Již na loňském veletrhu PhotoKina v německém Kolíně nad Rýnem byla k vidění nová vlajková loď značky Nikon na poli digitálních fotoaparátů - profesionální digitální zrcadlovka s označením D2X. Oficiálně byla představena už i v České republice na listopadové tiskové konferenci. K vidění však zatím byly pouze předprodukční vzorky. Nyní je konečně k dispozici i finální verze, která se již objevuje i na pultech obchodů a redakce FotoAparát.cz vám tak může přinést obvyklý redakční test.
Úvod
Nová profesionální digitální zrcadlovka Nikon D2X je osazena snímačem typu CMOS s rozlišením 12,4 Mpix a rozměry formátu APS-C, který Nikon označuje písmeny DX. Z toho je zřejmé, že se tento výrobce do čipu o plných rozměrech kinofilmového políčka příliš nehrne a jistě k tomu má své důvody. Dá se to usuzovat i podle rozrůstající se nabídky speciálních objektivů, určených právě pro formát DX, kterými Nikon zatím jako jediný výrobce pokrývá i všechna myslitelná problematická širokoúhlá a superširokoúhlá ohniska. Nemá zde ale smysl řešit problematiku formátu DX versus Full Frame, o tom se vedou nekonečné diskuse a spory, které stejně nemají jednoznačný závěr, protože každému uživateli vyhovuje něco jiného. Podívejme se raději podrobněji na novou zrcadlovku v našem redakčním testu.
 |
 |
Tělo – mechanické provedení a ovládání
Tělo svými rozměry, provedením i celkovou koncepcí dává jasně najevo, že patří do nejvyšší kategorie profesionálních digitálních fotoaparátů. Design nese typické rysy nové řady aparátů Nikon a opět se na něm podílel italský designér Giorgetto Giugiaro. Samozřejmostí je celokovové a mimořádně mechanicky odolné (dokonce vodovzdorné) provedení těla z hořčíkových slitin. Jako většina podobných aparátů má i D2X tělo tvarované současně i pro vertikální úchop, včetně samostatné vertikální spouště, předního i zadního ovládacího kolečka a tlačítka AF-ON. Představu o mechanické konstrukci jistě zpřesní i velmi zajímavý ukázkový obrázek, na kterém je řez aparátem i s nasazeným superširokoúhlým objektivem AF-S DX Nikkor 12–24mm f/4 G IF-ED.
Ergonomické provedení těla je jako obvykle velmi vydařené a při klasickém i vertikálním držení padne do ruky jako ulité. Vzhledem k rozměrům 157,5×149,5×85,5 mm bude spíše vyhovovat uživatelům s větší rukou. Také hmotnost kolem 1 kilogramu (přesně 1.070 gramů bez baterie a paměťové karty) je také tak akorát a dává držení přístroje jistotu. Ovládací tlačítka, rollery i křížový volič jsou pak velmi logicky rozmístěna, dobře se ovládají a mají jasně rozeznatelné dotazy i jednotlivé polohy. Jsou také jasně a zřetelně popsány obvyklými ikonkami a zkratkami. Ovládání jako celek pak vychází z obvyklé koncepce aparátů Nikon a je velmi intuitivní. Každému, kdo už někdy pracoval s jakoukoli jinou zrcadlovkou Nikon, půjde ovládání i přes značné množství funkcí samo a to i bez použití manuálu.
Hledáček je poměrně velký a jasný, se zvětšením 0,86× s objektivem 50mm f/1,4. Tvoří jej pevně vestavěný pentagonální hranol v rovině oka a má vestavěnou dioptrickou korekci v rozmezí –3 až +1 dioptrie. Přímo na (výměnné) matnici je dobře viditelných všech 11 zaostřovacích bodů a hlavně 100% plochy snímku. Hledáček má dokonce vlastní uzávěrku očnice pro zamezení vniku parazitního světla při fotografování ze stativu – u levnějších zrcadlovek je tento problém nutno řešit samostatnou krytkou nebo nouzově zakrytím rukou. Pod a vpravo od matnice jsou umístěny dva stavové displeje se zelenými segmenty, zobrazující všechny myslitelné hodnoty a jednotlivá nastavení, včetně nastaveného vyvážení bílé, kvality obrazu, způsobu měření expozice, ale také nastavené citlivosti ISO na samostatné pozici, což je zatím i mezi zrcadlovkami spíše výjimka.
