Test digitální zrcadlovky Konica Minolta Dynax 7D

Už je to tady, křičeli jsme kdysi na náměstí, ale nevěděli, co přijde. Tentokráte to trochu pozměníme. Opět můžeme zvolat „už je to tady“, ale dnes již víme, co přichází. Tedy alespoň v oblasti digitální techniky. Je to již nějaký čas očekávaná digitální zrcadlovka od firmy KonicaMinolta s označením Dynax 7D, s vestavěným stabilizátorem obrazu přímo na čipu. Více se o ní dozvíte v dnešním redakčním testu...

Úvod

Minolta se tím opět po několikaleté odmlce vrací opět na scénu mezi ostatní firmy vyrábějící DSLR. V pořadí je vlastně teprve třetí DSLR v prodeji a ty dvě předcházející měly navíc určitá omezení, i když ve své době byly revoluční a velmi kvalitní. Podívejme se trochu do historie.

Vývoj digitálního záznamu obrazu trvá již mnoho desetiletí. V sedmdesátých letech přišly první CCD snímače a v roce 1986 byla na PhotoKině představena SVB 90 (Still-Video-Back) vycházející z klasické zrcadlovky Minolta 9000AF, zaznamenávající obraz o velikosti 0,38 Mpix a koeficientem 2×. V následujících letech to byly další typy a v roce 1995 přišla na trh první DSLR Minolta RD-175 s rozlišením 1,75 MPix, která vycházela z klasické zrcadlovky Dynax 500. Snímky se však neukládaly na dnes používané karty, ale na PCMCIA pevný disk s kapacitou 131MB, což bylo asi 114 snímků. Měly velikost 1,4 MB a formát MDC (Minolta Digital Camera) a po překopírování do počítače a dekompresi měly cca 5MB. Výhodou byla možnost použití klasických objektivů, přepočtový koeficient pro ohnisko byl 1,5×. Druhou DSLR byla v roce 2001 Minolta RD-3000 s velikostí čipu 2,7 MPix, klasickým poměrem stran 3:2 a násobným koeficientem 1,5×. Vycházela typově z klasické zrcadlovky Minolta Vectis S1, která používala dnes již opomíjený systém APS (menší políčko negativu, rozměrem velmi blízké velikosti dnešních čipů DSLR), proto nešlo použít klasické objektivy, ale jen objektivy pro systém APS, u Minolty označované řadou V, koeficient byl také 1,5×.

V dalších letech Minolta v oblasti digitální techniky uváděla na trh „jen“ kompaktní přístroje, z nichž některé však velmi dobře konkurovaly i zrcadlovkám. Řadou Dimage 7 začala série přístrojů nazývané „kompaktní zrcadlovky“ a dospěla až k současné špičkové Dimage A2 s pevným zoomem 28–200mm s rozlišením 8Mpix a vestavěným optickým stabilizátorem, které má revoluční řešení v umístění stabilizátoru na čipu místo v objektivu. Možná je to tak trochu doménou Minolty, že nepřichází tak často s nějakou novinkou, ale když už s ní přijde, tak to stojí za to.

A také i u dnešní novinky, Dynax 7D, je i kromě jiných věcí hlavním trhákem optický stabilizátor AS umístěný na čipu a tím se pro uživatele otevírá veliká výhoda, využití stabilizátoru u všech objektivů řady Minolta Dynax i u objektivů od jiných značek kompatibilních s tímto bajonetem. A z vlastní zkušenosti mohu říci, a bude to ukázkou i dnešního testu, že pokud třeba dokážete oželet AF a ostřit ručně, tak pomocí redukce pro bajonet Minolta Dynax lze použít jakýkoliv objektiv, a to třeba i vlastní konstrukce.

Konstrukce a ovládání

Jak už napovídá název, konstrukce i ovládání velmi těsně vychází z klasické zrcadlovky Dynax7, která sama o sobě byla výborným výsledkem designu kombinovaného s praktičností a přehledností v ovládání fotoaparátu. Prostě bych řekl, že fotoaparát navrhnul fotograf :). Jako majiteli klasické zrcadlovky Dynax7 mi nedělalo žádné problémy okamžitě se sžít s ovládáním její „digitální sestřičky“, co patrně bylo i snahou konstruktérů, aby přechod či časté střídání klasického a digitálního těla nedělalo problémy v návyku na umístění jednotlivých ovládacích prvků. Tělo Dynax 7D je dostatečně robustní, z 99% stejné konstrukce jako Dynax7. Oproti klasickému tělu je zhruba o 5 až 10mm větší ve všech rozměrech. Je vyrobeno z hořčíkové slitiny s povrchovou úpravou plastu s matným jemně zdrsněným povrchem. Některé části, jako třeba madlo a zadní stěna pod levý palec jsou potaženy drsnou pryží. Přístroj tak dobře sedí v ruce a neklouže. Madlo, které ukrývá akumulátor, je dostatečně velké a jeho tvar dobře vyhovuje pro stabilní uchycení v levé ruce. Na rozdíl od Dynax7, kde prostor mezi madlem a objektivem byl trochu menší, prostor u Dynax 7D je dostatečně velký, takže určitě nebude činit problém lidem se silnějšími prsty.

