Test fotoaparátu Fujifilm FinePix Z1

Hledáte praktický miniaturní fotoaparát pro každou příležitost? Fujifilm FinePix Z1 nabízí ale mnohem více. Je vybaven například trojnásobným optickým zoomem a přitom se objektiv nevysouvá z těla! Více se můžete dočíst v našem redakčním testu, ke kterému nám jej zapůjčila firma Fuji.

CO ZJISTÍME NA PRVNÍ POHLED

Je malý – 90×55×19 mm. Je lehký – 130 g (s baterií se ovšem dostaneme až na hmotnost 170 g).

Na první pohled zaujme „slim“ řešením hliníkového těla. Design odpovídá současným požadavkům, řekněme hlavního proudu cílových uživatelů, kteří hledají právě malý, lehký aparát, který lze téměř schovat do dlaně či rukávu. „Vypínač“, dá-li se to tak nazvat, je řešen netradičně – aparát je připraven k fotografování až po odsunutí krytky, která pokrývá celou přední stranu. Manipulace s ní je poněkud obtížná, je třeba trochu zručnosti. Dá se na to však zvyknout, ovšem v kombinaci s umístěním objektivu, který je umístěn při pohledu zpředu vpravo nahoře si někteří uživatelé budou zvykat i déle. Pokud se týká mé osoby, nezbytnou pomůckou při testování „Z1čky“ se stal ubrousek na čištění optiky. Podobné zkušenosti mají i moji přátelé, kterým jsem aparát půjčil do ruky. Podotýkám, že jsem je nevaroval…. Objektiv je Fujinon, s třínásobným zoomem a světelností 3,5 – 4,2. Na přední stěně není kromě objektivu a vestavěného blesku nic více.

Stejně strohý je i horní hřbet: kromě přepínače videosekvence/fo­cení a spouště tu nenajdete opravdu nic.

Ze zadní stěny nápadně vystupuje 6,3 cm velký LCD monitor, polysilikonový TFT. Nevím, ale zdá se mi trochu nepraktické, aby LCD monitor vystupoval. Vezmu-li v úvahu, jaká skupina uživatelů si jej pořídí a kde budou aparát nosit, pak se o monitor musím trochu bát. Přijde mi nasnadě, že po týdnu nošení aparátu v kabelce nebo v kapse třeba spolu s mobilním telefonem nebo svazkem klíčů (podle sebe soudím tebe) bude relevantně vypadat i monitor. Velikost monitoru je ovšem nadstandardní i na současné poměry, rozlišení 115 000 pixelů (se 100% pokrytím) je spíše nižší hodnota.
Vpravo nahoře je klasická kolébka na zoomování, slouží též v režimu prohlížení snímků na zvětšování snímku. Zoom je 3násobný.
Pod zoomovací kolébkou jsou dvě tlačítka. Přepínač do režimu prohlížení snímků a jak já říkám tzv. „F“ tlačítko, které naleznete téměř u všech aparátů této značky. Tímto tlačítkem se dají nastavovat některé hodnoty: stupeň komprese, citlivost a barevné podání – standard, černobílý režim a chrome – to je režim, při kterém se kontrast a sytost barev zvýší na možné maximum, v režimu pořizování videosekvence zde lze nastavit kvalitu.

Pod těmito tlačítky je výrazný kruhový volič s centrálním tlačítkem pro přístup do menu. Kruhovým tlačítkem lze nastavit režimy blesku, aktivovat samospoušť, aktivovat stále populárnější režim makro a v režimu prohlížení mazat snímky. V režimu prohlížení snímků je kruhový volič také voličem pro posouvání zvětšeného snímku v horizontální i vertikální ose. Pod kruhovým voličem zbývá poslední tlačítko, kterým se vyskakuje z menu a v režimu snímání se nastavují možnosti zobrazení informací na LCD monitoru, resp. se zobrazení těchto informací vypíná.

Na spodní straně rozhodně nehledejte závit na upevnění přístroje na stativ – prostě chybí. Myslím, že ale cílová skupina majitelů aparátu jej postrádat nebude. Jsou zde výsuvná dvířka, pod kterými je ukryt slot na paměťovou kartu (xD Picture Card) a slot na baterii (Li-ion článek NR-40). V balení, které si přinesete z obchodu naleznete jen 16 MB paměťovou kartu, což je, myslím si, na 5 megapixlový aparát velmi omezená kapacita. Aparát podporuje USB 2.0. Dokovací stanice umožňuje přenos snímků, připojení k TV i přímý tisk snímků pomocí Pict Bridge.

TEORIE A PRAXE – RUKU V RUCE

Hliníkový obal skrývá mimo jiné 1/2,5 palce velký Super CCD HR čip čtvrté generace. Efektivních pixelů je 5,1 milionů a maximální rozlišení je tak 2592×1944. Určitě potěší možnost přepnutí z 4:3 formátu do 3:2.
O objektivu jsem se již zmínil, dodám ještě, že třínásobný zoom znamená v přepočtu na 35 mm kinofilm ohniska 36 – 108 mm.

Z přiložených snímků si můžeme vytvořit dojem o soudkovitosti při minimálním a poduškovitosti při maximálním ohnisku. Osobně si myslím, že jsou na velmi dobré úrovni.

Pokud mohu soudit, možná lze na snímcích nalézt mírné rozostření obrazu směrem k okrajům, ale rozhodně to není nikterak tragické.