Další dva displeje, s možností podsvícení, najdeme na obvyklém místě pravé strany horního panelu a také na zadní straně. Také tyto displeje zobrazují všechny myslitelné nastavené hodnoty, včetně citlivosti ISO. Hned nad zadním displejem najdeme velký 2,5“ nízkoteplotní křemíkový TFT LCD monitor s 235.000 obrazovými body a možností nastavení jasu bílého podsvětlení. Velmi praktická je také krytka LCD monitoru, která prakticky nemá vliv na kvalitu zobrazení, ale účinně zamezuje jeho poškrábání či poškození. Vpravo vedle monitoru je umístěn osmisměrný křížový volič pro pohyb v menu, ale také pro výběr zaostřovacího bodu a také čtyřpolohový přepínač režimů činnosti zaostřovacích polí. Ještě dále vpravo je masivně krytý slot pro paměťovou kartu, kterou v případě D2X může být CompactFlash typu I a II nebo disk Microdrive. Vlevo od monitoru a po obou stranách očnice hledáčku jsou další ovladače v podobě tlačítek. Vypínač celého přístroje je pak řešen obvyklým prstencem okolo spouště, čímž je dokonale snadno přístupný a svou intuitivní polohou ještě zúročuje mimořádně rychlý náběh celého přístroje, který činí pouhých 37 milisekund. Prstencem lze také ovládat podsvícení displejů. Hned nad ním je pak tlačítko MODE pro volbu expozičních režimů a tlačítko pro nastavení korekce expozice. Na hranolu je pak kolečko pro nastavení již zmíněné dioptrické korekce a také přepínač způsobu měření expozice. V přední části hranolu, kde u amatérských zrcadlovek nacházíme vestavěný blesk, je ukryté unikátní čidlo pro měření povahy okolního osvětlení, s jehož pomocí je například přesněji definováno vyvážení bílé barvy. Na přední straně nechybí obvyklé tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti, volič zaostřovacích režimů a kontrolka samospouště. Dále zde a na pravém boku najdeme několik gumou dobře krytých propojovacích konektorů pro připojení počítače (USB 2.0 High Speed), televizoru, externího zdroje, kabelového dálkového ovladače a externích studiových zábleskových jednotek. No a konečně na levé části horního panelu najdeme kombinovaný tlačítkový a kruhový volič pro nastavení automatické expoziční řady, snímacích režimů, režimů synchronizace zábleskové expozice a aretace ovládacích prvků.
Objektivy
Jak už bylo řečeno, Nikon staví celou svou produkci digitálních zrcadlovek na čipech o rozměrech formátu APS-S, které označuje zkratkou DX. Tomuto formátu je přizpůsobena i série objektivů, označovaná taktéž písmeny DX. Jedná se především o superširokoúhlé, širokoúhlé a základní objektivy, které rozsahem svých ohniskových vzdáleností v podstatě nahrazují nejoblíbenější ohniska, na která jsme byli zvyklí z kinofilmových přístrojů. Tyto objektivy však samozřejmě nelze použít pro přístroje na kinofilm. Jejich výhodou pro digitální zrcadlovky je také optická konstrukce, kde je kladen důraz na to, aby světlo z objektivu dopadalo na čip co možná nejvíce kolmo a tím zvýšilo kvalitu kresby především v okrajových částech obrazu. Pro většinu testovacích snímků jsem použil objektiv stejné kategorie jako samotné tělo – a sice vysoce světelný profesionální zoom objektiv AF-S DX Nikkor 17–55mm f/2,8 G IF-ED, který je zachycen na ukázkovém obrázku. Objektiv je špičkové mechanické konstrukce, odpovídající odolnosti těla. Jeho optická soustava je složena ze 14 čoček, přičemž 3 z nich mají asférický tvar a další 3 jsou vyrobeny ze speciálního nízkorozptylového ED skla. Je vybaven kruhovým ultrazvukovým motorem, systémem vnitřního ostření a bajonetovou tvarovanou sluneční clonou.