Všechny důležité součásti, u kterých hrozí opotřebení, tzn. bajonet, závit pro upevnění na stativ, ale i třeba úchyty pro popruh jsou z kovu. Krytky připojovacích kontaktů, jako třeba kryt pro dálkovou spoušť a kryt pro USB kabel jsou konstruovány jako zasunovací dvířka a tím nehrozí jejich ztráta. Je proto trochu s podivem, proč kryt pro připojení blesku pomocí synchro kabelu a síťového napáječe je vyroben z měkké gumy, která působí velmi šetrným dojmem a kazí tak trochu dojem dokonalého propracování detailů. Druhou věcí, která se mi na konstrukci nelíbila a to ze stejného důvodu, že působí poněkud křehce, je pružina uvnitř madla. Její funkcí je držet akumulátor ve vymezené poloze a po uvolnění pojistky vysunout akumulátor kousek ven, aby šel rukou vyndat. Je vyrobena z tenkého drátu a ta v testovaném přístroji měla docela velké stoupání. Nevím jestli je to originální tvar nebo byla něčím či někým poškozena (natažena), ale působila velmi nepřirozeně a šetrně. Tyto dvě drobnosti byly jen malou vadou na kráse z jinak velmi dobrého pocitu kvalitního konstrukčního provedení a propracování i drobných detailů.

I když je výška těla větší než u klasického Dynax7, přesto při použití s většími a hlavně těžšími objektivy způsobí, že malíček pravé ruky už drží přístroj zespodu. Pokud chcete mít lepší oporu, výrobce nabízí vertikální grip VC-7D, jehož konstrukce a ovládání opět vychází z jeho klasického „brášky“ VC-7. Kromě spouště má další ovládání zajišťující dostatečný komfort pro fotografování na výšku, jako nastavení clony a času, aretaci expozice, přepínač AF/MF a synchro pro dlouhé časy s bleskem. Rozdílný je pouze způsob připojení gripu na tělo fotoaparátu. Na rozdíl od Dynax7, kde jste mohli nechat baterie v těle, protože připojení vertikálního gripu je přes zvláštní odsouvací dvířka, u Dynax7D musíte akumulátor z těla oddělat a dvířka nechat otevřena. Ta zapadnou do drážky v gripu. Tvarem je grip stejný, jen madlo je trochu mohutnější než vlastní madlo na těle přístroje. Povrchová úprava je obdobná. Rozdíl ve velikosti je zapříčiněn i tím, že ukrývá větší prostor pro náhradní baterie. Máte možnost kromě jednoho standardního akumulátoru NP-400 1500mAh, který je součástí dodávky, vložit vedle něj i druhý a nebo přes adaptér, který je také součástí balení, vložit 6ks tužkových baterií.

Tak jako je shodná konstrukce s Dynax7 je shodné i jeho ovládání. Rozmístění jednotlivých ovládacích prvků je zřejmé z obrázků a popisu. Dva otočné ovladače na horní straně přístroje, sloužící pro nastavování korekcí a pro volbu expozičních režimů jsou dominantním prvkem již na první pohled. Většina dalších ovládacích prvků je umístěna částečně na horní a hlavně na zadní straně, kde jsou dobře a pohodlně dosažitelné pro palce obou rukou, i když máte přístroj u oka. Všechny důležité ovládací funkce jsou řešeny mechanicky a odpadá tak často zbytečné hledání v menu nebo diskutabilní kombinování tlačítek. I vyvážení bílé je řešeno samostatnou mechanickou páčkou, což zlepšuje snadnost jejího nastavování. Nechybí ani velký osmisměrný kruhový ovladač pro nastavování lokálního zaostřovacího pole, který zároveň slouží pro snadný pohyb a nastavování v menu.

