Test digitálního fotoaparátu Nikon Coolpix 8400

Nikon Coolpix 8400 byl představen jako novinka na nedávném veletrhu PhotoKina v německém Kolíně nad Rýnem. Volně navazuje na předchozí model Coolpix 5400, oproti kterému má zvýšené rozlišení snímacího čipu z 5Mpix na 8Mpix, rozšířen byl také nejširší možný úhel záběru na současný rekordní kinofilmový ekvivalent 24mm. Rozšířena byla i nabídka funkcí a upraven byl i design, na kterém se opět podílel italský designér Giorgetto Giugiaro. Více najdete v podrobném redakčním testu.

Úvod

Nikon Coolpix 8400 jsem si pro náš další redakční test vybral především pro dvě zajímavosti, má totiž v současné době ze všech digitálních kompaktních aparátů na současném trhu nejširší úhel záběru objektivu a sice ekvivalent kinofilmového ohniska 24mm. Disponuje také novou, velmi zajímavou funkcí D-Lighting, která je obdobou tzv. digitálního blesku. Ekvivalent ohniska 24mm už je opravdu velmi široký záběr, který uspokojí i náročnější uživatele a když je aparát ještě doplněn výborným mechanickým provedením, vysokým rozlišením snímacího čipu a širokou nabídkou funkcí, tak jistě stojí za pozornost a podrobný test.

Tělo – provedení a ovládání

Tělo aparátu je jako obvykle v této kategorii celokovové a jeho základem je mohutný a mimořádně robustní kovový odlitek z lehké slitiny na bázi magnézia, který můžete v surové podobě vidět na ukázkovém snímku č.3. Design těla může někomu připadat nepříliš moderní, případně až příliš strohý ale vše bylo maximálně podřízeno praktickému použití. Aparát má úchop a celkovou ergonomii plně srovnatelnou s klasickými zrcadlovkami, do ruky padne jako ulitý. Také všechny ovládací prvky jsou rozmístěny podobně jako na zrcadlovce a prakticky všechny se dají ovládat jen jednou rukou a vždy se nacházejí tam, kde je uživatel intuitivně očekává.

Hlavní vypínač je prakticky umístěn na prstenci okolo spouště, kde je vždy snadno a rychle dosažitelný. Nad spouští jsou tři tlačítka pro ovládání korekcí expozice, režimů blesku a univerzální tlačítko „FUNC“, kterému lze v uživatelských nastaveních přidělit téměř libovolný význam. Na horní straně je stavový LCD displej, kterému dokonce nechybí ani podsvícení aktivované dalším samostatným tlačítkem. Dále je tu standardní botka pro externí blesk nebo jiné příslušenství a také základní kruhový volič, na kterém lze nastavit režimy AUTO, program s pružnou volbou, předvolbu clony nebo času a plně manuální režim. Dále jsou zde samostatné polohy pro přehrávání (a editaci) snímků, nastavení vyvážení bílé a citlivosti ISO, dále nastavení velikosti a formátu snímků, režim poloautomatických motivových programů, záznam videa a SETUP. Hledáček je elektronický, má 235.000 obrazových bodů a dioptrickou korekci v rozsahu –3 až +1. Vlevo je pak na otočném kloubu uchycen 1,8" TFT LCD monitor s nastavením jasu a odstínu.

Po stranách přístroje jsou výborně kryté konektory pro připojení k TV, PC a k externímu zdroji energie. Na pravé straně je také dobře krytý slot pro paměťové karty CompactFlash I., II. nebo disky Microdrive. Na spodní straně aparátu je obvyklý kryt pro Li-ion baterii a kovový stativový závit. Na čelní straně je pak kromě objektivu také vyskakovací vestavěný blesk, zdroj přisvětlení pro AF řešený vysoce svítivou LED diodou, senzor ostření a senzor pro příjem signálu z IR bezdrátového dálkového ovládání ML-L3, které je u tohoto aparátu součástí základní dodávky.

Z pohledu provedení a ovládání těla bych měl tři výhrady. První je, že závit pro upevnění na stativ je mimo optickou osu objektivu. Druhou výhradou je, že úchyt na popruh na pravé, úchopové straně aparátu je velmi nevhodně umístěn, překáží a při držení tlačí do dlaně. Třetí je zajímavý fakt, že ani LCD monitor ani elektronický hledáček nezobrazují plných 100% obrazového pole.

