Je Canon FD mrtev? III.díl

Recenze dvou pevných FD objektivů a jejich konfrontace se současným L-kovým zoomem. Pokud kroutíte hlavou, jak je možné srovnávat dvě neporovnatelné skupiny objektivů -- zoomy a pevná skla -- pak vezte, že to možné je. Nechal jsem se inspiravot mnoha diskuzními fotofóry, kde se podobné otázky probírají (až přiliš) často, a protože není nad vlastní zkušenost, rozhodl jsem se celou věc prozkoumat. Tak tedy, jak je na tom Canon? Jsou současná skla o tolik lepší, nebo si připlácíme pouze za pohodlí AF, USM a IS? Myslím, že odpověd zde najdou jak zarytí stoupenci starých, cenově dobře dostupných manuálních skel, tak i příznivci pokroku.

Technická data

V testu jsem se soustředil na dvě ohniska – 28 a 50mm. Za FD Canon jsem vybral běžně dostupné FD 28/2.8 a FD 50/1.4 new, za EF Canon, aby to bylo zajímavější, zoom 24–70/2.8L. Všechny snímky jsem pořídil na barevný negativ Fuji Superia 100, náhledy jsem pořídil na běžném filmovém scanneru. Test jsem také provedl analogovou cestou pořízením několika 30×40cm zvětšenin, výsledky se shodují se zde citovanými závěry.

Bokeh

Bokeh považuji osobně za velice důležitý parametr, u některých – a já bych se ani nebál říci u mnoha – snímků může hrát důležitější roli než ostrost, například u portrétů. Ikdyž objektiv nedává příliš ostré snímky, dojmu ostrosti lze docílit využitím vhodného osvětlení. Pokud však objektiv nedokáže vykreslit objekty mimo hloubku ostrosti dostatečně jemně, může takové pozadí odvádět od pozornosti a výrazně ubírat fotografii na působivosti.

Obecně vzato mají pevná skla příjemnější bokeh než zoomy, v našem případě to však příliš neplatí, FD 28/2.8 za L-kovým zoomem mírně pokulhává.

Ostrost, přenos kontrastu, vinětace, zkreslení

A jsme u ostrosti a poněkud sterilního testu „ofocených noviny“. Tyto testy nemám příliš v oblibě, obzvláště pokud se objektiv posuzuje pouze na základě těchto hodnot. Již mnohokrát jsem se přesvědčil, že se ostrost může dosti významnou měrou měnit v závislosti na ostřící vzdálenosti. Nicméně určitou vypovídají schopnost takový test má a krom ostrosti (zhodnoďte sami) můžeme též posoudit vinětaci a zkreslení.

Drobnou vinětací trpí snad každý objektiv, většinou rychle mizí po zaclonění. Bohužel jsem na to nějak při testování pozapoměl a snímky nemohu nabídnout, mohu však říci, že jsem se zmiňovanými objektivy na f/2.8 fotit často a na snímcích mi vinětace nevadila, přesněji jsem ji vědomě nehledal, ale taky jsem si jí nevšimnul, tj. zřejmě tam byla, ale nerušila.

Zkreslení lze posoudit podle dolní linky a konců řádek sloupců, patrná je mírná soudkovitost u 50/1.4, zatímco u 24–70L a 28/2.8 zkreslení patrné není. Pravda, mohl jsem pořídit přesvědčivější snímky. V terénu jsem u L-kového zoomu postřehnul pouze mírné zkreslení až na koncích, tj. na 24mm a na 70mm.

Nakonec si všimněme přenosu kontrastu – zde jasně vede 24–70L. Nejenže není rozdílu mezi „plnou dírou“ a zacloněním na f/11 ve středu políčka, ale ani v krajích není rozdíl příliš patrný. Ostrost je též výtečná, pouze na širším konci ubírá na efektu vinětace. Neuspokojivý je naopak výsledek nezacloněnélné FD 50/1.4, nicméně od f/2.8 se situace znatelně zlepšuje (osobní zkušenost, není z testu patrné).

Protisvětlo

Zde je situace vyrovnaná. Nejsou na tom dobře ani FD skla, ani L-kový objektiv. Na 28mm zoom nemá sice výrazná „prasátka“ jako jeho FD protějšek, avšak projevila se u něj celková ztráta kontrastu a přenosu barev. Na ohnisku 50mm naopak propadl pevný objektiv. Zpočátku jsem si myslel, že jsem při skenování musel udělat chybu a soubor špatně pojmenoval, ale není tomu tak, FD 50/1.4 je opravdu velice náchylný na boční protisvětlo. V reálu fotím s trvale nasazenou sluneční clonou a takto silný závoj jsem dosud nepozoroval. Je nutné na to myslet a clonu důsledně používat. Bohužel nedokáži posoudit vliv sluneční clony na 24–70L, poněvadž nebyla k testu dodána. Konečně v případě FD 28/2.8 se prasátkům ubráním s nasazenou clonou jen v případě, že zdroj světla není přímo v záběru.

