Koupit si supertělo a šetřit na objektivu je největší nesmysl, který může fotograf udělat. Vybrat si ten pravý však není vůbec jednoduché. Dokonalý objektiv totiž neexistuje. Džunglí pojmů a zkratek, kterými výrobci šperkují své objektivy, Vás provede Martin Měska.
Tento článek je určen především začínajícím fotografům, kterým by měl poskytnout vodítko při volbě objektivu pro svoji činnost. Rady zde uvedené však rozhodně nelze brát jako dogma – nejlepší objektiv je vždy ten, se kterým je člověk zvyklý pracovat a zná jeho silné i slabé stránky.
Žádný objektiv bohužel není nikdy úplně univerzální, i když se to výrobci snaží tak prezentovat. Každému by samozřejmě vyhovoval objektiv, který by měl světelnost 1, rozsah ohnisek tak od rybího oka do metru, váhu okolo tři sta gramů a cenu do pěti tisíc…, to vše při odolnosti proti přejetí tankem a kresbě legendárního Summicronu firmy Leica.
Sám jsem také nějaký čas podléhal tomuto mámení, avšak podobný objektiv ne a ne nalézt. Rád bych se tedy podělil o své zkušenosti a poradil, čeho je dobré se vyvarovat resp. čemu věnovat pozornost.
Nejprve k symbolům a označením, která můžete nalézt na objektivu
Základní označení
Kromě názvu firmy (příp. pojmenování objektivu patřícího do určité
skupiny podle konstrukce) jsou nejdůležitějšími hodnotami uvedenými na
přední obrubě objektivu (nebo jeho tubusu) číselná označení světelnosti
a ohniskové vzdálenosti.
Označení je zde např. ve formě 1:1,4/50 mm u pevného ohniska, u zoomu
1:3,5 – 4,5/70 – 210 mm. Číslo před lomítkem označuje světelnost
objektivu. Pro orientaci stačí, když si budete pamatovat, že čím menší
je toto číslo, tím vyšší je světelnost a objektiv umožňuje pracovat za
zhoršených světelných podmínek.
Druhé číslo označuje ohniskovou vzdálenost objektivu v mm. Tato hodnota nepřímo vyjadřuje příčný úhel záběru objektivu ve vztahu k formátu negativu. Za základní objektiv se považuje objektiv s ohniskovou vzdáleností stejnou, jako je úhlopříčka použitého negativu. U kinofilmu je to přibližně 50 mm. Zvětšení takového objektivu se bere jako „1“. Objektivy s menší ohniskovou vzdáleností mají širší úhel záběru, označují se jako „širokoúhlé“, objektivy s větší ohniskovou vzdáleností se označují jako „teleobjektivy“. Zvětšení takovéhoto objektivu oproti základnímu vyjadřuje poměr jejich ohniskových vzdáleností (použijete-li např. teleobjektiv 300 mm, poskytne oproti základnímu objektivu 6×větší obraz). Především u širokoúhlých objektivů je však důležitějším údajem než zvětšení jiný údaj, a to úhel záběru. Zatímco základní objektiv má úhel záběru cca 46°, a poskytuje tak záběr podobný lidskému vnímání skutečnosti, objektivy širokoúhlé mohou mít úhel záběru podstatně větší (do záběru se vejde více prostoru), a teleobjektivy podstatně menší (předměty jsou tak „vypíchnuty“ z prostoru a zvětšeny). Jak se dále dozvíte, každý z těchto objektivů má své základní určení.
Objektiv může dále mít buďto pevnou hodnotu ohniskové vzdálenosti (nemá zvláštní označení), nebo proměnnou (označení „zoom“).
Symboly, se kterými se můžete setkat
Další označení, která na objektivu můžete nalézt jsou např. SMC, ED, UD, HSM, USM, APO, Asph., Macro, Micro, Floating Elements, Mirror, Fish-eye, Power Zoom, Image Stabilizer, IF, Soft, Defocus Image Control, Shift apod. Tyto hodnoty označují specifické vlastnosti konkrétního objektivu.
