Když jsem si před mnoha lety koupil svou první analogovou zrcadlovku a navštívil Alpy, tak jsem si při pohledu na zasněžené vrcholky hor, na kterých se ze západem slunce odehrávala neuvěřitelná hra barev, uvědomil, jak důležité je světlo a jak nám může docela všední krajinu změnit k nepoznání. Světlo je nám při fotografování velkým pomocníkem, avšak často nám přináší i krušné chvíle. Portrétní i krajinářská fotografie je na dobrých světelných podmínkách zcela závislá. U makro fotografie to však platí snad ještě více.
Když jsem se začal věnovat makro fotografii, přemýšlel jsem, jaké světelné podmínky budou pro focení ty nejlepší, abych nechal vyniknout krásu hmyzích těl a aby každá část těla byla viditelná. Řadu fotografií jsem exponoval chybně, fotit jsem chodil při špatných světelných podmínkách a vůbec nepřemýšlel kdy a s čím na lovy beze zbraní vyrazím.
Fotografie exponovaná při zastínění. Objekt byl v jasném slunci příliš kontrastní. Proto zastíněno.
Dnes ještě před tím, než se vydám za zajímavými záběry, se rozhodnu, zda světelné a povětrnostní podmínky venku jsou pro makro fotografii ideální. Samozřejmě se dá říci, že každé počasí je pro focení dostačující. Ale představte si zataženou oblohu, kdy slunce ani na chvilku neprorazí vrstvu mraků a navíc fouká poměrně silný vítr. V takovém případě se můžeme vydat fotografovat především neživou přírodu, nebo např. houby. Díky zhoršeným světelným podmínkám se nám prodlužují expoziční časy a tím se nám možnost focení hmyzu, který se potácí na stéblech trávy, na květech či listech velmi komplikuje. Nejlépe je chodit fotografovat hmyz za polojasného, pokud možno bezvětrného počasí. Především ranní hodiny, kdy je venku poměrně chladno jsou pro fotografování hmyzu ideální. Po noci je hmyz ztuhlý a často nám umožní přiblížit se na velmi krátkou vzdálenost. Většinou také nedochází k proudění vzduchu a je téměř bezvětří. Je však i přesto nutné použít stativ, protože expoziční časy se velmi prodlužují. V průběhu dne, kdy se vzduch ohřeje a často začíná foukat vítr je focení složitější. V ranních hodinách také můžete často narazit na hmyz, který je orosen a zdobí ho drobné kapičky rosy. V této době je světlo většinou rozptýlené a fotografie z časně ranních hodin mají své kouzlo. Další světelně zajímavé fotografie se dají pořídit v podvečerních a večerních hodinách. Intenzita světla klesá a velmi často je nutností použití stativu, podobně jako při fotografování v časně ranních hodinách. Focení v poledních hodinách není ideální. Jednak kvůli světelným podmínkám, ale také proto, že je hmyz rozehřátý a velmi aktivní.
 |
 |
První foto bez použití difuzéru (rozříznutá filmovka) druhé foto s použitím. Viditelně měkčí obraz.
Existuje však řada pomůcek, které nám mohou aktuální světelné podmínky vylepšit a umožnit nám exponovat snímek v době, kdy je to téměř nemožné. Asi nejpoužívanější pomůckou je blesk, resp. makro blesk. Při focení hmyzu je použití blesku velmi důležité. Především při zhoršených světelných podmínkách některé části hmyzích těl zůstávají tmavé a bez kresby. Velmi vhodné je použití blesku v poledních hodinách, kdy je slunce vysoko na obloze a dochází k velkým kontrastům mezi světlem a stínem. Blesk nám osvětlí tmavé části a celkově snímek vyváží. Expoziční časy kolem 1/200 s nám také umožní fotit téměř veškerý hmyz i když není zcela v klidu. Použít můžeme jak makro blesk tak interní blesk. Já exponuji u svého Canon 10D často snímky právě s vestavěným bleskem, přičemž využívám možnost regulace výkonu výbojky a možnost korekce expozice. U vestavěného blesku používám manuální režim s časem 1/160 s a clonou F11 – F16 a nastavení blesku bez korekcí. Pokud fotím drobnější živočichy (velikost kolem 1 cm) při zvětšení 1:1 používám korekci blesku do mínusu asi o 1/3. Při velkém zvětšení dochází k nežádoucím leskům a tak je nutné výkon poněkud snížit. Často jej používám také při focení hmyzu za poměrně ideálních světelných podmínek abych docílil lepšího prokreslení tmavších míst. Pokud je dostatek světla a použijeme manuální režim s časem 1/160 s a clonou menší jak 10 nedochází většinou ke zčernání pozadí, tak typického pro fotografie s bleskem. Dojde však k projasnění tmavších míst. Nedávno mi také někdo poradil abych zkusil jednoduchý difuzér na vestavěný blesk. Jedná o rozříznutou „filmovku“ nasazenou přímo na blesk. S touto jednoduchou pomůckou je světlo velmi měkké a mnohem méně kontrastní.
Při makrofotografii se častěji používají speciální makro blesky, které nám umožňují regulovat výkon jednotlivých výbojek a tak lépe modelovat světlo. Avšak takový blesk je poměrně nákladný a jeho použití je výhradně při makrofotografii.
