Test digitální zrcadlovky Nikon D50

V průběhu jara letošního roku došlo k dalšímu rozšíření nabídky amatérských digitálních zrcadlovek uvedením nového Nikonu D50, a to včetně dvou nových, takzvaných setových objektivů. Trh se tak zase o něco rozšířil a je to také další tlak na cenovou hladinu, která už konečně začíná být únosná i pro běžného českého fotoamatéra. A právě Nikon D50 bude jistě pro mnohého začínajícího nebo i pokročilejšího amatéra velmi zajímavým přístrojem. Proto se na něj podíváme v obvyklém redakčním testu, ke kterému jej zapůjčila firma Nikon s.r.o..

Úvod

Nikon začal dále rozšiřovat svou řadu digitálních zrcadlovek. Tentokrát se zaměřil na nejnižší cenovou hladinu a přišel se svou zatím nejlevnější digitální zrcadlovkou D50. Přístroj je zcela zjevně zaměřen na uživatele, kterým již nestačí ani nejpokročilejší kompaktní aparáty a kteří to s fotografováním myslí přece jen trochu vážněji a požadují možnost výměny objektivů. Speciálně pro tuto kategorii zákazníků je určena i dvojice nových objektivů, které jsou určeny hlavně k prodeji s modelem D50 v cenově zvýhodněných setech. Kdo by však čekal, že D50 bude pouhou lacinou hračkou, bude jistě mile překvapen. D50 totiž využívá většinu důležitých funkcí z dražšího, velmi osvědčeného a oblíbeného modelu D70. Pojďme se již podívat na konkrétní údaje.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Již na první pohled je zřejmé, že i D50 se drží nového designového stylu celé modelové řady, která začala modelem D2H a jejíž hlavním tvůrcem je renomovaná italská designérská dílna Giugiaro. D50 dokonale zapadne do současné série aparátů s modely D70s, D2Hs a D2X, jejichž společným znakem je červený trojúhelník na přední úchopové části přístroje. Celá modelová řada je však zaměřena na tradiční a snad trošku konzervativní černé matované provedení. D50 je tak zatím jedinou digitální zrcadlovkou Nikon, která se vyrábí i ve stříbrné verzi, tak jako to známe například z kinofilmových modelů F-55, F-65, F-75 či F-80. Celkově bych design aparátu hodnotil jako skutečně velmi povedený a to v obou barevných provedení. Přestože se jedná o nejlevnější model digitální zrcadlovky, tak lacině nepůsobí – naopak, na už první pohled působí seriozním dojmem. A co teprve, když jej vezmete do ruky! Není jen hezký na pohled, ale také se velmi dobře drží. Tělo je jen nepatrně menší než model D70, a proto sedne jako ulité i do větší dlaně a zachovává si také výborné ergonomické vlastnosti. Také na dotek působí mechanické provedení velmi solidním a robustním dojmem, což nebývá u aparátů této třídy až tak obvyklé. Tělo sice tvoří z převážné části plastové díly, ale ty jsou z kvalitního materiálu a hlavně jsou až neobvykle silné.

Také rozmístění všech ovládacích prvků je mimořádně citlivě a hlavně intuitivně provedené. Všechny ovládací prvky pak mají i jasně rozeznatelné dorazy, jsou dobře popsané a dostatečně velké. Základní ovládání aparátu tak snadno zvládne i úplný začátečník a to i bez uživatelského manuálu. Na první pohled zaujme především velký 2“ nízkoteplotní TFT LCD monitor na zadní straně s rozlišením 130.000 obrazových bodů. Zobrazované menu je přehledně a logicky rozděleno a také barevně odlišeno podle jednotlivých skupin nastavovaných parametrů. V terénu bez manuálu jistě nejen začátečníci ocení velmi praktické tlačítko “HELP“ pro zobrazení jednoduchého popisu té které konkrétní funkce. Monitor kromě pohybu v menu a přehrávání či zvětšování snímků zobrazuje i veškeré expoziční údaje, histogram a také disponuje důležitou funkcí indikace přeexponovaných mís­t.

