Test digitálního fotoaparátu SONY Cyber-shot DSC-R1

Do dnešního testu jsem pro vás opět vybral svým způsobem přelomový fotoaparát. Je jím nový SONY Cyber-shot R1, který se zcela vymyká dosavadním konvencím nejen svými technickými daty (je to poprvé, co je v kompaktním aparátu použit čip velikosti APS-C), ale také velmi moderním a trošku nezvyklým designem. Více se dozvíte v podrobném redakčním testu.

Tělo – provedení a ovládání

Přestože je tělo aparátu celoplastové, tak působí skutečně velmi solidním a robustním dojmem a již na první pohled zaujme zcela netradičním designem. Asi největším překvapením je umístění LCD monitoru. Ten není na obvyklém místě na zadní stěně, ale překvapivě úplně nahoře, mezi hledáčkem a bleskem. Umístění je pro lepší ilustraci dobře patrné na produktových snímcích č.3 a 4. Při praktickém použití je třeba si na toto provedení chvíli zvykat, ale po čase jsem musel uznat, že je to skutečně velmi praktické. Monitor lze natočit v podstatě do libovolné polohy, takže lze fotografovat i ve velmi neobvyklých polohách a pozicích. Při transportu (nebo fotografování přes hledáček) lze zase monitor sklopit směrem k aparátu pro snížení rizika jeho případného poškození pádem nebo odřením. Velikost obrazovky je 2“, má jasný obraz a rozlišení 134 000 obrazových bodů. Po přiložení oka k hledáčku se monitor automaticky vypne a obraz se přepne do hledáčku. Ten je také vybaven LCD displejem a jeho rozlišení je 235.200 obrazo­vých bodů.

Dosti neobvykle je umístěna také botka pro připojení externího systémového blesku (její umístění je nejlépe patrné na ukázkovém snímku č.4). Tu najdeme na pravé úchopové části přístroje hned za spouští. Oč je toto umístění neobvyklejší, o to je praktičtější. Blesk mimo optickou osu objektivu má menší tendenci vytvářet nežádoucí efekt červených očí. Externí blesk také v této pozici nepřekáží vysunutí blesku vestavěného, a proto je lze používat současně. To je velmi výhodné například při fotografování v exteriéru při nastavení externího blesku na odražený záblesk (například o strop místnosti). Vestavěný blesk při tomto nastavení vysvítí případné nežádoucí stíny, které vznikají při odraženém záblesku například pod bradou a nosem fotografovaných osob.
Velmi praktické je také umístění hlavního vypínače na otočném prstenci kolem spouště. Vypínač je tak ideálně přístupný a při nutnosti rychlé akce jej takto můžete zcela intuitivně zapnout ještě dříve, než jej stačíte přiložit k oku. Hned vedle je pak také samostatné tlačítko pro nastavení citlivosti snímacího čipu (citlivost je trvale zobrazena na hlavním LCD monitoru nebo i v hledáčku). Na zadní straně úchopového dílu je pak obvyklý otočný volič a pod ním tlačítko zobrazení informací na monitoru. Zcela dole je pak přepínač určující, zda bude k záznamu využita karta CompactFlash nebo MemoryStick. Ty lze obě současně vložit do samostatných slotů pod krytkou na pravé straně aparátu. Zespodu jsou pak dvířka od bateriové komory, kde najdeme baterii typu Li-Ion s velmi podrobnou indikací úrovně nabití – přímo na monitoru se zobrazuje čas v minutách, který schází do vybití baterie.

Na levém boku najdeme zase přepínač autofokusu se třemi polohami pro automatické ostření, manuální ostření a pro režim makro. Nad ním jsou pak dvě samostatná tlačítka pro vysunutí a režim blesku (ten se mění při držení stisknutého tlačítka a současným otáčením kruhovým voličem), druhé pak pro nastavení vyvážení bílé barvy. Pod pěkně provedenou gumovou krytkou zde najdeme také konektory pro video výstup, USB kabel, externí zdroj, nebo nabíječku baterií.
Velmi zajímavá je pak zadní stěna. Najdeme zde nezvykle úplně na levé straně otočný volič pro volbu jednotlivých snímacích režimů, který se jinak u drtivé většiny dalších přístrojů nachází na horní straně. Nahoře je pak již zmíněný hledáček (s možností dioptrické korekce oční vady) s pěknou a mohutnou gumovou očnicí, vedle níž je také trochu neobvykle provedené tlačítko pro přehrávání snímků. Na zbývající ploše jsou pak ještě další tlačítka a přepínače obvyklých funkcí, jako samospoušť, blokování expozice, menu a podobně. Zapomenout nesmíme ani na druhý kruhový volič položený naplocho, v jehož středu se nachází křížový joystick pro pohyb v menu. Jeho stiskem se pak jednotlivé volby potvrzují.
Poloze a rozmístění jednotlivých prvků jsem věnoval v tomto testu trošku zvýšenou pozornost a to hlavně kvůli dost neobvyklé celkové koncepci celého aparátu. Celkově bych ale řekl, že po kratším zácviku je toto provedení velmi praktické a intuitivní. Všechny ovladače jsou také výborně popsané a mají jasně rozeznatelné dorazy. Mechanické konstrukci i ergonomii aparátu tak v podstatě není co vytknout. Je nutno ocenit zcela originální a velmi praktickou celkovou koncepci.

