Jistě se již dlouho těšíte, že nám tu všem Robert Mekiš prozradí něco málo ze svých postupů, kterými dosahuje tak dobrých výsledků. Kdo zná jeho fotografie ví, o čem píši. Následující článek je první ze série, v níž nám odpoví na otázku: "Jak na to?" Jehož téma je filtry v krajinářské fotografii.
Kreativní filtry pro krajinářskou fotografii
Ačkoli se to nezdá, je lidské i zvířecí vnímání světa z pohledu fotografie nadmíru neobvyklé. Je totiž silně ovlivněno činností mozku. Navíc má naše oko poněkud omezenou schopnost zaměřit se na scénu jako celek. Obraz je tak zpracováván po malých částech, podobně jako mozaika.
Když se na svůj zrak chvíli zaměříte, zjistíte, že v jednom okamžiku dokážete vnímat detaily jen na opravdu malé ploše, dokud nepohlédnete jinam. Celý proces funguje nevědomky – oko neustále těká z místa na místo, přitom přeostřuje a změnou velikosti zřítelnice si přizpůsobuje clonu. Mozek potom z takto pořízených dílčích záběrů skládá obraz okolí, který je vlivem popsaného procesu optimalizován.
To je ale zásadní rozdíl oproti principu fotoaparátu! Ten snímá obraz jednorázově, plošně, ale především v jediné expozici platné pro celý snímek. Každou sebemenší odchylku fotografie od vzhledu scény přirozeného pro oko tak bezpečně rozpoznáte, o to spíše, je-li nějak rušivá.
Gates to Equinox
Sluneční světlo procházející listy stromu vytváří dojem
záře. Je-li na snímku zachycena obloha, její jas je v porovnání se zemí
mnohanásobně vyšší. A to ani nemusí být slunce v záběru.
Podobnému výsledku se dá předejít. K dispozici přitom máte hned několik možností. Můžete si scénu přisvětlit podobně, jako to dělají filmaři. Není-li to možné, můžete vyzkoušet autobracketing – jednoduchou funkci mnoha fotoaparátů, při které se v krátkém časovém sledu za sebou exponuje několik fotografií při proměnlivé hodnotě clony.
Vzniklou sérii ale poté budete muset ve fotoeditoru složit do jediného záběru. Je to proces zdlouhavý, nepřesný a ortodoxními fotografy opovrhovaný. Další cestou je naučit se používat filtry.
Princip filtru je jednoduchý – po upevnění před objektiv zadržuje vždy určitou část světelného spektra, zatímco zbytek propouští. Filtry se liší svou intenzitou, strukturou, tvarem či samotnou metodou procházejícího světla. Současná nabídka na trhu je opravdu bohatá, pro začínajícího amatéra ale pohříchu nepřehledná. Měli byste proto vědět, co vlastně očekáváte.
Sněžná slepota a temná zákoutí
Jste-li vlastníkem digitálního fotoaparátu, můžete bez obav pominout rozsáhlou skupinu efektových filtrů. Ty mají svůj smysl u kinofilmových aparátů, ale v digitální fotografii se jejich účinky dají zdařile napodobit v počítači. Odpadá tak nutnost manipulace se záběrem přímo v terénu. Změny provedené v počítači lze navíc vzít kdykoli zpět.
Království čajové lžičky
Některé snímky vyžadují citlivý přístup. Pracujete-li
s architekturou, počítejte i se ztmavením stěny budovy. Volte jemnější
varianty a pomozte si polarizačním filtrem.
Vaší pozornosti by ale neměla uniknout zbývající skupina filtrů, která zůstává při práci se světlem stále nepostradatelná. Účinky přechodových, polarizačních a celošedých filtrů výrazně napravují nedostatky fotografie už při samotném snímání.