Pohyb v menu a jeho ovládání zajišťuje obvyklý křížový přepínač, umístěný vpravo vedle LCD monitoru, který zároveň slouží pro přepínání mezi jednotlivými body autofokusu. Pod ním je kontrolka přístupu na paměťovou kartu. Vlevo jsou umístěna další ovládací tlačítka. Například pro nastavení citlivosti ISO, vyvážení bílé či velikosti snímků. Pro tato nastavení není nutný vstup do menu, využit je tradiční postup stisku tlačítka a současného otáčení volícím kolečkem, což je praktické a hlavně rychlé. Hledáček je dobře chráněn poměrně mohutnou gumovou očnicí a je řešen v podstatě stejně jako u modelu D70s. Matnice je spíše menší, ale jsou na ní zobrazeny zaostřovací body a také upozornění na absenci paměťové karty či docházející baterie. Pod matnicí je pak stavový displej, tvořený zelenými znaky na černém pozadí, který zřetelně zobrazuje všechny podstatné expoziční údaje s výjimkou citlivosti ISO.

Na horní straně přístroje najdeme botku pro systémový externí blesk nebo jiné příslušenství. Vlevo od něj je otočný volič expozičních režimů s obvyklými univerzálními ikonkami. Vpravo je zase poměrně velký LCD displej, který je velmi přehledný, zobrazuje srozumitelně vše potřebné, ale bohužel mu chybí možnost podsvícení, které je dnes již většinou považováno za standard. Vpředu je pak samotná spoušť, kolem které je u Nikonu již tradičně umístěn prstenec s hlavním vypínačem. Toto řešení je mimořádně výhodné, protože se tak vypínač dá velmi snadno a intuitivně ovládat, aniž by bylo nutné použít druhou ruku nebo aparát dávat od oka. Tím se zúročí extrémně rychlý náběh celého systému a lze tak ještě výrazně šetřit baterie, protože pokud je aparát správně nastaven, tak lze celý proces zapnutí, zaostření, expozice a opětné vypnutí bez problémů realizovat během 2 až 3 vteřin. U spouště jsou pak umístěny také tlačítka pro korekci expozice a ovládání samospouště či dálkového ovládání. Pod pouští zepředu je senzor pro bezdrátové IR dálkové ovládání. Zcela nahoře je pak výklopný vestavěný blesk s aktivačním tlačítkem, kterým lze současně samostatně nastavovat korekci expozice záblesku. Vpředu dole je ještě tlačítko pro uvolnění bajonetu objektivu a přepínač automatického a manuálního zaostřování. Po stranách aparátu je pak vlevo trojice konektorů pro připojení k počítači, televizoru a externímu zdroji. Vpravo je dvířky chráněný slot pro paměťové karty. No a nakonec dole jsou dvířka pro vložení baterie a stativový závit, který je kovový a je umístěn v optické ose objektivu. Celkově bych mechanické provedení, ergonomii i design hodnotil jako vynikající a jedinou výtkou je absence podsvícení LCD displeje.

Objektivy

Nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv a stejně je tomu i u Nikonu D50. Použít na něj lze naprosto libovolný objektiv s bajonetem Nikon F a to jak originální, tak i od alternativních výrobců bez rozdílu, zda jsou určeny pro automatické či manuální zaostřování. Pouze u manuálních nelze využívat měření expozice. V tomto testu se však zaměříme především na dva nové, takzvané setové objektivy, se kterými se Nikon D50 prodává v cenově zvýhodněných setech. Jsou to základní objektiv AF-S DX Nikkor 18–55 mm f/3,5–5,6 G ED a teleobjektiv AF-S DX Nikkor 55–200 mm f/4–5,5 G ED. Snímací čip Nikon D50 je 1,5× menší než kinofilmové políčko, a proto je úhel záběru těchto objektivů ekvivalentní kinofilmovému ohnisku 27–82,5 mm a 82,5–300 mm. S čipem menším než kinofilmové políčko je počítáno již v konstrukci objektivů, a proto je lze použít výhradně na digitálních zrcadlovkách Nikon, které mají zatím všechny stejnou velikost čipu, označovanou jako APS-C nebo DX (viz v označení objektivů).

