Řešíte otázku: "Mám nebo nemám zkusit dělat fotky sám doma?" Pak by Vám mohl tento článek pomoci zjistit, co Vás vlastně čeká. Pokud jste sledovali minulé díly, tak už pravděpodobně máte doma vlastnoručně vyvolaný, usušený a zaarchivovaný negativ. Možná už máte i nějaký ten zvětšovák po taťkovi. Popišme si nyní základní i nadstandardní (rozuměj ne nezbytné, ale příjemné) vybavení fotokomory.
Jen pro pořádek dodávám, že nejsem placeným agentem žádné firmy a pokud někdy uvedu konkrétní výrobek, tak jde jen o souhrn mých poznatků a zkušeností, nikoli o reklamu.
Věci nezbytné:
- Chuť a čas
- Toto je podle mne opravdu na prvním místě. Pokud nemáte pro temnokomornictví aspoň špetku nadšení, tak Vám to dlouho nevydrží. Naopak, elán dokáže nahradit takové věci, jako je zimní pracovní teplota v komoře jen těsně nad nulou, netekoucí voda, nemožnost větrání (bohužel všechno mé případy). Pokud jste pracovně nebo jinak velmi vytížení, tak se to dá řešit za „dlouhých zimních večerů“, ale tento koníček si prostě čas bere a ne málo.
- Místnost
- Koupelna – typická nouzovka mnoha temnokomorníků vyžaduje notnou dávku Vašeho nadšení a pochopení celého zbytku rodiny.
- Sklep – moje varianta, spousta problémů navíc, ale pokud se dá zařídit komora ve sklepě jako pevná, tak to celkem jde.
- Vlastní místnost – většinou nesplnitelný ideál, ale ve výčtu nesmí chybět. Umožňuje i takové lahůdky, jako přidělat zvětšovák přímo na zeď.
- Zatemnění
- Ať už budete temnokomornit kdekoli, denní světlo je nepřítel č. 1. Obzvlášť když otvíráte novou stovku papírů. Proto je součástí zatemnění i světelná izolace dveří (pokud se za nimi svítí, tak aspoň dole ručníkem) a jejich zamknutí. Nebudete věřit, jak těžké je zatemnit jedno blbé sklepní okno. Nakonec jsem použil variantu molitanového špuntu na míru.
- Osvětlení
- Když dobře zatemníte, tak zjistíte, že nic nevidíte. Ne že by nešla dělat fůra věcí po hmatu, ale na práci je asi nutné si trošku posvítit. Samozřejmě něčím, co neublíží fotopapírům a vy se budete aspoň trochu orientovat. Nečekejte, že budete vidět dobře, v temné komoře je opravdu temno, i když se svítí červenou žárovkou. Jestli je osvětlení bezpečné zjistíte tak, že na fotopapír budete minutu svítit (z pracovní vzdálenosti, která by měla být aspoň metr), vyvoláte a on zůstane stejně bílý jako vyvolaný a ustálený neosvětlený bráška.
- Zvětšovák
- To je ten kouzelný krám, který nám umožní dělat fotky. Může být nový nebo dědeček, ale vždycky bude mít žárovku, kondenzor, rámeček na negativ, masivní nohu a podložku, ochranné sklíčko s červeným filtrem. Pokud si budete zvětšovák teprve pořizovat (a nebude mít rovnou barevnou hlavu), tak si vyberte typ se šuplíkem na multigradační filtry a s robustní stavbou. Samozřejmě s ohledem na velikost negativu, který budete používat. Opět se přimlouvám minimálně za 6×6, abyste si časem mohli zablbnout se středním formátem s nějakou flexaretou. Když pak uvidíte jak je zvětšenina z 6×6 mnohem šťavnatější než z kina, budete mít 100% nutkání sehnat si nějakou tu „Mamču s výměnnýma zádíčkama“ atd. atd. Pro feministky – Mamča není žena, ale ušlechtilý fotopřístroj nejmenované značky podobného jména.
- Zvětšovací objektiv
- Je posledním článkem řetězce ke kvalitní fotce. Pokud máte nafocen negativ pevným sklem a ze stativu, je velmi snadné a neomluvitelné ho zmršit nekvalitním sklem do zvětšováku. Nejde jen o ostrost, opět jsme u imaginárního pojmu šmrnc, který fotka buď má a nebo nemá. Bohužel pro každý formát negativu potřebujeme jinou ohniskovou vzdálenost. Pro kinofilm 50mm, 6×6 80mm, 6×7 90mm a 6×9 105mm. Ne že by 105tkou nešlo zvětšovat z kinofilmu, ale budete mít zvětšovák vyšroubovaný na maximum nahoru, osvítíte stěží 13×18 a osvit bude delší (světla ubývá se čtvercem vzdálenosti). Naopak 50mm objektiv vůbec nevykreslí rohy větších formátů (budou kulaté).