tlačítko spouště
přední otoční volič
indikátor samospouště
tlačítko hloubky ostrosti
závěsné očko
uvolňovací tlačítko objektivu
přepínač režimů zaostřování
sáňky pro externí blesk
korekce expozice s bleskem
hledáček
hlavní vypínač
synchro zdířka blesku
očnicové snímače
tlačítko menu
tlačítko zobrazení
konektor pro připojení síťového napáječe
tlačítko lupy
tlačítko smazat
tlačítko prohlížení
konektor kabelové spouště
LCD displej
dioptrická korekce
přepínač režimu snímání
tlačítko AF/MF
zadní otočný volič
přepínač měření expozice
tlačítko aretace AEL
zásuvka USB
křížový ovladač AF
volič zaostřovacích oblastí
indikátor paměťové karty
dvířka prostoru pro kartu
tlačítko MSET
zapínání stabilizátoru
tlačítko ISO
vestavěný blesk
volič korekcí expozice
pojistka
přepínač expozičních režimů
tlačítko volby a nastavení vyvážení bílé

Hledáček a LCD

Optický hledáček je dostatečně jasný a oproti jiným digitálním zrcadlovkám i dostatečně velký. Stejně jako u klasického fotoaparátu je použita výborná matnice Spherical Acute Mate se zvětšením 0,9× a zorným polem pokrývajícím 95% snímané scény. V hledáčku je vidět 9 zaostřovacích AF bodů, rozmístěných tak jako u Dynax7 do dvojitého přeloženého kříže, kdy v okamžiku zaostření se daný AF bod červeně rozsvítí. Také je na matnici vidět rozmístění oblastí měření expozice. Pod hledáčkem se zobrazují základní údaje o měřené expozici, případné korekci, počet zbývající snímků pokud je jim méně jak 9 a grafický symbol, který vás v okamžiku, kdy je předpokládaný expoziční čas příliš dlouhý, blikáním upozorní, že hrozí roztřesení snímku. Vy byste pak měli použít stativ, blesk nebo stabilizátor. Na pravé straně se zobrazuje úroveň použití zapnutého stabilizátoru. Dioptrickou korekci lze nastavit v rozsahu +3 až –1 dioptrie. Z vnějšku je hledáček chráněn standardní odnímatelnou gumovou očnicí, která chrání i očnicové snímače umístěné pod hledáčkem. Očnicové snímače nemají funkci zapínání přístroje jako u Dynax7, ale naopak. Vypínají podsvětlení zadního LCD displeje v okamžiku přiložení přístroje k oku, aby tak fotografa neoslňovalo. Drobnost, která potěší.

Tak jako je velikost hledáčku v porovnání s jinými DSLR nadprůměrná, dá se to samé říci i o LCD displeji, který zabírá podstatnou část zadní stěny fotoaparátu. Má úctyhodnou velikost úhlopříčky 6,35cm a rozlišení 207000 pixel. I díky tomu je tak zobrazení všech údajů dobře čitelné a přehledné. Na LCD se zobrazují všechny informace o expozici a nastavení přístroje, prohlížení naexponovaných snímků ve velikosti 100% plochy snímku a výběr všech funkcí menu. Displej se zapne hned po zapnutí přístroje, ale dobu jeho podsvícení je možné ovlivnit v uživatelském nastavení, čímž se také šetří energie akumulátoru. I při zhasnutém podsvícení jsou údaje na displeji dobře čitelné. Displej lze samozřejmě úplně vypnout. Tak jako u Dynax7 systém automaticky reaguje na polohu přístroje, takže při fotografování na výšku se vám zobrazované údaje překlopí o 90° doleva či doprava, tak aby byly vždy vodorovně a tím dobře a snadno rozpoznatelné. Při prohlížení náhledů naexponovaných snímků lze zobrazit až 16 náhledů naráz. Snímky lze prohlížet buď samotné, s informacemi nebo i s histogramem. Při tomto prohlížení se také zobrazují informace o rozložení mezí jasů. Znamená to, že místa, která jsou již čistě bílá ale i čistě černá, začnou na displeji blikat. Další drobnost, která potěší. Snímky si můžete prohlížet i na televizní obrazovce pomocí výstupního videosignálu PAL/NTSC.

Samotné Menu je řešeno přehledně, rozdělené na 4 základní skupiny: Záznam, prohlížení, uživatelská nabídka a nastavení přístroje, z nichž každá má svůj grafický symbol i barvu. Funkce v jednotlivých skupinách jsou pak seřazeny do několika „karet“, takže hledání a přepínání mezi nimi i přímo mezi jednotlivými skupinami je pak velmi rychlé a vše probíhá stále na jedné stránce, takže máte pořád přehled kde se nacházíte a nehrozí tak „zabloudění“. Toto menu je známé i u většiny ostatních digitálních přístrojů KonicaMinolta a ve své jednoduchosti je tak dokonalé.