Na ukázkovém snímku č.10 si můžete prohlédnout snímek pořízený novým základním objektivem a můžete si jej zde i stáhnout v plném rozlišení v původní neupravené podobě. Pozorným čtenářům jistě neuniknou slabé chromatické aberace u odlesků na chromovaných částech fotografovaného vozu. Ty jsou sice nežádoucí, ale u takto silných odlesků a přechodů by spíš bylo s podivem, kdyby se aspoň náznak neobjevil. Pokud se dále podíváme na kresbu, ta je velmi dobrá a rozdíly mezi středem snímku a jeho okraji jsou minimální a jen drobné neostrosti se objevují skutečně až v samotných rozích. Celkově bych tedy tento objektiv asi nehodnotil jako vynikající, ale určitě se o něm dá říci, že je v této své kategorii nadprůměrný a jistě bude drtivé většině uživatelů vyhovovat. Ke kladům objektivu patří také jeho nízká hmotnost a rozměry, včetně neobvykle malého průměru závitu (52 mm) pro fotografické filtry, což se velmi příznivě projeví na jejich pořizovací ceně. Pro uživatele, kteří by přece jen zatoužili po objektivu vyšší kategorie je tu ještě k dispozici vynikající model střední třídy s označením AF-S DX Nikkor 18–70 mm f/3,5–4,5 G IF-ED, který prokázal své výborné kvality už u předchozí digitální zrcadlovky Nikon D70 a D70s. S modelem D50 se tento objektiv zatím v cenově zvýhodněném setu neprodává, ale dá se předpokládat, že i tato kombinace se brzy objeví na trhu. A pokud by se tak nestalo, tak i při koupi samostatně je jeho poměr ceny k výkonu výborný. Vyšší je nejen optická kvalita (viz ukázkový snímek č.11 – i tento je možno stáhnout k lepšímu posouzení v plném rozlišení), ale podstatně lepší je i mechanická konstrukce.

Na ukázce č.12 je zase pro změnu snímek pořízený novým setovým teleobjektivem. Není sice příliš pohledný, ale jako ukázka technické kvality je rozhodně dostatečný (v době testu ještě nebyl tento objektiv k dispozici, takže nejsem jeho autorem a ani jsem neměl příliš na výběr). I ten si můžete stáhnout v původním plném rozlišení. Na samém okraji u přechodu prudkého světla a stínu se opět objevuje chromatická aberace, ale i zde ji lze vzhledem ke světelné situaci a ke kategorii objektivu posoudit jako únosnou. U kresebnosti tohoto objektivu je situace podobná jako u základního modelu, kresba je velmi dobrá s jen nepatrným zhoršením až v samotných rozích obrazového pole. Vzhledem ke kategorii a ceně lze výsledek tohoto objektivu také posoudit jako rozhodně nadprůměrný, i když asi nikoli jako vynikající. Ke kladům tohoto modelu patří také nízká hmotnost a malé rozměry. Opakuje se i výhoda s velmi malým průměrem závitu pro filtry, což velmi zlevní jejich nákup a to především s ohledem na fakt, že oba objektivy mají tento průměr shodný (52 mm). Komu by se zdál tento teleobjektiv přece jen trošku krátký, tak může zvážit ještě alternativní model AF Nikkor 70–300 mm f/4–5,5 G, který má jen o 100 mm delší ohnisko a v současné době je cenově dobře dostupný.

Nesmím zapomenout zmínit důležitý fakt, že oba nové objektivy jsou vybaveny ultrazvukovým systémem zaostřování pomocí vestavěných mikromotorků (viz ukázka č.13). Nejde sice o plnohodnotné kruhové motory, jaké známe z poloprofesi­onálních (například u AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED) a profesionálních objektivů, ale i tak jsou zcela bezhlučné a hlavně podstatně rychlejší, než předchozí klasický systém (například u teleobjektivu AF Nikkor 70–300mm f/4–5,5 G). Jedinou nevýhodou oproti nim je tedy jen fakt, že nelze manuálně doostřovat v AF režimu a při potřebě manuálního ostření je napřed nutno přepnout příslušný přepínač. Oba objektivy také mají pouze plastový bajonet, což je sice trošku mrzuté, ale v této cenové kategorii dnes již zcela běžné. K základnímu objektivu je v ceně pouze přední a zadní krytka, kdežto k teleobjektivu je to i sluneční clona a měkké pouzdro.

Čip

Nikon D50 je osazen stejným snímacím čipem jako model D70 a je jím osvědčený 6 megapixelový CCD senzor s maximálním rozměrem snímku 3008×2000 obrazových bodů. Jeho citlivost lze nastavovat v ekvivalentu citlivosti běžného kinofilmu v krocích 200, 400, 800 a 1600 ISO. Vyvážení bílé zprostředkovává 420 pixelový RGB snímač s šesti pevnými předvolbami. Další možností je manuální změření, včetně možnosti uložení do paměti, která se neresetuje ani vypnutím ani vyjmutím baterie. Pojďme se nyní podívat na konkrétní výsledky. Na ukázce č.15 je tradiční testovací noční scéna. Snímek je možno stáhnout v plném rozlišení. Je složen ze dvou polovin – levá je fotografována při nastavení vyvážení bílé na žárovku a pravá je ponechána na automatický režim. Z rozdílu je patrné, že při nastavení na žárovku je výsledek o poznání lepší, i když i výsledek automatiky není špatný (u zrcadlovky by však mohl být o trochu lepší). Snímek je pořízen při citlivosti čipu nastavené na 200 ISO.