Objektiv

Jako obvykle musím zdůraznit, že nejdůležitější částí každého fotoaparátu je jeho objektiv. Sony však není výrobcem optiky, a proto spojil své síly s dnes již legendární německou firmou Carl Zeiss, která se stará o výrobu objektivů. V případě testovaného aparátu Cyber-shot R1 je jím pětinásobný optický zoom objektiv Vario-Sonnar T* s ekvivalentní ohniskovou vzdáleností 24 – 120 mm při světelnosti f/2,8–4,8. Optická soustava je složena z 12 čoček v 10 skupinách, přičemž 4 čočky jsou asférické. Rozsah ohniskové vzdálenosti začínající na ekvivalentu 24 mm je tak velmi příjemnou vlastností a takto široký úhel záběru jistě nadchne nejednoho krajináře nebo fotografa architektury. Také světelnost je poměrně slušná. Mechanicky je pak objektiv přímo lahůdkou. Je vybaven klasickým manuálním zoomem, který je rychlejší, přesnější a pohodlnější než zoom ovládaný elektronicky pomocí tlačítek. Ostření je také realizováno manuálním prstencem na objektivu, i když zde už se jedná o elektronické ovládání. To je však dostatečně jemné a v jeho průběhu se dokonce na displeji zobrazuje přesná vzdálenost, na kterou je zaostřeno. Ostřící prstenec má navíc přímo dokonale jemný chod bez sebemenšího náznaku vůle. Ty nevykazuje ani zoomovací prstenec, jehož chod je také velmi příjemný. Součástí objektivu je bajonetová sluneční clona (přední příruba se neotáčí při zoomování ani při ostření) a standardní filtrový závit o průměru 67 mm. Jedinou mírně negativní vlastností je tak pouze fakt, že objektiv se při zoomování relativně dost vysouvá. Největší vysunutí je při nejdelší ohniskové vzdálenosti a oproti minimu činí asi 4 cm. Detail objektivu je na ukázkovém snímku č.5.

Nyní se však již podívejme na kvalitu kresby. Na ukázkových snímcích č.6 a 7 si můžete prohlédnout a případně stáhnout původní snímek v plném rozlišení v nejvyšší kvalitě formátu JPEG (cca 4MB). Snímek č.6 byl pořízen nejširším možným ohniskem (ekvivalent 24 mm) při cloně f/5, časem 1/60 vteřiny, s vyvážením bílé na předvolbu zataženo a nejnižší možnou citlivostí čipu ISO 125. Snímek č.7 pak ekvivalentním ohniskem 50 mm, při cloně f/5,6, časem 1/80 vteřiny, s vyvážením bílé na předvolbu zataženo a ISO 125. Z výsledku č.6 je patrné, že rozlišení detailů je sice poměrně dobré, ale ostrost jemných detailů by přece jen mohla být vyšší a to především v okrajových částech snímku. Výsledek by se dal ještě vylepšit aktivací vyšší úrovně doostření přímo v aparátu, nebo dodatečným doostřením v grafickém editoru při zpracování snímků. U snímku č.7 je již patrné výraznější zvýšení ostrosti a to i v samotných rozích obrazového pole. Snímek č.8 je také možno stáhnout v plném rozlišení. Byl pořízen nejširším možným ohniskem pro posouzení míry sférického zkreslení. To se na snímku sice projevilo, ale v přijatelné míře. Současně si na snímku můžete prověřit, jak se na kvalitě projevilo zvýšení citlivosti čipu na hodnotu ISO 400.
Celkově bych tedy řekl, že použitý objektiv je mechanicky přímo excelentní a ovládání pomocí dvou otočných prstenců jako u zrcadlovek je opravdu velmi pohodlné. Co se týče optických vlastností, tak jej lze označit jako dobrý, nikoli však vynikající. Sférické zkreslení je na obvyklé úrovni v této kategorii, vinětace při nejširším ohnisku při minimální cloně je sice viditelná, ale jen na jednolitých plochách a jen mírně. Při zaclonění nebo prodloužení ohniska se vinětace vytrácí. Vykreslení detailů je velmi dobré. Ostrost je při širších úhlech záběru trošku slabší, ale s prodlužujícím ohniskem se výrazně zlepšuje až na výbornou úroveň. Ocenit je nutné také fakt, že již v základní dodávce aparátu je kvalitní tvarovaná sluneční clona a jako volitelné příslušenství je možné zvolit ještě širokoúhlou předsádku x0,8, telepředsádku x1,7 nebo předsádku pro zvýšení možností fotografování v oblasti makro. Výrobce k objektivu nabízí též několik originálních filtrů.

