraz na stabilitu stativu ve větru, protože v údolí se žádného vichru bát nemusíte. Naproti tomu byste měli klást důraz na to, aby nohy stativu nebyly pevně spojeny se středovým sloupkem, jak tomu bývá u většiny levnějších stativů. To proto, že díky volnosti jejich polohy budete mít usnadněnou manipulaci se stativem hlavně v prudkém terénu, kterého je u Černohorského potoka rozhodně dostatek. Druhou věcí, která by neměla chybět ve Vaší fotobrašně je polarizační filtr, který je opravdovou nutností pro fotografie vody. Bez polarizačního filtru v okolí potoka nepříjemně vystupují odlesky, kterých je v blízkosti potoka opravdu nemalé množství. Mluvíme-li o filtrech, ke slovu také může přijít šedý neutrální filtr (ND filtr) pro prodloužení expozičního času. Ten využijeme zejména v době, kdy je kolem potoka sníh, který je mnohem světlejší než voda a proto je dosažení několikasekundových časů poměrně problematické i při velkém zaclonění. Jeho sílu nechám na Vašem uvážení, protože každému se líbí tekoucí voda při jiných časech závěrky. Někdo upřednostňuje kratší časy do dvou sekund (obr. 1) a naopak se najdou fotografové, kteří mají rádi velmi dlouhý čas v řádech desítek vteřin (obr. 5). Užitečným doplňkem fotovýbavy je také sluneční clona objektivu, která se hodí na některých místech potoka jako ochrana předního členu objektivu (nebo filtru) před vodní tříští z kaskád. Kapičky vody na objektivu mnohokrát zcela znehodnotí jinak výbornou fotku. A nyní si řekneme něco o zbytku naší výbavy.
Základem při pohybu v korytu potoka je dobrá obuv (nejlépe celokožené pohory). Zvláště kameny na „Černohoráku“ jsou pověstné svou klouzavostí (sám jsem jednou zadržel fotoaparát jen tři centimetry nad hladinou). Obecně zde platí, že pokud můžete jít po mechu, tak jděte po mechu, protože ten se snad jako jediný nesmeká. Druhou nesmírně platnou věcí je dobré nepromokavé oblečení. Déšť je pro mnohé žánry fotografie hotovou pohromou, ale vodě spíše nahrává. Účinek polarizačního filtru na okolí potoka je větší, ale také světlo v dešti získává zcela zvláštní rozptyl, který je pro focení vody velmi vhodný. A právě dobré oblečení Vám umožní i v těchto podmínkách fotit celé hodiny nebo dokonce celý den. Výbornou pomůckou při focení v dešti je také obyčejný deštník. Ten, pokud je dostatečně velký, výborně ochrání fotoaparát na stativu před vodou a navíc Vám vytvoří určitý „suchý prostor“, ve kterém můžete měnit objektivy, filtry atd. Ve vlhkém počasí ale nesmíte zapomínat ani na fotovýbavu při pochodu. Přinejmenším by měla být součástí Vaší výbavy pláštěnka na fotobrašnu nebo fotobatoh. To platí dvojnásob pro digitální přístroje, které jsou mnohem náchylnější na vlhkost než analogové přístroje.
Pár slov závěrem
Doufám, že Vám můj článek pomohl s případným plánováním fotovýletu do Janských Lázní a budu se těšit na vaše dílka!
Článek je rovněž publikován na stránkách autora.