S dynamickým rozsahem se fotografové potýkají i u klasického filmu, ale současné digitální senzory jsou na tom s efektivním rozsahem expozic ještě o poznání hůře. Senzor má veliké problémy zaznamenat obrazové informace v místech, která jsou příliš přesvětlená, nebo se naopak utápějí ve tmě. V těchto oblastech vzniká plocha stejně zabarvených bodů, obvykle zcela bílých nebo černých, jimž se ve fotografické hantýrce říkal „přepal“.
Je to skvrna naprosto postrádající kresbu, která na snímku extrémně ruší. Bohužel neexistuje jediná funkční metoda, jak na poškozeném místě rekonstruovat původní obsah, a snímek tak opravit. Proto je nezbytné se tmavých a přesvětlených míst předem vyvarovat a ještě před pořízením snímku odhadnout, zda a za jakých podmínek bude účelné filtry použít.
Pokusy jedné místní čarodějky
V brzkých ranních a pozdních večerních hodinách,
zvláště je-li slunce již za obzorem, je jediné světlo dopadající na zem
odraženo od nasvětlené zemské atmosféry. Obloha je o poznání jasnější
než snímaná krajina a vy potřebujete filtr na jejich světelnou
harmonizaci.
Nejvyšší pravděpodobnost vzniku přepalů hrozí u snímků zachycujících otevřenou krajinu. V rozsáhlém exteriéru můžete se světlem pracovat pouze pasivně a v předem dané kompozici. Můžete tak nanejvýš čekat na ten pravý okamžik – na „dobré světlo“. To je už samo o sobě loterií, do níž významně promlouvá také vliv přírodních živlů a členitost terénu. Záleží i na slunci a zemské atmosféře s jejím proměnlivým zabarvením, propustností a jasem. A právě atmosféra je velmi důležitá. Nebe se na fotografiích obvykle jeví výrazně jasnější než krajina pod ním. Výjimkou je polojasný den s mírnou oblačností a dobrými rozptylovými podmínkami, fotíte-li se sluncem za zády. Není-li jasná obloha autorským záměrem, dá se tento jev elegantně vyřešit.
Neutrální gradient
Šedý přechodový filtr si můžete zjednodušeně představit jako obyčejné sklíčko, které je z jedné strany zbarveno tmavě (obvykle šedě) a plynule přechází do čiré. Ztmavené partie pohlcují nejvíce světla, podobně jako sluneční brýle, s ubývajícím pigmentem propustnost filtru roste.
Tichá melodie odcházejícího léta
Voda je druhý element, voda je magie, voda je zrcadlo světa.
Voda ale také pohlcuje světlo, a tak odraz, který v ní vidíte, nemá
stejnou světelnou intenzitu jako originál. Opatrně zkuste rozdíl vyrovnat
pomocí přechodových filtrů.
V praxi to znamená viditelné potlačení jasu oblohy ve prospěch krajiny v popředí. Ta se bude vlivem téhož efektu jevit o poznání prosvětlenější a přirozenější. Je to výrazný krok k celkové harmonizaci snímku: výsledek mnohem více odpovídá tomu, na co jsou lidské oči zvyklé.
Přechodové filtry se vyrábějí v různých intenzitách a různých tvarech přechodů. Někteří výrobci umožňují filtry kombinovat – nasadit je za sebe a efekt znásobit. To je užitečné zejména při focení v protisvětle, ve kterém je objektiv obrácen proti zdroji světla, zatímco objekty v záběru jsou k vám otočeny svou stinnou stranou.
K dispozici jsou i tónované varianty přechodových filtrů. Vedle neutrálního šedého filtru tak můžete vyzkoušet i barevné kombinace, jež posouvají emotivní náladu snímku. Barevných změn lze ale dosáhnout i v počítači, a tak je jen na vašem zvážení, zda se rozhodnete snímek barevně ovlivňovat již v okamžiku expozice, a připravíte se tak o možnost případného vrácení změn zpět.
Polarizační filtr
K polarizaci světla dochází odrazem prakticky ode všech materiálů s výjimkou kovu. Nejde jen o lesklé objekty, světlo odráží prakticky jakýkoli materiál. Polarizované světlo pak proudí do objektivu v podobě bílého záření, které opticky mění a zjemňuje odstíny všech barev na snímku.
