Je Canon FD mrtev? IV.díl

FD Canon a makrofotografie - popis možností a praktické zkušenosti.
Makrofotografie je velice populárním žánrem fotografie, ukazuje nám zcela jiný pohled na svět. Motivy lze najít téměř na každém kroku, stačí si jich všimnout a zachytit je na fotografickou emulzi či paměťové médium. Podívejme se nyní podrobněji, co nám může nabídnout FD Canon.

Předsádky

Nejjednodušší cesta ke close-up fotografii, nejen dnes, ale především v době před 20–30 lety. Předsádka nesnižuje světelnost objektivu a nevyřazuje z provozu přenos clony, pouze se jednoduše našroubuje na přední přírubu objektivu podobně jako filtr. Canon nabízel předsádky dvou ohniskových vzdáleností: 450mm (+2.2D) a 240mm (+4.2D). V obou případech se jednalo o kvalitní apochromatický objektiv složený ze dvou členů, vyráběly se v průměru 52mm a byly určeny pro objektivy 35–135mm. Dalo se s nimi dosáhnout 0.2–0.7× zvětšení.

Obecně lze předsádky doporučit pro kratší teleobjektivy, na širších ohniscích není zvětšení mnohdy dostačující, delší objektivy zase mají velký filtrový průměr, což se projeví na ceně předsádky. V současné době lze vybírat z velkého množství výrobců. Cena apochromatických předsádek pro průměr 52mm se pohybuje kolem částky 2.500Kč, zajímavou výjimkou je firma Nikon. Jejich makroobjektivy pod označením 3T (+1.5D) a 4T (+2.9D) jsou k mání za pouhých 1.000Kč, to už stojí za vyzkoušení! V následující tabulce jsou očekávaná zvětšení pro několik ohniskových vzdáleností:

Mezikroužky

Zřejmě nejrozšířenější pomůcka používaná v makrofotografii. Vkládají se mezi tělo a objektiv, takže je lze použít na téměř jakýkoliv FD objektiv. Na druhou stranu to přináší i určitá úskalí. Prvním je snížení světelnosti, druhým pak přerušení přenosu clony mezi tělem a objektivem. Nejlevnější FD mezikroužky clonu nepřenášely a daly se libovolně kombinovat. Clona objektivu se musela nastavovat ručně. K dispozici byly o síle 5/10/20mm. Mezikroužky s přenosem clony se vyráběly o síle 15/25/50mm, avšak automatika znemožňovala jejich vzájemné kombinování. Zajímavé byly mezikroužky s proměnnou velikostí 15–25/30–55mm, avšak opět bez přenosu clony. Mezikroužky bylo možné používat s libovolným objektivem s ohniskovou vzdáleností větší než 28mm, často se používaly s makroobjektivy nebo „padesátkami“. Umožňovaly v závislosti na použitém objektivu 0.1–1.5× zvětšení.

Sadu FD mezikroužků s přenosem clony lze pořídit v bazaru za pěkných 1.000Kč. Mezikroužky se hodí především pro základní a mírně široké objektivy, ale i s teleobjektivy lze dosáhnout pěkných záběrů. Kombinace portrétních objektivů a slabých mezikroužků se někdy používá k potlačení pozadí zmenšením hloubky ostrosti. Podívejme se do tabulky, jaká zvětšení lze očekávat.

Makroměchy

Dnes již méně známá pomůcka, s jejíž pomocí lze dosáhnout opravdu velkého zvětšení. Dodávalo se několik typů s běžným výtahem do 150–175mm. K nim bylo možné navíc pořídit speciální mezikroužky o délce až 200mm. Přední část měchu byla výměnná, objektiv šel nasadit v normální nebo reverzní poloze. Tím se dalo dosáhnout dalšího zvětšení. Při výtahu 175mm to bylo až 3.6× zvětšení. Při použití měchu se obdobně jako u mezikroužků snižuje reálná světelnost objektivu, přenos clony je přerušen. Nicméně existovala zajímavá pomůcka: malý mezikroužek s mechanismem pro zaclonění v okamžiku expozice. Jde vlastně o obdobu šoupěte na těle FD zrcadlovky, které se používá pro kontrolu hloubky ostrosti (viz 1. a 2.díl). Šoupě se ovládalo zdvojenou drátovou spouští, jeden konec se připojil na tělo fotoaparátu, druhý konec na tento adaptér. Tím se v jeden okamžik zaclonilo a otevřela závěrka.

Na makroměch pro FD Canon jsem v bazaru dosud nenarazil, ale dal by se jistě použít s příslušnou redukcí i měch pro jiný systém.