V průběhu praktického testu v terénu se objektiv skutečně velmi dobře osvědčil. Ocenil jsem nejen výbornou kresbu, vysokou světelnost a skutečně mimořádně rychlý autofokus, ale i jeho mechanické provedení. Při pořizování nočních testovacích snímků mne totiž zastihl nečekaný déšť. Velmi slušně jsem promokl a se mnou i tělo se zmíněným objektivem, které jsem neměl v náhlém přívalu čím chránit. Přesto vše fungovalo dál zcela bez problémů a nedošlo dokonce ani k zamlžení čoček.
Uživatelům, kteří nevyžadují vysokou světelnost základního objektivu, jistě dobře poslouží i o něco méně světelný základní zoom AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED. Ten se sice profesionálnímu modelu nevyrovná nejen světelností, ale i mechanickým provedením. To je sice také poměrně slušné (včetně gumového těsnění kolem bajonetu), ale je již mnohem více tvořeno plastovými díly. Rychlostí autofokusu i kresbou je však i tento objektiv na vysoké úrovni a navíc při podstatně nižší ceně. Zmíněný objektiv je také na ukázkovém obrázku.
Za zmínku stojí i objektiv typu rybí oko, který zatím jako jediný na světě dokáže vykreslit plný obrazový úhel 180° na úhlopříčce i na formátu čipu APS-C s typickým sférickým zakulacením. Jeho možnosti lze navíc značně rozšířit doplňkovým softwarem Nikon Capture, kterým je možno snímek uložený ve formátu RAW transformovat na sféricky nezkreslený záběr, který výsledkem odpovídá přibližně úhlu záběru 17mm kinofilmového ekvivalentu.
 |
 |
Podívejme se na několik ukázkových snímků. Jako první je spíše pro zajímavost ukázka, na které je snímek pořízený právě zmíněným rybím okem AF DX Nikkor 10,5mm f/2,8 G ED. Nastavení aparátu bylo na A (priorita clony) a clonu f 5,6 při času 1/160 vteřiny a citlivosti ISO 100. Snímek je možné stáhnout v plném rozlišení (velikost cca 6 MB). Nás ale budou více zajímat snímky pořízené základním objektivem AF-S DX Nikkor 17–55mm f/2,8 G IF-ED, který je určen pro tuto třídu fotoaparátů. První ukázkou je snímek, který je také možné stáhnout (velikost cca 7 MB) v plném rozlišení.
 |
 |
Pro ty, kteří nedisponují rychlým připojením jsem připravil pro lepší a rychlejší posouzení i obvyklé výřezy z původního snímku. První 100% a nijak neupravený výřez najdeme na dalším ukázkovém obrázku a je ze středové partie fotografie. Další ukázkou je snímek, který je tentokrát výřezem z rohu. Z obou ukázek je patrné, že kresba je vynikající jak ve středové, tak i v rohové části snímku. Pro potvrzení jsem pro jistotu připravil ještě druhou sérii snímků, kde je opět originál a 100% výřezy ze středu a z rohu.
 |
 |
Další ukázkou je snímek pořízený při minimální cloně f/2,8, kde je využita minimální hloubka ostrosti a pozadí je tak příjemně rozostřené a oddělené od hlavního motivu. Z ukázky je zřejmé, že hloubka ostrosti je skutečně minimální a také, že kresba je (jak bývá obvyklé) o něco měkčí než při zaclonění na vysoká clonová čísla, jako tomu bylo u předchozích ukázkových snímků. Přesto je však kresba ještě pořád velmi dobrá a vysoká světelnost objektivu se jistě uplatní v mnoha situacích. Pro lepší posouzení ostrosti kresby je zde opět 100% výřez, tentokrát (vzhledem k velmi nízké hloubce ostrosti) pouze ze středové části.
 |
 |
K otázce objektivů bych snad ještě dodal, že Nikon D2X je kromě objektivů DX i běžných autofokusových modelů také plně kompatibilní a 100% funkční (včetně měření expozice) se všemi ostatními objektivy s bajonetem Nikon F, včetně těch manuálních.
