Test fotoaparátu KonicaMinolta Dimage Z20

V dnešním testu se trochu blíže podíváme na poslední novinku firmy Konica Minolta v nižší třídě řady Z, a to na Dimage Z20. Tak jako je vyspělejší Dimage Z5 pokračovatelem Dimage Z3, tak je i Dimage Z20 přímým pokračovatelem a nástupcem Dimage Z10. Stejně jako Dimage Z10 má Z20 8x optický zoom 36 - 290 mm, ale je již vybavena čipem s vyšším rozlišením a to 5 Mpx oproti 3,2 Mpx, který byl u Dimage Z10. Tvar, design i ovládání je však úplně stejné jako u Z10.

Úvod

Tento digitální fotoaparát je určen pro široké rodinné použití a také je tomu plně přizpůsoben. Svými schopnostmi se řadí mezi základní kompaktní fotoaparáty střední třídy. Proto i dnešní test jsem více pojal z pohledu člověka, pro kterého je tento aparát určen, to znamená někoho, kdo se třeba nechce moc zabývat různým složitějším nastavováním a raději se spoléhá na automatické funkce aparátu.

Konstrukce a ovládání

Jak jsem napsal v úvodu, Dimage Z20 má stejný tvar těla i konstrukci jako předchozí Z10. a má typický design celé řady Dimage Z, který působí tak trochu futuristicky, ale je účelný a velmi pohodlný do ruky. Typickým je tedy mohutný tubus ukrývající objektiv, mohutné madlo pro dobré uchopení v pravé ruce a relativně tenké ploché tělo, které je oba spojuje. Na první pohled je vidět, že Z20 patří do nižší třídy. Celé tělo je vyrobeno z plastu, který je ovšem dostatečně pevný a odolný. Jediným kovem na povrchu těla jsou úchyty pro řemínek. U většiny ovládacích tlačítek by se kov i dal oželet. Ne tak už ale u stativového závitu, který je sice správně v ose, ale je také jen plastový. Tělo má jemný matový povrch, který je v místech úchopu pro obě ruce (levá strana tubusu objektivu a madlo na pravé straně) doplněn černou zdrsněnou gumou, která způsobuje, že fotoaparát sedí v ruce a neklouže.

Oproti jiným typům Dimage Z, a to i vyspělejšímu Z5, má objektiv výhodu, že se po zapnutí přístroje nevysouvá z tubusu ven a je tak dobře chráněn proti případnému poškození. Tělo tubusu je dostatečně velké a mohutné pro dobré uchopení v levé ruce. Toto řešení tak i umožňuje přímé používání filtrů průměr 43mm, bez nutnosti adaptéru. Nad objektivem je umístěný vestavěný blesk, který je napevno umístěn v těle, bez možnosti vyklápění. Toto řešení sice pomáhá chránit blesk a jeho konstrukci před případným poškozením. Na druhou stranu vás trochu omezuje s nutností určité minimální vzdálenosti pro expozici s bleskem, která je cca 10cm od přední čočky, jinak už by vám stínil tubus objektivu. Na rozdíl od jiných typů, Z20 nemá patici pro připojení externího blesku. Přímo pod bleskem je umístěno čidlo AF. Na přední straně ještě najdete LED kontrolku samospouště. Na levém boku je umístěn nechráněný konektor pro externí zdroj a na pravé straně najdete trochu nekonvenční způsob umístění SD karty, která není uzavřena za dvířky, ale pouze se vsune do otvoru v boku přístroje. Opětovným zatlačením se uvolní a je možné jí opět vytáhnout. Všechny další ovládací tlačítka a voliče jsou na zadní straně přístroje. Jsou srozumitelně rozmístěny, s velmi dobře zapamatovatelnou polohou a snadnou obsluhou, a to i v případě, pokud ovládáte fotoaparát přiložený u oka. Škoda jen, že ne všechna tlačítka mají popis. Jedná se o pětici tlačítek s jedním středovým, kterým je tlačítko OK. Další 4 jsou rozmístěna do kříže, který slouží pro pohyb v menu, nebo pro nastavování clony či času a korekci expozice. Minule jsem u Dimage Z5 vytýkal použití křehké gumové krytky na USB konektoru. U Z20 je trochu silnější, ale bohužel její upevnění je velmi malé a tuhé. Zde mám obavy, že dlouho nevydrží ohýbání a dojde k poškození. Opět mohu jen podotknout, že použití klasických dvířek, ať již otevíracích či zasunovacích by bylo o mnoho šťastnější.