Na následující dvojici snímků č.16 a 17 jsou již ukázkové výřezy z totožných snímků, pořízených při různých citlivostech ISO. Jak je z obou ukázek zřejmé, tak výsledek je vynikající u obou vzorků, tedy v těch hůře i v těch lépe exponovaných částech snímku. Přestože je D50 osazena stejným čipem jako starší D70, tak bych subjektivně řekl, že D50 je na tom ohledně šumu ještě o kousíček lépe, což může být způsobeno jinou elektronikou a mírně odlišným způsobem zpracování obrazu firmwarem. Je to ale skutečně jen můj osobní a zcela subjektivní dojem. Každopádně lze celkově říci, že použitý čip (i následné zpracování jeho výstupu) je na špičkové úrovni, a to i přesto, že se nejedná o žádnou převratnou technologickou novinku – spíše časem řádně prověřený a osvědčený typ.

Funkce

Co se týče vybavenosti funkcemi, tak je zcela zřejmé, že D50 opět vychází z modelu D70 nebo dnes již D70s. Odlišností je poměrně mnoho, avšak přestože jsou funkce zredukovány, nechybí nic zásadního. Pokud tedy D50 srovnáme s novější D70s, tak chybí: volitelná mřížka na matnici, tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti, zábleskový režim “Master“, osvětlení LCD displeje, krytka LCD monitoru, přední roller, krokování ISO jen po 1EV, ve výbavě je slabší baterie EN-EL3, nejkratší expoziční čas byl zkrácen na 1/4000s a nelze použít kabelovou spoušť. Také mi subjektivně připadne, že přisvětlovací paprsek pro AF je trošku slabší. Z tohoto výpisu je zřejmé, že se skutečně jedná o nižší model, ale přesto obsahuje všechny podstatné funkce jako je kvalitní bodové měření, synchronizační čas blesku (i s vestavěným bleskem) 1/500 s, korekce expozice v rozsahu ±5 EV ve volitelných krocích po 1/3 nebo 1/2 EV, korekce zábleskové expozice a řada dalších funkcí, včetně možnosti vložení uživatelské tonální křivky. Další velkou změnou je použití paměťových karet SD místo obvyklých CF. Je však otázkou, zda to považovat za výhodu či nevýhodu a v tomto ohledu se asi budou názory jednotlivých uživatelů značně lišit. U D50 zase přibyla indikace vybité baterie a absence paměťové karty přímo na matnici a také krytka botky blesku. Oproti starší D70 má navíc větší displej a lepší očnici (stejnou jako u D70s). Zajímavou a u aparátů jiných značek zatím nevídanou funkcí je také možnost vložení až 36 znakového textu do hlavičky Exif, což lze využít buď k pozdější snadnější identifikaci fotografovaných míst nebo jako elektronický podpis snímku. Příjemné je také rychlé rozhraní USB 2.0 Hi-Speed.

Jako již tradičně u všech digitálních zrcadlovek Nikon má také D50 okamžitý start, a také rychlost všech ostatních systémových funkcí je na špičkové úrovni. Vylepšený AF je také velmi rychlý a bez problémů se chytá i za zhoršených světelných podmínek i při vypnutém asistenčním reflektoru. Také rychlost sériového snímání cca 2,5 snímku za vteřinu je poměrně slušná. A nesmím zapomenout ani na spotřebu energie. D50 je sice vybavena slabší baterií EN-EL3, ale je možno použít i novější EN-EL3a. Rozdíl mezi oběma bateriemi je poměrně malý. D50 má skutečně nízkou spotřebu a výdrž na jedno nabití baterie je až neskutečná, což platí především při použití objektivů AF-S, které mají také o poznání nižší spotřebu než klasické AF.

Za zmínku stojí také nový ostřící režim Auto selection AF-A, který automaticky přepíná mezi režimy Single a Servo. Měřící systém byl také inovován a nese označení 3D Color Matrix II. a je realizován 420 segmentovým senzorem. Přibyl také nový kreativní režim pro fotografování dětí.