Trochu překvapením je absence malého monochromatického displeje, který zobrazuje základní údaje o expozici. To je trochu nevýhodné, protože tím lze tyto údaje sledovat jen na LCD displeji a v hledáčku.

Čip

Čip u Dynax7D úplnou novinkou není, ale to neznamená, že by mu to nějak ubývalo na kvalitě. Jedná se o čip stejných parametrů, jaký známe třeba u nového Nikonu D70 či profesionálního Nikonu D100. Je to modernizovaný CCD čip s rozlišením 6,1 MPix a velikostí APS-C (23,5mm x 15,7mm) prokládaný, pracující v primárních barvách s poměrem stran 3:2, stejným jako u kinofilmu. Pracuje s barevným režimem Natural sRGB(klasické sRGB), Natural+ sRGB (mírně zvyšuje konstrast a zostřuje obrysy) a Adobe RGB (barevný prostor se přidá k datům snímku). Pro Dynax7D byly vyvinuty nové vylepšené obvody Advanced LSI umožňující rychlé zpracování velkých dat. Zajišťují dobré zpracování obrazu při nastavené vysoké citlivosti a omezují šum.

Obraz se zpracovává metodikou CxProcesTM III. V plném rozlišení má snímek 3008×2000 bodů a to stačí na fotografii formátu A4 (20×30cm) v rozlišení 255 dpi, nebo na fotografii formátu A3 (30×40cm) v rozlišení 190 dpi. Citlivost čipu lze nastavit ručně od 100 do 3200 ISO, nebo nechat nastavené AUTO. Naexponované fotografie se ukládají na paměťové karty CompactFlash Typ I a Typ II, Microdrive, SD a MultimediaCard s doplňkovým adaptérem SD-SF pro CompaktFlash. Formát pro uložení je buďto JPEG, RAW, RAW + JPEG (kompatibilní s s DCF 2.0), DPOF (podporováno tiskovými funkcemi ve verzi 1.1), Exif 2.2.

Na 256MB kartu CompactFlash se vejde zhruba 30 snímků v RAW nebo 43 snímků v JPEG v nejvyšší kvalitě až po cca 485 snímků v JPEG v kvalitě standard.

Na ukázkových fotografiích je vidět nasnímaná noční scéna v různých nastavení ISO. Na první fotografii jsou výřezy z celé výšky políčka (2000pixel) a zmenšené na 25%. Je vidět, že zrnitost je v poměru k velikosti fotografie velmi malá, znatelná až u citlivosti 1600 ISO. Na druhé fotografii jsou výřezy ve 100% velikosti.

Stabilizátor AntiShake

Nejvýraznější technickou novinkou, prozatím jinou firmou neuvedenou, je stabilizátor obrazu s technologií AntiShake umístěný přímo na snímači CCD a tvořící tak jeden kompaktní celek. Tento ojedinělý způsob umístění stabilizátoru obrazu byl sice již úspěšně uveden u kompaktních fotoaparátů Dimage A1 a A2, ale tentokráte se jedná o první pravou zrcadlovku s možností výměny objektivů a tím se u uživatele otevírá veliká univerzálnost využití stabilizátoru obrazu pro všechny objektivy Minolta Dynax AF (kromě objektivu AF Macro zoom 3×-1× /1,7–2,8) a objektivů kompatibilních s tímto bajonetem.

Výrobce uvádí, že je možné s jeho pomocí exponovat s časy delšími o 2 až 3 expoziční stupně. Mohu však potvrdit a je to patrné i na testovacích fotografiích, že jeho použití a univerzálnost je ještě větší. Nechci tím sice tvrdit, že dnešním dnem můžeme zahodit stativ, ale použití stabilizátoru přebírá docela velkou část jeho práce. Stabilizátor lze využít při nedostatečném osvětlení, za soumraku či zamračeného počasí (jako v případě testu) či při fotografování s teleobjektivem. Technologie AntiShake reaguje na pomalé pohyby těla i rychlé třesoucí se pohyby ruky. Systém s vysokou účinností pozná, kdy se jedná o třesoucí se nechtěný pohyb těla či ruky a kdy třeba pohybuje fotoaparátem úmyslně. Typickým příkladem je snaha vyfotit pohybující se předmět při sledování pohybu fotoaparátem a vytvořit tak ostrý snímek objektu s rozmazaným okolím, např. jedoucí auto. Často se nám stane, že neudržíme konstantní rychlost sledování objektu a výsledná fotografie potom tak trochu připomíná impresionistické pojetí. Se zapnutým stabilizátorem je vysoká pravděpodobnost, že se vám to nestane a výsledná fotografie odpovídá vaší snaze. Použití stabilizátoru je velmi snadné a přehledné, i když trochu odlišné od předchozích přístrojů A1 a A2, kde jste mohli efekt stabilizace obrazu vidět přímo v hledáčku či na LCD monitoru. Jak už jsem se zmiňoval v kapitole o hledáčku, sledování stavu použití stabilizace obrazu je vidět právě v hledáčku na pravé straně. Je zde sloupec diod, které se rozsvěcují při pohybu přístroje. Čím více diod svítí, tím větší je nestabilita. Máte tak hned přehled o tom, jak rychle se obraz stabilizuje a kdy můžete exponovat.