Snímací čip

Vůbec nejzajímavější je však na testovaném fotoaparátu jeho snímací čip. Tím je zcela nový CMOS s vysokým rozlišením 10,3 megapixelu (maximální velikost obrazu je 3888×2592 obrazových bodů) a především s rozměry formátu APS-C, který se běžně používá v digitálních zrcadlovkách a v tomto případě je tak úplně poprvé použit v kompaktním přístroji. Výhoda větších rozměrů snímacího čipu je zřejmá, a proto se hned pojďme podívat, jak je na tom tento čip s kvalitou zobrazení a především s obávaným digitálním šumem. Ale vše pěkně postupně. Na ukázce č.9 je samotný snímací čip. Na snímku č.10 je pak ukázka, jak funguje automatika vyvážení bílé barvy na denním světle při zatažené obloze. Levá část snímku je pořízena v automatickém režimu a pravá s předvolbou pro zataženo. Rozdíl je zřejmý, ale nikoli výrazný, a proto lze fungování automatiky vyvážení bílé označit za dobré. Na dalším snímku č.11 je pak ukázka, v jakých barevných odstínech je možné snímky ukládat. Kromě obvyklého černobílého režimu je možné snímek také tónovat do oblíbené sépie. Při fotografování barevných snímků je zase možné použít tři volby – standardní barvy, barvy Adobe RGB a živé barvy. Ukládat je možné ve formátu JPEG nebo RAW.

Na ukázce č.12 je již obvyklá testovací noční scéna. Snímek si opět můžete stáhnout v plném rozlišení. Byl pořízen při nejnižší citlivosti ISO 125 a to dvakrát, při různém nastavení vyvážení bílé. Snímek je složen z těchto dvou polovin, jinak bez úprav. Na snímku č.13 se konečně dostáváme ke srovnání úrovně šumu při různých hodnotách citlivosti čipu, kterou je možné nastavit v rozmezí ISO 125 až 3200, v krocích 125, 200, 400, 800, 1600 a 3200. Zvláště poslední dvě hodnoty byly doposud u kompaktních přístrojů nevídané a takto vysoké hodnoty dosahovaly pouze digitální zrcadlovky. A jak dopadl výsledek? Pokud se podíváme na jednotlivé hodnoty, tak je z nich patrné, že při hodnotách ISO 125, 200, 400 a 800 je úroveň šumu velmi nízká a téměř srovnatelná s digitálními zrcadlovkami. Při hodnotě ISO 1600 však již dochází k výraznějšímu nárůstu šumu a při hodnotě ISO 3200 je už bohužel šum natolik výrazný, že je otázkou, zda je tato citlivost vůbec reálně v praxi použitelná.
Celkově pak lze říci, že použití čipu CMOS o rozměru APS-C je oproti všem dosavadním kompaktním přístrojům a jejich čipům skutečně velkým pokrokem a to jak v samotné obrazové kvalitě, tak v rozlišení a také ve zvýšení použitelné citlivosti čipu. Pokud však výsledek srovnám s digitálními zrcadlovkami, které jsou svou cenou testovanému aparátu nejblíže (například Canon EOS 350D nebo Nikon D50), tak už výsledek není až tak radostný, protože tento typ aparátů má přece jen zatím pořád celkovou obrazovou kvalitu vyšší. Na druhou stranu je však nutno přiznat, že tento rozdíl je skutečně patrný jen při vyšších citlivostech ISO a to zhruba od hodnoty ISO 800 a vyšších. Do této hodnoty jsou výsledky přibližně srovnatelné a SONY Cyber-shot R1 zde má navíc výhodu vyššího rozlišení.