Označení SMC, MC, T*, HMC, S.S.C, NIC, apod. znamená použití vícenásobných antireflexních vrstev objektivu. Tyto vrstvy slouží k potlačení reflexů na rozhraní vzduch – čočka a zvýšení propustnosti světla optickou soustavou. Dále také slouží k optimalizaci barevného podání objektivu. Dříve se používaly antireflexní vrstvy pouze jednoduché. Vícenásobné vrstvy mají oproti nim vyšší účinnost. Tomuto označení nemusíte věnovat přílišnou pozornost. V dnešní době jsou již všechny objektivy opatřeny vícenásobnými vrstvami, takže o výsledné kvalitě objektivu toto označení nic neříká.
Označení (UD) znamená „Extra Low Dispersion“ a používá se u optických skel s velmi nízkým rozptylem světla. Dříve byla tato optická skla vyhrazena pouze nejdražším objektivům, časem se začala používat i u lacinějších modelů. Vlastnosti těchto skel je předurčují hlavně ke korekci barevné vady objektivů. Objektivy používající tato skla mají lepší vlastnosti než objektivy totožné konstrukce, se standardními optickými skly. Zlepšení se projeví v lepším barevném podání, vyšším kontrastu a rozlišení. Díky rozšíření i do lacinějších objektivů již nejsou objektivy využívající tato skla automaticky zárukou kvalitnějších optických výkonů. (Narazit můžete také na označení Fluorit – toto označení používala firma Canon u optiky nejprve z přírodního, posléze uměle připraveného krystalického fluoritu. Ten nabízí ještě o něco lepší optické vlastnosti než ED skla, jeho nevýhodou je však vyšší cena a špatné mechanické vlastnosti. Dnes již i firma Canon používá spíše UD skla, která jsou obdobou skel ED)
Označení APO znamená korekci barevné vady optické soustavy pro tři vlnové délky světla. Běžná optika se koriguje pouze pro dvě vlnové délky, a zbývá tak sekundární spektrum, které se projevuje hlavně u objektivů delších ohniskových vzdáleností a způsobuje snížení kontrastu a horší rozlišení objektivu (více v článku Jak je to s vadami objektivů). Dříve se apochromatická korekce používala pouze u teleobjektivů, dnes se provádí i u jiných typů objektivů. Jak již bylo řečeno v předchozím odstavci, ani označení APO nemusí dnes znamenat nějak výjimečné optické vlastnosti – vypovídá pouze o tom, že byla tato korekce provedena, neříká však již nic o tom, jak úspěšně.
Dále na objektivu můžete nalézt označení USM nebo HSM. Toto označení znamená, že objektiv je vybaven ultrazvukovým zaostřovacím motorem – tento motor zajišťuje oproti klastickým bezkotvovým mikromotorům větší kroutící moment a plynulejší záběr. Výsledkem je značně rychlejší proces ostření.
Označení asph. znamená „aspherical“ a signalizuje, že v optické konstrukci byla použita jedna nebo více nekulových ploch. Běžná čočka je tvořena klenutými plochami, které tvoří výseč koule. Asférické plochy mohou být různé, podle požadovaného účinku. Tyto plochy se starají o korekci objektivu především v okrajových částech obrazového pole, kde se nejvíce projevují optické vady čoček. Značný význam mají u vysoce světelných objektivů, objektivů superširokoúhlých nebo složitých zoomů. Starají se o korekci sférické aberace a zkreslení. Výroba těchto ploch broušením je velice nákladná, proto se tyto plochy ve skleněné formě používají jen u nejdražších objektivů. Běžné objektivy používají asférické plochy zhotovené jiným způsobem – na skleněnou kulovou plochu čočky se nanese pryskyřice, u které se pomocí lisování dosáhne potřebného tvaru. Z hlediska optických vlastností jsou tyto plochy bez problémů, horší je pouze rychlejší stárnutí těchto materiálů a jejich malá odolnost proti vyšším teplotám.