Tlačítka mají znatelný doraz. Zoom je poměrně rychlý, ale přesto plynulý bez nějakých skoků a není problém si rychle a přesně nastavit požadovaný výřez. Protože Z20 je kompaktem nižší, „rodinné“ třídy, je většina funkcí nastavitelná jen z MENU, což klasickému „zrcadlovkáři“ může vadit. Nechci tím nijak shazovat rodinnou fotografii, naopak, ovládání fotoaparátu je prostě navrhnuto tak, aby bylo co nejjednodušší a dostupnost plné automatiky na dosah. Základní funkce jako expoziční programy a jejich ovládání, makro, režimy blesku, korekce expozice a rychlé prohlížení i mazání snímku, jsou vyvedeny do samostatných tlačítek. Tlačítko blesku navíc lze programovat a lze jej změnit na ovládání ISO, AF, vyvážení bílé, nastavení režimu barvy, a nebo režimu snímání. Programování se provádí v MENU na první kartě. Všechny ostatní funkce se již nastavují přes MENU.

Ještě jednu věc bych řekl ke konstrukci. Tělo přístroje svádí k tomu, abyste ho levou rukou drželi za celý tubus. Má to jedno úskalí, zaprvé stíníte senzoru AF a za druhé stíníte blesku. AF dokáže pracovat i při určitém zastínění, ale bleskové světlo vaši ruku rozhodně neprosvítí. Navíc pokud se prsty opřete o blesk, nehrozí sice jeho spálení, ale při výboji pocítíte náhlé i když jen lehké ohřátí prstů . Můžete se leknout a přístroj upustit. Zní to asi směšně, ale může se to stát. Proto si zvykněte držet přístroj tak, aby k tomu nedošlo.

Hledáček a LCD

Hledáček je a vlastně není. Princip zobrazení obrazu v hledáčku je tak trochu extravagantní, stejně jako design celého přístroje. Ten, kdo zná předchozí typy Z10 a Z1,Z2 ví, o čem mluvím. Z20 nemá samostatný hledáček tak, jak jsme na to zvyklí, ale zobrazuje se v něm obraz z LCD pomocí sklopného zrcátka. Princip je patrný na obrázku. Jediné, co si můžete nastavit, je korekce dioptrie a to v rozsahu –3 EV až +1 EV.

TFT LCD u Z20 není sice extra velký, úhlopříčka je 3,8 cm a rozlišení 113 000 pixelů, ale i přesto zobrazuje jak snímky tak i menu velmi zřetelně a jasně. Navíc při silnějším slunečním světle je automaticky zvyšován jas zobrazení. Zobrazení snímků je barevně věrné. Jen je ( jak tomu bývá u digitálních kompaktů s menším LCD) trochu kontrastnější, takže občas se může zdát, že některé plochy na snímku jsou již čistě bílé, vypálené, ale není tomu tak. Jak už jsem psal i u Dimage Z5, mějte na paměti, že se díváte na malou obrazovku s vyšším kontrastem, než je skutečný výsledný snímek. To co se může zdát čistě bílé, má pravděpodobně kresbu v pořádku. V tomto se dá na měření expozice zcela spolehnout. Pro lepší posouzení snímků můžete využít lupy, která vám umožní naexponovaný snímek zvětšit. Podobně jako u některých předchozích typů, není zobrazení snímku s digitálním zoomem v reálném čase moc kvalitní. Výsledný snímek je však daleko lepší a v režimu zobrazení se již zobrazí v reálnější podobě. Jak LCD tak i hledáček jsou pevné a nelze je vyklápět do strany.