- Fotopapíry
- Jsou dva základní typy fotopapírů: normální a multigradační. Oba jsou k mání v nejrůznějších velikostech a počtech v balení. Oba existují buď na RC (nenasákavé) podložce nebo s barytovou podložkou. Každý papír může být lesklý, polomatný nebo matný. Záleží na vkusu každého čemu dává přednost. Obecné doporučení říká, že malé fotky se matné nedělají kvůli ztrátě detailů. Otázkou je, co je to malá fotka (pro někoho všechno, co nemá aspoň metr…). Opravdu kvalitní matné povrchy jsou často drahé, většinou je u běžných papírů matnost dosažena nějakou povrchovou strukturou. Nedoporučuji používat menší rozměr než 13×18 (pro první pokusy optimální), protože s menšími papíry je hrozná piplačka při osvitu a ostření. Navíc se prakticky nedají nadržovat. Pro začátek rozhodně RC nenasákavá podložka a asi lesklý povrch (ať nemáme na co svádět neostrost ). Horní rozumně zpracovatelná velikost fotopapíru je do začátků (když budu hodně odvážný) 30×40, spíš 24×30cm. Větší plachty vyžadují speciální vybavení a velké zkušenosti. Ona i miska 30×40 je celkem obrovská vana a litr vývojky sotva zakryje dno. Na závěr malá poznámka – formát papíru nás nemusí omezovat, máme nůžky. Znám lidi, co kupují zásadně 30×40 a stříhají a stříhají. Rozhodně i Vy budete stříhat na proužkové zkoušky.
- Podložka na papír
- Nemusí jít přímo o maskovací rámeček. Stačí jakákoli pevná, rovná (např. dřevotřísková) deska s hladkým povrchem a nalepeným filcem na spodní straně. Fotopapír se nejlépe udrží, pokud desku navlhčíte mírně vodou (houbičkou na nádobí). Pak máme současně vyřešen problém kroucení. Filc vespod je nezbytný pro klouzání po desce zvětšováku při hledání optimálního výřezu.
- Chemie
- Pozitivní vývojka, přerušovač, ustalovač. Oproti volání negativů jde o chemicky zcela jiné vývojky, pozor na záměnu. Přerušovač i ustalovač je shodný s negativním procesem, jen nepoužívejte ustalovač po papírech na filmy – má v sobě vždycky nějaký binec a nedejbože chloupky. Všechno je potřeba mít ve vhodných lahvích a v množství přiměřeném velikosti misky. Čistou 1,5l PETkou uloženou ve tmě a chladu nic nezkazíte. Myslete na to, že vývojky ubývá a ustalovače je zas čím dál víc. Takže pokud chcete mít v misce litr vývojky, tak si připravte várku aspoň do 1,5l láhve a dolévejte. Staré chemikálie neoživujte přiléváním nových. Naopak fajnšmekři doporučují do nové vývojky crknout trochu staré, že potom líp pracuje. Nevím, je to možné.
- Důležitá zásada 1 – ustalovač nesmí NIKDY přijít do vývojky (prsty, pinzetou, starým obalem, zbytky v misce, kapáním při přemisťování ustálené fotky do pračky,…). Obráceně se tomu nikdy zcela nevyhnete a ustalovač je i levnější.
- Důležitá zásada 2 – při likvidaci chemikálií dbejte prosím na ekologii, při práci s nimi pokud možno větrejte, nekuřte, nepijte, nejezte. A schovejte je mimo dosah dětí.
- Temperování
- Ani u pozitivního procesu nemůžeme čekat, že 15 stupňů teplá (studená) vývojka bude pracovat ideálně, ale není to zdaleka tak kritické jako u negativu (Hlavně vidíte co vám leze-neleze pod rukama a prodloužíte volání). Přesto pokud máte komoru v nevytopené místnosti a děláte přes zimu, stává se vyhřívání misek nezbytným. V tomto případě se vyplatí pořídit (nechat si na míru slepit) volací akvárium s horizontálními sloty.
- Misky
- Jedna sada misek (3 kusy) na 24×30 je asi optimální. Nevěřte tomu, že zůstanete u 13×18, nebo budete po měsíci připraveni na 30×40. V těchto miskách je zároveň postačující zhruba 1–1,5 litru chemikálií a to je vhodné množství i z hlediska přípravy, skladování a sledování vyčerpanosti. Misky si označte, ať má každá chemikálie svou misku.
- Plechový rámeček na kinofilm do zvětšováku
- Se sklíčky to doopravdy nejde (člověk víc čistí, než dělá fotky), ani to nezkoušejte a rovnou si pořiďte vrcholně praktické plechové rámečky.
- Nádoba na praní fotek
- Nechtěl jsem přímo napsat kýbl, ale v podstatě to bude asi nejblíž potřebám pořádného praní. Samozřejmě pokud máte komoru v koupelně, tak praní fotek ve vaně je asi to poslední, co bude manželce vadit (tím prvním budou velmi odolné fleky od vývojky). Pere se od několika minut, až po skoro hodinu u barytových (nasákavých) papírů.
- Místo na sušení fotek
- Kachlíky v koupelně (nebo jinde). Pokud nemáte, tak skleněná deska (ne okno v obýváku, to byste mohli sušit naposledy). Na tento povrch plácnete vypraný RC papír, ten si pěkně okape a skoro vyschne. Než se sám sloupne a spadne na zem, je lepší ho dát doschnout na nějakou látku, která nepouští chloupky. RC papíry se nekroutí, neleští, nemění svoji velikost. Sušení barytových papírů je věda sama o sobě a také hlavní důvod proč tyto papíry nelze doporučit na první pokusy.
