Již delší dobu bylo oblíbeným námětem různých debat a spekulací téma, jaký bude nástupce digitální zrcadlovky Nikon D100, který se pro svou zdařilou koncepci držel na trhu až neobvykle dlouho. Velkou oblibu si získal i novější Nikon D70, který však není přímým nástupcem D100. Nyní se však uživatelé systému Nikon konečně dočkali a na trh přichází nejnovější model Nikon D200. Jaký je a jak se osvědčil při praktickém použití se dozvíte v obvyklém redakčním testu.
Tělo – mechanické provedení a ovládání
Začneme jako obvykle mechanickým provedením a ergonomií. Základem těla aparátu je celokovový blok z lehkých slitin na bázi magnézia. Tělo je tak neobyčejně robustní a při pohledu na ukázkový snímek č.5 je zřejmé, že asi i hodně vydrží. A nejen to, velkou výhodou aparátu je vodě a prachu odolné celkové utěsnění všech spojů i ovládacích prvků. Úchopové části jsou pak pro jistější držení opatřeny gumovým povrchem s vylisovanou strukturou, pro jistější držení i v případě vlhka nebo mokrých rukou. Tělo je poměrně velké a i do větší ruky padne jako ulité. Již na první dotek je tak naprosto zřejmé, že máme v rukách skutečný aparát pro náročné uživatele a ne nějakou plastovou hračku.
 |
 |
Design D200 navrhoval (jak je již u Nikonu tradicí) renomovaný italský designér Giorgetto Giugiaro. Z celkového dojmu je jasně vidět návaznost na předchozí povedené modely této designérské dílny. Tradiční decentní černá barva je doplněna pouze obvyklým červeným trojúhelníkem pod spouští a kovově šedým podkladem plochy kolem spouště. Všechny ovládací prvky jsou logicky a hlavně ergonomicky rozmístěny. Také jejich popis tradičními mezinárodními ikonkami je bezproblémově srozumitelný a každá podstatná funkce je vyvedena do samostatného tlačítka a to například včetně korekcí záblesku, citlivosti ISO nebo ruční aktivace automatického ostření.
Při prvním kontaktu s aparátem zaujme především velký a jasný hledáček s dioptrickou korekcí. Po relativně malých a tmavých hledáčcích modelů D100, D70 a D50 je to skutečně výrazný kvalitativní rozdíl a krok kupředu. I zde je použita technická vychytávka v podobě možnosti zobrazení pomocné mřížky na matnici bez nutnosti její výměny. Přímo na matnici se také zobrazují varování v případě vybité baterie, při použití černobílého režimu a také pokud v aparátu není vložena paměťová karta. V hledáčku samozřejmě nechybí ani klasický displej zobrazující všechny důležité informace o nastavení přístroje. Nikon D200 je také prvním přístrojem této kategorie, který přímo v hledáčku standardně zobrazuje i nastavenou citlivost snímacího čipu v jednotkách ISO. Tato funkce, po které již dlouho volalo mnoho uživatelů byla doposud vyhrazena pouze několika málo přístrojům nejvyšší kategorie.
 |
 |
Dalším prvkem těla je nezvykle velký LCD displej s možností podsvícení na horní straně aparátu. Jeho rozměr opravdu není náhodný a zobrazuje skutečně snad vše a to například včetně takových podrobností, jako je aktivace uživatelského komentáře v datech Exif nebo připojení navigačního systému GPS. Podobně povedený je také LCD monitor na zadní stěně přístroje. Jeho rozměr je velmi slušných 2,5“ při rozlišení 230.000 obrazových bodů. Je navíc chráněn speciální krytkou, zabraňující jeho eventuálnímu poškození.
Další ovládací prvky na tělě jsou již více méně standardní a za zmínku již stojí snad jen synchronizační konektor pro připojení studiových zábleskových světel, programovatelné tlačítko FUNC a vestavěný interní blesk, jehož možnosti jsou u Nikon D200 tak rozsáhlé, že bych je s klidem označil až za revoluční a budu jim dále věnovat samostatnou kapitolku. Velmi praktické je také tradiční umístění hlavního vypínače na prstenci kolem spouště, které je velmi pohotové a ve spolupráci s bleskovým náběhem systému i rychlým automatickým ostřením dokáže celý proces zapnutí, expozice snímku a vypnutí aparátu zkrátit na cca 2 maximálně 3 vteřiny a to i v případě, že aparát držíme jen jednou rukou.
