K úctyhodné hodnotě dvouset tisíc bodů se v naší Galerii přiblížilo již několik fotografů. Jen jeden ji však již přeskočil. Jeho jméno asi nikoho nepřekvapí. S Martinem Kovalíkem a jeho fotografiemi se mnozí z nás totiž rádi setkávají. Rozhovor s ním nám jej zase trošku přiblíží.
1. Jaké byly vlastně tvoje fotografické začátky?
Začátky se těžko posuzují, protože u mě mělo fotografování kořeny v malování (čeho jiného, než žen). Malování přešlo v grafiku a grafika ve fotografování. Vlastně, jak už jsem psal u jedné své fotografie, malujeme světlem.
2. Na Galerii FAčka jsi považován za mistra ve fotografování aktů. Co bys poradil kolegům, kteří by to chtěli také zkusit? Zajímáš se také o psychologii dívek, které fotíš?
No ............ za mistra, to zní přehnaně. Za toho se rozhodně nepovažuji a neměl by mě za něj považovat nikdo. Stále se cítím pouze jako velmi zapálený amatér. Počet bodů nerozhoduje o tom, jestli je fotografie dokonalá, ale spíše o tom, jestli na první pohled zaujala – alespoň tak k tomu přistupuji sám.
Kolegům mohu poradit jen to, aby při focení aktů nesledovali modelku jako symbol své touhy či sexu, protože pak nevyfotí nic. Základem je mít s modelkou kamarádský vztah – je to velmi o důvěře a o přátelství. Spousta lidí se mě ptá, jak to dělám, že mám tolik modelek – já nevím, modelek není nikdy dost, a pokud chcete mít různorodé portfolio, musíte stále hledat. Hledání bude o to snazší, o co více své práce budete moci jako referenci nabídnout. Někdy to člověku, kterého oslovím, trvá déle, někdy je to otázka hodin – ale nemít dnes za sebou 2 roky focení, těžko bych byl úspěšný v hledání. Touto cestou mohu poděkovat i ochotným kamarádkám, které mi stály v začátcích modelem. Na nich jsem se učil a mohl jsem ukazovat, o jaké fotografie mám zájem při hledání nových modelek. A snáze se vám bude fotit, pokud bude pro vás modelka inspirací. Dívky, které mají fantazii a ztřeštěné nápady, jsou dnes pro mě tím pravým ořechovým. Dokonce jsem se i mnohokrát pobavil tím, když nějaká modelka viděla moje portfolio a říkala: „Jéééé, to je tvoje fotka, jo? Mně jí ukazoval nějakej pán a říkal, že to fotil on a nabízel mi, že jestli chci, tak mě také vyfotí!“ Šlo o „Kávové zrno“ – no jo, takže bacha při hledání – stejně nás maj všechny za úchyláky, ale to k tomu patří – prostě důvěra, důvěra, důvěra.
Dále pak je potřeba hledat úhel a světlo, které člověku svědčí – zakrýt nedostatky a zdůraznit to, co vás na dívce zaujme. Dokud modelka neřekne: „Teda chlape, tady jsem fakt sexy“, tak jste teprve na začátku. Já se řídím vlastním citem. Když se dívám na dívku ze všech možných úhlů, čekám, až se najednou zastavím a dívám se déle. To je pak ten správný okamžik. Něco uvnitř mi řekne: „Jo, takhle se mi líbíš“. Takže řiďte se vlastním citem, a kdo začínáte nebojte se kopírovat. Projeďte si internet, je tam spousta inspirace a pokuste se to nafotit stejně a pak po svém. Snažte se vnímat i to, jak se dívali jiní na své modely a časem vám některé věci přijdou samozřejmé. Tak jako když se dnes nepozastavujete nad tím, co je to clona a jaký má vliv na HO a nebo ještě obecněji, k čemu slouží spojka a řadící páka.
3. Jakou fotografii považuješ za svou nejlepší a proč?
Jsou fotografie, kterých si vážím, protože je považuji za fotografie s velkým F, i když zrovna neměly ohlas na FA. Pak jsou fotografie, které oslovily i osoby, které považuji za znalce, a o to více mě to těšilo. Přiložím pár fotografií, které jsem zveřejnil na FA. Nebudu je kategorizovat, protože své fotografie mám rád. Proto je i dělám a nechávám je takové, jaké jsou, bez ohledu na to, zda oslovím skupinu či jednotlivce. Já osobně mám rád tyto fotografie, možná díky tomu, jak někdy bylo náročné je pořídit či zachytit určité světlo (samozřejmě pro mě, někdo by to zvládl levou zadní).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Ale jedna fotografie je pro mě velmi velmi osobní a je v ní zachyceno přesně tolik lásky, kolik mohu dát, a to je fotografie mé rodiny:
a pak jí podobné:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
4. Jaký je tvůj názor na analog a digitál? Co preferuješ při své práci?
Analog stále považuji za jedinečný ve své schopnosti, či obrovské citlivosti, zachycení světla a tónů především u černobílé fotografie, ale bohužel je to pro mě dnes nákladnější a méně pohodlná záležitost. U digitálního aparátu máte okamžitou kontrolu nad snímkem a díky histogramu řekl bych i přesnou. Proto pro svou práci upřednostňuji digitální zrcadlovku. Řada mých kamarádů profesionálních fotografů dnes už přešlo na digitální cestu právě pro zmiňované výhody – rychlost a pohodlnost. Myslím, že stojí za to mít analogové i digitální tělo a k němu sadu kvalitních objektivů.
5. Používáš pro své fotografie často Photoshop? Co si myslíš o úpravách ve Photoshopu?
Photoshop považuji za černou komoru digitální fotografie a jak víme, tak v komerční fotografii neexistuje výstup bez postprocesu, ať je to ořez či retuš. Řada věcí se dá vyfotit, ale ne vždy máte vhodné podmínky. Pak nastává čas úprav – doladění – děláme fotografii proto, abychom z ní sami měli skvělý pocit a o tento pocit se pak chceme podělit.
Kdo fotil a fotí analogově, ví sám moc dobře, jak je možné mokrou cestou fotografiím pomáhat. Photosop neslouží k ničemu jinému. Někdy pomůže, někdy změní od základu a někdy dokonce udělá z fotografie spíše grafiku.
6. Máš nějaký fotografický vzor?
Vzor asi nemám, ale bez ohledu na to, jde-li o velikána fotografie či začátečníka, se rád dívám na fotky, které mi berou dech. Soustředím se především na fotografie lidí. Nejvíce mě osobně oslovil Erwin Ollaf, Igor Amelkovich, Sebastian Salgado, Piotr Kowalik a mnoho dalších. Více než nad osobností se pozastavím nad konkrétním dílem. Fotografii, kterou otevřu a s výrazem tupce na ní zírám 10 minut, považuji za jedinečnou.
Martine, děkujeme za rozhovor.