Objektiv

Objektiv má ekvivalentní rozsah ohniska 24–85mm při světelnosti f 2,6 – 4,9. To je přibližný ekvivalent nejobvyklejšího používaného rozsahu u kinofilmových zrcadlovek, přičemž je zde zřejmý důraz na širokoúhlou část tohoto rozsahu, která již uspokojí i náročnější uživatele, kterým dosud vadila absence tohoto ohniska u kompaktních digitálních přístrojů. Optická soustava je složena z 10 čoček sdružených do 7 skupin. 2 čočky jsou přitom ze speciálního ED skla s velmi nízkým barevným rozptylem, čímž se nejen značně redukuje nežádoucí chromatická aberace, ale zvyšuje se tak i celková kvalita obrazu a to jak po stránce barevného podání, tak i po stránce vysoké ostrosti. Minimální zaostřitelná vzdálenost pro pořizování makrosnímků je 3 cm. Řez optickou soustavou objektivu můžete vidět na ukázkovém obrázku č.9.

Jak bývá u aparátů Nikon Coolpix dobrým zvykem, tak se dá základní rozsah objektivu ještě dále značně rozšířit pomocí několika přídavných předsádkových objektivů. Úmyslně jsem použil tento výraz, protože se jedná o kvalitní předsádky, vždy složené z několika optických elementů. Nejzajímavější z nich je širokoúhlá předsádka WC-E75, která již tak dost širokoúhlý záběr dále rozšiřuje koeficientem x0,75 na kinofilmový ekvivalent úžasných 18mm. To je již skutečně úhel záběru, který uspokojí i velmi náročné fotografy krajiny či architektury. Celokovová předsádka je složena ze 3 čoček a je vyobrazena na ukázce č.10.

Firma Nikon ale myslí i na nejnáročnější uživatele, kteří se zamilovali do ještě extrémněji širokoúhlých záběrů pořizovaných objektivy typu rybí oko. Jim je určen další předsádkový objektiv, tentokrát model FC-E9, který je schopen rozšířit úhel záběru koeficientem x0,2 na plnohodnotné rybí oko s úhlem záběru 180°. A to ještě není vše, podle nastavení v menu přístroje je možné dvojí přizpůsobení. Buď je obraz kruhový s vykreslením plných 180° nebo je obraz přizpůsoben obdélníkovému formátu snímku a úhel 180° je pak vykreslen diagonálně na jeho úhlopříčce. Také tato předsádka je celokovová a její optická soustava je složena ze 6 čoček ve 4 skupinách. Můžete si ji prohlédnout na ukázce č.11

K dispozici je ale také nejmodernější telepředsádka Nikon TC-E3PF, která násobí nejdelší ohnisko objektivu 3× na kinofilmový ekvivalent 255mm. Zkratka PF na konci označení znamená „Phase Fresnel“ (fázová Fresnelova čočka), která je zde použita. Konstrukce předsádky je tak cca o 33% menší a o 33% lehčí než by byla předsádka využívající obvyklé optické prvky, jako je například předchozí verze této předsádky s označením TC-E3ED, kterou lze k Nikon Coolpix 8400 také použít. Nová TC-E3PF je složena ze 6 čoček ve 3 skupinách a využívá nejen zmíněnou Fresnelovu čočku, ale i čočky z ED skla. Vidět ji můžete na ukázce č.12.

Všechny zmíněné předsádkové objektivy je bohužel nutno instalovat před příslušné redukční kroužky. Místo nich lze ale k objektivu instalovat účinnou tvarovanou sluneční clonu HN-CP12, která je na ukázkovém snímku č.13.

Pro posouzení kvality objektivu jsem si vybral dvojici náhodných snímků. První ukázkou je fotografie č.14, jejíž náhled je pouze zmenšený a doostřený. V okně s ukázkou si můžete stáhnout originální soubor v plné velikosti ve formátu JPEG.

Celý snímek má však skoro 6MB, a tak pro ty, kteří nedisponují rychlým připojením jsem připravil i detailní výřez ze samého rohu ukázkového snímku – viz ukázka č.15. Z výřezu je patrné, že i v úplném rohu obrazového pole je snímek výborně ostrý a prokreslený.

