Existují dva francouzské departementy, kde i v zimních měsících, když u nás rtuť teploměru klesá pod bod mrazu, naleznete stále příjemných více jak 28°C. O jednom z nich, Martiniku, jsem psal minule. Nyní se podíváme na severně položený ostrov Guadeloupe. Stejně jako jeho ostrovní sousedé je vulkanického původu a v jeho centrálním pohoří najdete aktivní sopku.
Cestování po ostrově
Pokud se podíváte na mapu Malých Antil, ostrov Guadeloupe najdete v jejich centrální části. Tvarem připomíná rozevřená křídla motýla: v západní části hornatý a členitý Basse-Terre a ve východní Grande-Terre menší, s rovinatým terénem. Mezi těmito částmi poloostrova je úzká mořská úžina s mangrovy Riviére Salée (Slaná řeka), přes kterou vedou dva mosty. Ty se jednou za den na krátkou dobu zvednou, aby mohly proplout větší lodě. Je s podivem, že ačkoli jsou obě části ostrova tak blízko u sebe, každý je zcela jiný. Basse-Terre, s aktivní sopkou v centrálním pohoří, je spíše pro vyznavače aktivnější dovolené, pro nadšené turisty je tato část s kopci porostlými tropickým pralesem jako stvořená. Grande-Terre je na jižním pobřeží s mnoha hotelovými resorty spíše pro méně aktivní návštěvníky. Ve zbytku najdete zemědělské vesničky, do kterých noha evropského návštěvníka nevkročila.
Pointe-á-Pitre
Největším, ne však hlavním, městem ostrova je přístavní město Pointe-á-Pitre, které se nachází kousek od mořské úžiny spojující obě části ostrova. Město, které na první pohled připomíná jakékoli jiné francouzské, je dynamickým centrem Guadeloupu. Až při procházce úzkými uličkami v centru si ale uvědomíte, že jste v Karibiku. Mnoho prodejců tu pod modrým nebem a silným sluncem prodává místní tropické ovoce, ryby, bylinky nebo suvenýry.
Pro fotografování v ulicích města je vhodný širokoúhlý objektiv, aby se vám tam vešel celý krámek s tropickým ovocem a mohl se k němu zakomponovat i kousek města. Pro fotografování lidí je vhodnější koukat přes hledáček někam jinam, manuálně zaostřit na přibližnou vzdálenost fotografované osoby, nastavit expozici, a pak rychle na krátkou dobu překomponovat a stisknout spoušť. Pokud nemáte zrovna náladu fotografovanou osobu oslovit, vyhnete se tak případným problémům.
Velmi zajímavá je historka, jak přišlo město ke svému jménu. V roce 1654 přišel na ostrov holandský rybář Peter a dostal povolení usadit se blízko pevnosti Luis, která dodnes dominuje městu. Přestože okolo pevnosti žádná další stavení nebyla, začal rybář prodávat své úlovky. Místo, kde nabízel své ryby, se začalo nazývat Pointe-á-Peter (Petrův bod), z čehož časem vzniklo Pointe-á-Pitre. K jednomu malému krámku se přidali další prodejci a město bylo na světě. Pointe-á-Pitre je tepnou ostrova s mnoha obchody a trhy o víkendech. Najdete tu několik muzeí připomínajících jeho historii nebo dokumentujících práci umělců, kteří svá vrcholná díla vytvořili na Guadeloupu.
La Soufriére
V jižní části ostrova Basse-Terre najdete pohoří s Parc National de la Guadeloupe, jemuž dominuje nejvyšší bod ostrova – aktivní sopka La Soufriére (1467 m). Protože jsem do východního Karibiku vyrazil především za sopkami, moje první kroky vedou právě k úpatí La Soufriére. Výchozím bodem je na jih od kopce město Basse-Terre, které i když není největší, je hlavním městem ostrova. Odtud se přes Saint-Claude dostanete až k návštěvnickému centru Maison du Volcán, odkud už je to jenom kousek na svahy sopky. Guadeloupe má dobrou síť značených cest, proto pokud budete mít více času, můžete se vydat i k nedalekým vodopádům na Galleon River. My příliš času nemáme, proto stoupáme výš až k parkovišti Savane á Mulet (1142 m), odkud je za pěkného počasí sopka jako na dlani. Že se nejedná o sopku ani zdaleka vyhaslou, můžete na parkovišti doslova cítit všude okolo z blízkých fumarol. Fumaroly jsou sopečné exhalace, tj. výrony par a plynů, jejichž teplota činí 100 – 900°C (ojediněle i více). Sopka vybuchla mnohokrát, v posledních 100 letech ale pouze dvakrát, naposledy v letech 1976 a 1977. Její aktivita neměla na svědomí žádné životy a nezpůsobila materiální škody.