Příslušenství

Důležitou kapitolou je také příslušenství. U D50 je to především již zmíněná nepřeberná nabídka objektivů, a to jak těch originálních, tak i od alternativních výrobců. K dispozici je tak široká nabídka, že si vybere opravdu každý a nemá asi příliš velký smysl ji podrobněji rozebírat, protože by to bylo asi spíše na samostatný článek. O těch nejpodstatnějších už navíc byla zmínka v kapitole objektivy. Zmíním snad jen ještě objektiv AF DX Nikkor 10,5mm f/2,8 G ED Fisheye (viz ukázka č.19), který je skutečným unikátem, protože je zatím jediným rybím okem na světě pro jinak obvyklý formát čipu APS-C. Dalším důležitým příslušenstvím jsou zábleskové jednotky. Pro Nikon D50 jsou to především modely Nikon SB-600 a SB-800. První z nich je plně vybavený, výkonný externí blesk, který je pro D50 asi ideální volbou. Je plně kompatibilní s novým zábleskovým systémem i-TTL i všemi funkcemi, které D50 nabízí (viz ukázka č.20). Model SB-800 je pak již určen spíše pro skutečné fajnšmekry, protože se jedná o profesionální model, který je vlajkovou lodí Nikonu na tomto poli a patří k absolutní špičce na trhu.

K dalšímu volitelnému příslušenství patří například velmi praktické bezdrátové IR dálkové ovládání ML-L3, které je na ukázkovém snímku č.21. Dále je to originální měkké pouzdro CF-D50 – viz ukázka č.22. A na delších výletech či dovolených se jistě může hodit přenosná 30GB databanka Nikon Coolwalker MSV-01. Do ní je možné snímky nejen ukládat ale lze je i prohlížet na velkém LCD monitoru, třídit i mazat. K dalšímu drobnému volitelnému příslušenství patří síťový zdroj EH-5, zvětšovací okulár DG-2, úhlový hledáček DR-6 a také třeba software Nikon Capture 4. Ten je ideální pro dokonalé zpracování a využití všech možností formátu RAW (Nikon jej označuje jako NEF).

Jako součást dodávky aparátu D50 najdete v balení již zmíněnou baterii EN-EL3 i s rychlonabí­ječkou MH-18a. Dále USB kabel a videokabel pro připojení k televizoru. A také popruh pro zavěšení na krk, krytku těla, krytku okuláru, gumovou očnici, krytku sáněk blesku a také CD-ROM se softwarem PictureProject.

Cena a závěr

Nikon D50 je typickým představitelem kategorie amatérských digitálních zrcadlovek. Přestože se jedná o nejlevnější model, tak je dostatečně vybaven funkcemi, poskytuje špičkovou kvalitu fotografií a nešetřilo se ani na kvalitě mechanického provedení. Svými menšími rozměry zaujme především ty uživatele, kteří jej budou chtít používat na cestách nebo mají drobnější ruce. Spokojeny budou jistě také dámy, protože pro některé z nich je již model D70s příliš velký. Přesto ale není D50 vyloženým drobečkem a sedne i uživatelům s větší rukou. Někoho také jistě zaujme možnost koupě tohoto aparátu ve stříbrném provedení, ke kterému ladí i přizpůsobený odstín obou nových setových objektivů. Dostatečná výbava od plně automatických až po plně manuální režimy vyhoví začínajícím i pokročilým fotografům. Bude tak také vhodný jako rodinný fotoaparát, se kterým se brzy sžijí všichni členové rodiny, protože ovládání je jednoduché, intuitivní a nezáludné.

Také cena je příznivá. V době psaní tohoto testu (7/2005) se pohybovala okolo 25.000,– Kč včetně DPH za set s novým základním objektivem. To je již úroveň, za kterou se prodávají pokročilé kompaktní přístroje. A pokud bych se měl já osobně rozhodnout tuto investici vložit do fototechniky, tak bych raději zvolil zrcadlovku. Především pro vyšší obrazovou kvalitu a také pro podstatně větší variabilitu a možnosti rozšiřování celého systému podle časem se vyvíjejících požadavků.

Hlavní přednosti i nevýhody testovaného modelu fotoaparátu jsem jako obvykle seřadil do přehledné tabulky :

Aktuální vývoj nejvýhodnějších reálných cen na českém trhu můžete pohodlně a prakticky sledovat v naší aplikaci Porovnej ceny.

Fotografie pořízené testovaným aparátem najdete v naší FotoGalerii.

Závěrem bych chtěl také poděkovat českému zastoupení, firmě Nikon s.r.o. za zapůjčení fotoaparátu. Na jejich webových stránkách také najdete další, nejen technické informace. Zakoupené aparáty zde lze také zaregistrovat, což může být velmi užitečné při jejich ztrátě či krádeži. Značkový servis vám také v případě potřeby zdarma a na počkání odborně vyčistí snímací čip.