Tilt! Tilt! Tilt!
Nazapomínejte ani na blesk. V extrémních světelných
podmínkách dokáže zviditelnit objekty ve vašem bezprostředním okolí
mnohem lépe než kterýkoli filtr.
Polarizačním filtrem je možné toto světlo absorbovat. Na fotografii se použití filtru projeví viditelným zjasněním barev, zprůhledněním namodralého oparu dálek, ale také ztmavnutím modré oblohy. Ta totiž není ničím jiným než slunečním světlem odraženým o vzduch.
Extrémním příkladem použití může být i potlačení duhy po dešti, máte-li zrovna o takový efekt zájem. Hlavním důvodem použití filtru ale zůstává markantní zvýraznění mraků na polojasné obloze – efekt, který krajině propůjčí hloubku a dramatičnost.
Je také důležité si všimnout, že účinnost tohoto filtru se mění s úhlem vůči světelnému zdroji. Maximálního efektu dosáhnete v pravém úhlu ke slunci, se sluncem za zády či v protisvětle je účinek filtru prakticky nulový. Šikovná je také kombinace polarizačního filtru s filtrem přechodovým. Mraky díky své konzistenci světlo nepolarizují. Jejich jas se použitím filtru téměř nezmění, a mohlo by tak opět dojít k nechtěnému přepalu.
Možná přijde i poustevník
Ve světelně neurčitém prostředí, jako je například mlha,
můžete zvýšit dojem prostoru ztmavením popředí. Je to jednoduchý trik,
který obecně funguje v místech s jednolitou hmotou, jako je sníh, písek
či travní planiny. Možností použití je opravdu hodně, nicméně snímky
s vodní hladinou či vlhkým černým asfaltem v popředí již obráceně
vložený přechodový filtr nepotřebují.
Celošedý neutrální filtr je vyroben ze stejného materiálu jako filtr přechodový a pohlcuje světlo týmž způsobem, ovšem celoplošně. Používá se všude tam, kde je třeba omezit množství světla dopadajícího na senzor fotoaparátu, například když chcete dosáhnout dlouhého expozičního času za denního světla.
S připevněným filtrem dokážete bez problémů vylidnit ulice, učesat vlny na moři, proměnit plynoucí potok v křišťálovou siluetu nebo zachytit rychle se pohybující objekty v podobě řítících se komet.
Moment
Chcete-li pořídit snímek s dlouhým expozičním časem
během dne, budete muset radikálně omezit množství světla procházejícího
objektivem. Tuto funkci zajistí prostý šedý filtr. Nezapomínejte ale, že
s vyšší clonou roste i hloubka ostrosti. Platí to i u kompaktních
digitálních aparátů, u kterých by se vlivem malého rozměru senzoru mohlo
zdát, že to již není možné. Na fotografii se potom objeví i prach
usazený na objektivu a filtrech. Nezapomeňte filtry čistit!
Nebojte se filtrů
Představili jsme si několik členů početné rodiny kreativních filtrů, které by neměly chybět ve výbavě žádného amatérského fotografa. Montáž filtrů není nijak komplikovaná, valná většina objektivů zrcadlovek i kompaktních fotoaparátů je opatřena závitem na uchycení předsádek. Pro zbývající modely fotoaparátů byly vytvořeny speciální přípravky s různými způsoby montáže, které umožňují přichytit filtry i na přístroje kompaktních rozměrů.
Nebojte se poradit se s prodejci fototechniky. Filtry nejsou nijak neobvyklým zbožím, dají se koupit i v běžných obchodech s fototechnikou, a to včetně redukcí potřebných k montáži. Na internetu přichází s nabídkou filtrů každý větší internetový obchod, stačí si jen objednat.
Více informací o mně, mých fotografiích a tvorbě, najdete na mé domovské stránce.
Tento článek vyšel také v časopise DiGI foto 7/2004.