Pro testování jsem použil různé objektivy: novinku, objektiv KonicaMinolta AF 17–35/2,8–4 D, špičkový profesionální objektiv Minolta AF 70–200/2,8 G APO SSM D, Tokina 28–70/2,8 AT-X Pro II, Sigma 70–210/3,5–4,5 a pomocí redukce Minolta Dynax / M42 a redukce M42 / Pentacon i středoformátové objektivy MF Carl Zeiss 120/2,8 a MF Carl Zeiss 300/4 MC a některé tyto objektivy ještě v kombinaci s telekonvertorem Kenko AF 1,5×. Ani v jednom případě nebyl s použitím stabilizátoru problém. Fungoval při všech možných kombinacích i v případě 300/4 + konvertor 1,5× , takže výsledné ohnisko bylo sice jen MF, ale zato mělo úctyhodnou velikost 675mm (300×1,5×1,5 – faktor zvětšení).

objektiv Minolta 70–200/2,8 G APO SSM (D), výsledné ohnisko 300mm

Městský znak na Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou, vzdálenost asi 50m
objektiv Carl Zeiss MF Sonnar 300/4 MC + konvertor Kenko AF 1,5× , výsledné ohnisko 675mm

Tyto fotografie vznikly v prostoru Staré radnice při velmi slabém osvětlení, bez použití blesku. Expoziční čas první fotografie je 0,5 s a výsledný roztřesený snímek tomu odpovídá. Po zapnutí stabilizátoru a nové kompozici byl výsledný čas dokonce 0,8 s no a výsledek můžete posoudit sami.

Fotografováno na tom samém místě, ale s ohniskem 200mm. I zde je důsledek stabilizace obrazu vidět na první pohled. Při použití s delšími ohnisky je stabilizace obrazu často potřebnější a i zde stabilizátor dobře pracuje, narůstá však počet snímků kdy stabilizace není úplně dokonalá, třeba proto že třes vašich rukou je velký a systém jej pouze zmenší. Přesto mohu říci že při testování byl stabilizátor úspěšný a v 95% případů vznikly pěkné ostré snímky. Za to mu patří můj obdiv.
objektiv Minolta AF 70–200/2,8 G APO SSM (D), výsledné ohnisko 300mm

Na dalším snímku je ukázka použití vestavěného blesku v interiéru z důvodu chybějícího stativu. Bleskové světlo je zde jako hlavní zdroj světla. Na druhém snímku je použití kombinace bleskového světla a doplňkového, ze stolní lampy. Byla proto použita funkce Synchronizace pro dlouhé časy, kde je však stativ nutností, protože výsledné časy bývají řádově v časech 1/10 až několik vteřin. Stativ však úspěšně nahradil stabilizátor.
objektiv Minolta AF 70–210/2,8 G APO SSM (D), výsledné ohnisko 300mm.

Expozice a vyvážení bílé

Expozice

Systém expozice a její měření je opět podobný jako u Dynax7. Také u Dynax 7D je vybaven 5 standardními expozičními režimy a 3 paměťovými, které si můžete sami naprogramovat a uložit tak vlastní nastavení. Jejich volba se provádí pomocí pravého kruhového voliče na horní straně přístroje. Zelený P – plně automatický režim činnosti, P – automatická expozice, A – preference clony, S – preference času, M – manuální nastavování. Do paměti 1,2,3 lze uložit 3 různé sady nastavení parametrů a funkcí.