 |
 |
Snímací čip, snímání a AF
Při výčtu parametrů digitálních fotoaparátů se největší pozornost soustředí na snímací čip. V případě modelu Nikon D200 je jím RGB CCD snímač o rozměrech 23,6×15,8mm, což je formát obecně označovaný jako APS-C a nebo u Nikonu písmeny DX. Rozlišení čipu je 10,2 milionu efektivních obrazových bodů. Největší rozměr snímku je tak 3872×2592 obrazových bodů. Zvolit lze ale i redukované rozměry 2896×1944 nebo 1936×1296 bodů. Pořízené snímky lze ukládat ve formátech JPEG nebo NEF (RAW) a u obou lze také nastavit jejich kompresi. Nastavovat lze samozřejmě i řadu dalších parametrů snímku, jako je barevný prostor, softwarové doostřování, kontrast, saturace nebo redukce šumu (zvlášť pro dlouhé časy a pro vysoké hodnoty citlivosti ISO) či použití uživatelské tonální křivky. Ta může být přednastavená (k dispozici jsou například tonální křivky napodobující barevné podání oblíbených kinofilmů nebo softwarově rozšiřujících dynamický rozsah), nebo si lze také vytvořit vlastní uživatelskou tonální křivku podle svých specifických požadavků. Nechybí ani černobílý režim a také možnost elektronického podpisu fotografie. Nikon D200 totiž umí vložit do údajů Exif také 36 libovolných znaků, které lze vybrat přímo v menu aparátu.
Velmi důležitým parametrem každého digitálního aparátu je také rozsah citlivosti jeho snímacího čipu. V případě modelu Nikon D200 je to ekvivalent citlivosti ISO v rozmezí 100 až 1600, přičemž nejvyšší hodnota není konečná a v uživatelských funkcích lze ještě povolit její další navýšení až na hodnotu 3200. Citlivost ISO lze volitelně nastavit po 1/3, 1/2 nebo po celých krocích. Citlivostí čipu se tak dále dostáváme k dalšímu velmi sledovanému parametru, kterým je úroveň šumu při jednotlivých hodnotách citlivosti ISO. Pro názornější posouzení jsem vyfotografoval při různých hodnotách ISO tradiční noční scénu.
 |
 |
Samotná scéna je na snímku č.8 kde si ji případně můžete i stáhnout v plném rozlišení. Na snímku č.9 jsou již 100% výřezy při jednotlivých citlivostech, při vypnutých obou režimech redukce šumu. Z tohoto přehledu je patrné, že úroveň šumu je při ISO 100 až ISO 800 velmi nízká a výsledek je opravdu velmi dobrý. Při citlivosti ISO 1600 je již znát velmi lehký nárůst šumu. Viditelnější nárůst je až při maximální citlivosti ISO 3200, kde již dochází i k mírné desaturaci celého snímku. Celkově lze tedy míru šumu hodnotit jako vynikající, i když je nutné podotknout, že v této kategorii aparátů je to obvyklé a rozdíly mezi jednotlivými přístroji jsou nepatrné. Pokud by však někomu tento výsledek nestačil, tak má Nikon D200 navíc velmi sofistikovaný systém redukce šumu pro snímky pořízené dlouhými časy. Nejde už jen o obvyklou redukci, která je buď zapnutá nebo vypnutá ale její míru lze rozlišovat ve třech stupních. Ukázka účinnosti tohoto systému je na obrázku č.10. Jeho základem jsou snímky pořízené při citlivosti ISO 1600 a najdeme zde 100% výřezy z originálů, v pořadí bez redukce, s mírnou, střední a silnou redukcí. Při výběru vhodné úrovně je nutno postupovat podle zkušeností a podle typu fotografované scény. Při silné redukci v kombinaci se snímkem s jemnou strukturou a velkým množstvím detailů dochází k jejich mírnému zastření. A komu by ani tahle funkce nestačila, tak lze ještě aktivovat druhou redukci šumu, která je určena pro vysoké citlivosti ISO. Aktivovat lze i obě redukce současně a při vhodném nastavení tak lze ještě dále výrazně vylepšit kvalitu výsledných fotografií.
Na následujících ukázkách č.11 až 13 jsou další snímky, které si lze stáhnout v plném rozlišení. V době testu bylo mimořádně špatné počasí a proto jsou všechny tři pořízené na vyšší citlivosti ISO, takže i z nich se dá odvodit praktická využitelnost vysokých citlivostí v praxi. Nikon D200 je také vybaven černobílým režimem, kterým byla pořízena ukázka č.12.
 |
 |
Samotné fotografování pak lze provádět po jednotlivých snímcích nebo formou sériového snímání, kdy nejvyšší rychlost aparátu je 5 snímků za vteřinu. Zajímavé také je, že není nutné vždy fotit touto maximální rychlostí a v případě potřeby lze také manuálně nastavit, jak rychle má snímání probíhat. K dispozici je manuální volba 5, 4, 3, 2 nebo 1 snímek za vteřinu. Vyrovnávací paměť aparátu je pak schopná pojmout až 19 snímků v sérii při nastavení nekomprimovaný RAW + JPEG, nebo 22 snímků jen v nekomprimovaném formátu RAW, případně 37 snímků v nejvyšší kvalitě JPEG. V reálném nasazení se mohou tyto hodnoty mírně lišit v závislosti na konkrétním nastavení přístroje a také na fotografované scéně, která má vliv na velikost výsledných souborů.