Protisvětlo a s ním spojená frekventovaná chromatická vada není až takovým problémem, jak by se vzhledem ke kategorii aparátu mohlo zdát. Barvozměna na kontrastních hranách se sice objevuje, ale všimne si jí snad jen člověk, hledající chromatickou vadu za každou cenu. Optický zoom lze dále „prodloužit“ zoomem digitálním ještě 5,7×.
Ostření musíte plně přenechat aparátku, manuální nemá. V normálním režimu ostří od 60 cm do nekonečna, v režimu makro se minimální vzdálenost sníží až na příjemných 6 cm. Světelnost objektivu je v této třídě fotoaparátu, dá se říci, standardem. Cloní od 3,2. Rychlost závěrky začíná v nejkratším případě na 1/1000 a končí na 3 sec, ovšem pouze v režimu noční snímek či v režimu blesku „pomalá synchronizace“. Otázka je, jak budou vypadat snímky z ruky při časech 1/50 a delších, když aparát není možné připevnit na stativ. Blesk je vestavěný, jeho naměřený účinný dosah jsou 3 metry. Lze fotit v několika režimech blesku: automatický, redukce červených očí, vynucený blesk, potlačený blesk, pomalá synchronizace, redukce červených očí v součinnosti s pomalou synchronizací. S vyvážením bílé si aparát poradí ve většině situací i za použití blesku.

Aparát je vybaven několika přednastavenými programy, které uživatel chtě nechtě musí lovit z menu: portrét, krajina, noční snímky, sport. Program je makro lze aktivovat tlačítkem na kruhovém voliči.

Přístroj nemá manuální program. Chatrnou záplatou budiž tzv. programová automatika, která uživateli dává volbu některých „proměnných“ a to: korekci expozice v rozsahu od –2 do +2 v krocích po 1/3 EV. Dále je možné měnit ISO, zmíněné barevné podání, vyvážení bílé v šesti přednastavených režimech, ovšem bez možnosti uživatelského nastavení bílé a způsob měření expozice (bodové, multibodové a se zvýhodněním středem).
Zmíněnou citlivost snímače lze ponechat plně na automatice nebo „F“ tlačítkem změnit ISO na 64, 100, 200, 400 a 800. Viditelnost šumu je minimální, je znát, že vývojáři od Fuji ušli v tomto směru velký kus cesty.

Aparát neumožňuje sekvenční snímání.
Stejně jako vybavenější sourozenec typového označení Z10, je i Z1 ve své třídě velmi rychlý: první snímek po zapnutí přístroje se mi podařilo exponovat za 1,6 sec a přibližně další půlvteřinu snímek ukládá. Bez namáčknutí se mi podařilo snímek exponovat za 0,3 sec, s namáčknutím po jen těžce změřitelné 0,15 vteřině. Nutno podotknout, že uvedené hodnoty jsou průměrem z pěti testovacích měření a řadí přístroj mezi špičku ve své třídě.
Videosekvence jsou ve formátu AVI, lze volit rozlišení 640×480 px nebo 320×240 px. Potěšitelné je, že délka záznamu je omezena jen kapacitou karty.
Pohyb v menu je víceméně intuitivní, nejčastěji využívaná nastavení (podle vývojářů) lze nalézt rychlou volbou pod tlačítkem „F“. Já neměl s hledáním v nabídkách, po překonání krátkodobých počátečních tápání, žádný problém. I naprostý jazykový barbar (aparát zatím nemá volbu českého menu) se s hledáním v nabídkách rychle spřátelí.

V režimu prohlížení snímků aparát ničím nevyniká od standardu své třídy. Snímky lze zvětšovat, otáčet, třídit a vybírat k tisku (Print Order) přičemž lze požadovat umístění datumu do fotky. Ale přece jen za malou službu navíc považuji pomůcku pro cestovatelské duše – nastavení časového rozdílu.

ZÁVĚR

Než řeknu „howgh“ je nutné si uvědomit, kdo jsou potenciální uživatelé Fujifilm FinePix Z1. Těžko si aparátek pořídí pokročilý fotograf (i když…), který očekává od svého přístroje naprostou volnost a pomůcku realizace svých kreativních záměrů. Přece jen vybavením se aparát způsobně řadí do kategorie fotopřístrojů kam patří – tzv. ultrakompaktů. Nekoupí si jej zřejmě „krajinkář“, který potřebuje občas přístroj utáhnout na stativ, myslím, že i „makrista“ dá přednost jinému modelu. Zato si jej možná koupí ten, kdo chce nenápadný, pohotový aparát, který zachytí ledajakou momentku, navíc v nadstandardní kvalitě ve své třídě. Problémy mohou nastat v souvislosti s netradičním umístěním objektivu, možná s vystouplým LCD monitorem, který je tak náchylnější k poškození. Ve vybavení jsem asi nejvíce postrádal možnost sekvenčního snímání. K největším přednostem řadím rychlost provozu a nízkou úroveň šumu, stejně jako dlouhou životnost baterií.

V balení si spolu s aparátem po zakoupení domů přinesete dále: 16MB xD picture card, Li-ion baterie NP 40, řemínek na ruku, USB/TV kabel, dobíjecí adaptér AC-5VW, multifunkční kabel (USB, AV, zdroj) a CD ROM se softwarem.

Závěrem bych chtěl poděkovat firmě Fujifilm CZ, s.r.o. za zapůjčení aparátu za účelem testování. V době psaní tohoto článku byla doporučená cena aparátu 11 890,– Kč na www.fujifilm.cz.