Jako příklad zobrazení uvedu snímek, kdy mi zobrazení exponovaného snímku na LCD (silné sluneční světlo v zádech) připadalo již ve světlých místech bez kresby. Proto jsem udělal druhý snímek s jiným nastavením (změna multisegmentového měření za váhově s zdůrazněným středem), které mi na LCD přišlo v pořádku. V následné kontrole snímků v počítači se ale ukázalo, že první snímek je korektně světlý, bez jakýchkoliv vypálených míst, kdežto druhý je již lehce podexponovaný.

Je tedy jen otázkou zvyku, případného nastavení světlosti a kontrastu LCD, jak vám zobrazení bude vyhovovat. Já se na něj díval očima člověka zvyklého na reálné zobrazení v klasickém optickém hledáčku kinofilmové zrcadlovky. Pro expozici si můžete zvolit zobrazení s informacemi, nebo informace + reálný histogram, nebo naopak pouze čistý obraz. Histogram lze zobrazit i u exponovaného snímku. Menu je standardní jako u ostatních digi přístrojů Minolta a to ve formě „karet“ barevně odlišených podle toho o kterou oblast nastavení se jedná. Nastavení funkcí pro záznam snímků (červená), prohlížení snímků (zelená) a nebo nastavení fotoaparátu, LCD a tisku (modrá).

Objektiv a čip

Fotoaparát je vybaven objektivem Konica Minolta s 8 násobným rozsahem zoomu, 36 mm –290 mm, který je složen z 11 čoček v 9 skupinách. Světelnost objektivu je od 3,2 při ohnisku 36 mm až po 3,4 při ohnisku 290 mm.

Pro ty, kteří chtějí ještě trochu širší ohnisko, je tu možnost dokoupit redukci a širokoúhlou předsádku ZCW-200, která vám rozšíří nejmenší ohniskovou vzdálenost na velmi slušných 26 mm ( ekvivalent pro kinofilm ). Rozsah zoomu a kde se zrovna nacházíte, vidíte v horní části zobrazení při zoomování. Zoom je slušně rychlý, plynulý a bez skoků. Lze tedy dobře a rychle nastavit požadovaný výřez. Samozřejmě, že nevíte jaké ohnisko zrovna máte nastavené a tak pro ty, co to potřebují vědět, uvádím přibližné hodnoty v tabulce:

Jak je vidět, změna zoomu není rovnoměrná a ke konci je rychlejší. Na následujících dvou snímcích můžete vidět fotografie s nejširším a nejdelším optickým ohniskem. V rohu je výřez ve 100% velikosti. Jak jsem již zdůraznil na začátku, fotoaparát je určen pro nejširší skupinu uživatelů, proto i nastavení aparátu a jednotlivých funkcí bylo pro test záměrně nastavováno co nejvíce na automatiku, expoziční režim P a základní multisegmentové měření expozice. Většina fotografií v testu jsou zmenšené buďto na 25% (ukázky barevných režimů) nebo 33% (ukázky zobrazení) a doostřené. Pokud je na fotografii výřez, je ve 100% velikosti a neupravovaný. Pokud vám takovéto zobrazení nevyhovuje, napište mi do komentářů a domluvíme se na jiném.

Dimage Z20 je vybavena prokládaným snímačem CCD 1/2,5 palce s maximálním rozlišením 5 Mpix, přesněji z rozlišením 2560×1920 pixelů. Toto vám postačuje na fotografii o rozměru 16,3 cm x 21,7 cm při rozlišení 300 dpi, nebo fotografii 20×30cm o rozlišení 217 dpi. Poměr kinofilmového formátu 3:2 nelze nastavit.

Další ukázkou jsou fotografie s ukázkou digitálního zoomu, kterým si nejdelší ohnisko můžete zvětšit až 4×. Obrazová kvalita tohoto zoomu má však již svoje omezení. První ukázka je za použití 2× digitálního zoomu, takže výsledné ohnisko je 580 mm. Druhá ukázka je za použití 4× digitálního zoomu, takže výsledné ohnisko je 1160 mm.