A s rychlostmi snímání se také dostáváme k časům závěrky a k autofokusu. Rychlost časů závěrky je v obvyklém rozmezí 1/8000 až 30 vteřin. Synchronizační čas závěrky s bleskem je 1/250 vteřiny v běžném režimu. K dispozici je ale i funkce Auto FP High Speed Sync, která zajišťuje synchronizaci externího systémového blesku se všemi časy závěrky až po 1/8000 vteřiny. Autofokus je 11 bodový, kdy jednotlivé body jsou složeny do tvaru kosočtverce položeného na bok. Volit lze manuálně jednotlivé body, případně lze některé body seskupit do 7 skupin, pro jistější a rychlejší funkci v horších světelných podmínkách. Nechybí ani klasické automatické ostření s prioritou nejbližšího objektu a dynamický režim, který je schopen detekovat pohyb fotografovaného objektu a sledovat jej předáváním mezi jednotlivými body. Samotné body jsou dobře rozložené po ploše hledáčku a v případě aktivace jsou černě nebo červeně zvýrazněny. Systém autofokusu jako takový při praktickém použití fungoval naprosto spolehlivě a bez problémů se chytal i v opravdu špatných světelných podmínkách. Navíc je vybaven pomocným reflektorem v podobě miniaturní žárovky s dosahem kolem 3 metrů.
Objektivy, měření expozice a vyvážení bílé
Tou úplně nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv a u Nikonu D200 je jich na výběr opravdu víc než dost. Já jsem si pro tento test zvolil osvědčený a velmi oblíbený model AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED, u kterého se dá předpokládat, že bude pro D200 asi vůbec nejpoužívanějším základním objektivem. Za zmínku jistě stojí i nejnovější objektiv AF-S DX VR 18–200mm f/3,5–5,6 G IF-ED (viz ukázkový snímek č.15), který byl uveden současně s D200. Jeho rozsah je ekvivalentní ke kinofilmovému 27–300mm. Objektiv je vybaven ultrazvukovým motorem ostření a stabilizátorem obrazu VR druhé generace. Kromě těchto nejnovějších objektivů speciálně přizpůsobených k použití na digitálních zrcadlovkách lze na D200 použít i jakýkoli jiný objektiv s bajonetem Nikon a to i objektivy s manuálním ostřením. D200 je totiž 100% kompatibilní i s MF objektivy a to včetně měření expozice a přenosu clony. Expozice je u Nikonu tradičně řešena třemi zcela nezávislými systémy. Prvním je systém 3D Color Matrix druhé generace, který je realizován 1005 bodovým RGB snímačem. Druhým je měření expozice se zdůrazněným středem, kdy lze v menu aparátu nastavit i velikost této středové plochy. Třetím systémem je přesné bodové měření, kdy je expozice měřena pouze z plošky o velikosti 2% obrazové plochy. Tento bod může být navíc pro ještě pohodlnější práci svázán s aktivním zaostřovacím bodem.
Velmi propracovaný je také systém měření a vyvážení bílé barvy. V automatickém režimu je řídí 1005 bodový RGB snímač a funguje velmi slušně. V případě potřeby je zde také 6 předvolených hodnot pro žárovkové osvětlení, zářivkové osvětlení, sluneční světlo, fotografický blesk, zataženou oblohu a objekty ve stínu. Tyto hodnoty lze ještě manuálně korigovat v rozmezí +/- 3 kroky do studenějších nebo teplejších odstínů. Ještě náročnější uživatelé mohou nastavovat tyto hodnoty přímo v Kelvinech. Pro úplně nejpřesnější použití nechybí ani systém manuálního změření, který je skutečně propracovaný. Uložit do paměti lze 5 různých hodnot, získaných buď měřením, nebo importem z již pořízené fotografie na paměťové kartě, případně z fotografie uložené v počítači pomocí softwaru Nikon Capture. Hodnoty uložené v aparátu lze navíc pro přehlednost přímo v terénu popsat 36 znakovým komentářem.