Označení Macro (resp. Micro) znamená, že objektiv umožňuje zaostřování z bližších vzdáleností (a tedy i dosažení většího měřítka zobrazení) oproti běžným objektivům ve stejné ohniskové vzdálenosti bez tohoto označení. Toto označení se dost zneužívá – především u zoomů, kde většinou měřítko zobrazení bývá tak okolo 1:4, což není nic moc. Smluvně se o makrofotografiích hovoří tak od měřítka zobrazení 1:1, jako pravé „makroobjektivy“ se konstruují i objektivy s měřítkem zobrazení 1:2. U zoomů toto označení znamená pouze možnost zaostření na bližší vzdálenost. U objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností toto označení znamená navíc speciální korekci objektivu pro práci v blízkých vzdálenostech – výsledkem je vyšší kvalita zobrazení při snímcích zblízka.
V souvislosti s makroobjektivy a se zaostřováním na blízko se lze setkat s označením „Floating Elements“. Volně přeloženo jako „plovoucí členy“ toto označení znamená, že jedna nebo více čoček se během zaostřování pohybuje vůči ostatním. Tento systém se používá pro zachování optických vlastností objektivu ve větším rozsahu zaostřitelných vzdáleností. Hlavně se tedy používá pro vyrovnání zhoršených optických vlastností soustavy při snímcích zblízka (běžné objektivy jsou korigovány pro střední vzdálenosti). S tímto systémem se lze setkat i u makroobjektivů, kde má funkci poněkud opačnou – zajišťuje jejich kvalitní vlastnosti i při práci na větší vzdálenosti.
Nápis Mirror znamená zrcadlový objektiv – hlavní část optické soustavy tohoto objektivu tvoří kulové zrcadlo.
Označení Fish-Eye se používá u speciálních konstrukcí superširokoúhlých objektivů. Tyto objektivy mají úhel záběru až 220° a zvláštní perspektivu, jak již naznačuje jejich název (tyto objektivy mohou mít tři různé konstrukce podle perspektivy zobrazení – ortografické, ekvidistantní a ekvivalentní, všechna zobrazení jsou křivočará a zobrazují úsečky v obloucích).
Označení Power Zoom znamená vestavěný zoomovací motor, který ve spojení s fotoaparátem vybaveným příslušnými kontakty umožňuje motorické zoomování.
Image Stabilizer znamená vestavěný stabilizátor obrazu. Objektiv obsahuje gyroskopická čidla, sledující jeho pohyb, a část jeho optické soustavy tvoří optický klín uložený v kapalině. Pomocí piezoelektrických krystalů dochází k pohybu optického klínu a vyrovnávání změny polohy optické osy způsobené chvěním rukou. Systémy jsou velice účinné, jsou však náročné na energii a mechanicky choulostivé.
IF (Inner Focusing) znamená vnitřní ostření – u takového objektivu nedochází k žádnému pohybu jeho vnějších částí (kromě příp. otáčení zaostřovacího kroužku). Umožňuje rychlejší ostření, protože dochází k pohybu menších hmot.
Dále můžete ještě zahlédnout označení „D“, nebo 3D apod., které znamená, že objektiv je vybaven mikroprocesorem předávajícím do těla fotoaparátu informace o zaostřené vzdálenosti. Podle těchto údajů se orientuje měření expozice, které tak poskytuje přesnější výsledky.
Soft znamená měkce kreslící objektiv. Jde o objektiv speciálně určený k portrétům, kde zajistí měkkou, příjemnou kresbu potlačující ostré rysy. U některých objektivů lze změkčující účinek regulovat.
DC znamená „Defocus Image Control“. Jde o speciální konstrukci objektivu, u kterého lze volitelně rozostřit popředí nebo pozadí snímku. Opět jde o objektiv určený především k portrétním účelům.
Shift objektivy mají zvláštní mechanickou konstrukci, která umožňuje svislé vysunutí objektivu a tím i optické osy. Jsou určeny pro snímky architektury. (Zde odstraňují nutnost naklonění objektivu, aby se motiv vešel do záběru, resp. nutnost použití příliš širokoúhlého objektivu, což by vedlo k malému měřítku zobrazení a vzniku velké nevyužité plochy popředí ve snímku – viz literatura).
Výčet uvedených symbolů a označení zajisté není úplný, jedná se o nejčastější pojmy, se kterými se můžete setkávat.
P.S.: Každý z objektivů na obrázcích je něčím výjimečný
V příštím díle: světelnost a ohnisková vzdálenost