Technické parametry, funkce, mechanické provedení, ergonomie a další parametry amatérské digitální zrcadlovky Nikon D70 byly již představeny v prvním dílu tohoto testu. Obsahem druhého dílu jsou praktické ukázky a zkušenosti. Pojďme se tedy nyní podívat na konkrétní fotografické výsledky a praktické postřehy.
Úvod ke II.dílu
V prvním díle jsem vás seznámil s technickými parametry, funkcemi, mechanickým provedením, ergonomií a dalšími parametry, nikoli však s praktickými ukázkami a zkušenostmi. Konkrétní fotografické výsledky a praktické postřehy jsem si nechal až do tohoto druhého dílu. Takže pojďme rovnou na zkušební testovací snímky.
Nastavení ISO a úroveň šumu
A začneme hned jedním z nejdůležitějších praktických parametrů každého digitálního fotoaparátu, kterým je vliv nastavení citlivosti čipu v jednotkách ISO na úroveň šumu ve výsledném obraze. Šum je nejvíce patrný především u nočních snímků a tak jsem pro tento test zvolil již tradiční testovací scénu městské ulice nasvícené žlutooranžovými výbojkami. Fotografováno bylo ze stativu Manfrotto 190DB. Celkový pohled na motiv je na obrázku č.2, ze kterého je patrné, že obsahuje jak světlé, tak i velmi tmavé části. Lampy vpravo u okraje nám poslouží zase jako zdroj bodového protisvětla. Pro první porovnání, jsem vybral 100% a neupravené výřezy z dobře exponované střední části snímku. Seřazené a popsané podle jednotlivých nastavení je můžete vidět na testovacím obrázku č.3.
Z tohoto srovnání na obrázku č.3 je zřejmé, že na dobře exponovaných partiích noční scény je obrazový šum téměř neviditelný a to dokonce až po nejvyšší hodnotu ISO 1600. To je vskutku vynikající výsledek ale pojďme se také podívat na jednolitou tmavou plochu, která je mimo rovinu zaostření a není dostatečně exponována, což je nejtěžší zkouškou úrovně šumu obecně. Tady nám ideálně poslouží tmavá zatažená noční obloha, jejíž výřezy při jednotlivých hodnotách ISO jsou na testovacím obrázku č.4. Pro lepší názornost a náročnost jsem do výřezů zahrnul i lampu veřejného osvětlení, jejíž světlo vytváří přechod od silného zdroje světla až do tmavého pozadí.
I v tomto případě je digitální šum na mimořádně nízké úrovni. Oproti snímku č.3 jsou sice již rozdíly mezi jednotlivými stupni patrné ale nárůst šumu je jen velmi mírný a pozvolný. Dokonce ani u takto náročného přechodu světla a tmy není ani u nejvyššího ISO 1600 šum nijak výrazný nebo rušivý a snímek by byl bez problémů použitelný i pro velkoformátový tisk. Navíc je ještě nutno vzít v úvahu, že testovací záběry byly pořízeny zoom objektivem AF DX Nikkor 18–70mm/f 3,4–4,5 G IF-ED s průměrnou světelností a bez použití funkce redukce šumu, jejíž aktivací by bylo možné kvalitu snímku ještě zvýšit. Za povšimnutí také stojí, že přestože jsou v obraze umístěny silné bodové zdroje světla, které jsou navíc v rizikové okrajové a rohové části snímku a přestože použitý objektiv má poměrně složitou optickou soustavu s 15 čočkami, tak se v obraze objevil pouze jediný odlesk, který navíc není nijak výrazný ani rušivý. Detail odlesku je opět na 100% výřezu z celkového záběru – viz obrázek č.5.