Podobná ukázka je i na dvojici snímků č.16 a 17. Na výřezu č.17 jsem jedničkou označil místo, kde je viditelné, že objektiv vykreslil i tu nejjemnější větvičku v samém rohu obrazového pole. Dvojkou jsem pak označil místo s náznakem nežádoucí chromatické aberace. Její úroveň je však vzhledem k ohnisku (obě ukázky byly pořízeny při nejširším možném úhlu záběru) na vynikající úrovni, jedná se skutečně spíše jen o náznak. Samozřejmě i zde je možné si pro podrobnější prozkoumání stáhnout celý originální snímek v plném rozlišení.

Čip

Nikon Coolpix 8400 je osazen snímacím čipem typu CCD s rozlišením 8 Mpix. Snímač je vyobrazen na ukázce č.18. Maximální velikost fotografie je 3264×2448 obrazových bodů, přičemž lze samozřejmě zvolit i několik přednastavených nižších rozlišení.

Fotografie je možno ukládat na paměťové karty typu CompactFlash a to jak v provedení I tak i II nebo na disky Microdrive. Je možné si zvolit i formát souborů a to buď obvyklý JPEG (s volitelnou kompresí 1:2, 1:4, 1:8 nebo 1:16) nebo TIFF-RGB, ale i ve formátu RAW (NEF), jehož úžasné možnosti je možné využívat například ve volitelném grafickém editoru Nikon Capture. Citlivost čipu lze nastavit v několika krocích na ekvivalent citlivosti kinofilmu udávaného v jednotkách ISO. Rozsah je 50, 100, 200 a 400 ISO a hned se podívejme, jak je na tom použitý čip se šumem při jednotlivých citlivostech. Pro porovnání jsem použil obvyklou testovací noční scénu, která je zachycena na snímku č.19, který je rozdělen na dvě části a slouží i pro posouzení funkce vyvážení bílé – levá polovina je fotografována pomocí automatického nastavení vyvážení bílé a pravá je fotografována pomocí nastavení na předvolbu „žárovka“, která je svou barevnou teplotou oranžovým výbojkám na fotografii nejblíž. Ukázkový snímek je pořízen ze stativu na ISO 50 a také je možné si jej stáhnout v plném rozlišení a bez úprav (pouze složení ze dvou polovin).

Další sérii snímků jsem pořídil ze stejného místa a za stejných podmínek, jen s různými hodnotami nastavení citlivosti čipu. Pro větší přehlednost jsem ze snímků udělal výřezy ze stejných míst a přehledně je seřadil pod sebe s popisky použitých citlivostí. Takto složené obrázky jsem udělal dva, první z lépe nasvětlené a silněji exponované části snímku a druhý z neosvětlené tmavé oblohy s bodovým zdrojem světla v podobě lampy. Výsledky si můžete prohlédnout na ukázkách č.20 a 21.

Z výsledku je viditelné, že v prvním případě je úroveň šumu dobrá až po citlivost ISO 200 a viditelnější je až při ISO 400. Ve druhém případě málo exponované oblohy je výsledek dobrý pouze u ISO 50 a 100. Při ISO 200 je již patrný jistý nárůst šumu, který je při ISO 400 již poměrně silný. Závěr je jasný: současné 8 Mpix čipy sice disponují vysokým rozlišením, ale potřebují ještě dopilovat kvalitu s ohledem na úroveň šumu při vyšších citlivostech. Není to problém jen tohoto testovaného aparátu, ale obecně všech současných 8 Mpix aparátů.

Funkce

Nikon Coolpix 8400 je doslova našlapán funkcemi. Úvodem bych se chtěl podívat na tu asi vůbec nejzajímavější, kterou je funkce D-Lighting. Jedná se o obdobu systému digitálního blesku, který jako první použil digitální fotoaparát HP 945. Rozdíl je v tom, že HP 945 ji aktivuje ještě před pořízením snímku, kdežto u Nikonu 8400 se jedná o dodatečnou úpravu, při které zůstane originální snímek zachován a vytvoří se jeho upravená kopie, která se uloží na paměťovou kartu. To je podle mne o dost praktičtější, protože na to v praktickém použití není třeba myslet a snímek se dá upravit až v klidu domova. A jak to funguje? Každému se jistě občas stane, že by chtěl vyfotografovat silně kontrastní scénu, která je již mimo možnosti dynamického rozsahu čipu aparátu. Dá se to sice řešit třeba šedým přechodovým filtrem. Avšak nelze to vždy, zvláště pak, když je scéna členitá. Funkcí D-Lighting se selektivně projasní tmavé partie a snímek tak celkově vypadá mnohem lépe. Pro praktickou ukázku jsem si vybral stejnou scénu, jako když jsem testoval podobnou funkci u aparátu HP 945. Ukázka je na snímku č.22, kde levá část je původní snímek a vpravo je úprava provedená funkcí D-Lighting. Kromě zmenšení je jinak snímek zcela bez úprav.