Další zajímavé funkce
Asi nemá smysl vyjmenovávat úplně všechny funkce, které jsou u Nikonu D200 k dispozici, protože většina je stejná nebo velmi podobná jako u jiných digitálních zrcadlovek této kategorie a jejich výčet by byl dlouhý a celkem nudný. Přesto ale aparát skrývá ještě několik více či méně výjimečných funkcí, o kterých bych se chtěl přece jen zmínit podrobněji. Především je to vestavěný blesk, jehož koncepce a množství funkcí lze označit až za revoluční. Fajnšmekři vlastnící kvalitní systémové blesky často jízlivě nazývají interní blesky přebytečnými blikátky téměř nulového významu. U Nikonu D200 ale dochází k velmi radikální změně. To, co jeho interní blesk umí jistě ocení i velmi nároční uživatelé se systémovými nebo dokonce i studiovými blesky. Ale vezměme to postupně. Nikon D200 umí obvyklé režimy interního blesku, jako jsou redukce červených očí, synchronizace s dlouhými časy závěrky a to na první i druhou lamelu, nucený záblesk, zakázaný záblesk a také několik jejich vzájemných kombinací. Dále umí také několik dalších funkcí, které již nejsou tak úplně obvyklé, jako jsou korekce intenzity záblesku oddělené od korekcí základní expozice, blokace zábleskové expozice, zábleskový expoziční bracketing, stroboskopický režim (s nastavitelnou frekvencí, intenzitou a počtem jednotlivých záblesků) a také režim modelingového světla, kterým si můžeme předem ověřit, jak asi bude scéna s bleskem vypadat, jaké bude její tónování a také rozložení stínů. Je toho tedy celkem dost a stále ještě to není všechno, tou úplně největší lahůdkou je systém bezdrátového spouštění a ovládání externích systémových blesků. Použít lze jediný blesk nebo i 3 nezávisle nastavené skupiny s naprosto libovolným počtem zábleskových jednotek. A nastavením aparátu lze ovlivnit i to, zda na snímku bude vidět i záblesk z interního blesku nebo pouze záblesky z dálkově ovládaných jednotek. Takovéto možnosti interního blesku jsou skutečně mimořádné a lze je označit za velký přínos.
 |
 |
Za zmínku stojí také velmi propracovaný monitorovací systém stavu nabití baterie. Nikon D200 využívá vysokokapacitní Li-ion baterii EN-EL3e, která dle údajů výrobce umožňuje pořízení cca 1800 snímků. Detekční systém ale pro jistotu zobrazuje kromě obvyklé ikonky na LCD displeji i stav baterie v procentech, počet pořízených snímků od posledního nabití a celkový stav baterie v rámci její odhadované životnosti.
Další zajímavostí je speciální režim na kombinování několika expozic. První možností je klasická vícenásobná expozice do jednoho snímku. Použít jich lze 2 až 10 a sama o sobě to není až tak neobvyklá funkce. Mnohem zajímavější je ale druhá varianta, která umožňuje přímo v aparátu sloučit dva libovolné snímky ve formátu NEF (RAW) a dokonce přesně definovat míru jejich vzájemného prolnutí. Zdrojové snímky přitom nejsou nijak upravovány a výslednou složeninu lze zcela nezávisle uložit zvlášť ve formátu NEF (RAW), JPEG a nebo i TIFF.
Také možnosti manuálních zásahů do expozice jsou poměrně rozsáhlé. Pro těžko předvídatelné situace je tu expoziční bracketing umožňují pořízení expozičně odstupňované série 2 až 9 snímků. Klasická korekce expozice je ve velmi slušném rozsahu +/- 5 EV, který uspokojí i náročné experimentátory. Jednotlivé kroky korekce lze manuálně nastavit po 1/3, 1/2 nebo po celých stupních. Také zábleskovou expozici interního blesku lze nezávisle korigovat a to v rozmezí –3 až +1 EV.
Příslušenství
 |
 |
Důležitým údajem každého fotoaparátu jsou také možnosti jeho příslušenství. O objektivech už byla řeč a proto se podívejme na externí systémové blesky. Pro Nikon D200 jsou určeny blesky SB-800, SB-600 a SB-R200. Model SB-800 je špičkovým profesionálním zařízením umožňujícím snad všechny myslitelné funkce a nastavení. Verze SB-600 je lehce odlehčenou variantou, určenou pro méně náročné uživatele. Všechny tři blesky využívají řízení zábleskové expozice i-TTL, který je schopen záblesk přizpůsobit nejen vzhledem ke správné expozici ale i k dosažení správné barevné teploty záblesku, přičemž bere v úvahu i nastavené vyvážení bílé barvy. Oba blesky lze také bezdrátově ovládat pomocí vestavěného blesku těla přístroje. Pouze poslední blesk SB-R200 se od předchozích dvou modelů výrazně odlišuje, protože je určen pouze pro bezdrátový režim a to jak s vestavěným bleskem, tak i případně s podporou IR bezdrátové řídící jednotky SU-800. Jde o menší zábleskové jednotky, které lze velmi prakticky seskupovat a se speciálním upevňovacím kroužkem SX-1 použít i jako velmi variabilní makroblesk, s možností volby počtu světelných zdrojů. Příklad se třemi blesky je na obrázku č.20, může jich být ale až 8 a umístit je lze třeba i na stativ – viz ukázka č.21.