Objektiv AF DX Nikkor 18–70mm/f 3,5–4,5 G IF-ED
Podívejme se také podrobněji na již zmíněný objektiv AF DX Nikkor 18–70mm/f 3,4–4,5 G IF-ED se kterým je možno Nikon D70 zakoupit v cenově zvýhodněném setu. Technické parametry jsem již zmínil v prvním dílu a tak se na něj podívejme z praktického hlediska. Mechanicky je velmi slušně proveden, je tvořen kombinací kovu a kvalitního silného plastu. Ostřící kroužek je dokonale vytěsněn a bez sebemenší vůle. Zoomovací prstenec a vysouvací tubus s předním členem vykazují malou vůli ale v rámci kategorie na únosné úrovni. Chod obou prstenců je hladký a bezproblémový. Také dodávaná tvarovaná bajonetová sluneční clona se dá instalovat rychle a snadno. Dá se také nasadit obráceně, což je výhodné zejména s ohledem na přepravu, kdy nezabírá téměř žádné místo. Přitom i v této poloze lze v případě nutnosti rychlé reakce ovládat ostření i zoom. Za zmínku stojí také inovované provedení přední krytky, se kterou se dá dobře manipulovat i při nasazené sluneční cloně. Celkově má pak objektiv optimálně vyváženou velikost i váhu, velmi zdařilý moderní design a logické uspořádání a velikost prstenců zoomu a ostření, i umístění přepínače MA/M (ten však téměř není nutné používat, protože je možno manuálně doostřovat i když je objektiv přepnutý do režimu AF). Dobře padne do ruky. Vzhledem k tomu, že dle informací z obchodů se naprostá většina D70 prodává právě v tomto setu, tak všechny snímky v tomto testu jsou pořízeny právě tímto objektivem.
Už v úvodu testu v kapitole o ISO jsem na obrázku č.5 použil výřez z ukázkou reflexů při silném bodovém světle v záběru. Mnohem náročnější na reflexy je ale fotografování za slunečného dne, kdy je slunce přímo v záběru. Při takovéto kompozici se tvoří nejvíce reflexů a to zvláště při umístění slunce na okraj nebo dokonce do rohu snímku při snímání na výšku – tak jako je tomu u testovacího obrázku č.7.
Z výsledku je zřejmé, že se objevilo hned několik odlesků a to na obě strany od slunce. Reflexy jsou poměrně malé ale některé zase relativně výrazné. Vzhledem ke složitosti optické soustavy tohoto objektivu lze ale i tak výsledek označit jako uspokojivý. Mnohem lepších výsledků lze v tomto ohledu dosáhnout například základním zoomem AF Nikkor 28–80mm/f 3,3–5,6 G (se kterým se D70 také prodává ve zvýhodněném setu), který je složen pouze z 6 čoček. To má pozitivní vliv nejen na ostrost kresby ale vzhledem k dobré optické konstrukci i na odlesky, které jsou u tohoto objektivu téměř nulové a přestože se jedná o nejlevnější objektiv Nikon, tak dosahuje výborných optických výkonů – i když mechanicky je samozřejmě podstatně slabší, a to především kvůli 100% plastové konstrukci.
Kresba a rozlišení
Podívejme se nyní podrobněji na kresbu a rozlišení detailů. Pro ještě větší názornost jsem opět zvolil složité světelné podmínky a tentokrát jsem fotografoval z ruky, bez použití stativu, v přítmí kostela relativně dlouhým časem 1/30s a velmi nízkou clonou f 4,5, při ohnisku 34mm (ekvivalent 51mm). Abych mohl v tomto prostředí vůbec fotografovat, musel jsem ještě zvýšit citlivost čipu až na hodnotu 640 ISO a kvůli protisvětlu jsem ještě přidal korekci –0,7EV. Všechny další funkce byly na automatiku a nebo na výchozí implicitní nastavení. Výsledný celkový snímek, zmenšený a lehce doostřený po zmenšení je na ukázce č.8.