Expozimetr pracuje ve 3 standardních režimech činnosti. Měření 14 segmenty snímače, kdy fotoaparát získává od systému zaostřování informace o poloze fotografovaného objektu a používá je k volbě odpovídajících segmentů snímače, kterými bude měřit expozici. Při lehkém stisknutí spouště se tedy v hledáčku ukazuje, který segment AF fotoaparát používá k zaostření a zároveň z toho místa měří expozici. Údaje z každého segmentu jsou vyhodnocovány nezávisle a umožňují tak určit úroveň případného protisvětla nebo bodového osvětlení. Při integrálním váhovém měření se měří všemi segmenty a hodnoty se nastavují dle váženého průměru, přičemž údaje ze středových segmentů mají větší váhu. Pro bodovém měření expozice se využívá kruh v hledáčku. Změřenou expozici lze aretovat pomocí tlačítka AEL. Korekce expozice lze nastavit v rozsahu až ±3 EV, kdy si můžete vybrat stupnici, buď po 1/2EV nebo po 1/3 EV.

Závěrka je elektronicky řízená s vertikálním pohybem štěrbiny. Rozsah expozičních časů 1/4000 až 30s a Bulb (trvalé otevření závěrky) což umožňuje kreativitu v experimentování. Chod zrcátka je středně hlučný. Trochu překvapením je, že synchronizační čas pro blesk je pouhých 1/160s bez použití stabilizátoru a 1/125s se zapnutým stabilizátorem. Snímky lze předem ovlivnit i nastavením ostrosti, kontrastu, saturace a barevnosti a to v pěti stupních. Systém „Vyvážení zón“ poskytuje kontrolu při pořizování snímků s vysokými jasy nebo hlubokými stíny, kde redukuje případný šum.

Vyvážení bílé
Možnosti nastavení vyvážení bílé jsou 4. Buďto se spolehnete na automatiku nebo si vyberete jednu z 6 přednastavených možností (denní světlo, stín, zatažená obloha, žárovka, zářivka a blesk) a každou v rozsahu +3 až –3. Případně si nastavíte teplotu chromatičnosti ve stupních Kelvina, kterou nastavujete po 100K od 2500K do 9900K. A nebo si ji ručně změříte a nastavíte přes uživatelské nastavení. Pro většinu snímků jsem používal automatické nastavení a to s velmi dobrým výsledkem.

Zaostřování a režimy snímání

Dynax 7D je vybaven 9 bodovým systémem automatického zaostřování s 8 řádkovými a jedním zkříženým středovým snímačem, které zajišťují přesné zaostření a sledování objektů pohybujících se v záběru. Systém disponuje jak Prediktivním řízením zaostřování tak Sledováním objektu, což v praxi znamená, že systém předvídá, kam se objekt pohybuje a tím urychluje proces ostření. Tak jako u Dynax7 u i Dynax 7D si můžete vybrat buďto široké zaostřovací pole s automatickým výběrem zaostřovacího bodu a nebo vybírat AF bod ručně pomocí zadního kruhového voliče. V nabídce je kromě AF pro jednotlivé snímky (AF-S), standardního AF (AF-A) i průběžné AF (AF-C) nebo DMF (ruční doostření po AF). Pokud snad vám rychlé automatické zaostřování nevyhovuje, není problém přepnout do MF. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série snímků s rychlostí 3 snímky/s. Vyrovnávací paměť vám dovolí naexponovat 9 snímků v sérii v plném rozlišení ve kvalitě RAW a 15 šestimegových snímků v sérii ve formátu JPEG a kvalitě fine. Novinkou je intervalové snímání s minimální délkou intervalu 30s až 60minut v sérii 2 až 240 snímků s automatickým spouštěním snímání. V nastavení 0,5 až 24hodin v krocích po 0,5 hod.

Vestavěný blesk a externí blesky

Vestavěný blesk od prvního prototypu Dynax7D dostál určitých konstrukčních změn a to k užitku. U první konstrukce bylo vidět, že blesk je z přední části odkrytý, jako je tomu u filmové Dynax60. Tato konstrukce se však ukazuje jako ne moc vhodnou z důvodu nebezpečí poškození blesku i výbojky. U Dynax 7D je konstrukce opět standardní a to taková, že se sklopený blesk „schová“ do těla a výbojka je tak zpředu chráněna. Směrné číslo je 12 s vyzařovacím úhlem pro ohnisko 24mm. Při nastavení různých ISO je tak dosah blesku od 1m do 12m. Jak jsem se již zmiňoval, synchronizace je jen 1/160s při vypnutém stabilizátoru. Při použití blesků Minolta 5400HS, 3600HSD a 5600HSD je možná synchronizace i s nejkratším časem 1/4000 – systém HSS.