Makroobjektivy

Makroobjektivy jsou optimalizované především na krátké vzdálenosti, nabízejí výborný komfort při práci jako žádná jiná pomůcka. Pokud to myslíte s makrem opravdu vážně a hodláte fotografovat především ve větších měřítkách, sáhněte po něm, nebudete litovat. FD Canon nabízí výběr ze tří ohnisek: 50/3.5 a 100/4 pro 0.5× zvětšení, 200/4 pro 1× zvětšení. Specialitkou jsou makroobjektivy 35/2.8 a 20/3.5 určené výhradně pro kombinaci s makroměchem. Při svých miniaturních rozměrech – délka 22/20mm a hmotnost 60g/35g – dosahovali až 5×/10× zvětšení! Spolu s mezikroužky až 20× zvětšení, což už je oblast mikrofotografie.

V bazarech bývá občas k vidění oblíbená „makrostovka“, ovšem málokdo jí nakonec prodá. Nabízené ceny jsou na úrovni cen dnešních bazarových AF makroobjektivů, které často disponují 1× měřítkem či lepší světelností. Jejich pořízení je tedy pro běžného fotografa nevýhodné.

Reverzní set

Šikovná pomůcka, s jejíž pomocí lze dosáhnout slušných měřítek ve výborné kvalitě. Na trhu se objevilo několik typů, ten nejjednodušší set se skládal s malého mezikroužku s filtrovým závitem 52/55/58mm a tzv. makroclony, která se nasazovala na bajonet objektivu a sloužila k manuálnímu nastavení clony. Existoval však také set s přenosem clony, kde byl místo makroclony použit adaptér, o kterém jsem se již zmínil u měchů. Opět bylo nutné použít dvojitou kabelovou spoušť. Kromě obyčejného reverzního kroužku existoval také kroužek s výtahem 13mm. Reverzní set bylo možné kombinovat s mezikroužky bez přenosu clony. Podle použitého objektivu lze dosáhnout až 3× zvětšení.

Na revezní set s přenosem clony jsem narazil v bazaru hned dvakrát, shodně za 1.000Kč, což je pěkná cena.

Kromě výše uvedených možností, které se dali vzájemně kombinovat, existovala spousta makropříslušenství jako makroblesky, mikroposuvy, výměnné matnice, hledáčkové lupy či úhlové hledáčky. Pro oblast větších měřítek se vyráběl speciální makrostojan s jemným posuvem a podsvícenou základnou. Zajímavá cesta k zvětšení měřítka byl makro slide duplikátor. Jde o nástavec, kam se vkládal diapozitiv, zadní stěnu tvoří opalové sklo. Nástavec se připevní na objektiv spojený k tělu měchem, fotograf si vybere výřez a ten přefotí na celé políčko filmu. Jak je vidět, možností je opravdu mnoho, fantazii se meze téměř nekladou.

Praktické zkušenosti

Strom života je zelený, teorie šedá. Makrofotografie má mnoho podob a jak jste se dočetli, existuje spousta cest, jak dosáhnout potřebného zvětšení. V následující části Vás seznámím s několika možnostmi, které jsem vyzkoušel.

Nikon 4T

Výborná předsádka, která se vejde do každé fotobrašny. Průměr 52mm vyhovuje většině FD objektivů. Samotnou ji používám výjimečně, oblíbil jsem si ji v kombinaci spolu s mezikroužkem a objektivem FD 200/4. S úspěchem ji lze použít se step-down redukcí na objektivu EF 85/1.8, nevinětuje. Výsledné snímky jsou plně srovnatelné se záběry pořízené makroobjektivem. Mohu jen doporučit.

200/4 + 50/1.4

Jako předsádku lze též použít světelný objektiv, např. 50mm si lze představit jako kvalitní předsádku mohutnosti +20D. Pokud ji použijeme s objektivem 200/4, dosáhneme lákavého 3× zvětšení. O této možnosti jsem věděl už dlouho, ale teprve pořízením FD Canonu jsem získal příležitost k vyzkoušení. Budeme potřebovat spojovací kroužek, kterým spojíme oba objektivy přední přírubou k sobě. Dále pak výše zmiňovanou makroclonu k uvolnění clonového kroužku. Oboje Vám vyrobí zručný zámečník, případně lze spojovací kroužek vyrobit na koleně slepením dvou redukčních kroužků Cokin, makroclonu pak drobnou úpravou zadní krytky FD objektivu.

Výsledky jsou vskutku zajímavé, avšak neslibujte si od toho mnoho. Hloubka ostrosti jeden milimetr s nutností velkého zaclonění a pracovní vzdálenost 4cm činí tuto sestavu v terénu prakticky nepoužitelnou, v interiéru pak budete pravděpodobně řešit nedostatek světla. Makroposun je velice vhodnou pomůckou. I přes tyto překážky se mi podařilo pořídit pár pěkných záběrů. Jedním z mých koníčků je také mineralogie, dnes na vyčerpaných lokalitách nelze počítat s nálezy velkých krystalů, avšak s touto sestavou se mi otevřeli nové možnosti.