 |
 |
Na ukázkách č.9 a 10 jsou již výřezy z ukázky č.8 a to v plném rozlišení a bez úprav. Výřezy jsem pro lepší porovnání provedl jak ze středové části tak i z okraje snímku a je z nich zřejmá celkově výborná prokreslenost detailů. V případě potřeby je ale možno přímo v menu aparátu nastavit množství parametrů, kterými lze výsledný obraz ještě více ovlivnit. K dispozici jsou například 2 barevné režimy sRGB a ještě třetí Adobe RGB. Ve složce optimalizace snímků lze ale provádět ještě jiná nastavení. K dispozici jsou předvolby pro normální obraz, zvýšenou saturaci (barevnost), zvýšenou ostrost, sníženou ostrost, optimalizaci pro přímý tisk, optimalizaci pro portréty a optimalizaci pro krajinářskou fotografii. No a komu by to ještě nestačilo, tak ten si může v položce Custom nastavit všechny jednotlivé parametry jemně a samostatně. Pokud by však někomu ani toto nestačilo, tak pro opravdové fajnšmekry je tu ještě velmi zajímavá a významná funkce, jejíž pomocí je možno do fotoaparátu implementovat speciální uživatelskou tónovou křivku. Těch jsou k dispozici ke stažení celé desítky ale je možno si také vytvořit svou vlastní. Je to natolik neobvyklá, zajímavá a významná funkce, že jsme jí na FotoAparát.cz věnovali celý samostatný článek Uživatelské tonální křivky – Nikon D100 a D70, který pro nás napsal fotograf Libor Batěk a kde naleznete i odkaz, ze kterého je možné již hotové křivky stahovat a podle jednoduchého popisu i implementovat do fotoaparátu.
Rychlost
V praxi jsem zkoušel také experimentovat s rychlostí reakcí fotoaparátu. Co se týče náběhu po zapnutí, tak musím plně souhlasit s firemními prospekty, protože náběh je tak rychlý, že zpoždění je opravdu prakticky nepostřehnutelné a neměřitelné, odhadem může dělat tak maximálně 0,1 (!) vteřiny. Také proces od zapnutí po expozici prvního snímku (zapnutí, náběh, zaostření, expozice) je až neuvěřitelně rychlý a trvá v průměru okolo 0,3 (!) vteřiny. Na tomto špičkovém výsledku má hlavní podíl nejen celý systém detekce a ostření ale také velmi rychlý chod ultrazvukového motoru SWM (Silent Wave Motor) vestavěného v objektivu. Přes tyto vynikající výsledky už ale nemohu plně souhlasit s katalogovým údajem o rychlosti sériového snímání. Firemní technická data uvádějí 3 snímky za vteřinu, při nastavení na největší možný rozměr fotky ve formátu JPEG se střední kompresí, která je v menu označena jako Normal. Je tam ale i poznámka, že rychlost je závislá i na kvalitě a rychlosti použité paměťové karty. Já jsem v testu použil špičkovou kartu SanDisk 512MB ULTRA II. u které výrobce udává rychlost ukládání 9MB za vteřinu. Její označení je však trošku matoucí, protože přestože je v jejím názvu označení II. tak se jedná o kartu typu I. a dvojka označuje pouze druhou generaci karet ULTRA. S touto kartou jsem dosáhl při zmíněném nastavení rychlosti cca 2,5 snímku za vteřinu. To je sice o něco méně, než katalogový údaj ale pořád je to velmi slušný výsledek.