Následující 2 fotografie jsou znovu ukázkou digitálního zoomu a jeho případné kvality oproti dodatečnému zvětšování fotografie ve Photoshopu. V podstatě se mi potvrdila zkušenost z několika předchozích digitálních fotoaparátů, které digitálním zoomem disponují, a to že kvalita digitálního zoomu se zhoršuje od 2× zvětšení. Na první ukázce je výřez z fotografie s nastavením 2× digi zoom. Pro porovnání je hned vedle ukázka výřezu z fotografie, kde bylo použito pouze max. optické ohnisko 290 mm a následně byl snímek zvětšen pomocí Adobe Photoshopu s bikubickým převzorkováním. Z ukázky je patrné, že kvalita digitálního zoomu je výrazně lepší než následné softwarové zvětšení. Snímek je čistší, kresba kvalitnější a jakoby hladší, což někdy může být lepší, někdy naopak na škodu. Dalším příjemným překvapením je, že s použitím 2× digitálního zoomu se velmi potlačila, v podstatě úplně zmizela chromatická vada. Fotografovat s použitím digitálního zoomu však vyžaduje pomůcku v podobě kvalitního stativu, protože již budete pracovat s velkými ohnisky. Na druhé ukázce je to samé, ale tentokráte s použitím 4× digitálního zoomu a tím výsledného ohniska 1160 mm. Zde je již patrné, že výstup, ať již 4× digitální zoom, nebo 2× + zvětšení v PS, je stejný a nekvalitní.

Nezkoušel jsem udělat z těchto snímků papírové fotografie, ale odhaduji, že s použitím 2× digitálního zoomu a tím celkovým ohniskem cca 580 mm, jde udělat fotografie o velikosti do 13×18 cm v dobré kvalitě. 4× digitální zoom už takovou kvalitu nemá.

Citlivost snímače se oproti předchozímu typu Z10, trochu změnila a je v rozsahu 50–320 ISO. Tentokráte vám nepředvedu klasický noční snímek, ale snímek udělaný ve dne, v pozdních odpoledních hodinách, navíc s pozadím ve tmavém stínu. Na první fotografii je celý snímek, kde při 25% zmenšení nebyl viděl žádný rozdíl. Na druhé ukázce je výřez ze 100% velikosti. Zde je již rozdíl patrný. Opět je otázkou do jaké míry bude patrný na skutečné fotografii. Myslím si, že při velikosti výsledné fotografie 10×15 cm nebude digitální šum ani při použití ISO 320 rušivý a možná ani patrný.

Další věcí, která mne při testování zajímala, je aberace. Má jí v podstatě každý objektiv a ani Dimage Z20 není výjimkou. Jen mě trochu překvapilo, že u některých snímků se objevila a u některých velmi podobných ne. Pro test jsem použil kontrastní scény s velmi světlými prvky v obraze. Na první ukázce je snímek s nejširším ohniskem 36mm. Aberace je zde velmi nepatrná, uprostřed snímku v podstatě nulová, při okraji sice již patrná, ale malá. S měnící se clonou se aberace nemění. Na druhé ukázce je snímek s maximálním ohniskem 290 mm. Zde je již aberace větší. Ve středu snímku je stále ještě malá až zanedbatelná, při okraji je viditelná. Se změnou ohniska se opět nijak nemění. Aberace zabírala 2–4 pixely, při vyjádření na max. fotografii s rozlišením 300 dpi (16×21 cm) by se barevná vada projevovala ve velikosti 0,2 až 0,4 mm. Při jednom druhu fotografie se však aberace velmi projevila a to při focení vody (tekoucí či vodotrysk) v protisvětle. Zde se u kapek vody objevil sytý modrý závoj.

Vinětace objektivu se projevuje při minimální cloně 3,2 a to jak při normální expozici, tak i při expozici s bleskem, ale je velmi nízká. Při zaclonění zcela zmizí. Co mne však trochu překvapilo, byla vinětace v celém rozsahu ohniska a to i při maximálním ohnisku 290 mm. Viz další ukázka.