Blesk se nevyklápí daleko od osy objektivu, proto je třeba si dávat pozor, při použití objektivů s velkým průměrem a širokoúhlým záběrem, na nebezpečí vrhání stínu horní přední částí objektivu do záběru. Velmi zde záleží na konstrukci používaného objektivu. Při testování s novým objektivem KonicaMinolta AF 17–35/2,8–4 docházelo v rozsahu 17–24 při malých vzdálenostech (okolo 1m) k vrhání stínu do obrazu. Blesk může kromě standardního režimu pracovat ještě v režimu redukce červených očí, synchronizace na druhou lamelu, synchronizace při dlouhých časech a vestavěné dálkové bezdrátové ovládání (přídavný blesk).

Pro měření je používán systém ADI (Advanced Distance Integration), kdy se kromě měření za objektivem používá pro výpočet expozice i směrné číslo a změřená vzdálenost. Výkon záblesku je tak méně ovlivňován jasem pozadí nebo odrazem od fotografovaného objektu. Tento systém je aktivní, ale jen v kombinaci s novými objektivy Minolta řady D. Při použití blesků jiných výrobců je použito standardní TTL měření.

Korekce expozice s bleskem je –2EV až +2EV v krocích po 1/2 EV a není svázaná s korekcí expozice. Výrobce doporučuje jako přídavné blesky používat blesky Minolta řady D a to 2500D, 3600HSD a 5600HSD. Kromě nich i makro blesky Twin Flash 2400 a Ring Flash 1200 se synchronizačním kabelem.

Energie a příslušenství

Pro činnost fotoaparátu se používá lithium-ionový akumulátor NP-400 s kapacitou 1500mAh. Výrobce tvrdí, že výdrž je průměrně 400 snímků. V praxi se mi to moc nepotvrdilo. Výdrž akumulátoru byla asi poloviční. Je ovšem pravda, že při testu byl používán i vestavěný blesk a z důvodu testování i špatného počasí byl používán stabilizátor na více jak 2/3 snímků. Svoje sehrála i venkovní teplota blížící se nule. S použitím standardně dodávané nabíječky BC-400 trvá nabití akumulátoru cca 150 minut. V případě, že vlastníte vertikální grip, je výhodou možnost použití 2 akumulátorů naráz nebo přes dodávaný adaptér 6 akumulátorů AA. V případě interiérového fotografování je možné použití síťového napáječe AC-11, který není součástí dodávky.

„Dimage Master“ je volitelné softwarové vybavení, zlepšující pracovní postupy pro zkušenější uživatele. Obsahuje různé nové nástroje pro třídění, porovnání a zpracování snímků ve formátu RAW. Řízení tiskového výstupu: Exif Print, PRINT Image Matching II, PictBridge. Rozhraní pro počítač je USB 2.0 High speed.

Dynax7D podporuje i formát DPOF verze 1.1 (Digital Print Order Format), který umožňuje přímý tisk snímků z fotoaparátu v laboratořích a na domácích tiskárnách kompatibilní s DPOF. Tiskové soubory nelze vytvářet pro formát RAW nebo snímky používající barevný profil Adobe RGB. Nastavení DPOF se provádí v menu a má 3 volby: tisk označených snímků, tisk označených složek – adresářů a tisk celé karty. Také je možné si nastavit tisk datumu snímku či vytvořit a tisknout index print.

Ukládání dat na vnějších zařízeních umožňuje program „Dimage Transfer“ pro Dynax7D, který bude volně dostupný ke stažení od ledna 2005.

Dalším standardním příslušenstvím kromě akumulátoru a nabíječky je CD-ROM „Dimage Viwer“ se software pro další práci se snímky, široký závěsný řemen WS-4, Krytka sáněk blesku SC-1000, krytka okuláru hledáčku, očnice s gumovým lemem EC-1400, Krytka do bajonetu BDC-1000, Svorka pro dálkovou spoušť, Ochranný panel LCD displeje MPP-1000, USB kabel USB-2 pro přenos snímků do PC a pro přímý tisk na tiskárně – kompatibilní s PictBridge, a videokabel VC-500 pro možnost prohlížení si snímků na televizoru.

Jako volitelné příslušenství je možné dokoupit vertikální grip VC-7D, Pouzdro na fotoaparát CS-7D, již zmiňovaný síťový napáječ AC-11, adaptér pro paměťové karty SD/CF 1, a dálkové spouště v délce 0,5m nebo 5m.

Objektivy

Současně s novou Dynax 7D dala Konica Minolta na trh dva nové objektivy a to AF 17–35mm/2,8–4 (D) a AF 28–75mm/2,8 (D). Jak je patrné již z názvů, oba podporují funkci ADI. Pro ekvivalent kinofilmu musíme však ohnisko vynásobit 1,5×, takže objektivy zabírají ohniska 25,5–52,5mm a 42–112,5mm.