Ačkoli o několik stovek výškových metrů níže krásně svítilo slunce, tady prší, viditelnost je okolo 50 metrů a citelně se ochladilo. Vůbec nás to neodradilo, stoupáme k vrcholu a rozhodně nejsme sami. Na rozdíl od jiných karibských sopek je La Soufriére hojně navštěvovaná a občas je to tu jak na Václaváku, úzké cestičky navíc nestačí k tomu, abyste se mohli vyhnout. Když na několik minut přestane pršet a protrhají se mraky, je krásně vidět jižní pobřeží ostrova s krásně modrou hladinou. Vegetace je v těchto místech pouze v podobě tropických rostlin, žádné vzrostlé stromy tu nenajdete. Stoupání po kamenech je velice příkré, ale nenáročné, výjimkou nebyla ani skupina Francouzů, kteří šli nahoru v sandálech.
Jelikož jsou vrcholové partie sopky stále v oblaku mlhy a vulkanických par, je velice obtížné pořídit fotku bez „vyžraných“ odpudivých bílých míst. Jedinou pomocí je šedý přechodový filtr od firmy Cokin, který můžete v držáků vertikálně posouvat podle potřeby. Bílá je poté tmavší s výraznější kresbou a díky změněným podmínkám pro měření expozice není spodní zelená část snímku podexponovaná. Na samotném znatelně rozeklaném vrcholu jsou již vulkanické exhalace silné a pach po zkažených vejcích ucítíte na každém kroku. Z několika průrev v hornině budou s mohutným syčením vycházet fumaroly, které jsou jedny z nejsilnějších, jaké jsem při cestování po sopkách potkal. Pokud nevhodně zafouká vítr proti vám, pálení očí vás na chvilku oslepí a v jícnu začne pálit. Rozhodně zajímavá ďáblova kuchyně. Pro fotografování pozor, často se vám zamlží objektiv a znemožní pořídit snímek. Pokud vás neodradí zástupy lidí, které se do kopce plahočí a často se vyloženě pletou (a nejen při fotografování), musíte při návštěvě ostrova tuto neobvyklou přírodní zajímavost spatřit. Výstup od parkoviště netrvá déle než jednu hodinu, zpět z kopce to bude výrazně rychlejší.
Route de la Traverseé
Přibližně uprostřed východní části ostrova protíná pohoří silnice D23, která je na většině map Guadeloupu značená jako Route de La Traverseé. Pokud chce nějaký návštěvník rychle poznat centrální část Basse-Terre, může zastavit na některé z mnoha odpočívek při silnici a udělat si krátký výlet do pralesa. Na své si přijdou ale i vyznavači delších pochodů. Parc National de la Guadeloupe nabízí mnoho značených a prošlapaných cest, které jsou na mapách dobře značeny (mapy je možno koupit v knihkupectvích ve městě Basse-Terre). Pokud budete po silnici pomaleji projíždět, neměli byste minout žádný začátek trasy.
Po značených trasách se můžete dostat k několika vodopádům, které jsou často (obzvláště o víkendech) přecpány lidmi a z focení většinou nic nebude. Snad jen jedna rada. Jelikož se okolo 18. hodiny začíná rychle stmívat, v tu dobu většinou žádné turisty, kteří by vám překáželi, nenajdete. Stmívání nebo dokonce tma by neměla vadit, pro působivé fotky vodopádu a vodní hladiny byste stejně museli používat filtry pro prodloužení expozice. Dáte fotoaparát na stativ, nastavíte čas okolo 15s (s digitálním fotoaparátem možno vyzkoušet) a je to tam. Asi nejhezčí vodopády Cascade aux Ecrevisses jsou v polovině silnice. Národní park nabízí mnoho vhodných příležitostí pro výlety. Jistou nevýhodou může být velké množství turistů, které budete potkávat. Pokud vás zajímají zvířata a rostliny, rozhodně musíte při Route de la Traverseé navštívit Parc des Mamelles, kde si můžete z blízka prohlédnout (a vyfotit) většinu zástupců živočišné říše, které můžete na ostrově potkat.