Vybavení funkcemi

Aparát je vybaven také několika zajímavými funkcemi. Například v oblasti zobrazení údajů na LCD monitoru nebo v hledáčku. Kromě již zmíněné hodnoty citlivosti ISO je možné zobrazit reálný histogram, při prohlížení dokonce ve formě histogramů jednotlivých barevných částí spektra RGB. Nechybí ani indikace přeexponovaných partií a to dokonce v reálném čase ještě před samotnou expozicí. Což je opravdu skvělý a hlavně praktický nástroj, pro eliminaci nežádoucích “přepalů“. Na displeji je také možné aktivovat pomocnou mřížku pro snazší kompozici například architektury. A to ještě není vše, celé menu je navíc v 15 jazycích a to včetně češtiny.

Trošku méně jsem však byl spokojen například s měřením expozice. To je možné provádět ve třech nezávislých režimech (multisegmentové, bodové a vyvážený střed) a za běžného osvětlení funguje velmi dobře. Při fotografování testovací noční scény však měl systém poměrně silný sklon k přeexpozici – viz ukázka č.14. Vlevo je reálný stav fotografované noční scény a vpravo je výsledek, jak jej změřila multisegmentová automatika v režimu předvolby clony. Subjektivně mi také připadlo, že při prohlížení snímků na LCD monitoru měl aparát tendenci zobrazovat snímky mírně tmavší, než jak byly reálně zachyceny.
Další funkce přístroje jsou již víceméně obvyklé. Jmenujme jen heslovitě. K dispozici je plně automatický expoziční režim, plně manuální režim a také předvolba clony, času a režim s pružnou volbou. Dále poloautomatické kreativní režimy portrét, krajina, noční portrét a noční fotografie. K dispozici jsou korekce expozice (+/-2 EV v krocích po 0,3 EV) a to zvlášť pro běžnou expozici a pro blesk. Nechybí ani možnost blokování naměřené expozice. Automatické ostření má tři nezávislé režimy – pětibodový AF, ostření na rozšířený střed a pohyblivý AF bod, který je pomocí joysticku možno umístit kamkoli v obrazové ploše. Snímat je možno jednotlivé snímky nebo kontinuálně rychlostí 3 snímků za vteřinu. Překvapivě chybí možnost pořizování videosekvencí. Vyvážení bílé je možné řešit automaticky, nebo v pěti předvolbách (denní sluneční světlo, zataženo, žárovka, zářivka a blesk) a nechybí ani možnost manuálního změření, včetně uložení do paměti. V případě pochybností lze využít také expozičního bracketingu. Za zmínku stojí také dobře vyřešený rychlý náběh celého aparátu a také vybavení vysoce svítivou diodou, jako pomocný paprsek autofokusu v nepříznivých světelných podmínkách. Aparát je také kompatibilní s tiskárnami PictBridge a využívá rozhraní USB 2.0 High Speed.

Cena a závěr

Velmi důležitým parametrem je také konečná prodejní cena. Přístroj zatím není běžně v prodeji, ale mezinárodní agentury uvádějí cenu kolem 999 amerických dolarů a dostupnost v průběhu měsíce listopadu. Cena je tak velmi podobná, jako u nejlevnějších digitálních zrcadlovek. Přesto si však myslím, že je výhodná a že si nový aparát své příznivce najde, díky některým výjimečným vlastnostem a také vysokému rozlišení. Kompaktní řešení má také své výhody a řada uživatelů nejlevnějších digitálních zrcadlovek stejně využívá jen základní setový objektiv. Pro tento typ uživatelů tak nemožnost výměny objektivu nepředstavuje žádnou nevýhodu, přičemž rozsah ohniska objektivu fotoaparátu Cyber-Shot R1 překračuje rozsah běžných setových zoomů digitálních zrcadlovek. Navíc je možno jej ještě rozšířit již zmíněnými předsádkami.
Firma SONY vsadila na celkově netradiční provedení a myslím, že tato novátorská koncepce je dosti zdařilá. Nemluvě o tom, že testovaný aparát je skutečným průlomem v kompaktních aparátech především s ohledem na typ a rozměr použitého snímacího čipu. Dá se očekávat, že i ostatní výrobci digitálních fotoaparátů budou tohoto příkladu následovat a čipy formátu APS-C v nejvyšší třídě kompaktních aparátů postupně zcela zdomácní a to k dobru uživatelů.

Další technické informace či podrobné specifikace o aparátu samotném či o jeho příslušenství můžete najít také na stránkách firmy SONY CZ, které bych chtěl tímto zároveň poděkovat za zapůjčení přístroje pro potřebu tohoto redakčního testu.