Výsledek je zřejmý, fotografie vypadá, jako kdyby byla doblesknuta silným bleskem, dosvícena odraznou deskou nebo jako kdyby byl selektivně použit šedý přechodový filtr. Je jasné, že podobného výsledku lze dosáhnout i úpravami v některém pokročilém grafickém editoru, ale to už zase nezvládne každý, protože taková úprava už chce pokročilé znalosti zpracování snímků na PC a také zabere nějaký čas. Integrace této funkce přímo do fotoaparátu je úžasným pokrokem. Je s podivem, že aparáty které touto dlouho známou a velmi užitečnou funkcí disponují bychom spočítali na prstech jedné ruky. Skeptici pak jistě namítnou, že její aplikace je na úkor kvality a mají částečně pravdu. Proto jsem připravil ukázku č.23, kde je 100% výřez z pravého dolního rohu upravené i neupravené fotografie, kde lze posoudit, jaký vliv má aplikace této funkce na výslednou kvalitu. Přestože se jedná o velmi tmavou partii snímku, kterou musel aparát poměrně značně zesvětlit a přestože se jedná o samý roh obrazového pole, je zřejmé, že snížení kvality je zanedbatelné s ohledem na získaný výsledný efekt.

Za zmínku stojí také inovace řízení zábleskové expozice. Nikon Coolpix 8400 již disponuje novým pokročilým systémem i-TTL, který při stanovení správného osvitu scény bere v úvahu nejen vzdálenost objektu od objektivu, ale také aktuálně nastavené vyvážení bílé barvy a také barevnou teplotu samotného záblesku. Tento pokročilý režim byl zatím k dispozici pouze u digitálních zrcadlovek. Systém i-TTL podporuje vestavěný blesk aparátu i případný externí systémový blesk SB-600 nebo SB-800 zasunutý do botky pro externí blesk na horní straně aparátu. Zábleskový režim je také možné volitelně synchronizovat na první či druhou lamelu a to i s dlouhými časy závěrky, aktivovat redukci červených očí (pokročilá SW redukce), nucený záblesk, zakázaný záblesk a také plně automatický zábleskový režim. V automatických režimech blesk vyskakuje automaticky, lze jej však aktivovat i manuálně.

Samozřejmostí je řada poloautomatických motivových programů, předvolby clony i času a samozřejmě i plně manuální režim. Měření expozice je 256-ti zónové, se zdůrazněným středem, ale i přesné bodové měření s možností svázání měřícího bodu s vybraným zaostřovacím bodem (jednoho z devíti možných, rozmístěných do obdélníku 3×3). Expozici lze manuálně korigovat pomocí funkce korekce expozice a odděleně lze korigovat i expozici záblesku. Inovována byla i známá funkce výběru nejlepšího snímku BSS (Best Shot Selector), kterou lze provést sérii až 10 snímků, ze kterých aparát vybere automaticky nejlepší snímek a to buď podle kritéria ostrosti nebo přesnosti expozice (podle histogramu). Rozsah časů závěrky je 8 až 1/3000s. K dispozici je také čas B a to až do 10 minutové expozice, na jejíž ovládání se ideálně hodí přiložené IR bezdrátové dálkové ovládání. Aparát zobrazuje i histogram v reálném čase. Vyvážení bílé je buď automatické nebo pomocí 6 předvoleb s možností manuálního doladění. Ti nejnáročnější si mohou úroveň změřit manuálně a případně i použít bracketing vyvážení bílé. Využít lze i snímací režim s vyrovnávací pamětí, kdy aparát nepřetržitě fotografuje rychlostí 0,7 snímku za vteřinu a po uvolnění spoušti uloží pouze posledních 5 fotografií.