Jardin Botanique Deshaies
Další možností, jak se seznámit s místní flórou a faunou, je botanická zahrada Deshaies. Zde uvidíte i zvířata, která byste na Gaudelopu nenašli. V jezírkách se budou koupat plameňáci a ve voliérách a volně z větví na vás budou pokřikovat papoušci ara. Park se nachází necelé dva kilometry od města Deshaies, u kterého lze bez problému zakotvit s jachtou. Na mnoha květech budou opět nasávat kolibříci, pro jejich fotografování platí totéž, co bylo popsáno v článku z ostrova Martinik. Od návštěvy zahrady může odradit poněkud vyšší vstupné (10 euro).
Pro fotografy zaměřené na ptáky je ostrov vhodnou lokalitou i mimo botanickou zahradu. Při pobřeží na plážích nebo v magrovníkových porostech často narazíte na pelikány, fregatky, několik druhů volavek a další druhy ptáků. Pro jejich fotografování musíte být však vybaveni teleobjektivem s minimální ohniskovou vzdáleností 300mm, ideální je však 400mm.
<theader> </theader>| S digitální zrcadlovkou na jachtě |
|---|
| Cesta jachtou po východním Karibiku byla mojí první s digitální zrcadlovkou. Do té doby mě doprovázel Canon EOS 300 s několika objektivy, výhodou byla především jeho nízká hmotnost. Něco podobného jsem očekával i od zrcadlovky digitální, což mi Canon EOS 300D splnil. Před cestou však vyvstaly problémy, kam budu čtyři týdny ukládat data? Kde budu nabíjet baterky? Ukládání vyřešila 40GB databanka FlashTrax (viz podrobná recenze na FotoAparát.cz Databanka SmartDisk FlashTrax 40 GB) a ani s nabíjením nebyl na jachtě problém, občas ovšem na úkor lednice. Energie na lodi není nikdy moc. Ačkoli majitelé profesionálních přístrojů 10D a 1D budou tvrdit, že nutně potřebují kvalitní konstrukci těla zrcadlovky, mohu potvrdit, že totéž zvládne i plast na 300D. Už klasický Canon EOS 300 jsem se na cestách naučil používat bez ohledu na jeho plastovou schránku a nikdy se mu nic nestalo. A že jsem si s ním několikrát drcnul při lezení o skálu nebo si ho nechal skrápět deštěm. Jediným objektivním nebezpečím při fotografování na jachtě je možnost, že vám fotoaparát vypadne z ruky do moře. Taková 12m jachta totiž rozhodně není stabilní dopravní prostředek. Pokud máte v podpalubí fotobrašnu odloženu, důsledně si ji k něčemu přidělejte. Často jsem se při fotografování na palubě raději s úvazkem a karabinou připoutal k lodi. Problémem nebyla ani slaná voda, objektivy je ale vhodnější chránit filtrem. |
Grande-Terre
Západní část ostrova Gaudeloupe je turisty vyznávajícími aktivní dovolenou méně navštěvovávaná. Na jižním podbřeží mezi městy Pointe-á-Pitre a Saint-Fracois naleznete většinou pláže s hotelovými resorty. Typickou ukázkou je město Le Gosier, vzdálené 10 km JZ od Pointe-á-Pitre, kde jsme po tři dny s naší jachtou kotvili. Právě tady je nevhodnější místo pro pořízení charakteristických fotek karibského pobřeží se zátokami a jachtami, bílým pískem a vzrostlými palmami. A když zapadá slunce, každý fotograf neodolá a zaměří svůj fotoaparát na oranžový kotouč slunce rychle se snášející k obzoru. Vznikají tak kýčovité, ale krásné fotografie.