Následující ukázkou je test zkreslení obrazu při nejkratším 36 mm a nejdelším 290 mm ohnisku. Při nejkratším ohnisku dochází k viditelnému soudkovitému efektu, to je třeba mít na paměti při focení architektury a jiných „rovných“ objektů. A bohužel i u nejdelšího ohniska dochází k určitému posunu a to do poduškovitého efektu. Soudkovitý ani poduškovitý efekt není v rozsahu 1/4 až 3/4 zoomu, což je zhruba ohnisko 40 až 200 mm.

V protisvětle se objektiv chová velmi dobře, rušivých efektů a odlesků je v obraze málo a jejich případné odstranění v některém z grafických programů by bylo možné. Obraz je i přes silné slunce kontrastní a s kresbou v detailech. Pouze v místech, kde je slunce a jeho světlo již velmi silné, je obloha slitá do velmi světlé až bílé barvy. Pokud chcete fotit v protisvětle, mějte raději slunce buď úplně mimo snímek, nebo naopak přímo v obraze. V okamžiku kdy by bylo na okraji, dojde k mnoha rušivým efektům, jejichž odstranění by bylo velmi obtížné. Vznikají i jakési přímé dlouhé paprsky od slunce, jako při použití hvězdičkového filtru. Pokud tedy chce podobný snímek vytvořit, můžete tento „neduh“ objektivu využít výtvarně a můžete si při tom říci: „A mám to zadarmo!!“.

Dimage Z20 umožňuje i záznam neozvučených videosekvencí v rozlišení 640×480 pixelů při frekvenci 15 snímků/s nebo při rozlišení 320×240 pixelů s frekvencí 15 nebo 30 snímků/s. Při natáčení videosekvencí je možné využívat celého rozsahu zoomu a velikost je omezena jen kapacitou karty. Video je možné i editovat a uložit z něj snímek do JPG formátu. K dispozici je i režim noční videosekvence.

Naexponované snímky ve 3 nastaveních formátu JPG lze ukládat na SD a MMC karty, případně využít samostatné vnitřní paměti o velikosti 14,5 MB, na kterou se vejde cca 6 snímků v plné velikosti a nejvyšší kvalitě. Snímek v plném rozlišení a kvalitě má cca 1,5 až 2 MB. Videozáznamy se ukládají do formátu MOV.

Expozice a zaostřování

Možnost měření expozice je ve třech standardních režimech. A to multisegmentové (256 segmentů), váhové se zdůrazněným středem a bodové. Základní multisegmentové měření změří většinu snímků s výborným výsledkem. Přesto za určitých situací, třeba v silném protisvětle, máte možnost použít korekci, která se velmi rychle nastavuje pomocí tlačítek na zadní straně a má rozsah +/- 2EV po 0,3 EV. Není nutné ji zdlouhavě hledat v MENU.

Závěrka je elektronická na snímači CCD a mechanická. Pracuje s rozsahem 4 s – 1/2000 s. Expozičních programů je 10, plná automatika, program P,A,S,M a 5 přednastavených programů typu Portrét, Sport, Krajina, Západ slunce a Noční portrét. Vyvážení bílé se provádí buďto automaticky nebo si můžete vybrat z 5 přednastavených voleb a nebo přímo sami změřit a nastavit bílou.

Pro ukázku jeden motiv krajiny s různým nastavením vyvážení bílé.

Automatické vyvážení bílé pracuje korektně. Při nastavení na jiný typ vyvážení, můžeme získat různě barevné nádechy snímků. Při nastavení „sluníčko“ je nádech již docela víc do modra než by bylo vhodné a snímek je celkově studenější. Při nastavení na „mrak“ je nádech teplejší, což při zataženém počasí je korektní. Při použití při slunečném počasí a nebo použití nastavení „blesk“ můžete dostat zajímavé barevné snímky, tak trochu s nádechem starých barevných fotografií z minulého tisíciletí. Stačí jen vyzkoušet. Jednotlivá nastavení vyvážení však nejdou více měnit, jak je tomu např. u Z5, kde je možné intenzitu barevného nádechu měnit v rozsahu – 3 až +3. U Z20 to opravdu není možné.