Práce s bleskem
Velmi významného pokroku bylo u Nikonu D70 dosaženo také v zábleskové expozici. V prvé řadě se musím zmínit o výrazném zlepšení synchronizace blesku. Nejkratší synchronizační čas je u tohoto přístroje vynikající 1/500 vteřiny a to i s vestavěným bleskem. Takto krátké synchronizační časy byly dříve vyhrazeny pouze profesionálním přístrojům nejvyšších kategorií. V kategorii amatérských a poloprofesionálních přístrojů je takový parametr zatím nevídaný a blíží se mu zatím pouze nový Canon EOS20D s 1/250s.
 |
 |
Tak krátký synchronizační čas má samozřejmě spoustu využití. Především je to přisvěcování portrétních snímků na prudkém slunečním světle nebo v protisvětle. Na ukázce č.11 je snímek s prudkým bočním slunečním světlem, které má na fotografii velmi neblahý vliv. Jsou to výrazné, tmavé a ostré stíny a také temné („mrtvé“) oči bez jiskry. Na snímku č.12 je táž kompozice se stejnými expozičními hodnotami ale s použitím vestavěného blesku. Výsledek je o poznání lepší, stíny nejsou tak tmavé a výrazné, prozářily se oči a mají i jiskru. S aparáty, které mají nižší synchronizační čas by bylo pořízení takového snímku ale mnohem obtížnější. Bylo by nutno mnohem víc clonit nebo použít neutrálně šedý filtr. V případě opravdu prudkého světla (například na horách v zimě nebo u moře) by pak takový snímek nešel pořídit vůbec.
 |
 |
Další častou situací jsou osoby ve stínu s protisvětlem nebo s velmi světlým pozadím. Na ukázce č.13 je právě takovýto případ. Pozadí je přímo nasvícené sluncem, zatím co fotografované osoby stojí ve stínu. Jsou tak velmi tmavé a nevýrazné, zatímco svým jasem strhává pozornost výrazné a velmi světlé pozadí. Stačí ale vyfotit tentýž snímek ale s použitím vestavěného blesku a výsledek je úplně jiný – viz ukázku č.14. Celé postavy se projasní, zvýrazní a oči mají jiskru.
Pro pořádek jen dodám, že pro co největší názornost jsem ukázkové snímky fotografoval v běžném základním nastavení priority času. Při použití dalších podrobnějších nastavení, například s využitím korekce expozice či záblesku nebo vyvážení bílé, by bylo možno dosáhnout ještě daleko lepších výsledků.
Velmi výhodné je také použití výkonných externích blesků. Nikon D70 však používá novou technologii zábleskové expozice označovanou i-TTL vyvažovanou 1005 pixelovým RGB snímačem. Výhoda této technologie je v tom, že aparát bere v úvahu nejen délku záblesku s ohledem na správnou expozici scény ale také s ohledem na jeho zabarvení, které je závislé právě na délce záblesku. Systém bere v úvahu i nastavení vyvážení bílé barvy. Nevýhodou tohoto systému však je, že D70 je více či méně (ale spíše méně – i když také záleží na konkrétním typu) nekompatibilní se staršími externími blesky. Pro plné využití všech funkcí je tak nutno použít pouze blesky nové generace, kterou zahájily modely SB-600 a SB-800. První je poloprofesionální blesk určený právě ideálně pro D70 nebo budoucí aparáty této kategorie. Model SB-800 je pak vlajkovou lodí Nikonu na poli zábleskových přístrojů a plně podporuje i všechny pokročilé funkce profesionálních přístrojů nejvyšší třídy. Oba blesky jsou ale zpětně kompatibilní se staršími přístroji, včetně kinofilmových aparátů.
Závěr
Co říci závěrem? V testu jsem jistě nevyčerpal a neotestoval všechny funkce a možnosti tohoto aparátu, protože by to rozsahově asi ani nebylo možné ale snažil jsem se vystihnout to nejpodstatnější. Výsledek je zřejmý, Nikon D70 je skutečně mimořádně zdařilý fotoaparát a jistě ne náhodou získal ocenění EISA Award 2004–2005 za nejlepší digitální zrcadlovku v neprofesionální kategorii. Hlavní přednosti i nedostatky byly již uvedeny v prvním dílu testu a od té doby se změnila pouze cenová hladina. Příjemné je, že cena se od té doby znatelně snížila a její aktuální úroveň si můžete snadno zjistit v naší aplikaci Porovnej ceny.