Čip, vyvážní bílé a měření expozice
Asi nejdůležitější částí každého těla digitální zrcadlovky je snímací čip. V případě fotoaparátu Nikon D2X je jím snímač CMOS o rozměrech 23,7×15,7mm (formát APS-C u Nikonu označovaný písmeny DX) a rozlišení 12,4 megapixelů. Maximální rozměry snímku jsou pak 4288×2848 obrazových bodů. Výsledné soubory lze ukládat ve všech třech obvyklých formátech a to jak v JPEG, tak i v NEF (12 bitový RAW bez komprese či s kompresí) a v nekomprimovaném formátu TIFF, případně i ve dvou různých formátech současně. Snímky jsou kompatibilní s Exif 2.21, DCF 2.0 a DPOF. Citlivost čipu lze přitom nastavit v ekvivalentu ISO v rozmezí 100 až 3200 v krocích po 1/3 EV. A tady se dostáváme k dalšímu důležitému parametru – jak je na tom Nikon D2X se šumem při jednotlivých citlivostech? Na to nám odpoví další série testovacích snímků.
 |
 |
Napřed se podívejme na produktovou fotografii, na které je samotný snímací čip. Na následujícím snímku je již obvyklá testovací noční scéna. Snímek je složen ze dvou stejných polovin, přičemž jediný rozdíl je v použitém nastavení vyvážení bílé barvy. Levá strana je při nastavení na automatické vyvážení a pravá je při nastavení na předvolbu kalibrovanou na žárovkové světlo. Snímek je opět možné stáhnout v plném rozlišení, kromě složení ze dvou polovin je také zcela bez úprav, velikost je cca 4,5 MB. Dále jsem pořídil sérii testovacích snímků při citlivostech 100, 200, 400, 800, 1600 a 3200 ISO (tentokrát již bylo vyvážení bílé nastaveno pouze na automatiku). Z výsledků jsem opět udělal 100% výřezy, jednou z lépe exponované části noční scény a jednou z tmavých partií. Následně jsem je opět složil do přehledného srovnání. Kromě jednotlivých citlivostí jsem nakonec ještě přidal výřez ze snímků pořízeného na maximální citlivost, ale ještě s aktivovanou funkcí automatické redukce šumu.
 |
 |
Z ukázky lépe exponovaných partií je zřejmé, že výsledky jsou až po citlivost ISO 1600 vynikající. Až při citlivosti ISO 3200 se vyskytuje nárůst šumu a pokles saturace snímku, což se však obojí viditelně zlepší při aktivaci redukce šumu. Podívejme se ale již na výřezy z méně exponovaných částí, kde je šum na přechodu od prudkého světelného zdroje po tmavé pozadí vždy jasně viditelný. I zde se ale situace opakuje a od ISO 100 až po hodnotu ISO 1600 je výsledek velmi dobrý a nárůst šumu jen velmi mírný. Znatelnější nárůst (a pokles saturace) je opět zřejmý až při nejvyšší možné citlivosti ISO 3200. Výsledku je opět možné pomoci aktivací redukce šumu.
Nyní se ještě vrátím k ukázce, která je složena ze dvou stejných snímků odlišných jen různým vyvážením bílé barvy. Z výsledku je zřejmé, že automatické vyvážení (pomocí kombinace 1005 pixelového hybridního RGB snímače, obrazového snímače CMOS a externího snímače) sice funguje dost slušně, ale výsledek by vzhledem k použitým technologiím mohl být přeci jen ještě o něco lepší. Manuální nastavení bílé je možné realizovat předvolenými hodnotami (5 nastavení) nebo manuálním změřením s možností 6 kroků s jemným doladěním a případně lze hodnotu nastavit také přímo v Kelvinech, výběrem z 31 hodnot. Využít se dá i bracketing vyvážení bílé v sérii 2 až 9 snímků s možností nastavení po krocích 10, 20 a 30 MIRED.