- Pinzety
- Dva kousky: jeden zůstává ve vývojce (označte si ho napořád) a druhým se odebírá z přerušovače a ponáší se do ustalovače. Nešetřete při nákupu (gumové koncovky jsou nezbytné), dbejte na to, abyste je občas umyli (stejně jako misky). S pinzetou se musí pracovat pohodlně a skoro naslepo. Musí to prostě přejít do krve. Jak začne člověk přemýšlet, proč má ve vývojce dvě pinzety a v ustalovači nic, tak je ještě potřeba trénovat…
- Nůžky
- Sehnat dnes kvalitní nůžky je celkem problém, v komoře jsou potřeba hlavně na chystání proužků a nebo když chcete mít jiný formát, než jste koupili, případně zvětšit celé políčko kinofilmu bez ořezu. Papíry se totiž dělají v poměru stran, který je vhodný pro středoformátové negativy 9×6 a 6×4,5. U kinofilmu vždycky musíme oželet buď část negativu, nebo trochu papíru.
Věci nezbytné pro práci s multigradačními fotopapíry (co to je si vysvětlíme později):
- Buď
- Multigradační filtry – pozor na levné sady, kde se musí kombinovat více filtrů, kvalitní sada do zvětšováku na negativ 6×6 vyjde na cca 800 Kč. Srdce pak krvácí, když tyto filtry musíte zastřihnout podle velikosti Vašeho šuplíku.
- Anebo
- Multigradační, nebo Barevná hlava zvětšováku – opravdu jiné kafe (hlavně pohodlí), ale za drahý peníz. Rozhodně pokud se vám podaří výhodný nákup z druhé ruky, tak barevná hlava má smysl i pro černobílou fotografii. Se sadou filtrů ale dosáhnete naprosto srovnatelných výsledků.
Věci zbytné (nadstandardní):
- Maskovací rámeček
- Teď se asi hodně divíte, že není v nezbytnostech, zásadní problém je v kvalitě. Opravdu kvalitní rámeček, který bude držet pravé úhly vyjde na několik tisíc. Ty levné (včetně 30×40 od Meopty) jdou zpravoúhlovat jen papírovou lepící páskou a umožňují většinou jen okraje do 1 cm. Navíc je otázkou vkusu, jestli se nám bílý okraj kolem fotky líbí. Někdo má mnohem raději elegantní černý (v některém z příštích dílů Vám povím, jak na to).
- Spínací hodiny
- Můžeme sice měřit jakýmikoli stopkami (na které v temnu uvidíme), nebo si v duchu počítat, ale investici do spínacích hodin s osvitovými čísly rozhodně doporučuji (zatím neřešte, proč vám budou osvitová čísla prospěšná, ale věřte že budou).
- Tekoucí voda
- Rozhodně je plus pokud ji v komoře máte.
- Větrání
- Nezdá se to, ale ne každému ustalovač voní, navíc výpary rozhodně zdraví nezpevňují.
- Ostřící mikroskop
- Opět vřele doporučuji. Zaostříte negativ přesně na zrno. Jakékoli jiné ostření je mnohem víc citové. Jde o to, že neostrá fotka může mít mnoho příčin a je potřeba vyloučit tu nejhloupější – špatné zaostření pod zvětšovákem. Navíc zvětšeniny z HP5tky si o ostré zrno přímo říkají, dává jim jejich neopakovatelné kouzlo.
- Vyvolávací „akvárium“
- Pokud nemáte dost místa, nebo máte problémy s teplotou, tak toto je velmi elegantní a poměrně finančně nenáročné řešení. Nic takového se neprodává, ale v každé dobré akvaristice vám dají kontakt na člověka, který lepí akvária pro rybičky. Takže nejtěžší je najít někde na internetu plánek, podle kterého se dá funkční akvárko na fotky postavit. Doporučuji postavit na rozměr papíru 30×24, nahoře musí být cca o 3 cm vyšší, slot tak 15 mm široký.
- Pračka na papíry
- Opět je potřeba na netu sehnat návod a vyrobit si svépomocí. Nezbytná podle mě až když budete dělat s barytem. RC podložka se pere velice snadno, je to v podstatě igelit a tak nenacucá chemii do sebe, jako papír baryt.
- Látkové rukavice
- Nejen do tanečních. Skvělé v tom, že si neopatláte miltigradační filtry a negativy, práce v rukavičkách je trochu obtížná – hlavně je nenamočit v chemii…
- Fólie na rychlou proužkovou zkoušku a jiné blbinky
- Prodávají se jich spousty, některé jsou i užitečné, ale většinou jde spíš o vyhozené peníze. Než bezhlavě nakoupit nepotřebné příslušenství, to radši vylepšit optiku, tam se „nic neokecá“.
Takže doufám, že jsem Vás neodradil a příště si povíme víc konkrétního o zvětšovácích a praktickém uspořádání fotokomory.