Ostrost podruhé

Poslední série snímků nám dává možnost posoudit ostrost při zaostření na delší vzdálenost. Opět je patrná vyrovnaná kresba L-kového zoomu, jenž zcela otevřený na cloně f/2.8 překonává obě pevná skla.

Shrnutí testu

FD 28/2.8 new
Tento dosti rozšířený objektiv se rozhodně neřadí mezi nejlepší FD objektivy, spíše bych ho zařadil do kategorie průměrných. Na malé zaclonění je kresba měkká, zejména v rozích, optimální kresby dosahuje až na clonách f/8-f/11. Přenos kontrastu je vcelku dobrý a to i v protisvětle. Barevné podání je neutrální až mírně teplé. Bokeh je na malých clonách trochu hrubší, ale přijatelný. Zkreslení mírně soudkovité. Nevýhodou je nižší hmotnost, spolu s tělem se nedrží nejlépe. Celkově jde o sklo, které při větším zaclonění dělá pěkné obrázky, nicméně na plnou díru nemůže náročnějšího fotografa uspokojit.

Neměl jsem bohužel možnost vyzkoušet jeho bratříčka FD 28/2.0, který jej údajně v mnohém překonává, avšak vlastnil jsem zhruba měsíc jiný široký objektiv – FD 24/2.8 new. Tento objektiv mne však nenadhnul, zejména kresbou na malé zaclonění a přenosem kontrastu. Ačkoliv jsem jej přímo nesrovnával se současným EF protějškem, rozdíly byly patrné na první pohled.

FD 50/1.4 new
Výborný objektiv, bohužel nikoliv na malých clonách. Na plnou díru velmi měkký a to i ve středu obrazu, taktéž přenos kontrastu je slabší. Uspokojivých výsledků dosahuje sice už na cloně f/2.8, avšak své kvality plně ukazuje až od hodnoty f/4.0. Tuto tradici drží i dnešní EF verze, přičemž f/1.8 verze jsou na tom o půl clony až clonu hůře. FD 50/1.4 new má příjemný bokeh na všech clonách a výborný přenos barev s posunem k teplým odstínům. Zkreslení je mírně soudkovité. Pozor je třeba dávat na boční protisvětlo, doporučuji důsledně používat sluneční clonu. Mechanicky velmi dobře zpracovaný.

Horší kresby při nižším zaclonení lze využít k pořízení působivých jemně rozmazaných záběrů. Světelnost a jemný chod ostření ve spojení s matnicí manuálních zrcadlovek z něj činí výborný reportážní objektiv. Kdybych si měl vybrat pouze jeden FD objektiv, pak by to byl tento.

EF 24–70/2.8L
Špičkový zoom, který zaujme na první pohled čistotou obrazu v hledáčku. Výborný přenos barev a kontrastu prakticky na všech clonách. Vynikající bokeh, precizní mechanické zpracování. Ergonomicky dobře propracovaný, drží se dobře i s EOSem 300, což mě popravdě dost překvapilo. Ještě více mne však překvapil tento test. Že překoná FD 28/2.8 new se dalo předpokládat, ale že se vyrovná pevné padesátce bych nečekal. Dělal jsem si zkušební zvětšeniny 30×40cm a rozdíly byly prakticky zanedbatelné. Patrnější rozdíly se ukázali na větším zaclonění, zde mám pocit, že L-kový zoom poněkud ztrácí. To je však více než bohatě vyváženo skvělou kresbou na plnou díru. Příjemné je pouze nepatrné zkreslení.

Ale abych jen nechválit, objektiv jsem zkoušel v celém rozsahu a širší konec (24–28mm) je o poznání slabší než zbytek zoomu. Nutné je dávat pozor na boční protisvětlo, kdy občas dochází ke znatelné ztrátě kontrastu. Nutno ovšem podotknout, že jsem objektiv nezkoušel se sluneční clonou, nemohu tedy posoudit její účinnost. Poslední připomínku lze mít k hmotnosti, objektiv je na můj vkus až příliš těžký.

Závěr

Během posledního roku jsem s citovanými FD objektivy nafotil cca 750 záběrů na nejrůznější materiál v mnoha světelných podmínkách. Testovaný L-kový zoom jsem měl k dispozici pouhý necelý týden a věnoval jeho testování tři filmy. Tak krátká doba nemůže stačit na celkové zhodnocení objektivu, nicméně určitý názor jsem si udělal. Myslím, že FD Canon má stále co nabídnout, přinejmenším může být zajímavou alternativou pro vybudování poměrně kvalitní fotovýbavy za více než přijatelný peníz. Zároveň jsem se přesvědčil, že výrobce „neusnul na vavřínech“ a produkuje zoomy překvapivých kvalit.