Za zmínku stojí také systém automatického ostření, respektive kombinace dvou systémů. Obvyklý AF s detekcí kontrastu je doplněn aktivním triangulačním systémem. Je možno zvolit kontinuální ostření nebo systém Single AF, kdy se AF po zaostření zablokuje. Manuálně je možno zvolit jeden z 9 zaostřovacích bodů. V režimu makro lze ostřit již na vzdálenost 3cm a jak je u Nikonu zvykem, makrosnímky jsou skutečně velmi kvalitní a ostré. V případě potřeby je možno použít i manuální ostření.

Zajímavý je také režim časosběrného snímání, kdy aparát snímá jednotlivé záběry v předem definovaných intervalech a které následně spojí do videoklipu ve formátu MOV (QuickTime Movie). Je tak možné zachytit i velmi pomalé děje, které se pak přehrávají zrychleně. Velmi efektní jsou například známé záběry rozvíjejících se květů, pohybů mraků po obloze při západu slunce a podobně. Vzhledem k nedostatku času a nepřízni počasí se mi bohužel nepodařilo stihnout zaznamenat žádnou zajímavou ukázku, a tak pro demonstraci použiji klip, který jsem pořídil aparátem Nikon Coolpix 8700, který disponuje stejnou funkcí.

Videoukázka pořízená funkcí časosběrného snímání, pozor velikost cca 10MB.

Jinak je přístrojem také možno pořizovat i běžné ozvučené videosekvence v režimu MOVIE ve dvou možných rozlišeních. V televizním 640×480 (30 snímků za vteřinu) nebo redukovaném 320×240 (15 snímků za vteřinu) obrazových bodů. K fotografiím lze také pořídit samostatné zvukové poznámky ve formátu WAV.

Cena a závěr

Součástí balení aparátu je krytka objektivu, popruh na krk, kabely USB a AV, dobíjecí Li-ion baterie EN-EL7 (v praxi se osvědčila, má výbornou výdrž), nabíječka MH-56, bezdrátové IR dálkové ovládání ML-L3 a CD-ROM se softwarem Nikon PictureProject. Jako volitelné příslušenství lze dokoupit některou z již zmíněných předsádek, externí systémový blesk SB-600 nebo SB-800, přenosnou databanku s pevným 30GB diskem Cool-Walker MSV-01, sluneční clonu HN-CP12, měkké pouzdro CS-CP20, originální fotografické filtry Coolpix, redukční kroužky a další drobnosti.

Aktuální výrobcem doporučená koncová prodejní cena je 29.990,–Kč včetně DPH. Reálná cena v obchodech je většinou o poznání nižší. Ceny se však mění téměř každým dnem, a tak pokud máte zájem o skutečně aktuální informaci, tak využijte jedinečné možnosti, kterou v současné době nabízí pouze server FotoAparát.cz a nahlédněte do naší aplikace Porovnej Ceny, kde najdete nejnovější nabídky konkrétních prodejců, navíc přehledně seřazené podle cen.

Co říci závěrem? Nikon Coolpix 8400 si s sebou nese nevýhodu všech současných 8Mpix aparátů (kterou trpí všechny 8Mpix aparáty bez ohledu na značku, protože mají zatím stejný snímací čip) a sice zvýšený šum při nastavení vyšších citlivostí ISO. Také umístění úchytu na popruh je skutečně nešťastné a vylepšení by snesl i elektronický hledáček. Přesto bych však tento aparát řadil k těm vůbec nejlepším kompaktním digitálním přístrojům na současném trhu a to především pro špičkovou optiku a s tím související obrazovou kvalitu, mimořádně odolné mechanické provedení, ale i pro vynikající vybavenost funkcemi, z nichž některé jsou zcela ojedinělé. I prodejní cenu lze vzhledem k užitné hodnotě označit za příznivou.

Hlavní výhody a nevýhody testovaného aparátu jsem jako obvykle seřadil i do přehledné tabulky

Další podrobné technické i jiné informace můžete najít také na stránkách firmy Nikon, které bych chtěl tímto zároveň poděkovat za zapůjčení přístroje pro potřebu redakčního testu.

www.nikon.cz/

www.europe-nikon.com/

Pokud vás zajímají další konkrétní snímky pořízené tímto fotoaparátem, tak je najdete v naší FotoGalerii.