Autofokus používá systém kombinace pasivního AF a Video AF a buďto automatické 3bodové zaostřovací pole nebo bodové zaostřování s volbou zaostřovací oblasti. AF je poměrně rychlý a přesný, pouze za zhoršených světelných podmínek vám může chvíli trvat než se „chytí“. Zaostřovacích režimů je pět a patří mezi ně i kontinuální Rapid AF a manuální zaostřování. Při MF se vám po dobu ostření zvětší obraz na LCD.

V oficiální technické specifikaci se můžete dočíst, že minimální zaostřovací vzdálenost je daná podle ohniska, kterým zrovna fotíte a je od 0,5 m při širokém ohnisku a od 1,5 m při maximálním ohnisku. Při nastavení makro režimu se tato vzdálenost zmenší na min. 1 cm v širokém ohnisku a 60 cm při nejdelším ohnisku. Na rozdíl od jiných typů, u Z20 je makro funkce udělaná tak, že při jejím zapnutí je daná i maximální ostřená vzdálenost, to znamená že od určité vzdálenosti už prostě fotoaparát nezaostří a není to jeho chyba. Je tedy třeba si na toto zvyknout a nezapomínat a pokud vám přístroj nechce na delší vzdálenosti zaostřit, nejprve se podívejte zda nemáte zapnuté makro. Maximální zaostřitelná vzdálenost je u makra 1 m při širokém ohnisku a 2 m při nejdelším ohnisku.

Jak při praktickém testu dopadla testovaná Z20 vidíte v následující tabulce. Kromě ohniska 36 a 290 mm byly testovány ještě 3 nastavení zoomu.

Oproti tvrzení výrobce tedy aparát měl ještě lepší výsledky v nejkratší možně zaostřitelné vzdálenosti. V režimu MF lze zaostřit tak jako v makro režimu. Snad jen malou poznámku k super makru. Pokud chcete používat funkci super makro k plné spokojenosti, velmi pečlivě si hlídejte čistotu vašeho objektivu. Je tu totiž nebezpečí, které se týká všech přístrojů s takto extrémně krátkou zaostřitelnou vzdáleností. Protože při této funkci je zostřované pole již velmi blízko u přední čočky, dochází k tomu, že případné nečistoty či všudypřítomný prach, který se vám na přední čočce usazuje, se tak dostanou velmi blízko hloubce ostrosti a zobrazí se tak jako konkrétní tvar s ostrými rysy. Ukázkovou fotografii, jak takové nečistoty vypadají, si může prohlédnout v minulém mém testu o Dimage Z5. Zde vám raději ukáži několik makro snímků, které Z20 umí. Největší zvětšení je při ohnisku do 60 mm (1/3 rozsahu zoomu) to je zhruba okolo zaostřené vzdálenosti 2 cm.

Blesk

Vestavěný blesk se nevyklápí, je pevný. Je to na jednu stranu dobré řešení pro ochranu blesku, na druhou stranu si musíte zvyknout na drobnou „nevýhodu“ s ním spojenou, a to je minimální vzdálenost pro jeho použití, která není méně jak 10cm, což ale i tak v praxi znamená perfektní možnosti využití. Jeho směrné číslo je 12 pro citlivost 100 ISO. Dostačuje tak na vzdálenost cca 4 m při ohnisku 36 mm i při ohnisku 290 mm. Systém měření je klasický TTL. Z20 nemá patici pro připojení externího blesku, což je docela škoda. Synchronizace blesku je možná při všech expozičních časech a výkon blesku je možné korigovat v rozsahu –2 až +2 EV v kroku po 0,3 EV. Kromě standardního režimu blesku je možnost využít i redukce červených očí a synchronizaci pro dlouhé časy. Doba nabíjení je cca 5 sekund. Na ukázkové fotografii je vidět, jaký je dosah bleskového světla za plného výkonu v místnosti, kde svítila pouze malá žárovka pro lepší zaostření.