 |
 |
K dalšímu žádanému příslušenství jistě vždy patří přídavné bateriové zdroje, umožňující pohodlné vertikální uchopení, včetně samostatné vertikální spouště. U Nikonu D200 je jím grip MB-D200, který lze naplnit dvěma Li-ion bateriemi EN-EL3e nebo šesticí AA tužkových článků. Kromě vertikální spouště obsahuje grip také doplňkový pomocný otočný příkazový volič a tlačítko autofokusu.
 |
 |
Jako doplňkové volitelné příslušenství lze však pořídit řadu dalších užitečných drobností, jako jsou zařízení pro bezdrátový přenos fotografií přímo do počítače, navigační systém GPS, síťový zdroj, úhlové hledáčky, zvětšovací okulár, čočky pro dioptrickou korekci, propojovací kabel k blesku a další. Nás však bude spíše zajímat, co uživatel najde jako základní součást výbavy, která je již zahrnutá v ceně. V originálním balení najdeme kromě těla také krytku bajonetu, gumovou očnici, krytku očnice, pevný popruh, krytku LCD monitoru, Li-ion baterii EN-EL3e s nabíječkou, video kabel, USB kabel (Nikon D200 podporuje USB 2.0 Hi-Speed) a CD se softwarem Nikon PictureProject. Vynikající je také SW Nikon Capture 4, který již však součástí dodávky aparátu není.
Cena a závěr
Závěrem se pomalu dostáváme k poslednímu skutečně klíčovému parametru, kterým je prodejní cena přístroje. Oficiální doporučená maloobchodní cena včetně DPH je 52.990,– Kč za tělo Nikon D200. Jak však bývá zvykem, skutečná reálná cena v obchodech je podstatně nižší a to především v internetových prodejnách, kde je již nyní (1.1.2006) za cenu pod 47.000,– Kč včetně DPH. To je sice suma poměrně značná, ale vezmeme-li v úvahu, co vše nám Nikon D200 nabízí, tak ji lze bez zaváhání označit za velmi příznivou. V prodeji jsou zatím pouze samotná těla, ale brzy se jistě dočkáme i cenově zvýhodněných setů s objektivy. Osobně tipuji, že první se objeví set s již zmíněným osvědčeným objektivem AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED, který by se celý snad mohl časem vejít i těsně pod 50.000,– Kč. A později se možná dočkáme i setu s novým objektivem AF-S DX VR 18–200mm f/3,5–5,6 G IF-ED, jehož cenu si však v tuto chvíli netroufám odhadovat. Každopádně lze říci, že za vynaložené peníze dostanete špičkový aparát, funkcemi nacpaný doslova k prasknutí a navíc zahalený v mimořádně odolném a ergonomicky zvládnutém těle. V závěru tohoto článku vynechám jinak obvyklou tabulku s výpisy hlavních předností a nevýhod. Důvod je prostý: výhody jsou z textu celkem jasně patrné a nedostatky jsem přes maximální snahu a velmi podrobné zkoumání skutečně žádné neodhalil. Diskutovat by se snad dalo pouze o rozměrech čipu APS-C versus FullFrame, ale to je spíš na obecnou diskusi na teoretické úrovni, než že by toto téma mělo přímý vztah k tomuto konkrétnímu aparátu.
Vývoj nejvýhodnějších cen můžete velmi aktuálně sledovat v naší aplikaci Porovnej ceny
Fotografie pořízené testovaným aparátem najdete v naší FotoGalerii
Závěrem bych chtěl také poděkovat českému zastoupení, firmě Nikon CZ s.r.o. za zapůjčení fotoaparátu. Na jejich webových stránkách také najdete další, nejen technické informace. Zakoupené aparáty zde lze také zaregistrovat, což může být velmi užitečné při jejich ztrátě či krádeži. Značkový servis vám také v případě potřeby kdykoli a zcela zdarma odborně vyčistí snímací čip.