Test fotoaparátu Sony DSC-H5

Další model od Sony je tu. Jak se liší H5 od starší H1 a nové H2 se dočtete v následujícím testu, kde jsem se zaměřil pouze na rozdíly obou nových modelů. K testu nám fotoaparát zapůjčila opět firma Sony.

Fotoaparát Sony DSC-H5

Vzhledem k tomu, že jsme minulý týden přinesli recenzi modelu H2, vynechám technické parametry, které jsou shodné a zdůrazním pouze rozdíly obou modelů. Pokud Vás zajímají shodné parametry, najdete je v uvedené recenzi.

Zásadní rozdíly jsou dva. Přibyl jeden megapixel a zvětšilo se LCD. Verze H5 má 7,2 Mpx a tím nejvyšší rozlišení 3072×2304 bodů. LCD povyrostlo i oproti verzi H1 na 3" a disponuje dobrými 230 000 body. Tím došlo k posunutí ovládacích prvků na zadní stěně ke straně, čímž se částečně vyřešil problém nechtěného stlačení tlačítka Menu při současném použití otočného voliče vpředu na gripu. Bohužel se naopak občas možná nevyhnete nechtěnému stisku tlačítka makrorežimu. Rozhodně však odpadl problém profilu těla kolem křížového spínače – nevystupuje a tak mačkáte skutečně spínač, ne jeho vyvýšené okolí, jak tomu mohlo být často u verze H2.

Struktura menu, ovládání, rychlosti atp. jsou shodné. Pouze výdrž je díky většímu LCD a tím vyššímu odběru trošku menší, přesto však stále vynikající – 300 snímků nafotíte bez větších potíží.

Testovací snímky

Snímky označené ® jsou buď originální, nebo obsahují neupravovaný výřez. Všechny (podstatné) snímky obsahují exif.

Volbou clony a ohniskové vzdálenosti lze ovlivnit hloubku ostrosti.

Makro je u velké části fotografující veřejnosti velmi lákavé. H5 umí splnit rozumné požadavky na jeho kvalitu.

Šum

Výsledky jsou jako u H2. Do ISO400 je pro reálné snímky šum nedůležitý. Projeví se až u ISO 800 a podstatně u ISO 1000. Díky barevnému šumu dojde k mírnému barevnému posunu směrem ke studenějším tónům. ISO 1000 doporučuji použít jen v odůvodněných případech. Originální snímky měli postupně velikost DEN –2,8/2,9/2,8/2­,7/2,9/2,8 MB, NOC – 1,9/2,1/1,9/2­,5/2,4/2,7 MB což dosvědčuje práci redukce šumu při ukládání snímku a současně nárůst šumu v tmavých partiích snímku.

Jistou daní za 12× zoom (existuje jen jediný model fotoaparátu s větším rozsahem) jsou optické vady, mezi něž patří aberace. Na velké části reálných snímků s velkými kontrasty ji najdete v omezené míře, ale při tisku do rozměru A4 nebude nijak vadit.

„Fotky z cest“. Poslední dvě najdete v originální velikosti.

Porovnání expozice bez blesku a s ním. U „pleťovky“ je snímek „líbivější“. Na přímém slunci zase vykryje nehezké stíny. Dosah blesku je velmi dobrý.

Závěr

Závěr se od modelu H2 liší jen málo. H5 podle mého názoru lépe „sedí v ruce“. Má podstatně lepší displej, o cca 1Mpx více a v ostatních parametrech se s H2 prakticky shoduje. Za cenu cca 12 500,– (o 1500,– více než H2) získáte dobrý fotoaparát a naskýtá se spíše otázka, zda H2 či H5.

Děkuji firmě Sony za zapůjčení fotoaparátu Sony DSC-H5 k redakčnímu testu.