Kromě klasického použití blesku, pro přímé osvětlení fotografovaného objektu, je možné blesk s úspěchem použít i pro doplňkové osvětlení a vyjasnění stínů, jak je tomu vidět na další ukázce, kde se jedná o snímek s použitím makra, vzdálenost je cca 20 cm.

Kromě nastavění samotné korekce bleskové světla lze s úspěchem kombinovat korekci normální expozice a bleskové expozice. Na následujících fotografiích je vidět, jak se při tom nasvícení objektu mění. Je použita funkce makro a vzdálenost je cca 40 cm.

U první fotografie květ splývá s pozadím, na druhé je proto použit blesk pro nasvícení popředí, ale jeho nekorigovaná intenzita je velmi silná a dochází k přeexpozici. Na třetí je použita korekce blesku –1 EV, kdy je expozice blesku již v pořádku, ale snímek se velmi podobá prvnímu snímku. U čtvrtého je proto použita ještě korekce normální expozice s hodnotou –1EV, která pozadí výrazně ztmavila a květ tak od něj oddělila. Toto vše Konica Minolta Dimage Z20 umí.

Další ukázka použití bleskového světla je pro extra blízké předměty okolo vzdálenosti 10 cm. Kromě jejich dobrého nasvícení bylo příjemným překvapením, že se velmi potlačila aberace u krajů snímku.

A poslední ukázka s použitím blesku je ze situace také docela časté a používané a to je focení v protisvětle s použitím doplňkového bleskového světla. Je použit režim P. Na první ukázce je blesk nastavený na AUTO. V takovém případě nastavuje fotoaparát často clonu okolo 3,2 což někdy nemusí být vhodné. Na snímku je vidět že světlo pozadí (obloha) je ještě dost silné a plocha je velmi světlá až přezářená. Druhý snímek je v režimu A s nastavením clony o jeden stupeň více a to 4,8. Zde je již intenzita přirozeného světla z pozadí dobře potlačena. Proto bych i doporučil pro takovéto denní snímky použití buďto vyšší clony nebo v režimu P korekci expozice na – 0,7 EV.

Funkce

Mezi další funkce patří stupňovaná expozice 3 snímků v krocích po 0,3 nebo 0,5 EV nebo samospoušť nastavitelná na 2 s nebo 10 s. Při snímání lze ve 3 úrovních nastavit kontrast a ostrost snímku. Také je možné použít přednastavené barevné programy. Některé z nich vidíte v následující ukázce.

Osobně nevím k čemu bych režim sytějších barev použil, ale byl jsem překvapen velmi dobrou kvalitou černobílého snímku. Opět jsem porovnal tento režim s možností jednoduše změnit snímek pomocí grafického programu převodem do 256 odstínů šedi. Vím, že lze udělat převod v PC daleko kvalitněji, ale to také zabere delší čas, který třeba ne každý je ochoten věnovat. Opět se tak vracím ke snaze výrobce ulehčit uživateli co nejvíce práci a ušetřit čas a přitom si užívat různých nastavení pro různorodou výslednou fotografii.

V horní části je výřez z oblohy a ve spodní výřez v krajiny. Jak je vidět, je černobílý režim velmi kvalitní, kresba je čistá, jemná, zvláště v kresbě mraků z oblohy je to patrné, kdežto jednoduchá změna barevného režimu v grafickém editoru je nekvalitní a zrnitá. Na výřezu z krajiny je vidět, že v černobílém režimu je kresba kontrastnější než při uvedeném převodu z barvy.

Dimage Z20 je kompatibilní s tiskovým standardem PictBridge pro přímý tisk rovnou z fotoaparátu bez nutnosti použití počítače.

Tlačítku pro nastavení režimu činnosti blesku lze přiřadit ovládání dalších funkcí a zvýšit pohodlí ovládání přístroje. To znamená, že pro změnu určitého nastavení, např. režimu záznamu, vyvážení bílé, režimu zaostřování, barevného režimu nebo citlivosti, můžete místo procházení nabídkami na zobrazovači LCD použít tlačítko pro nastavení režimu činnosti blesku.