Jelikož po prohlídce sousední západní časti ostrova již nezbylo příliš času na prohlídku Grande-Terre, většinu míst jsme absolvovali půjčeným autem a mnoho lokalit jsme pozorovali pouze se staženým okénkem. Ostrovů východních Antil je mnoho a kapitán byl nervózní, že se to podle mého itineráře nestíhá. Krajina je tu rovinatá, poznamenaná zemědělstvím a méně ovlivněná turismem. Víte, jak se pozná bohatá kráva? Že má alespoň dvě volavky! Pro vysvětlenou, jak jsme projížděli zemědělskými usedlostmi, na každé bylo několik krav, kterým na hřbetě seděla volavka, každá kráva měla svou. Mohli jsme potkat nějakou zatoulanou daleko od stáda a měla ji také. Jen jak jsme nějakou viděli, hned jsem nasazoval teleobjektiv.
Okolní ostrovy
K ostrovu Gaudeloupe patří několik dalších blízkých ostrovů. Na jih jsou to Les Saintes, dva malé klidné ostrůvky (Terre-de-Bas a Terre-de-Haut), na kterých jako by se život zastavil. Pokud ovšem zrovna na pobřeží nezakotví nějaká větší loď. Stejně jako další jachty jsme kotvili v zátoce Baie du Marigot, která prý patří ke třem nejkrásnějším na světě. Pro několikahodinový výlet je vhodné si půjčit malou motorku, třeba k pevnosti Fort Napoleon. Možná budete mít více štěstí než já a nezavřou vám ve 12:00 hodin těsně před nosem. Za hradbami pevnosti je zahrada se sbírkou kaktusů, mezi kterými se prohánějí velicí leguáni, proto mě zavřená pevnost štvala dvojnásob.
Dalším ostrovem je nedaleká Marie-Galante, kde jedinou fotografickou aktivitou může být focení sarančat v polích s cukrovou třtinou. Lidé na ostrově se živí zemědělstvím. Když budete Gaudeloupe obeplouvat z východu, nesmíte minout ostrov La Désidare, na mapě ho najdete jako malou nudličku dlouhou 10 km a je z ostrovů nejméně navštěvovaným. Jeho historii poznamenala dlouhá izolace, protože byl více než 200 let kolonií pro malomocné. Leprosárium bylo zavřeno až v 50. letech minulého století a v současnosti se místní živí rybolovem, chovem ovcí a stavbou člunů. Vegetace má subtropický až pouštní charakter a na jižním pobřeží najdete krásné pláže s klidnou vodou.
Další zajímavosti na ostrově
Na východní části ostrova (Grande-Terre) najdete Aquarium de la Guadaloupe – čtvrté nejlepší francouzské akvárium, se 60 druhy tropických ryb, výjimkou nejsou ani žraloci a želvy. Na severozápadním pobřeží ostrova objevíte asi nekrásnější pláž ostrova La Grande Anse. Jelikož je na ostrově pláží hodně, ani na této nebude hodně lidí. Moře je čisté a příjemně teplé, za zády rostou palmy a jiné tropické rostliny, okolo se pohybuje bezpočet ptáků od nejrůznějších pěvců, přes volavky a pelikány až po kolibříky, ráj pro fotografa.
Několik praktických rad
| • Při cestě na Guadelope nepotřebujete vízum, jelikož se jedná o zámořský departement Francie, stejně jako v případě ostrova Martinik; |
| • Pas musí být platný šest měsíců po návratu; |
| • Přímé lety na ostrov jsou z Paříže se společností Air France a několika dalšími v ceně okolo 20 tisíc; |
| • Oficiálním platidlem na ostrově je euro; |
| • Stejně jako ostatní Karibské ostrovy je Guadeloupe drahou destinací, levněji lze nakoupit ve velkých hypermarketech; |
| • Pokud nejste zrovna v pralese, je důležité se důkladně chránit před silným sluncem, používat krémy s vysokým faktorem; |
| • Ve sladkých vodách tropických oblastí je poměrně běžný výskyt améb – parazitálních prvoků způsobujících chorobu zvanou bilharzióza (nebo schistosomóza). Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního ústrojí, z vlastní zkušenosti můžu ale říci, že jsme se cachtání pod vodopády nijak nevyhýbali; |
| • Oficiálním jazykem je francouzština, mluví se i anglicky. |
Poslední článek bude z karibského ostrova Montserrat, jehož značná část je uzavřená díky častým silným erupcím sopky, které ohrožují obyvatele a většinu donutily se z ostrova vystěhovat. Další fotografie z ostrovů Malých Antil najdete na mých webových stránkách (www.cotopaxi.cz).