Měření expozice je možné ve 3 obvyklých režimech. Asi nejčastěji využitelný je systém 3D Color Matrix Metering II realizovaný 1005 bodovým RGB snímačem. Druhým režimem je měření se zdůrazněným středem, kdy je 75% citlivosti měření soustředěno na střed pole a v uživatelských funkcích lze také nadefinovat velikost této středové kruhové plošky na průměr 6, 10 nebo 13 mm. Nechybí ale ani přesné bodové měření z 3mm plošky (což jsou cca 2% celkové plochy snímku), kterou lze navíc svázat s aktivním zaostřovacím bodem, takže systém měří pouze v místě, kam zároveň i ostří.
Závěrka a práce s bleskem
Elektronicky řízená štěrbinová závěrka s vertikálním chodem umožňuje aparátu využití expozičních časů v rozmezí 1/8000 až 30 vteřin a také trvale otevřenou závěrku v obvyklém režimu B. Synchronizační čas blesku je 1/250 vteřiny, přičemž je ale možné využít i zábleskový režim vysokorychlostní synchronizace AUTO FP High-Speed Sync, kdy lze použít časy až do maximální rychlosti závěrky 1/8000 vteřiny.
Moderní blesky Nikon SB-600 a SB-800 (D2X je ale funkční i se staršími modely blesků Nikon) plně využívají také nový zábleskový režim i-TTL, kdy je zužitkována také informace o barevné teplotě záblesku, která se přenáší do těla aparátu a využívá se k dosažení přesnější věrnosti barev. K dispozici jsou ale i režimy s prioritou vzdálenosti, manuální režim, blokace zábleskové expozice a modelovací osvětlení stroboskopickým zábleskem. Synchronizovat lze i s dlouhými časy nebo až na poslední lamelu závěrky. Pro náročné uživatele lze využít i systém bezdrátového odpalování systému více nezávislých zábleskových jednotek, které je ještě dále možné rozdělit do 3 skupin.
AF, celková rychlost a funkce
Autofokus je postaven na bázi TTL modulu s fázovou detekcí Multi-CAM 2000 AF (jeho pracovní rozsah je –1 až +19 EV při ISO 100 a teplotě 20°C), který využívá 11 AF snímačů, z nichž je 9 křížových. Využívat je lze v několika režimech. Základním je samozřejmě možnost manuálního výběru jednotlivého AF bodu, případně skupin bodů sloučených po 3 nebo 4 bodech. Pro fotografování pohyblivých objektů je výhodný režim dynamického AF, kdy systém sleduje fotografovaný objekt a jestliže se přesune mimo zvolený AF bod, tak automaticky zajistí jeho správné zaostření sousedním AF bodem. Posledním režimem je dynamický AF s prioritou nejbližšího objektu, kdy systém automaticky použije ten AF bod, kde zjistí objekt v nejkratší vzdálenosti od objektivu.
Zvláště při fotografování rychle se pohybujících objektů je důležitá rychlost snímání. Nikon D2X umožňuje maximální rychlost série 5 snímků (lze ale v případě potřeby i manuálně zpomalit na 1–4) za vteřinu a to v nepřetržité sérii až 17 snímků ve formátu RAW nebo 22 snímků v nejvyšší kvalitě JPEG. Snímač lze také nastavit na ořezový faktor x2,0 (vyznačeno rámečkem na matnici nebo lze použít speciální menší matnici, která je v ceně přístroje), čímž se sníží rozlišení na 6,8 megapixelu. Zvýší se tím však rychlost systému až na 8 snímků za vteřinu a to až do série 29 snímků RAW nebo 35 snímků v nevyšší kvalitě JPEG. Tato funkce je výborně využitelná především pro fotografování velmi rychle se pohybujících objektů na velkou vzdálenost.