Energii dodávají 4ks tužkových baterií nebo akumulátorů. Pro test jsem používal dvě sady nabíjecích akumulátorů, jedny s kapacitou 1600 mAh a druhé 1800 mAh. Výdrž byla cca 6 až 7 plných 64 MB karet což odpovídá asi 250 snímkům. Těžko říci, jestli to je dost či málo, ale osobně doporučuji mít u sebe náhradní sadu a používat baterie o vyšší kapacitě. Také záleží na používání fotoaparátu, protože mezi dva největší odběratele energie patří LCD displej a blesk.

Příslušenství

Jako standardní vybavení se k fotoaparátu dodává závěsný řemínek, USB- kabel, video kabel VC 400, CD s programem Dimage Viewer a 4ks nedobíjecích tužkových baterií. Dále je možné dokoupit síťový napáječ AC-11, pouzdro na fotoaparát, kožený závěsný řemínek. Pokud se vám zdá 35 mm ohnisko málo široké, můžete si dokoupit soupravu, která se skládá z redukce a širokoúhlé předsádky ZCW-200, jež vám rozšíří ohnisko na 26 mm. Její cena se v dnešní době (červenec 2005) pohybuje okolo 2700 Kč

Závěr

Co říci na závěr. Dimage Z20 patří mezi velmi dobré fotoaparáty s dostatečnou výbavou a možnostmi, aby jste s ním kromě tradičních rodinných fotografií mohli nafotit i fotografie, které se vymykají z této kategorie a to ve velmi dobré kvalitě. Tento fotoaparát patřící do typu „rodinný aparátů“. Má své silné stránky a velkou spoustu funkcí, které vám nabídnou velkou variabilitu při fotografování. Stejně tak disponuje plnou automatikou pro ty, kteří nechtějí více než jen zmáčknout spoušť. Slabší stránkou je určitá chromatická vada a pomalost AF při zhoršených světelných podmínkách. Některé funkce nejde více ovlivnit, jsou buď automatické nebo mají jen jedno nastavení, ale to se týká funkcí typických spíše pro vyšší třídu (např. nastavení intenzity přednastavených programů vyvážení bílé). Fotoaparát Dimage Z20 se v některých obchodech prodává za cenu cca 7500,– Kč. Což znamená velmi dobrý poměr mezi výkonem a cenou.

Na závěr ještě několik fotografií. Nastavení funkcí je co nejvíce automatické, jako vyvážení bílé, multisegmentové měření a ISO.

maximální možné makro

expoziční čas 1/60
clona 4,8
ISO 160
vzdálenost cca 1 cm

expoziční čas 1/40
clona 8
ISO 160
vzdálenost cca 5 cm

expoziční čas 1/100
clona 3,2
ISO 50
vzdálenost cca 5 cm

tradiční záběr Strečňanského hradu

expoziční čas 1/250
clona 4,8
ISO 50
vzdálenost cca 1 km

snímek v protisvětle

expoziční čas 1/500
clona 3,2
ISO 50
vzdálenost cca 500 m

Ještě jedna ukázka výřezů z plného políčka a plného rozlišení čipu. Jde o porovnání dvou trochu odlišných fotoaparátů a to Z20 a vyššího typu Z5. Oba mají 5 Mpx a tak mne zajímalo, jestli je velký rozdíl v kresbě objektivů či ne. Zda u levnější Z20 bude třeba méně kvalitní v detailech nebo bude rovnocenná. Toto porovnání je tedy čistě subjektivní. U ukázky je patrné, že v podstatě není v kresbě žádný rozdíl. Pokud se někomu může zdát, že je u Z5 horší, pak jen musím podotknout, že tento snímek vznikl za horších světelných podmínek i počasí – v zimním období.

Na závěr jedna fotografie v plném rozlišení 2560×1920 pixelů a velikosti souboru 1,8MB.

expoziční čas 1/160
clona 8
ISO 50
vzdálenost cca 300 m

Další technické i jiné informace najdete na stránkách výrobce Konica Minolta. Obrázky aparátu a příslušenství jsou převzaty ze stránek výrobce.