Ke stejnému měřítku lze též použít kombinaci objektivů 100/2.8 + 24/2.8 spolu s mezikroužkem, osobně však nemohu potvrdit.

EF 85/1.8 + 50/1.4

Proč nevyzkoušet všechny možnosti, které nám naše fotovýbava umožňuje? Spojení objektivů jsem provedl jako v předchozím případě, pouze jsem musel přidat redukční kroužek 58–52mm. Výsledné měřítko se pohybuje kolem necelých 2:1. Sestava bohužel vinětuje, podle zaostření musíme udělat výřez odpovídající 1.12× až 1.38× crop faktoru. Majitelé digitálních zrcadlovek nic nepoznají, dosažené zvětšení bude zhruba 2.5×.

Výsledky jsem nadšen. Výborná ostrost a přenos barev, mnohem lepší než kombinace s FD 200/4. Také komfort při fotografování se nedá srovnávat a to především díky jasnějšímu hledáčku. Konečně, v případě některých FD zrcadlovek disponujících nejdelším časem 2s, odpadne nutnost používání stopek.

Mezikroužek 15mm

Mezikroužky jsem používal na EOSu a zastávám názor, že od nich nelze očekávat mnoho, zejména od těch silnějších. S rostoucí šířkou klesá světelnost, zmenšuje se pracovní vzdálenost a také, což bylo pro mne nejvíce omezující, se zmenšuje rozsah, ve kterém je možné zaostřit. Proto jsem se zaměřil na slabší 15mm mezikroužek.

Výborných výsledků lze dosáhnout použitím tohoto mezikroužku spolu s objektivem FD 200/4, tuto sestavu jsem si velice oblíbil. Výsledné zvětšení sice nepřekračuje oblast close-up, ale velká pracovní vzdálenost v řádu několika desítek cm, plynulá změna měřítka a velký rozsah ostření umožňuje číhat na drobnější zvířectvo jako jsou např. ještěrky či fotografovat v botanických zahradách, aniž byste museli vstupovat do záhonků. Díky delšímu ohnisku a osmilamelové cloně lze snadno dosáhnout příjemného pozadí. Tuto sestavu lze také použít k portrétní fotografii.

FD 50/1.4 v reverzní poloze

Dosáhnout zobrazení v životní velikosti pouhým otočením „záklaďáku“ je slibná myšlenka. Praxe je však trochu jiná. První věc, která mne překvapila je prakticky nulový vliv ostřícího kroužku na změnu roviny zaostření. Zaostřovat se zkrátka musí pomocí změny vzdálenosti, u zoomů lze nepřímo změnou ohniska (jde vlastně o změnu měřítka). Kdo má makroposun nemusí se tím trápit, alespoň do té doby, než začne foukat vítr (fotí-li v přírodě). Dalším omezením je malá pracovní vzdálenost – zhruba 4cm. A konečně, nemohu se zbavit dojmu, že je obraz v rozích mírně deformovaný (u některých záběrů lze využít k zesílení malé hloubky ostrosti).

To jsou však pouze mé osobní dojmy, výsledná kvalita je slušná, tedy přesněji neliší se od použití v běžné poloze a pokud si necháme set vyrobit u šikovného soustružníka, získáme za pár stovek vstupenku do zajímavého světa detailů.

FD 28/2.8 v reverzní poloze

Tato sestava byla pro mne milým překvapením, nečekal jsem od tohoto objektivu mnoho. Na plné zaclonění jasně překonává reverzně použitou FD 50/1.4 na téže cloně, u které se už citelně projevuje zhoršení kresby. I v tomto případě je pracovní vzdálenost malá, avšak u 2× zvětšení přivírám jedno oko. Přece jen, dosažení tohoto měřítka není až tak samozřejmé jako v případě životní velikosti, kde je možností mnohem více. Pokud se pohybujete na poli statické makrofotografie, nelze než doporučit.

Závěr

Makrofotografií se zabývám již několik let, vyzkoušel jsem mnoho objektivů a pomůcek. V současné době používám především objektiv FD 200/4 na těle EOS 300, v případě větších měřítek spolu s předsádkou Nikon 4T. Po půl roce práce s touto sestavou jsem zjistil, že makroobjektiv 100/2.8 mi nepřináší o mnoho více, ba naopak, delší ohnisko mi velice vyhovuje. Samozřejmě je to čistě subjektivní názor, záleží na předmětu zájmu fotografa.

FD 200/4 je velice slušný objektiv s výbornou kresbou už na „plnou díru“, který lze s patřičnou redukcí používat na všech tělech, které měří s manuálními objektivy. To se samozřejmě týká všech FD objektivů. Tím se posouvají možnosti FD Canonu v oblasti makrofotografie i do světa dnešních AF přístrojů. Použití pevné padesátky jako předsádky rovněž. Určitou nevýhodou je nutnost použití speciální redukce k ovládání clony FD objektivů (včetně úplného otevření).