Foto s použitím zastínění. Nutné bezvětří. Hodnoty – clona 18, čas 1/2 vteřiny, ISO 200
Další velmi důležitou pomůckou je odrazná plocha. Odrazné plochy nám slouží k tomu, aby nám odraženým světlem zesvětlily místa, která jsou ve stínu. Ostré přechody mezi světlem a stínem zhoršují expozici snímku a ve většině případů se s takto pokaženou fotkou nedá nic dělat. S použitím odrazné plochy docílíme velmi dobrých výsledků např. při focení v poledních hodinách, nebo při nedostatku světla. Avšak je nutné říci, že odraznou plochu můžeme používat i při dobrých světelných podmínkách, kdy opět místa ve stínu můžeme projasnit. Další výhodou odrazné plochy je zkrácení času expozice a tak můžeme více experimentovat s clonou. Především v místech kam nedopadá sluneční světlo si jej, při troše šikovnosti, můžeme poslat sami. K tomu slouží jak odrazná deska tak i např. zrcátko.
Foto za velmi jasného a slunečného počasí, tedy za velmi nepříznivých podmínek. Zde použit vestavěný blesk s korekcí do mínusu o 1/3. Hodnoty – 1/160 s, clona 10, ISO 200
Při exponování snímku s použitím odrazné plochy je však nutné snímek podexponovat (minimálně o –1/3). Odrazené světlo prostor výrazně nasvítí a snímky jsou ve velké většině přesvětlené. Aby nám plocha přinesla kýžený úspěch, musí být umístěna poměrně blízko k objektu. Ideální je vzdálenost kolem 20 cm. Samozřejmě pokud budete mít větší odraznou plochu, můžete ji použít z větší vzdáleností. Potom je však problém s její manipulací. Hmyz velmi často mění svou pozici a je problém jej dobře nasvítit. Já používám odraznou plochu o velikosti 20×20 cm, kterou držím v ruce, popř. ji pokládám na zem, kde ji opírám o nějaký kámen či větev.
 |
 |
První snímek 1/160 s, clona 9; druhý snímek čas 1/100 s, clona 7,1,
ISO 200.
Pokud chceme při použití blesku zachovat i přirozené pozadí, musíme
se s časy expozice přiblížit hodnotám naměřeným bez vysunutého
blesku.
Velmi často také používám stínění, kdy fotografovaný objekt zastíním něčím co mám při ruce. Ostré sluneční světlo, resp. sluneční světlo vůbec, někdy nepřispívá věrnému barevnému podání snímku. Při stínění je však velké riziko, že nám fotografovaný objekt uteče či ulétne. Je však celá řada hmyzu, která na stín nereaguje a staví se spíše nehybným. Při stínění se nám samozřejmě prodlužují hodnoty expozičních časů a tak je nutné použití stativu. Stíním, jak jsem již psal, buď rukou, nebo právě odraznou plochou, kterou ke stínění můžete také použít. Je dobré, aby plocha pro stínění měla neutrální, pokud možno tmavší barvu a hmyz nebyl tolik rušen. Často se však stane, že hmyz opravu ulétne, ale pokud se vám nakonec podaří exponovat snímek při zastínění, uvidíte ten rozdíl. Při fotografování hmyzu musíte počítat i s neúspěchy, ale pokud vytrváte odměnou vám bude právě ten správně exponovaný a barevně vyvážený snímek. Fotografované objekty jsou mnohem více plastické a neobjevují se na nich nežádoucí lesky, které fotografie často velmi pokazí.
Sluneční světlo a světlo vůbec zvýrazňuje světlé předměty. Dejte si proto velký pozor nejen na fotografovaný objekt, ale i na to co je za ním. Na to se velmi často zapomíná a až později zjistíte, že máme v pozadí něco co nám velmi znehodnotí snímek. Při fotografování se v pozadí vyvarujte suchých stébel trávy, suchého listí, nebo odraženého slunečního světla na vlhkých listech, či stéblech trávy apod.
Foto s rušivým pozadím…
Zde se také dostáváme k problému správného použití clony. V makro fotografii je velmi důležité fotografovaný objekt vypíchnout od pozadí. Hmyz ve většině případů sedí v trávě, na květech či stoncích, na listech, větévkách a tak se velmi často stává, že máme v pozadí rušivé prvky. Máme možnost silně rušivé elementy odstranit, nebo si pomoci vhodně zvolenou clonou – ani ta nám však problémy nemusí vyřešit. Velmi působivé jsou především fotografie s nečitelným, resp. rozmazaným pozadím. Je však nutné říci, že takto rozmazané pozadí docílíme především u objektivů s větší ohniskovou vzdáleností (60 mm a více) a dobrou světelností. Důležitou podmínkou je také poměrně malá vzdálenost od fotografovaného objektu, kdy je hloubka ostrosti velmi malá právě díky zvětšení. S rostoucím zvětšením se nám zmenšuje hloubka ostrosti.
 |
 |
Já velikost clony volím až ve chvíli, kdy mám již vybrán fotografovaný objekt. U motýlů a např. i vážek, kdy je tělo z bočního pohledu velmi ploché, a pokud se rozhodneme fotit právě tento pohled, nám postačí clona mezi F2,8 až F9.0 (samozřejmě záleží na použitém objektivu a světelných podmínkách). Možná ještě dodám, že používám režim priority clony, kdy se mi dopočítává čas expozice. U ploštic, brouků a jiného hmyzu, který je robustnější používám clonu F9.0 až F16.0. Je však nutné říci, že záleží na tom jaké části těla chceme mít ostré a jakou volíme kompozici. Pokud však používáme vyšší clonu, zvyšují se nám nároky na čas expozice a ve většině případů je dobré použít stativ. Pokud vládnou venku ideální světelné podmínky a nefouká vítr, je možné některé druhy hmyzu fotit např. i 1 vteřinou. Ve většině případů se snažím nepoužívat časů pod 1/60 s. Pokud se však naučíte vnímat i pozadí a budete mu věnovat stejnou pozornost jako objektu samotnému, docílíte velmi zajímavých snímků.