Pro testování jsem měl půjčený objektiv AF 17–35mm/2,8–4. Jeho konstrukce je kov v kombinaci s plastem. Skládá se z 14 čoček v 11 skupinách s minimální zaostřovací vzdáleností 30cm a maximální clonou f22 pro ohnisko 17mm a f32 pro ohnisko 35mm. Má rozměry 83×88,5mm a hmotnost 430g. Závit pro filtr 77mm. Zoomový kroužek je dostatečně široký s pogumovanou úpravou, jeho chod je lehký bez vůle. Trochu překvapením je konstrukce zaostřovacího kroužku, kde bych spíše čekal vnitřní způsob ostření a jen velmi tenký přední ostřící kroužek, řešení tak typické pro objektivy Minolta. Zde je však přední ostření se širokým zaostřovacím kroužkem, kde právě šířka kroužku už působí trochu problémy s držením při používání AF. Zaostřovací kroužek je z části kovový a z části plastový. Na kovové části je vyznačena stupnice vzdáleností a plastová má drážkování, pro snadnější otáčení při MF. Přední příruba se neotáčí, průměr pro filtr je 77mm. Jak jsem již psal u blesku, při fotografování s vestavěným bleskem na krátké vzdálenosti je třeba dávat pozor na stínění přední obrubou v ohnisku 17–24mm. Výhodou je, že lze objektiv použít i pro klasické SLR na kinofilm.

Z testovaných fotografií je patrné, že objektiv při nejkratším ohnisku nevinětuje, ale má malé soudkovité zkreslení. Při ohnisku 35mm je bez zkreslení. Již při otevřené cloně 2,8 je kresba příjemně ostrá a prokreslená, u 6Mpix fotografie (30008×2000 pixel) nebyl patrný rozdíl v kresbě při různých clonách. Jak je vidět z fotografií, rozsah zoomu není opravdu nijak velký.

Druhou novinku, objektiv Konica Minolta AF 28–75mm/2,8 (D) jsem neměl možnost testovat, ale jeho konstrukce vypadá velmi shodná s objektivem 17–35mm/2,8–4 (D). Je složen z 16 čoček ve 14 skupinách, s minimální zaostřovací vzdáleností 33cm s maximální clonou f32. Závit pro filtr má poněkud ne moc používaný rozměr 67mm. Rozměry jsou 73×94mm a váha 510g. I tento objektiv má přední ostření s širokým zaostřovacím kroužkem.

Ceny nových objektivů se pohybují v hodnotě 15000Kč za 17–35/2,8–4 (D) a 13500kč za 28–75/2,8 (D). Pro testování jsem měl ještě znovu zapůjčen nedávnou novinku v profi třídě a to objektiv Minolta 70–200/2,8 G APO SSM (D), který po přepočtení koeficientu prodloužení 1,5× dal rozsah 105–300/2,8. Spojením tohoto objektivu s Dynax 7D jsem dostal opravdu excelentní sestavu špičkové optické kvality a výborné rychlosti AF doplněné vymoženostmi digitální zrcadlovky. Byla radost s tím fotografovat. Jeho cena je však poněkud vyšší, zhruba 90000Kč.

Závěr

Co tedy říci závěrem. Jak jsem již poznamenal ze začátku, Konica Minolta možná nepřichází s novinkami tak často jako jiné firmy, ale když už přijde, stojí to za to. Tentokráte jsme čekali docela dlouho, asi 3 roky od poslední digitální zrcadlovky RD-3000, ale dočkali jsme se. Je vidět, že za tu dobu firma nezahálela a dnes tak uvádí na trh digitální zrcadlovku, která v některých možnostech a schopnostech předčí jiné konkurenční výrobky. Za cenu cca 45000Kč dostane uživatel skvělý fotoaparát, který může směle soutěžit s jinými profesionálními výrobky. Velkou výhodou je, že můžete použít, s výjimkou jediného speciálního objektivu, všechny AF objektivy Minolta a objektivy Minolta kompatibilních a využít tak skvělých schopností stabilizátoru v těle přístroje. Jedinou nevýhodou nebo řekl bych spíše nižším parametrem je velikost rozlišení čipu 6Mpix, který v dnešní době nepatří již mezi největší. A druhou drobnou nevýhodou je poměrně nízká hodnota synchronizace blesku 1/160s. Ale i tak lze novou zrcadlovku Dynax7D považovat za vynikající fotoaparát, který má co nabídnout.

Za zapůjčení přístroje pro potřebu redakčního testu děkuji společnosti Konica Minolta CZ.