 |
 |
Funkce jako korekce expozice, vícenásobná expozice, samospoušť, bracketing a spousta dalších, které jsou u digitálních zrcadlovek běžné snad ani nemá smysl rozebírat. Podívejme se proto podrobněji pouze na méně obvyklé zajímavosti. K nejzajímavějším patří možnost využití bezdrátového síťového rozhraní WT-2/2A s protokolem PTP-IP umožňující funkci Capture Control pro dálkové bezdrátové ovládání aparátu z počítače a také pro bezdrátový přenos snímků přímo do počítače. Volitelné rozhraní a jeho připojení k aparátu najdete na ukázkových snímcích.
Další lahůdkou je fakt, že k aparátu lze pomocí volitelného propojovacího kabelu MC-35 připojit přijímač GPS a zaznamenávat k jednotlivým snímkům i informaci o nadmořské výšce, zeměpisné délce, šířce a času UTC (Coordinated Universal Time). Tuto funkci jistě ocení nároční cestovatelé, výzkumníci či přírodovědci.
Příslušenství
K profesionálním aparátům je samozřejmostí také velmi rozsáhlé příslušenství. U Nikonu D2X je to především zcela bezkonkurenčních, 100% kompatibilních, přibližně 80 autofokusových i manuálních objektivů. Dále systém zábleskového osvětlení, včetně makroblesku. Dále je to spousta drobností v podobě úhlových hledáčků, očnic, propojovacích kabelů, přídavných síťových zdrojů, výměnných matnic, okulárů, dálkových (kabelových i bezdrátových) spouští a dalšího menšího příslušenství. K dispozici je ale také například originální software Nikon Capture Control, Nikon Capture Editor a Nikon PictureProject, nebo přenosný 30GB disk Nikon Coolwalker MSV-01.
 |
 |
V balení aparátu najdeme jako standardně dodávané příslušenství nabíjecí Li-ion baterii EN-EL4 s rychlonabíječkou MH-21. Baterie také stojí za samostatnou zmínku. Výrobce udává, že její životnost vystačí na pořízení až 2600 snímků. Bohužel nejsem schopen tento údaj posoudit, protože v průběhu zapůjčení přístroje jsem tolik snímků nevyfotografoval. Mohu říct, že aparát jsem obdržel jako úplně nový a zcela nepoužitý, baterii jsem pomocí speciální funkce na nabíječce naformátoval (nakalibroval) a nabil. Do konce mé zápůjčky se mi přes značné nasazení nepodařilo ji vůbec byť jedenkrát vybít. Je také vybavena systémem zobrazujícím v reálném čase zbývající energii, počet snímků od posledního nabití, celkovou životnost baterie a také upozornění na nutnost opětné kalibrace.
Dalším přibaleným příslušenstvím je krytka těla, pletený popruh AN-D2X, A/V kabel EG-D2, USB kabel UC-E4, kryt LCD displeje BM-3, kryt bateriového prostoru BL-1, zaostřovací matnice typu V a B. A nesmím zapomenout ani na CD se softwarem Nikon PictureProject.
Cena a závěr
Závěrem se i u tohoto fotoaparátu vyhnu jinak obvyklé sumarizaci hlavních předností ale i nevýhod. Je to proto, že na straně předností by byl seznam asi příliš dlouhý a na druhou stranu nedostatků se mi nepodařilo najít mnoho, v podstatě žádný (jak už to u této kategorie aparátů bývá), který by stál skutečně za zmínku. Nikon D2X je prostě přístrojem nejvyšší třídy a tomu odpovídá i jeho provedení a kvalita. Doporučená prodejní cena tohoto modelu je 159 990,– Kč včetně DPH.
Fotografie pořízené tímto aparátem najdete také v naší FotoGalerii
Skutečně aktuální cenu najdete zase v naší aplikaci Porovnej ceny
A závěrem bych chtěl také poděkovat českému zastoupení Nikon za zapůjčení techniky pro tento test.